Kowai Yume

"Sakra, to bylo o vous," vydechnu, když se s Chikou přemístíme na můj hrad.

"To jo. Musím uznat, že je rychlí," přizná Chika.

"Ale neštvaný je snad ještě krásnější," zasním se.

"Ty k němu něco cítíš?" optá se mě jemně nabroušeně.

"Chtíč. Chtíč po jeho tělu a taky ho chci na své straně," ušklíbnu se a znovu si vybavím jeho

krásné tělo.

"Myslíš, že bude chtít, po tom všem co jsi mu udělal?" optá se mě nechápavě.

"Bude. Víš, když jsem ho věznil tak jsem za ním tajně chodil, když byl v bezvědomí. Hned

při první návštěvě jsem věděl, že vnímá. Schválně jsem se ho dotýkal a čekal, jak zareaguje.

Víš, co udělal? Nic, ani se nehnul a jen poslušně držel," usměju se.

"Tak to jo," řekne a chystá se někam jít.

"Kam jdeš?" optám se ho.

"Jdu se podívat, jak se daří mému vězni a pak za tátou," usměje se ďábelsky. Nechám ho jít a

já se jdu převléct, protože mě Nikko celého pocákal.

                                      xxxxxxxxxxxxxxxxxx

Sejdu dolů do sklepa a těsně u dveří se zastavím. Slyším tam divné zvuky a tak tam vtrhnu.

Úplně zapomenu dýchat, když před sebou uvidím Kiriu jak objímá Mara a hladově se líbají.

Trochu se uklidním a rozhodnu se nezasahovat. Když konečně skončí, usmějí se na sebe a

znovu se obejmou a to jsem přesně chtěl. Maro, se teď totiž dívá přímo na mě, jak se opírám o

futra. V tom okamžiku ztuhne a snaží se Kiriu ze sebe dostat.

"Co je? Udělal jsem něco špatně?" optá se smutně Kiria Mara.

"To si piš, že udělal," zavrčím na něj. Teď ztuhne Kiria a opatrně se ke mně otočí.

"Tati, co tady děláš?" vyhrkne zděšeně a pustí Mara.

"Co asi. Spíš co tady děláš ty?" štěknu naštvaně.

"Já. Já," nemůže se vyžvejknout.

"No hlavní je že jsi to udělal naposledy. Odteď tahle místnost pro tebe neexistuje,"

řeknu s kamennou tváří.

"To ne. Prosím. Já ho…“ nedořekne, protože ho umlčím fackou.

"Vyslov to a na místě ho zabiju," vyhrožuju.

Kiria poslechne a mne si tvář. V jeho očích vidím nenávist vůči mně, ale já to přejdu s

kamennou tváří.

"Běž do pokoje a sem se už nikdy nevracej," zavrčím.

"Nezabráníš mi se sem vrátit," štěkne Kiria a jde ke dveřím.

"Kiria, prosím, poslechni ho," vydechne nešťastně, Maro.

"Cože?" křikne nevěřícně.

"Měl bys jen problémy a příště by to nemusela být jen facka," řekne moudře, Maro. Kiria se

nadechuje k protestu, ale když se střetne s mým naštvaným výrazem, sklapne a uteče do

pokoje.

"Tohle jsi neměl dělat, Maro," zasyčím.

"Já vím, neovládnul jsem se, je ti až moc podobný," vydechne nešťastně.

"To bude asi tím, že je to můj syn," objasním mu.

"A kdo je jeho matka?" optá se a já ztuhnu. Proč se na to ptá?

"Copak je to tajemství?" optá se.

"Do toho ti nic není," štěknu a otočím se k němu zády.

"Promiň, musím se opravit, kdo je jeho druhý otec?" zeptá se s úšklebkem.

"Jak to víš?" vyhrknu a chytím ho pod krkem.