Kowai Yume

„Pane, budete si pro královnu Noriko uspořádat slavnostní pohřeb?“ optá se mě anděl v postavení královského tajemníka, který zůstal věrný své královně.

„Ano. Vše nechám na tobě, věřím, že jí vystrojíš nádherný pohřeb,“ přikývnu a tajemníka propustím. Zvednu se z křesla a přejdu k oknu, které tvoří celou jednu zeď. Okno mi umožňuje dívat se přímo na bojiště, na kterém právě probíhá trénink. Dívám se, jak tři nejlepší vojáci dračího vojska učí mé vojáky nějaké triky, a já si vzpomenu na Chiku. Toho malýho parchanta, který měl být mým otrokem a hlavně neporazitelnou zbraní. Před očima se mi objeví ta scéna, kdy mi před očima zabil jediného spojence. Nejhorší na tom je, že to já mu to umožnil. Ani od Darina mi zatím nepřišla žádná zpráva o svém úkolu. Jen doufám, že ho splnil do posledního bodu.

„Nad čím dumáš?“ obejmou mě ruce mého miláčka.

„Kdy jsi přišel?“ odpovím mu otázkou. Vůbec jsem si ho nevšiml.

„Teď, ale ty jsi to vůbec nezaregistroval. Řekneš mi, nad čím jsi přemýšlel?“ řekne lehce uraženě.

„Noriko a Chika. To jsou důvody mého přemýšlení,“ odpovím mu a Hiroki sebou trochu trhne.

„No on je důvod, proč jsem za tebou přišel,“ řekne a odtáhne se ode mě. Tohle se mi ani trochu nelíbí, protože kdyby mi nesl dobré zprávy, tak by se usmíval a chtěl mi to, co nejdřív říct, ale teď se k tomu moc nemá.

„V té místnosti kde měl Darin Chiku mučit, dokud nezemře, jsme našli jen Darinův prach. Podle jednoho z démonů ho musel zabít Sen, ten jediný mohl použít takovéto kouzlo. Po Chikovi není ani stopa, nejspíš ho zachránili,“ řekne tiše a ve mě vře krev. Chytnu jednu ze sošek stojících mi na stole a třísku s ní o protější zeď.

„To snad není možný. Jste všichni nemožní. To se nedokážete zbavit jednoho otravného hmyzu, sakra?“ řvu jako smyslů zbavený a na Hirokim poznám, že je ještě něco, co má na srdci. Když Hiroki zaznamená můj vyčkávavý pohled, trochu se ode mě vzdálí a hluboce se nadechne.

„Zjistil jsem, že ho Raimei šla pomstít. S vládci a pravděpodobně i s Chikou se střetla ve městě v zemi hraběte Ichira,“ řekne a na chvilku se odmlčí.

„A dál? Co se stalo?“ vyzvu ho k pokračování.

„Podle svědků se jeden ze skupiny mužů, vypadá to na Chiku, proměnil v abnormálně velkého bílého draka a ten pak z tlamy vrhl na Raimei ledový prach, který se spojil v oštěp a Raimei zasáhl do hlavy. Podle toho, že jsem jí našel s dírou v hlavě, usuzuji, že mluví pravdu,“ dořekne mi příběh ještě tišeji, než ho začal a já vzteky dám pěstí do okna, které se okamžitě vysklí. Draci na bojišti se ihned promění a oknem vlétnou do místnosti, kde se zase promění zpět.

„Pane, nestalo se vám něco?“ stará se hned jeden z vojáků a Hiroki mezitím dojde pro lékárničku, protože jsem si pořezal ruku. To že mám v ruce zapíchnuté střepy a bolest v tuhle chvíli ani nevnímám.

„Okamžitě shromážděte ty nejlepší bojovníky a vytvořte ten nejlepší plán na zaútočení na Ichirovu pevnost,“ přikážu naštvaně drakům, kteří se na mě podívají jako na blázna.

„Ale pane ta pevnost je nedobytná,“ odporuje mi jeden z draků a tím mě ještě víc naštve.

„Tak to se modlete, abyste na nějaký způsob dobití přišli, jinak si mě nepřejte,“ štěknu už nepříčetně a draci mi to raději odkývnou a vzdálí se. Hiroki mě mlčky přinutí si sednout a začne mi z ran vytahovat střepy. Pak mi to ošetří desinfekcí a ováže.

„Prosím, teď tu ruku chvíli šetři,“ poprosí mě Hiroki a uklidí lékárničku.

„Děkuji,“ poděkuju a zavolám služky, aby uklidili střepy. Sám sedím v křesle a pročítám si nějaké dokumenty.

„Minoru, co když Chika začne vyprávět to o té vraždě?“ optá se mě Hiroki.

„Na tom nesejde, ať si mluví. Vražda se stala v mé zemi, takže to já budu soudit, kdo za ní bude potrestán,“ zavrčím.

„No to je sice hezký, ale zapomínáš na zákon o zabití jinou rasou. Nemůžeš ho odsoudit k smrti, jestliže ostatní vládci prohlásí, že je nevinen,“ vpálí mi do obličeje.

„Proč si asi myslíš, že se ho snažím zbavit, i za cenu že zabiju i ostatní vládce?“ štěknu už zase vytočený.

„Prosím tě, co člověk jako ty zmůže proti vládcům s mocí a klukovi, který má veškerou moc na světě?“ vyštěkne Hiroki výsměšně. To už se neovládnu a jednu mu vrazím až se Hiroki neudrží a spadne na zem.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš. Nezapomínej jaké je tvoje místo a to, že ty jsi ten vrah, kterého má čekat trest smrti. A teď mi jdi z očí, jinak tě zabiju,“ zařvu nepříčetně a Hiroki uraženě odejde. Sakra co to s ním zase je? Já mu zachráním krk a on mě ještě bude urážet. Nic mi nevychází, Hiroki se mi vzdaluje, Chiku se mi nedaří dostat a navíc proti mně štve ostatní vládce. Noriko, mou jedinou spojenkyni jsem svou blbostí připravil o život a navíc jsou moji nepřátelé v největší pevnosti, kterou se zatím nikomu nepodařilo dobít. Fakt dobré vyhlídky. Asi po dvou hodinách za mnou přijde velitel vojska s tím, že mají plán jak se do pevnosti dostat, ale nemůže mi potvrdit, že bude fungovat a navíc je víc než nebezpečný.

„Udělejte všechno proto, aby Chika zemřel. Je vám to jasné?“ zavrčím na velitele přísně.

„Ano pane,“ přikývne a odejde, aby mohl vojsko připravit na útok. Zavolám služku, aby mi připravila koupel, a když je hotová naložím se do ní.

„Vidím, že ty se útoku nezúčastníš,“ ozve se ode dveří Hiroki. Podívám se po něm a zjistím, že je jen v županu.

„Nechceš se ke mně přidat?“ optám se už přátelsky.

„Ne díky, právě jsem z vany vylez. Jedna koupel mi bohatě stačí,“ odbude mě lhostejným hlasem.

„Co to s tebou poslední dobou je? Vzdaluješ se mi,“ optám se smutně, protože mě to mrzí a nevím jak to změnit.

„Semnou není nic, ale ty ses změnil,“ odpoví a tím mi vyrazí dech. Já že se změnil?

„Jak?“ vydechnu nechápavě.

„Poslední dobou myslíš jen na Chiku a na to jak se ho zbavit a po mě ani nevzdechneš. Řekni, kdy naposled jsme si jen tak sedli a povídali si nebo jsme celou noc strávili milováním?“ vpálí mi do obličeje a dožene mě k přemýšlení. Vždyť to nemůže být tak dávno. Sakra proč si na nic nemůžu vzpomenout?

„Nevzpomínáš si. Víš, já už taky ne a to zapříčinilo naše vzdálení se od sebe. Minoru já tě vážně miluju, ale jestli to takhle půjde dál, ztratíš mě,“ řekne se slzami v očích a odejde. Tupě zírám na místo, kde ještě před chvílí stál a snažím se srovnat si v hlavě věci, které mi teď řekl a po chvíli dojdu k závěru, že má ve všem pravdu. Opláchnu se, vylezu z vany a zabalím se do županu. Přemýšlím nad tím, jestli jít za ním a nakonec to risknu. Chvíli u jeho dveří váhám, zda zaklepat, a když dostanu odvahu, udělám to. Hiroki mi otevře a čeká, co ze mě vypadne.

„Miluju tě a nechci tě ztratit. Prosím dej mi ještě jednu šanci,“ vyznám se mu ze svých citů. Hiroki se na mě zaraženě dívá a když se vzpamatuje, vrhne se mi kolem krku.

„Uvědomuješ si, že je to poprvé cos mi řekl, že mě miluješ?“ zašeptá mi do ucha.

„Promiň, že jsem to neudělal už dávno,“ omluvím se a přisaju se mu na rty.

„Tohle je tvá poslední šance, prosím nezahoď ji,“ řekne, když se od sebe odtrhneme. Slíbím mu, že to neudělám a pak se ani nevím, jak dostaneme na postel a strávíme spolu celou noc vyznáváním si lásky.