Kowai Yume

„Chika, Chika vzbuď se, přijdeš pozdě na snídani.“ Zašeptá mi do ucha Yuuka.

„Ještě chvilku Maro.“ Zamumlám ze spaní.

Yuuka okamžitě ztuhne. Ale v zápětí mně začne zase budit a to už tvrději. Když se

konečně vzbudím, zamžourám očima a chvilku nevím, kde jsem. Spatřím Yuuku a

vzpomenu si, že tu teď bydlím.

„Dobré ráno.“ Řekne Yuuka divným hlasem.

„Dobré, stalo se něco?“ optám se.

„Ne nic jen jsem se moc nevyspala, ale to bude dobrý, neměj strach a už pojď, Kano na

nás čeká v jídelně.“ Odpoví už normálním hlasem. Když dorazíme do jídelny, patřím

Kana, jak se nervózně ošívá.

„Dobré ráno. Je ti něco?“ optám se.

„Dobré ráno. Proč by mi mělo něco být?“ odpoví mi zmateně otázkou.

„Jen že se tak vrtíš.“ Řeknu a usednu ke stolu.

„Aha tohle. To nic jen jsem nervózní.“ Řekne.

„Z čeho jsi nervózní? Snad ne ze mě?“trochu se vylekám

„No to taky, ale jde o to, že dneska sem přijede Minoru.“ Odpoví a znervózní ještě víc.

„Proč?“ vyděsím se.

„Chce mi dát nějaký informace o tobě, kdybych tě našel.“ Osvětlí mi

„Ty mu řekneš, že jsi mně už našel?“ zeptám se opatrně.

„Jasně že ne. Vždyť jsme ti to slíbili.“ Vloží se do toho Yuuka

„Yuuka má pravdu. Jsme sice vlkodlaci, ale slovo držíme. Proč nám pořád nevěříš?“

optá se dotčeně.

„Já mám jen strach, protože jste asi jediní, co se mnou zachází jako se sobě rovným. Tak

se mi nedivte, že se vám bojím věřit, ale snažím se o to.“ vysvětlím

„My tě chápem, ale pochop, že je nám líto, že nám nevěříš.“ Dodá Kano

„Promiňte, to jsem nechtěl. Budu se snažit, aby se to změnilo.“ Řeknu a vykouzlím ten

nejhezčí úsměv, který umím.

Kano v tu chvíli ztuhne a jako na povel zrudne.

„Co je? Proč se červenáš?“ optá se ho Yuuka která to zaregistruje první.

„Já.. Já jen že je to poprvé co vidím Chiku se usmívat.“ řekne omámeně a tentokrát

zrudnu já.

„Pane. Hrabě Minoru přijíždí.“ ohlásí komorník

„Díky. Prosím tě odveď ho do salónku, že tam hned budu a o Chikovi mlč, ano?“

řekne Kano.

„Nebojte se.“ řekne a upřímně se na mně usměje. Kano odejde do salonku a já a Yuuka

 jdeme do mého pokoje.

„Chika můžu se tě na něco zeptat?“řekne Yuuka.

„Ptej se.“ vyzvu jí.

„No víš, když jsem tě ráno budila, oslovil si mě „Maro“. Já jen, že se tak jmenuje elfský

král.“ řekne nejistě

Ztuhnu. Nevím, jak jí mám odpovědět, ale asi bude lepší jí to říct.

„Máš pravdu, je to ten Maro. Víš, ještě předtím, než byly rasy odděleny, žili mutanti

normální život. Jednou jsem se ztratil v elfském lese a Maro mě našel a pomohl mi

z lesa ven. Potom jsme se začali stýkat a zamilovali jsme se do sebe. Trvalo to do té

doby, než se rasy oddělili a on byl jmenován vládcem. Ten den mi oznámil, že už mě

nemiluje a že mě nechce už nikdy vidět. Zlomilo mi to srdce, proto nechci říct Kanovi, že

jsem gay.“skončím a začnou mi stékat slzy po tvářích.

„Idiot. Vyměnil postavení za lásku. Tohle se nesmí dovědět Kano, jinak by ho zabil.“

řekne, obejme mě a setře mi slzy.

Yuuka je sice žena, ale to obětí jsem uvítal, protože se mi vrátili veškerý vzpomínky

z té doby.

                                                        *******

„Minoru. Vítej v mém sídle. Co tě ke mně přivádí?“ řeknu milým hlasem, abych

nevzbudil podezření.

„Jde o toho mutanta, kterého hledám. Chci ti hlavně říct, že je hodně nebezpečný. On

tak sice nevypadá, ale je. Je to typ mutanta, který má moc všech tvorů na zemi, od lidí

po vlkodlaky. Kdyby si na něj někdy narazil, dávej si pozor, umí se i přemisťovat a

nepozornost by tě stála život, je to ověřené.“ domluví a ve mně vře krev, ale nedám to

najevo.

„Ok. Budu si to pamatovat.“ ušklíbnu se.

„No tak já už půjdu, musím ještě něco zařídit.“ řekne Minoru.

„Dobře. Vyprovodím tě.“ řeknu a u dveří se s ním rozloučím.

Když si jsem jistý, že je pryč, jdu k Chikovi do pokoje.

„Ty si nás slyšel, viď?“ optám se.

„Co blbneš? Jak by mohl?“ zarazí se Yuuka.

„Jo. Slyšel.“ odpoví upřímně Chika a Yuuka na něj vykulí oči.

„Jak?“ zeptá se Yuuka.

„No jde o to, že mám veškerou moc všech ras. To znamená, že jsem upír, vlkodlak,

anděl, démon, člověk, drak, elf. Já jsem dokonalý prototyp mutanta, tedy aspoň to říkali

v laborce.“ řekne nezaujatě.

„Co? Jakej prototyp? Jaká laboratoř?“ zděsím se.

„Vy to nevíte? Já myslel, že ti to Minoru řek. Jsem uměle vytvořená forma života,

původně jsem měl být vychovám jako masový vrah, ale jednomu vědci se to nelíbilo a

tak mě z laborky unes a vychovával mě jako vlastního syna.“ osvětlí Chika.

„P.. počkat, koho jsi měl původně zabíjet?“ optám se a děsím se odpovědi.

„Všechny kromě lidí. Jen abych to upřesnil, nechal mě stvořit Minoru a teď se mě snaží

zbavit.“ řekne

„Bože. To znamená, že jsi byl stvořen proti nám?“ pořád nechápu.

„Ano.“ odpoví

„Ta svině dělá ze sebe svatouška a přitom nás chtěl zabít.“ řekne Yuuka.

„Yuuko, prosím tě mohla by si nás nechat o samotě? Potřeboval bych s Kanem mluvit.“

poprosí Chika.

„Jasně.“ usměje se Yuuka a odejde.

„Kano? Platí pořád to, co jsi předevčírem říkal Yuuce nebo si po dnešku změnil názor?“

optá se nejistě.

„Hm? Nerozumím ti. O čem to mluvíš?“ nechápu.

„No to jak si jí říkal, že ses do mě zamiloval. Pořád to trvá nebo to byla lež?“ optá se

zaraženě.

„Co? Jak? Jak to víš?“ řekne zaskočeně.

„No já jsem se ten den vzbudil dřív a slyšel jsem vás, jak se bavíte o mně. Vím, že se to

nemá, ale poslouchal jsem. Omlouvám se.“ ospravedlní se.

„To nevadí. Na tvém místě bych taky poslouchal. Víš, já nevím jak, ale když jsem tě

našel v tom lese, něco se ve mně změnilo a, když jsi poprvé promluvil, uvědomil jsem

si, že jsi můj osud. Vím, zní to praštěně, ale je to tak.“ řeknu.

Chika trochu zrudne a přistoupí ke mně blíž. Natáhne se k mému uchu a řekne.

„Polib mě. Prosím.“ zašeptá.

Neváhám a ihned se k němu přisaju. Chika mi začne hladově polibky oplácet a dobývat

se mi jazykem do úst. Velmi rád se připojím k jeho hře a svalím ho na postel. Pomalu mu

sundám triko a rty se přesunu na krk a nenasytně mu udělám cucflek.