Fateful meeting
28. 10. 2009
Z bezvědomí mě probere malé bodnutí do ruky, v tu chvíli si uvědomím,
že mi někdo něco vpichuje do žíly na levé ruce.
Prudce sebou škubnu a chci otevřít oči, ale to se mi nepodaří.
Ztuhnu, jelikož si uvědomím, kdo to vedle mě stojí.
Podle pachu zjistím, že je to muž a žena, ale to co mě vystraší je to, že jsou oba vlkodlaci.
Okamžitě sebou začnu házet, ale to mi nepomůže, protože jsem přivázaný k posteli.
"Okamžitě mě pusťte. Co po mě chcete? A proč nemůžu otevřít oči??? vychrlím na ně.
"Uklidni se. Přivázanej seš jen proto, aby ses nevrtěl a já ti mohla vyléčit zánět, co máš v očích." řekla přísně.
"Jakej zánět? Co se mi stalo?" zalknu se.
"Neboj, ten ti do večera vyléčím, ale jen pod podmínkou, že se uklidníš.
Když mi slíbíš, že budeš v klidu, odvážu tě." Řekne už mírným hlasem.
"Dobře. Jak jsem se dostal do země vlkodlaků? Optám se nejistě.
"Nevím, našli jsme tě v hraběcím lese.
Byl jsi v bezvědomí a tak jsme tě vzali k nám.
Když Yuuka uviděla ten zánět, okamžitě začala s léčbou.
Počkat jak víš, že jsme v zemi vlkodlaků, když nevidíš??" zarazil se muž.
"Protože cítim silnou intenzitu vlkodlačího pachu. Co vy jste dělali v hraběcím lese?"
zamračím se, protože tam nikdo kromě hraběte nesmí.
"To bude tím, že je ten les můj. Jsem hrabě Kano a tohle je Yuuka je taky vlkodlak,
ale zároveň je čarodějka, proto tě může léčit. Jak se jmenuješ??"optá se.
Chvíli nemohu popadnout dech a pak se rozmýšlím, zda jim mám říct pravé jméno.
Když už jim hodlám lhát, ucítím na sobě její zaražený pohled a raději řeknu pravdu.
Yuuka se lehce usměje a Kano přemýšlí, kde to jméno slyšel.
"Jsem mutant a hrabě Minoru se mě chce zbavit, proto jste to jméno už slyšel.
Jistě se o mně zmínil na shromáždění." Vytrhnu ho z přemýšlení.
"Jak víš, na co se tě chci zeptat?" vydechne.
"Vytušil jsem to z vašeho mlčení. Necháte mě odvézt k hraběti, že?" zeptám se zkroušeně.
"Ne, chci vědět, proč tě hledá to, že jsi mutant, není asi pravej důvod, že?
Pak se rozhodnu co s tebou a nenamáhej se lhát, protože Yuuka čte myšlenky a lží
by sis to jen zhoršil." Ujistí mě.
"Hrabě na mě hodil vraždu, kterou jsem nespáchal.
Hodil to na mě jen proto, že jsem mutant a on mutanty smrti nenávidí a proto,
že jsem viděl vraha." Odpovím popravdě.
Kano se podívá na Yuuku a ta mu sdělí, že mluvím pravdu.
"Dobře, věříme ti. Kdo je tedy ten vrah?" optá se napjatě.
"Sice mi nebudete věřit, ale řeknu vám to. Je to Minorův milenec a člen té vyvražděné rodiny.
On teď zdědí všechen majetek a já místo něj budu popraven." Řeknu smutně.
"Cože? Minoru má milence?" Vykřikne náhle a podívá se opět na Yuuku jestli je to pravda.
Ta jen přikývne v souhlas a nekomentuje to.
"Co chceš dělat? Jestli tě najdou, tak tě popraví a to by nebylo správný, když jsi to neudělal." Optá se.
"Nevím, asi se budu schovávat po světě, dokud ten trest bude platný." Odpovím.
"Tak to ne, zůstaneš tady, budeš v bezpečí, protože tady tě hledat nebudou." Řekne rázně.
"To ne, nechci, aby jste kvůli mě měli problémy, já to nějak zvládnu.
Tvorové jako já jsou stejně jen odpad. O jednoho víc nebo míň, je to jedno."řeknu.
Jakmile to dořeknu, přiletí mi facka.
"Tak na to zapomeň hošánku, zůstaneš tady a už nechci slyšet žádné protesty
a už vůbec nechci slyšet žádný blbý keci." Seřve mě Yuuka a Kano se k ní přidá kýváním hlavy.
"Ok a děkuju."řeknu a lehnu si zpátky do postele.
Yuuka si ke mně sedne na postel, položí mi ruce na oči a zahájí další léčbu.
Když skončí, tak mě uspí, abych si odpočinul.
Probudím se až ráno a konečně dokážu otevřít oči. Sice vidím rozmazaně, ale nebolí to.
Když se rozkoukávám, uslyším hlasy z vedlejšího pokoje.
Podle hlasů poznám, že to je Kano a Yuuka a baví se mě.
To mě zajímá a když se to nemá, stoupnu si ke dveřím a zaposlouchám se do jejich rozhovoru.
"Co si myslí, že dělá? Ikdyž je to mutant, má právo na život, já ho nechápu, co proti nim má?
Ječí Kano.
"Taky ho nechápu. To, že je nenávidí má důvod, ale házet na ně vraždy, které nespáchali, mi hlava nebere." Ozve se Yuuka.
"Ty znáš ten důvod, že jo?" optá se Kano.
"Před jednatřiceti lety mu skupina mutantů zabila otce, ale jen proto, že na ně zaútočil.
To ale Minoru už neví a proto je nenávidí." Odpoví mu Yuuka.
"To mu ale nedává právo zničit tomu klukovi život."
Rozčiluje se Kano.
"Ale, ale Kano co to s tebou Chiko udělal? Jsi jak vyměněný, že se ti líbí?" popíchne ho Yuuka.
"Kolikrát jsem ti říkal, že mi nemáš číst myšlenky.
Yuuko ty budeš držet jazyk za zuby, nechci, aby měl ke mně odpor, to bych asi nepřežil.
Je možné, abych se zamiloval na první pohled?" zeptá se smutně.
"Věř mi, že je. A myslím si, že on to pochopí, není z těch, co homosexualitu odsuzují."
Povzbudí ho.
"To doufám." Povzdechne si.
Když skončí, radši se vrátím zpět do pokoje, protože mám pocit, že mě půjde vzbudit.
Stalo se to, co jsem očekával. Za pět minut vešli do pokoje.
"Ty už nespíš?" Optá se trochu polekaně Kano.
"Co oči je to lepší?" Ozve se Yuuka a šťouchne do Kana.
"Vzbudil jsem se asi před deseti minutama a rozkoukával se.
Už je to lepší, ale vidím rozmazaně." Odpovím na obě otázky.
Na Kanovi je vidět úleva a Yuuka se pochechtává.
"Čemu se chechtáš?" zeptá se udiveně Kano.
"Já? Ničemu, jen jsem ráda, že se ten zánět hojí."
Zalže mu a mrkne na mě.
Okamžitě pochopím, že o mém prohřešku ví a trochu zčervenám.
Kano si toho naštěstí nevšimne, ale Yuuka ano.
"Kano, myslím, že tě scháněl stájník. Je prý nějaký problém s tvým koněm a je to nutné.
Tady stejně nejsi k užitku."
Nenápadně ho přinutí odejít.
Když věděla, že je dostatečně daleko, sedla si ke mně a na tvářích se jí rýsoval úsměv.
"Ty jsi nás slyšel, viď? Optala se.
"Ano, promiňte, ale když jste mluvili o mně, tak mě to zajímalo." Ospravedlnil jsem se.
"To je v pořádku nemusíš se omlouvat, je to přirozené a prosím tě tykej nám, když budeme žít pod jednou střechou, tak proč tak formálně." Nabídne mi.
"Dobře, a hraběti to nebude vadit?" zeptám se nejistě.
"On to navrch první, jo a neříkej mu hrabě, on to nesnáší a byl by smutnej, kdyby to slyšel od tebe." Ušklíbne se na mě.
Okamžitě zčervenám a obrátím oči v sloup.
"Můžu se tě na něco zeptat?" řekne nejistě.
"Ano můžete..teda můžeš." Opravím se.
"Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že proti gayům nic nemáš?" optá se.
Jako na povel zrudnu.
"No.. já.. totiž..jsem gay." Dostanu ze sebe koktavým hlasem.
"Opravdu? To jsem ráda." Usměje se na mě.
"Ale prosím neříkej to Kanovi, nechci, aby to zatím věděl,
nejsem totiž připravenej na další vztah, ten poslední nedopadl moc dobře." Opáčím se.
"Jo jasně, já si alespoň budu moc z Kana utahovat." Rozzáří se.
Jsem rád, že to dál nerozebírala. Doufám, že až se to o mně dozví Kano,
tak na mě nebude tlačit. Je milý, obětavý, krásný, chytrý,
ale po svém boku si ho zatím nedokážu představit, nechám to na osudu, snad to dopadne dobře.
Komentáře
Přehled komentářů
Jdu číst nekomentují vše proto že ten blbý robot blbne a nemám nervy při každém komentáři klikat 1Ox nebo i víc než se uráčí mně přijmout.
Muhehehe
Yoku,13. 5. 2011 22:47Tak to je skvělý, fakt taky nechápu, že jsem na tuhle stránku nenarazila dřív :D
Paráda
Karin,11. 2. 2019 16:03