Kowai Yume

Druhý den Chiku dostanu z postele jedině tak, že mu řeknu o další skvělé snídani.

„Jahodový koláčky? Sen je prostě božskej.“ pískne.

„Těšíš se na pomstu?“ zeptám se.

„Ani nevíš jak,“ ušklíbne se.

U snídaně se musím smát, jak se Chika láduje jahodovými koláčky.

„Tadao máme hosta,“ oznámí mi Sen.

„Koho?“ optám se.

„Yuuku,“ řekne za něj Chika.

„Jak víš, že je to ona?“ vykulí na mě Sen oči.

„Cítím ji. Ten vlkodlačí pach,“ zavrčí.

„Tak půjdeme přivítat hosta,“ usměju se.

„Zatím zůstaň tady a sněz si snídani,“ řekne Sen a odejdeme.

„Ok,“ odpoví nezaujatě.

„Ale, ale, koho nám sem čerti nesou,“ ušklíbnu se.

„Kde je?“ štěkne Yuuka.

„Kdo?“ zeptá se Sen.

„Chika,“ vrčí.

„Proč mě hledáš?“ řekne Chika.

„Chika, díky bohu jsi v pořádku,“ oddychne si Yuuka.

„Bohu neděkuj,“ zavrčí Chika.

„A komu teda?“ zadrhne se Yuuka.

„Přece jim,“ ukáže na náš.

„Cože? Vždyť tě unesli?“ křikne.

„Tak to pozor. Oni mě zachránili,“ štěkne Chika.

„Před čím?“ nechápe Yuuka.

„Ryuu ho zranil. Vzali jsme ho sem a uzdravili,“ řekne Sen.

„Proč by, jste to dělali?“ štěkne.

„Protože jsme už 10 let přátelé,“ odpoví Chika.

„Ty se nevrátíš, viď?“ optá se.

„Ne. Mám tady už něco na práci,“ odpoví Chika tvrdě.

„No tak už běž, ať si Kano nedělá starosti i o tebe. Tady jsi k ničemu a zdržuješ

nás od práce,“ řeknu.

„Sbohem Yuuko,“ řekne Chika.

„Sbohem.“ odpoví smutně Yuuka.

„Šlo to líp, než jsem myslel,“ zkonstatuju.

„To ano. Pojďte se připravit, za chvíli vyrazíme,“ řekne Sen.

„Tak to, abych sebou hodil, páč jsem ještě nesnědl všechny koláčky,“ ušklíbne se.

„Ty jsi prostě neodolatelný,“ pískne Sen a začne se s Chikou mazlit a táhnout

ho do jídelny. Když se Chika konečně nají, vyrazíme. Během pěti minut jsme u

Marova zámku.

                                        ***********************

„Králi, ve městě jsou démoni,“ křikne sluha.

„Cože? Jak se dostali přes hranice?“ zavrčím.

„To nevím, ale je s nimi nějakej tvor, nedokážu říct co je to za rasu.“ řekne vyděšeně.

„Tvor? Snad to není … Modli se, aby to nebyl ten mutant, kterého hledá Minoru,“ řeknu.

„Dobře,“ poslechne.

„Zavolej mé nejlepší muže. Půjdeme jim naproti,“ rozkážu.

Naše nezvané hosty nalezneme na zámeckém náměstí.

„Co tu chcete,“ zavrčím.

„Máš něco, co patří nám,“ ušklíbne se Tadao a jakmile to dopoví, zaútočí na ně jeden

z mých mužů. Jenže on k nim ani nestihne doběhnout, protože ho probodnou ostré

dlouhé drápy.

„Takhle ty vítáš hosty?“ optá se mě ten podivný tvor.

„Kdo ti dovolil mi tykat?“ štěknu.

„Ty už si nevzpomínáš?“ řekne.

„Na co?“ optám se.

„Přece na mě,“ uchychtne se.

„Tebe já vidím prvně,“ řeknu.

„Víš, Maro, nic není takové, jaké se na první pohled zdá,“ s těmito slovy se přemění

a o mě se pokouší smrt.

„Chika,“ polknu.

„Správně. Tak sis nakonec vzpomněl,“ řekne.

„Co si zač?“ křiknu.

„Mutant. Ten mutant, kterého se Minoru usilovně snaží zbavit,“ řekne klidně.

„Ty jsi nevěděl, co je Chika zač?“ diví se Tadao.

„A jak asi?“ zeptám se naštvaně.

„Spal jsi se mnou, tak sis toho mohl všimnout,“ připomene mi Chika minulost.

„To už je daleká minulost,“ odseknu.

„Ano, ale já stále nezapomněl, jak jsi mě odkopl,“ zavrčí.

„Proč jsi zrovna na straně démonů?“ optám se.

„Protože jsme dlouhodobí přátelé a díky jejich plánu, zaútočit na tvou zemi, se ti konečně

pomstím za to, že jsi mi zlomil srdce,“ štěkne na mě.

„Ty si vážně myslíš, že mě dokážeš zabít?“ vysměju se mu.

„Kdo řekl, že tě chci zabít?“ usměje se.

„A nechceš?“ zeptá se ho Tadao. Chika se na Tadaa pověsí a pošeptá mu svůj plán.

Ten si olízne horní ret a mě naskočí husí kůže.

„To je lepší než smrt, ne?“optá se Chika Tadaa.

„To stoprocentně. Určitě se mu to bude líbit,“ zavrní Tadao.

„Myslíš? Tak to si ho jdu chytit,“ mlsně mlaskne Chika.

„Koho chytit?“ polknu a už teď se bojím odpovědi.

„Tebe,“ řekne a promění se na toho ohavného tvora.

„Na to zapomeň,“ štěknu a vytasím svou kosu, která má světle zelenou barvu,

stejně jako mé vlasy.

„Pěkná hračka, dej pozor, by sis neublížil, elfský králi,“ provokuje mě a můj titul

řekne s opovržením v hlase.

„Neboj, umím s ní zacházet líp, než si myslíš,“ zavrčím a zaútočím na něj. Mému útoku se

s klidem vyhne a ještě mi věnuje na levé ruce hlubokou ránu od jeho drápů. Celou půl

hodinu se ho marně snažím jakkoli zranit, až se mi to konečně podaří. Jedním dobře

mířeným seknutím mu v půli pravého stehna přeseknu nohu. V ten moment, kdy mu

noha odpadne od těla, se celou elfskou zemí rozhostí nepříčetný, bolestný řev.