Kowai Yume

Proberu se, se strašnou bolestí v zádech a s hrůzou zjistím, že jsem v nějakém sklepě a

ještě ke všemu spoutanej. Vybavím si události posledních hodin a hlavně si vzpomenu na

Chiku a jeho nenávistí zalité oči. Zatřesu hlavou a rozhlédnu se kolem sebe. Podle

mučicích nástrojů mi dojde co je to za místnost ale pohled na sexuální pomůcky mi stačí

k tomu, abych si představil co má Chika v plánu. Při té představě mi naskočí husí kůže.

Chvíli se snažím vyprostit se z pout, ale pak to vzdám, protože je to beznadějný. Díky

malému okénku poznám, že je noc. To všudypřítomný ticho mi leze na mozek a do hlavy

se mi vkrádají vzpomínky na dobu, kdy jsem se s Chikou poznal. Procházel jsem elfský les

a dokumentoval jsem škody, které tu napáchali vlkodlaci. Právě když jsem je nad dvěma

těly jednorožců proklínal, postřehl jsem pohyb ve křoví. Vyčkával jsem, až se mi dotyčný

ukáže, a když se tak stalo, naskytnul se mi pohled na krásného klučinu. Snažil jsem se

z pachu jeho těla určit co je zač. Zaskočilo mě vědomí, že má pach všech tvorů a to i elfů.

Když mě zaregistroval, upřel na mě svůj pohled, který mě úplně ochromil. Typoval jsem

ho tak na 15. Zeptal jsem se ho, co tu dělá. Chvíli váhal, ale nakonec z něj vypadlo, že se

ztratil a neví jak se dostat zpátky. Řekl mi, odkud přišel a já mu pomohl, nají cestu z lesa.

Když jsme se loučili, řekli jsme si svá jména a začali se scházet. Postupem času jsme se do

sebe zamilovali a žili spolu. Jenže pak přišla radikální změna a to rozdělení populace podle

rasy. Mě byla nabídnuta vláda elfské země ale jen pod podmínkou že se s Chikou rozejdu

a to navždy. Tak moc jsem chtěl být pánem, že jsem kvůli tomu zradil a opustil svou

jedinou lásku. V den kdy jsem mu řekl, že už ho nemiluju, což nebyla vůbec pravda, mi

slíbil pomstu. V té době mu bylo teprve 16 a tak jsem to nebral vážně. Když nás před

měsícem Minoru varoval před nebezpečným mutantem jménem Chika, řekl jsem si, že je

to jen shoda jmen. Nechápal jsem, proč byl Tadao tak nepříjemný a naštvaný, když

Minoru popisoval jak Chika bezdůvodně a chladnokrevně vraždil. Po dnešku už mám ve

všem jasno, nebyla to shoda jmen, byla to opravdu má láska. Už vím, proč byl Tadao tak

nabroušený a také vím, že se Chika chce opravdu pomstít. Z mého vzpomínání mě

vytrhne vrznutí dveří. Do místnosti vejde míšenec nižší postavy, který se skryje do stínu

noci, takže mu nevidím do tváře.

„Co chceš? Přišel jsi mě mučit?“ štěknu na něj.

„Ne, přišel jsem si popovídat,“ řekne příjemným hlasem.

„O čem? Nemám ti co říct,“ odbudu ho.

„Co třeba o Chikovi?“ navrhne.

„O něm se nechci bavit. Kdo vůbec jsi?“ zavrčím.

„Jsem ten, koho jsi víc jak rok věznil ve své ložnici,“ odpoví chladně.

„Kiria?“ vyhrknu a ze stínu vystoupí asi tak 10letý klučina. Má přibližně 125 cm, vychrtlou

postavu, tmavší pleť, černé vlasy i oči, rovný nos a plné rty říkající si o polibek. Když si ho

tak prohlížím, zjistím, že mi velmi připomíná Chiku, ale s tím rozdílem, že Chika je světlejší

pleti, tedy jako člověk a vlasy i oči má stříbrné.

„Připomínám ti ho, že?“ ušklíbne se Kiria.

„Co chceš vědět?“ optám se.

„Co k němu cítíš?“ řekne tvrdě.

„Do toho ti nic není,“ štěknu na něj.

„Je mi do toho hodně,“ zavrčí a vedle mě začne praskat zeď.

„Já to sám nevím,“ řeknu tiše.

„To jsem si mohl myslet. Jsi tak zbabělej, že mi ani nedokážeš říct do očí, co k němu cítíš,“

rozbrečí se Kiria.

„Proč brečíš?“ To ti na něm tak záleží?“ optám se.

„Jo záleží. On je totiž můj otec,“ štěkne ve chvíli, kdy do místnosti vstoupí Chika.

„Kdo je tvůj otec?“ optá se Chika zvědavě.

„A … ale nikdo,“ koktá Kiria.

„Prej ty,“ řeknu naschvál.

„Cože? Takže se to povedlo?“ vyhrkne Chika a já ztuhnu, protože jsem doufal, že nic

netuší a chtěl jsem ho tou zprávou srazit na kolena.

„Co myslíš tím, že se to povedlo?“ optám se. Chika na mě hodí vražedný pohled, ale

odpoví mi.

„Před 10 lety našel můj otec DNA démoního vlkodlaka a rozhodl se, že vytvoří další

umělou formu. Tu DNA smíchal s démoní částí mé a stvořil mi syna, jenže se jednoho dne

to embryo ztratilo. Po roce marného hledání jsme toho nechali a usoudili jsme, že bylo

embryo zničeno, posmutní Chika.

„Jak další umělou formu? To nechápu,“ vyhrknu.

„Já jsem první žijící umělá forma života. Stvořil mě Minoru, ale teď mu stojím v cestě, tak

proti mně chce všechny poštvat. Hodil na mě několik vražd, které jsem nespáchal, ale

vím, kdo to byl, a proto mě chce odstranit,“ osvětlí Chika a já mám pocit, jakoby se mi můj

život rozpadl přímo před očima.

„Tati a kde je děda teď?“ zeptá se Kiria.

„Mají ho andělé. Chtějí ho využít k tomu, aby mě dostali,“ zavrčí Chika.

„Co chceš dělat se mnou?“ štěknu.

„To se brzy dozvíš,“ odpoví chladně.

„Tati, prosím, nech ho být,“ prosí Kiria což nechápu. Proč mě brání, když jsem

ublížil i jemu.

„Z jakého důvodu bych ho měl nechat žít?“ zavrčí na Kiriu a mě při pomyšlení na

bolestivou smrt zamrazí.

„Svůj trest si už nese.“ odpoví Kiria v hádance.