Kowai Yume

„Polib mě. Prosím.“ zašeptá.

Neváhám a ihned se k němu přisaju. Chika mi začne hladově polibky oplácet

a dobývat se mi jazykem do úst. Velmi rád se připojím k jeho hře a svalím ho na postel.

 Pomalu mu sundám triko a rty se přesunu na krk a nenasytně mu udělám cucflek.

Pak se vydám k jeho bradavkám. Obě olíznu a muckám se s nimi, dokud zcela

neztvrdnou. Po té putuji k podbříšku a stáhnu mu kalhoty.

Jeho penis už žadoní o trochu něhy a tak mu jí dopřeji. Nejdřív si hraji jen se špičkou,

 ale pak si ho strčím celého do pusy. V ten moment se Chika prohne jako prut a sykne

pod vlnou vzrušení. Když skoro nic nevnímá, strčím mu do dírky jeden prst. Usměju se,

protože si toho Chika skoro nevšiml. Přidám další, ale to už trochu stáhne.

Po chvíli se zase uvolní a já můžu pokračovat v roztahování. Když je připravení,

vrátím se k jeho rtům a hladově ho začnu líbat a zároveň do něj pronikat.

Když jsem v něm celý, přestanu se hýbat, aby si na mě zvykl. Pak se zkusím pohnout

a Chikovo vzdychnutí mi potvrdí, že můžu začít přirážet. Po několika přírazech oba

vyvrcholíme a svalíme se na postel.

„Bylo to nádherný.“ špitne Chika.

„Přímo úžasný miláčku, miluju tě. A nikdy se tě nevzdám.“ prohlásím.

„Taky tě miluju.“ hlesne Chika.

Ještě chvíli si jen tak ležíme, pak se sebereme a jdeme se umýt.

Ve sprše se moc nezdržíme a běžíme na oběd, kde se setkáme s vysmátou Yuukou.

Která se přímo královsky baví tím jak skoro celé služebnictvo chytá dvou roční vlče.

„Ty jseš dobrá. Místo toho abys jim pomohla, tak se jim směješ.“ štěknu na ní.

„Já to chvíli taky zkoušela, ale to se nedá. Zkus si to sám když jsi tak chytrej.“

jen co to Yuuka dopoví, je Chika na druhém konci jídelny a nad hlavou si prohlíží vlče.

„Ty jsi roztomilí, čí pak jsi?“ optá se vlčete Chika.

„Patří mě. Moc se omlouvám, vysmekl se mi z náruče. Chtěl jsem ho chytit,

ale je strašně rychlý.“ omlouvá se Vini, jeden ze služebných.

„To nevadí. Já byl stejný. Jak se jmenuje?“ optá se Chika.

„Chika.“ pískne vlče.

„Vážně? Já taky.“ zajásá Chika.

„Chika jak se ti ho podařilo chytit?“ nevěří vlastním očím Yuuka.

„Jednoduše. Přemístil jsem se tak, aby mi vběhnul přímo do náruče.“ ušklíbne se Chika.

„Ty jsi prostě úžasný.“ hvízdne si Yuuka.

„Díky. A co ty, to se dělá takhle zdrhat před otcem?“ jemně štěkne na vlče

v náručí Chika.

„Ne, nedělá. Ale byla to sranda. Pár se jich na schodech málem přizabilo.“ uculí se vlče.

„Tak já si to huňatý zlobidlo vezmu, jeho matka už bude jistě strachy bez sebe.“

opáčí Vini a převezme si vlče. 

„Ne tati, já si chci ještě hrát s Chikou.“ štěkne vlče a vyskočí Vinimu z náruče.

„Ale pan Chika se chce najíst, nemůže si s tebou hrát.“ zavrčí Vini.

„Mě to nevadí. Můžeme se přece najíst spolu a pak si hrát, co říkáš?“

optá se Chika vlčete.

„Opravdu by vám to nevadilo?“ rozjasní se Vini.

„Opravdu.“ usměje se Chika.

„Chceš si mi sednout na klín?“ nabídne vlčeti Chika.

„Ano. Ano. Chci.“ rozzáří se vlče a skolí Chikovi na klín.

Když se vše uklidní, sedneme si ke stolu a začneme jíst. Po jídle se Yuuka někam vypaří

a mi si hrajeme s vlčetem. Asi po dvou hodinách si pro něj přijde Vini a odnese si ho. Chvíli po tom co Vini odejde, se k nám  přiřítí Yuuka.

„Kano máme problém.“ řekne zadýchaně.

„Problém? Jakej?“ štěknu.

„Nevím jak, ale draci se dozvěděli o Chikovi a přišli si pro něj. Vypalujou města a míří si

to k hradu.“ zavrčí.

„Jak je to možný? Co hranice? Jak je přešli?“ zasypu jí otázkami.

„To nevím. Co budeme dělat?“ optá se.

„Já si to vyřídím.“ štěkne Chika.

„Na to zapomeň, ty zůstaneš tady.“ rozkážu.

„Už jsi zapomněl, kdo jsem? Mám jejich schopnosti, jsem silnější než vy. A navíc musím

si ty schopnosti oprášit, jinak mi zleniví.“ odporuje.

„Má pravdu Kano, nech ho jít.“ řekne Yuuka.

„Dobře, ale jestli se ti něco stane, přivážu tě k posteli a tak zůstaneš až do smrti, jasný?“

 zavrčím.

„Jasný miláčku. Ale uděláme to trochu jinak, ty se s nimi pokusíš rozumě domluvit a

když to nepůjde, odklidím je z cesty.“ usměje se Chika.

„Zkusit to můžeme.“ pokývám hlavou.

Když draci přiletí k hradu, promění se do své lidské podoby a začneme vyjednávat.

„Co tě k nám přivádí, lorde Ryuu?“ optám se.

„Ten mutant, vím, že ho tu schováváš.“ odpoví mi tvrdě.

„Cože? Jak jsi na to proboha přišel?“ písknu.

„Tak, že máš na hradě zrádce.“ odpoví mi klidně.

„Koho?“ štěknu.

„Mě.“ křikne někdo za mnou.

Otočím se a nemůžu uvěřit, koho uvidím. Spatřím svého nejlepšího bojovníka Shina.

„Ty? Vždyť já ti věřil, tak proč?“ rozkřiknu se.

„Protože nedostal to co já.“ odpoví za něj Chika, který se najednou za ním objeví a

přiloží mu dlouhé, ostré drápy ke krku.

„To nechápu. Co máš ty a on ne?“ optám se nemohouc na nic přijít.

„Tebe. Vzpomínáš si, jak jsem druhý den tady poslouchal váš rozhovor o mě?“

optá se mě.

„Jo vzpomínám si, ale pořád to nechápu.“ opáčím.

„Když jsem se pak vrátil do pokoje, Shin mě chytil pod krkem a vyhrožoval mi,

že jestli s tebou budu něco mít, tak nahlásí, že mě tu schováváš. No a výhružku splnil.“

odpoví mi klidným hlasem.

„Kvůli tomu jsi zradil mou důvěru?“ zavrčím na Shina.

„Já tě miloval, ale ty jsi mě bral jen jako svého bojovníka a pak jsi sem přivedl jeho

a svou lásku jsi dal jemu. Proto jsem tě zradil.“ štěkne vztekle Shin.

„Co sním mám udělat?“ optá se mně Chika a já vidím v jeho očích, že ho chce zabít.

„Zrádci se trestaj smrtí. On není výjimka.“ řeknu tvrdě.

„Chci tě jen upozornit, že když ho budu zabíjet já, nebude to pěkná podívaná.“

varuje mě.

„Smrt si nevybíráme a už vůbec ne zrádci.“ řeknu přísně.

Chika se jen usměje a pustí se do díla. Nejprve si nechá narůst ocas v podobě ohebného

 šípu, ten se pak rozštěpí na dvacet identických ocasů a začne si jimi Shina svazovat.

Když Shin spatří, jak ho svazují, začne sebou házet ve snaze utéct.

„Vážně si myslíš, že mi utečeš?“ zasměje se temným hlasem.

Shin se ho jen lekne a pak upadne do bezvědomí, protože se do něj Chika zakousne

jako hladový upír. Až teď si všimnu, že je jeho hlas mnohem hrubší a temnější.

Když se do Shina zakousl, oči se mu zbarvili do ruda. Nezmůžu se na nic jen na zírání,

jak se mu Shin rozpadá v sevření, ale nejsem sám, všichni co to vidí, ztuhli a jen zírají.

Probudíme se až v momentě, kdy se Shin úplně rozpadne a Chika se promění zpátky

do původního stavu.

„Pane bože.“ rozlehne se děsivé křiknutí panstvím.

„Já vás varoval.“ štěkne Chika.

„Minoru měl pravdu, jsi zrůda, která nemá právo žít.“ prohlásí Ryuu.

„Zrůda? Tak to bych rád věděl, jak by jsi mě nazval, kdybys mě viděl v úplné přeměně.“

začne se smát Chika.

„To byla jen prvotní přeměna?“ zděsí se Yuuka.

„Ano, při úplné vypadám ještě hůř.“ řekne.

„A jako co vypadáš?“ optám se vyplašeně.

 „Tak konec řečí. Jdeš s námi, zrůdo, půjdeme spolu pozdravit Minora.“

ušklíbne se Ryuu a přemění se na draka.