Kowai Yume

Už uběhl měsíc od našich prvních společných Vánoc a Maro se postupně hroutí. Jde o to, že Kiria s tím plyšovým medvědem i spí, takže se k němu Maro nedostane.

„Ten medvěd je prokletí,“ povzdechne si, když spolu relaxujeme u bazénu. Kano se rozesměje, ale já zůstanu taktní a začnu ho utěšovat.

„Neboj, jemu za chvíli dojde, že mazlení se s plyšovým medvědem není takové jako s tebou. Nezapomínej, že mu je deset, je to ještě dítě,“ utěšuju ho. Maro se na mě podívá a pak si znovu povzdechne.

„S tím jsem počítal, ale netušil jsem, že to bude takové mučení,“ vydechne a zmučeně zavře oči. Usměju se, přistoupím k němu, ocasem ho omotám kolem pasu a rychle ho hodím do bazénu. Maro s lapáním po dechu se vynoří a hodí po mě vražedný pohled.

„Mučí tě to, protože ho miluješ,“ řeknu s úsměvem a tím ho zaskočím, že se přestane držet nad vodou a málem se utopí. Skočím k němu a dám si s ním závody. Tím se Maro trochu uvolní a přestane na to myslet. Chvíli na to se k nám přidá i Kano a závodíme až do večera. Pak si pro nás přijde Sen, abychom šli na večeři. Kiria se mi u večeře moc nezdá, a když mu Maro sáhne na čelo, zděsí se a okamžitě ho odnese do postele. Jdu s ním a strčím Kiriovi teploměr, abychom zjistili, jak má vysokou horečku. Když teploměr zapípá, vezmu si ho a s hrůzou zjistím, že má skoro čtyřicet °C. Rychle doběhnu pro studené obklady a zaběhnu pro Yuuku. Ta ho zběžně prohlédne a strčí mi do ruky nějaké prášky.

„Z toho se musí dostat sám. Mohla bych ho vyléčit, ale pak by si jeho tělo netvořilo protilátky, takže to musí vydržet. Tyhle jsou na zmírnění horečky. Jo a ať hodně pije, pomůže to,“ obeznámí mě s typem prášků, dá mi radu a pak odejde. Okamžitě rozbalím krabičku a vymáčknu jeden prášek. Nařídím Marovi aby došel pro sklenici s vodou a když jí přinese, s jistou pomocí donutíme Kiriu si sednou a vzít si ten prášek.

„Maro,“ vydechne slabě Kiria.

„Jsem u tebe lásko,“ ozve se rychle Maro a chytne ho za ruku na důkaz jeho přítomnosti. Kiria se lehce usměje a vzápětí usne.

„Bude v pořádku,“ ujistím ho, když spatřím jeho nervózní pohled na postavičku v posteli.

„Věřím ti,“ pohlédne na mě. Usměju se, a jakmile Kiriovi vyměním obklad, nechám je o samotě. Pak začnu hledat Kana. Zajdu do jídelny a kuchyně a tam zjistím, že se šel podívat na maroda. Nemožný, někde jsme se museli minout. Znovu vyběhnu schody do patra a s Kanem se srazím u Kiriova pokoje, ze kterého právě vyšel. Pozdravíme se a společně se vydáme do našeho pokoje.

„Co bys řekl koupeli?“ navrhne mi Kano a já s radostí přikývnu. Kano nám připraví koupel, do které nalije pěnu s vůní borůvek. Navzájem se svlečeme a přitom se jemně dotýkáme kůže toho druhého. Pak se naložíme do vany a Kano si mě o sebe opře a začne mě hladit po hrudníku a bříšku.

„Taky to cítíš?“ optá se mě tiše Maro.

„Klid před bouřkou. Minoru něco chystá a brzy udeří,“ odpovím a přetočím se k němu čelem. Jemně mu pročísnu vlasy a přilepím se na ty hebké rty. Kano mi polibky s radostí oplácí a hladí mě po celém těle.

„Necháme se překvapit,“ brouknu mu do rtů a dlaní ho pohladím po penisu. V tu chvíli nekrytě zavzdychá a přirazí si mě k sobě tak, že se naše penisy dotýkají. Začnu se o něj pomalu třít a tím nás oba neskutečně vzrušovat.

„Ty jsi ďábel,“ vydechne mi do ucha a začne mě roztahovat. Usměju se a přitisknu své rty k jeho levé bradavce a druhou začnu obšťastňovat rukou. Když jsem dostatečně připravený, opatrně na něj nasednu a pak zůstaneme v klidu, abych si na něj mohl zvyknout. Po chvíli se zkusmo pohnu a i ten jediný pohyb nás dokázal vynést až do nebe slasti a vášně. Kano se začne pomalu pohybovat a já se mu opět přisaju na rty. Když se blížíme k vrcholu, přidám se do přírazů i já a po pár zrychlení oba vyvrcholíme. Kano ze mě vystoupí a začne mě umývat. Poté co vylezeme z vany, se navzájem osušíme a zalezeme do postele, kde se ke Kanovi přitulím a nasávám vůni jeho těla, obohacenou borůvkami z koupelové pěny. Po pár minutách v Kanově objetí, které mi dodává pocit jistoty a naprostého bezpečí, usnu a nechám si o svém milovaném zdát.

                                                                  **********

Chika Kiriovi vymění obklad a poté odejde.

„Jak mu je?“ ozve se ode dveří Kano, který přijde chvíli po Chikově odchodu.

„Má vysokou horečku. Yuuka nám dala prášky proti horečce, tak snad mu bude brzy líp,“ uklidňuju ho i když já sám jsem neskutečně nervózní.

„Svěřuji ti ho do péče, doufám, že mou důvěru nezklameš,“ řekne jemně, ale i tvrdě zároveň.

„Kiria je pro mě vše, nezklamu tě,“ odpovím mu rozhodně. Kano se upřímně usměje a odejde. Já se skočím osprchovat a pak si vlezu ke Kiriovi do postele a přitáhnu si ho do náruče. Kiria se mi v náručí hned uvelebí a spí dál. Natáhnu se pro knížku, kterou mám položenou na nočním stolku a nalistuji si stránku, na které jsem posledně skončil. Dočtu si další kapitolu, když v tom se Kiria probudí a dožaduje se vody. Rychle odložím knihu a přiložím mu k ústům sklenici s vodou. Kiria vypije něco kolem půlky sklenice a pak se ke mně znovu přitulí a spí dál. Kolem půlnoci mě také přepadne únava a tak ještě Kiriovi vyměním obklad a ponořím se do říše snů. Ráno se vzbudím s pocitem prázdnosti a hned jak otevřu oči, zjistím že Kiria není v posteli. Vyskočím na nohy a začnu ho hledat po pokoji, a když vběhnu do koupelny, úplně zapomenu dýchat při pohledu na drobnou postavičku schoulenou v rohu vany, která z velké části zaplněna vodou, vařící vodou, jak poznám podle valící se páry.

„Kiria co to vyvádíš?“ přiběhnu k němu a vytáhnu ho z té vody.

„Je mi strašná zima,“ řekne tiše a přitom drkotá zuby. Zabalím ho do teplého županu a vlezu si s ním do postele, kde ho k sobě těsně přitisknu a jemně ho třít županem aby se rychleji zahřál.

„To bude dobrý, brzy to přejde,“ utěšuju ho a snažím se ho i uspat, aby to všechno zaspal. Asi po hodině se mi ho podaří znovu uspat a kolem osmé nakoukne do pokoje Chika s Kanem.

„Jak mu je?“ stará se hned Chika.

„Nevím jistě, ale brzo ráno jsem ho našel ve vaně plné horké vody a klepal jako osika. Dostal zimnici a stále přetrvává, i když ne už v takové míře, ale horečka mu nejspíš vůbec neklesla,“ vydechnu nešťastně, když mu Kano sáhne na čelo.

„Možná by mu mohla pomoc Akira, je to čistokrevný drak a ti mají moc zahřívat. Projednám to s Yuukou a Senem,“ zauvažuje nahlas a odejde.

„Co ty, vyspal ses trochu?“ stará se o mě Chika. Přikývnu a podívám se na Kiriu schouleného v mém náručí. Asi po půl hodině se Kano vrátí i s Akirou, Yuukou a Senem. Sen mi nařídí, abych se od něj vzdálil a ač nerad ho poslechnu a stoupnu si k Chikovi. Akira si sedne na postel a vezme si Kiriu na klín. Sen s Yuukou ho chytí za ruku asi, aby kontrolovali jeho životní funkce a Akira ho začne zahřívat. Kiria se během procesu probudí a Sen se ho hned začne vyptávat na jeho stav.

„Mám žízeň,“ vysouká ze sebe namáhavě a já mu hned přiložím k ústům sklenici s vodou, kterou přinesla Yuuka. Tentokrát ji vypije celou a už neusne. Povídáme si s ním o všem možném a Sen asi po dvou hodinách prohlásí, že horečka konečně klesá. S tímto vědomým mi ze srdce spadne obrovský kámen a Kiriovi věnuji nádherný úsměv, který mi oplatí a pak se začne v Akiřině objetí vrtět a dožadovat se mého objetí. Akira mi dovolí si ho převzít s tím, že zimnice už přešla a Kiria mi sice ještě vyčerpaně, ale šťastně skočí do náruče. Po dvou dnech je Kiria zcela zdraví a co mě potěší ještě víc je to, že se začne víc věnovat mě a ne tomu medvědovi, který bude navždy mým nepřítelem.