Kowai Yume

Druhý den ráno si všichni sbalíme věci a já je za pomoci teleportace přemístím do Ichirova hradu. Tam už mě čeká služebnictvo a věci odnáší do našich nových pokojů. Když mám vše odstěhované, domluvím se s Nikkem a tajně se přemístíme do jeho sídla. Tam zjistíme, že se Noriko přestěhovala do jiného pokoje a tenhle nechala v původním stavu. Nikko otevře velkou vestavěnou skříň a oddychne si, když tam spatří všechno své oblečení. Do cestovních tašek, které jsme si přinesli, naskládá oblečení a vše co potřebuje. Pomůžu mu oblečení naskládat tak, abychom měli těch tašek co nejmíň, a když máme hotovo, přemístíme se do našeho nového domova. Celé dopoledne pak strávíme vybalováním a zařizováním svých pokojů.

„Máme nádherný výhled,“ ozvu se, když nahlédnu z okna. Kano se ke mně připojí a s úsměvem mě obejme.

„Ano, proto jsem tenhle pokoj vybral. Tahle země je asi nejbohatší na přírodní krásy. Vidíš támhle ten les? Je to nejstarší les na světě. Některé stromy už tam žijí několik staletí nebo dokonce tisíciletí,“ vypráví a já se nestačím divit. Použiji jednu ze svých schopností a podívám se na les zblízka. Zkoumám kůru stromů a žasnu nad jejich neuvěřitelně dobrým stavem. Prozkoumávám les a najednou spatřím dva nádherné jednorožce.

„Je opravdu nádherný. Ale já myslel, že jednorožci už vymřeli?“ optám se nechápavě a dál si prohlížím sněhobílé jednorožce, jak se procházejí po lese.

„Tihle už jsou poslední. Nikde jinde už nežijí, proto je Ichiro prohlásil za posvátný a tudíž za chráněný a jejich zabití nebo jen zranění se trestá smrtí. Ale jak víš, že tam jsou jednorožci?“ optá se náhle. Vysvětlím mu, že mám schopnost přibližování. Dokážu si přiblížit místa i vzdálená stovky kilometrů. Ale abych si taková místa mohl přiblížit, musím znát jejich přibližnou polohu.

„Je toho ještě hodně co o tobě nevím, že?“ optá se a políbí mě na krk.

„Postupně ti odkryji všechna svá tajemství, ale jen když ty budeš odkrývat ta svá,“ řeknu tiše a pohled stočím na něj.

„Slibuji,“ prohlásí a společně uložíme poslední kousky oblečení do skříně. Když máme vše hotovo, dostavíme se na výzvu zvonu ohlašující oběd do jídelny, kde se začíná podávat jídlo.

„V kolik začíná ten ples?“ optá se Nikko, když jsme všichni na svých místech.

„V osm,“ odpoví pohotově Jun.

„Tati a já půjdu taky?“ ozve se náhle Kiria. Kano se na mě podívá pohledem „to bych neriskoval“, ale rozhodnutí nechá na mě.

„Ne. Ty zůstaneš s dědou tady, nechci, aby se vám tam něco stalo,“řeknu tvrdě a všichni s mým rozhodnutím plně souhlasí.

„Dobře, ale hlídej mi ho tam, ať s tou svou partnerkou neflirtuje,“ ukáže na Mara, který se zatváří dotčeně a obrátí tvář od Kirii.

„Neboj, moje přítelkyně to nedovolí,“ ozve se ode dveří dívčí hlas. Všichni se k nim otočíme a spatříme dvě krásné dívky. Nepříliš vysokou blondýnku v objetí o hlavu vyšší rudovlásky.

„Akira, Naomi tak už jste dorazili,“ osloví dívky Kano a přejde k rudovlásce.

„Pánové, chci vám představit mou plesovou partnerku Akiru,“ představí nám rudovlásku a já si jí začnu prohlížet. Dlouhé rudé vlasy jí sahají až pod vyzývavě vytvarovaný zadek, lemují štíhlí pas, pramínky zakrývají bujné poprsí, ale hlavně dodávají jejím hnědým očím nezkrotnost a nezávislost.

„Akira chci ti představit mého přítele Chiku,“ představí mě. Stoupnu si a Akira mi podá ruku.

„Těší mě,“ potřesu si s ní.

„Potěšení je na mé straně. Aoi mi o tobě trochu vyprávěla, no spíš mi tě ohromeně popisovala. Nejdřív jsem myslela, že to s tvojí krásou přehání, ale zmýlila jsem se. A co víc dokázal jsi rozmrazit Kanovo srdce,“ řekne s úsměvem, ale ta poslední věta mě zarazí.

„Rozmrazil jeho srdce?“ optám se s pohledem zabodnutým do Kana.

„Ty to nevíš? Než tě Kano potkal, byl jako kus ledu, ke všem se choval odtažitě, možná až na Yuuku, Ichira a Juna,“ odpoví mi, ale pak jí Kano rázně zastaví.

„To by stačilo, Akiro!“ zavrčí na ní.

„No radši abych představil svou partnerku,“ vstoupí do toho Maro a přistoupí k blondýnce.

„Vážení tohle je Naomi má partnerka, ale přítelkyně Akiry,“ prohlásí a všichni si s ní podáme ruce. Poté znovu všichni usedneme ke stolu a v hrobovém tichu se naobědváme. Když jsme najezení, přesuneme se do společenské místnosti, kde na nás čekají naše plesové partnerky. Já si k sobě pozvu Aoi, která si s načervenalými tvářemi stoupne vedle mě. Naomi se přesune k Marovi, Akira ke Kanovi a Shiori s Madokou se připojí k Tadaovi s Senem. Jun nám představí Hikari, dívku s tmavě zelenými vlasy a Ichiro nám představí Ume, krásnou černovlásku. Poté do místnosti vstoupí světlovlasý mladík s dívkou, která je přesná kopie Noriko. Kluk se představí jako Hiroshi a polibkem se přivítá s Yuukou. K dívce přistoupí Nikko.

„Jmenuji se Namiko. Jsem dvojče Noriko a občas sestru zastupuji po boku Nikka,“ představí se.

„Namiko se umí chovat úplně stejně jako Noriko, na to jméno i slyší. Myslel jsem, že bychom mohli Noriko potopit tím, že bychom ji nařkli z podvodu,“ obeznámí nás Nikko s jeho plánem.

„Ano. Nejlepší bude, když přijdete chvíli po nás. Myslí si, že jsi mrtvý, takže to bude šok a ještě větší, když přijdeš se svou jakoby pravou manželkou,“ přemýšlím nahlas a všichni s tím okamžitě souhlasí.

„Já mám ještě jeden nápad. Nikdo kromě nás neví, že máš i tuhle podobu, takže by bylo nejlepší přijít tam ve své druhé podobě a až tam se proměnit,“ vysloví svou myšlenku Tadao. Já se škodolibě usměju a jeho návrh schválím. Když si vše do detailů rozvrhneme, vstoupí do místnosti malá holčička.

„Vážení tohle je Fairy je to víla a dá se říct naše módní návrhářka,“ představí nám holčičku Ichiro. Fairy se s námi pozdraví a okamžitě nám začne vymýšlet oblečení na ples. První si k sobě pozve Yuuku. Fairy párkrát mávne svou kouzelnou hůlkou a Yuuka je rázem oděna v krásných fialových šatech. Hiroshi k ní užasle přistoupí a několikrát s ní zatočí dokola a tím se šaty nádherně zvlní. Yuuka, Fairy poděkuje a stoupne si k jednomu ze zrcadel, aby se mohla prohlédnout. Pak si pozve Naomi a té vykouzlí šaty s ramínkem za krk ve světle žlutozelené barvě. Maro si s poděkováním Naomi odvede k dalšímu zrcadlu, kde se Naomi začne prohlížet. Hikari a Ume si vezme naráz a Hikari vykouzlí zářivě zelené šaty a Ume bílé šaty s červenou průsvitnou látkou zakrývající vrchní část šatů a pruh této látky se táhne od pasu až na zem. Pak přijde na řadu Namiko, která od Fairy dostane jemně růžové šaty s nařasenou vrchní částí sukně. Shiori a Madoku si také vezme naráz. Shiori vykouzlí šedé šaty s třívrstvou sukní. Každá vrstva je jinak dlouhá a také jinak provedená. Madoka dostane růžové šaty jejíž druhá vrstva je dělaná do růžovožluté duhy. A nakonec Akira s Aoi. Akira dostane rudofialové šaty s nařasenou sukní a Aoi dostane modré šaty s odnímatelnými rukávy. Na sukni, korzetu a rukávech jsou stříbrné ornamenty.

„Bože tohle jsou přece šaty nebožky královny víly,“ vyhrknu a Fairy přikývne.

„Ano, královna mne před svou smrtí požádala, abych v tento den dala tvé partnerce tyto její šaty, jako poděkování za její záchranu před vojskem lorda Ryuu,“ řekne Fairy a všechny pohledy se stočí na mě.

„Děkuji,“ vydechnu a odvedu Aoi k zrcadlu. Nakonec mám, mužům vykouzlí obleky ladící s šaty našich partnerek a můžeme vyrazit.

„Chika proměň se,“ připomene mi Sen a já tak učiním. Všimnu si, že nikdo se mě nijak zvlášť nelekl za což jsem nesmírně rád. Nabídnu Aoi rámě a odvedu ji ke kočáru, který na nás již čeká. Pomohu jí nastoupit a pak si nastoupím sám. Když jsme všichni ve svých kočárech, dám rozkaz kočímu a ten se rozjede do země lidí. Asi po hodině cesty konečně dorazíme do Minorova hradu. Kočí nám otevře dveře kočáru a hned jak vystoupím, pomohu Aoi a poté ji vedu do hradu. Jeden ze sloužících nás dovede do sálu, kde se ples koná a tam nás začne postupně ohlašovat.

„Vítám vás, už jsem skoro nedoufal, že dorazíte,“ přivítá nás Minoru s Noriko po boku.

„Tuhle akci si přece nemůžeme nechat ujít,“ řekne na oplátku Maro.

„Škoda jen, že tu s námi dnes nemůže být Ryuu a Nikko,“ pronese smutně Minoru a vzápětí do sálu vejde Nikko i se svou ženou.

„Proč bych tu neměl být? Jen jsme se trochu zpozdili. To víš Noriko nevěděla jaké šaty si vzít,“ omluví jejich zpoždění a mi jasně vidíme jak pravá Noriko zbledla.

„Nikko, vždyť ty máš být mrtvý?“ vyhrkne Noriko.

„Já? Jak jsi na to přišla, Namiko?“ optá se a osloví jí sestřiným jménem.

„Co? Já nejsem Namiko, ta je vedle tebe,“ brání se a Minoru si je obě prohlíží.

„Minoru, vypadá to, že jsi naletěl mé sestře Namiko. Vydává se za mě a tvrdí, že Nikko zemřel, aby se mohla stát královnou,“ prohlásí a Minoru jejímu rozhodnému pohledu uvěří a dá Noriko popravit, ale tím stylem, že mi nařídí, abych jí zabil. V tu chvíli se sálem rozhostí hrobové ticho. Když si uvědomí, co řekl, opraví se a o tuto službu mě požádá.

„No já nevím, přeci jenom jsme nepřátelé a já si nejsem jist, jestli chci tvou žádost vyplnit,“ řeknu jakoby zamyšleně.

„Ale co alespoň bude a jednoho nepřítele zase míň,“ řeknu nakonec a již prchající Noriko si přitáhnu ocasem k sobě. Postavím si ji k sobě zády a obličejem k Minoru. Ocas si nechám rozštěpit a dva Noriko přiložím ke spánkům a ostatní jí nasměruju k srdci.

„Minoru prosím poslouchej mě, já jsem Noriko, nesmíš jim věřit, prosím,“ vykřikne Noriko, ale já jí zacpu pusu rukou.

„Tak Minoru tebe neučili, že nepřátelům se nesmí věřit?“ optám se a než mi stačí odpovědět, vrazím hroty ocasů Noriko do spánků a do srdce. Ta naposledy vykřikne a poté když ji pustím, spadne nehybně na zem.

„Ty jedna manipulativní zrůdo. Okamžitě je všechny zabijte!“ rozkáže a všichni rázem zaútočí svými zbraněmi.

„Tak a je to tu,“ vypísknu a s radostí se, se svými přáteli vrhnu proti nim.