Kowai Yume

 Ráno se probudím s pochmurnou náladou a ani se není čemu divit. Dnes vše skončíme, dnes skončíme tu nesmyslnou válku, která sebrala životy tolika tvorům, že je není možno spočítat. Hodím pohledem na hodiny a zjistím, že je pět ráno. Poslední dobou vstávám nějak brzo a už dlouho se mi nic nezdálo. Kana nechám ještě spát. Vím, jak zuřil, když jsem ho vzbudil posledně a já si vlezu do koupelny, kde si začnu napouštět vanu a mezitím co čekám, než se napustí, vyčistím si zuby a rozčešu vlasy. Když je vana napuštěná, zastavím vodu a naložím se do ní. Ponořím se do vody tak, že mi nad hladinou vyčnívá jen obličej. Cítím, jak se mé vlasy pod vodou vlní podél těla a popoháním je občasnými pohyby rukama. Kano se vzbudí asi hodinu po mě a má stejnou náladu jako já. Líně se doplazí do koupelny a hodí po mě nechápavý pohled.

„Dobré ráno a neutop se,“ pronese s pozvednutým obočím, rukou si přidrží můj obličej nad vodou a políbí mě.

„Dobré,“ odpovím a polibek mu vrátím. Kano přejde k umyvadlu a několikrát si opláchne obličej studenou vodou, aby se vzbudil, a pak se umyje. Já si umyju vlasy, a když jsem hotov, vypustím vanu, osuším se a pak se společně oblékneme.

„Nejradši bych se dneška nedožil,“ pronese tiše, když se couráme do jídelny. Jen si povzdechnu, protože na tohle nemám slova, a když dorazíme na místo, zjistím, že s tou náladou to bude jednoznačné. Všichni se tváří jako před popravou a ani se nesní moc jídla, jak mají všichni sevřené žaludky. Po snídani probereme ještě nějaké detaily a pak se jdeme převléknout do bojového oblečení. Vezmu si černé volnější kalhoty, fialové tričko s krátkým rukávem a pohodlné boty. Vlasy si stáhnu do culíku, který si pak spletu do rybího copu a počkám na Kana, až se také oblékne.

„Máš to jak bič, dávej pozor, ať mě tím nešvihneš,“ prohodí s úsměvem a začne si s mým copem hrát.

„To mám na ty zlobivý a nehraj si s tím. Zničíš mi to,“ vrátím mu. Když jsme hotoví, sejdeme se s ostatními u vchodu.

„Dávejte na sebe pozor, budu se modlit aby Minorovi zbyl ještě kousek rozumu a přijal tu nabídku,“ řekne otec a pevně mě obejme. Poté se obejmu s Kiriou. Yuuka se sice chvíli nehodlá pustit Hiroshiho, ale nakonec sevření povolí a nechá nás všechny odejít. Cesta nám zabere asi hodinu, a když tam dorazíme, okamžitě zaútočíme na stráže na západní straně hradu. Hirokiho předpověď byla správná a s lidskými vojáky si poradíme raz dva. Všechny je jen omráčíme a já na ně sešlu znehybňovací kouzlo. To už si nás všimnou i ostatní vojáci a vyhlásí poplach. Z hradu na nás zaútočí skupina démonů a z věží zaútočí elfové se svými luky a šípy. Všem rozdám instrukce v podobě, spíš omračovat než zabíjet a když souhlasí, útoky začnou oplácet. Akira se promění v draka a společně s Marem zaútočí na elfy. Ostatní se postarají o démony a nově příchozí draky a vlkodlaky. Já vklouznu do hradu a vyhledám Minora, kterého najdu i s Hirokim v jeho pracovně. Jakmile mě Minoru spatří, vytáhne z pochvy svůj meč a zaútočí na mě.

„Ne!!“ vykřikne náhle Hiroki, když se chci začít krýt a stoupne si přede mě jako štít. Minoru na něj nechápavě vyvalí oči a já si až teď uvědomím, že je tu i Kano. Jako kdybych jim neříkal, aby mě s nimi nechali samotného. Jenže co se týče Kana je to jako, kdybych mluvil do dubu. Prostě mě neposlechne a to chce, abych mu vládl.

*********************

 „Proč ho bráníš?? Zbláznil ses snad? Vždyť je to náš nepřítel,“ vyštěknu na Hirokiho a Chiku přitom propaluji vražedným pohledem.

„Nezbláznil. Víš, já ti musím něco říct. Já jsem o tomto útoku věděl, to já jim řekl, která strana hradu je nejméně zabezpečená,“ řekne tiše a se sklopenou hlavou. Zírám na něj nechápavým pohledem, a když se po krátké chvíli vzpamatuju, rozzuřeně na něj zaútočím. To už se do hry zapojí Kano, který celou dobu stál v povzdálí a chytnutím mě za obě paže mi útok znemožní.

„Jestli to takhle půjde dál, nebudu mít jinou možnost,“ pronese Chika směrem k Hirokimu a tomu se na tváři objeví zděšený výraz. Vůbec nechápu význam těchto slov, ale v Chikových očích vyčtu, že to pro mě nevypadá nejlíp.

„To snad není pravda. Tak já se o tebe celý ty roky starám a teď mi klidně řekneš, že jsi mě zradil? Zradil jsi mě a spikl se proti mně s mým největším nepřítelem,“ křičím jako smyslů zbavený. Hiroki teď stojí po Chikovým boku a vyděšeně se k němu tiskne.

„Nepřítele sis z něj udělal ty sám, kdybys ho nechal jít a žít po svém, nikdy bych tě zrazovat nemusel,“ vykřikne nazpět Hiroki.

„Zradil tě jen proto, že viděl, jak se ženeš do záhuby. Napadlo tě někdy proč vlastně Hiroki tu rodinu vyvraždil?“ ujme se slova Chika a položí mi velmi podivnou otázku, na kterou stoprocentně odpověď zná.

„No protože jsi ho ty zmanipuloval,“ zavrčím jedovatě.

„Aha to jsem si mohl myslet. Napadlo tě někdy, že je v tom nějaký hlubší význam?“ optá se znovu.

„Ne a je v tom snad?“ znejistím, protože mu v očích vidím, že mluví vážně.

„Ano. Hiroki je zabil z vlastní vůle ne s mou pomocí,“ odpoví a na mě jsou mrákoty.

„Cože? Proč?“ vydechnu překvapeně.

„Vysvětlení je jednoduché. Ty svině si z něj udělali hadr na podlahu. Musel jim sloužit, a i když nic špatného neudělal, zmlátili ho jako psa a ještě z toho měli srandu. Jasně si vybavuji den, kdy jsem se s ním poprvé setkal. Byl samá modřina, dokonce měl i řezné rány, ale jen v těch místech, kde mohly být zakryty oblečením. Copak ty sis nikdy nevšiml, že pořád nosil dlouhé nohavice a trička s dlouhým rukávem, i když bylo léto?“ odsekává naštvaně slovo za slovem. Zírám na něj jako na zjevení a po chvíli se svalím do křesla.

„Proč jsi mi o tom nikdy nic neřekl?“ podívám se na Hirokiho a v očích mám velké otazníky.

„Protože jsem se bál, že mnou budeš opovrhovat. Bál jsem se kohokoli kdo na mě chtěl byť jen sáhnout a nemohl jsem se nikomu vyzpovídat až do doby než jsem potkal Chiku. Byl na mě hodný, vždy si mě vyslechl a pak utěšoval. Navíc mi vždy vyléčil ta menší zranění a pokaždé se mi omlouval za to, že nemá takovou moc, aby mě vyléčil celého. Když jsem to už jednoho dne nevydržel a všechny je zabil, byl jsem v šoku, celý od krve a tak jsem rychle vyhledal Chiku a nutně potřeboval poradit. Vymyslel jednoduchý plán. Měl jsem zajít za tebou a říct ti, že mě k tomuto činu donutil. Tak jsem i udělal a ty jsi mě vzal pod svou ochranu,“ zodpoví mi mou otázku a po tvářích mu ztečou první slzy.

„Věděl jsem, že Hirokiho miluješ, a proto jsem to tak vymyslel. Chtěl jsem, aby byl konečně po boku někoho, kdo ho miluje a postará se o něj. Ačkoli jsem tě nenáviděl za to, co jsi ze mě chtěl udělat, věřil jsem ti, že se o něj dobře postaráš a dáš mu vše, co potřebuje a to tvou upřímnou lásku,“ těmito slovy mě dokonale odzbrojí a nemůžu uvěřit tomu jak je spravedlivý a zbytečně nepoužívá

„Chcete mi tím snad říct, že nic z toho co se poslední dobou stalo, se stát nemuselo, jen kdybych byl všímavější?“ vyjeknu zděšeně.

„Ne. Tahle válka nám byla předurčena. Jistě znáš proroctví čaroděje Mystika. Když se nad ním zamyslíš, vše se vyplnilo. Ale Mystik nikdy neprorokoval konec této války. Z toho soudím, že to už je jen na nás jak tuhle válku skončíme a popravdě, už nechci další mrtvé,“ pronese pevně a já při vzpomínce na Mystika zblednu jako papír.