Kowai Yume

 U snídaně panuje vcelku klidná nálada, ale zaráží mě, že Serien se ještě nedostavil a to vždy chodí přesně. Opozdívá se jen výjimečně a to jen v případě nevolnosti nebo nějakého zařizování a pokud vím tak nic takového nemá.  Nari se tváří jako, že mu to je jedno a z toho vyvozuji, že je stále naštvaný kvůli té včerejší hádce. By mě zajímalo po kom je tak paličatý a urážlivý. No, i když i já jsem možná trochu paličatá a tu urážlivost má asi po Gabrielovi.

„Nari, kde je Serien?“ optá se Gabriel a všichni zbystří, protože jim také přijde jeho nepřítomnost podezřelá.

„Co já vím. Nevím ani, jestli spal v pokoji,“ pronese nevzrušeně a dál se věnuje jídlu. Serienova slova ho musela pořádně naštvat, když se ani nezajímá, kde je. Jindy by už plašil a byl by schopen obrátit dům vzhůru nohama, aby ho našel.

„Je to divné. Yami-sama taky není k nalezení a dokonce tu není ani Clarisa,“ ozve se tentokrát Raven s tím, že nemůže najít svého pána. To už se Nari napne a čeká, zda se nedoví ještě něco víc. Zdá se, že ho tohle zjištění napružilo.

„Podívám se po volných pokojích, jestli tam Serien není. Třeba jen zaspal,“ řekne Nikolaj a hned na to zmizí. Po několika minutách se vrátí s tím, že nejspíš už několik hodin není v domě, protože pokoje jsou nedotčené.

„Chcete mi tím snad říct, že někam odešel a ještě ke všemu s Yamim?“ vyštěkne napruženě Nari. Vida teď už se zajímá.

„Jo přesně to říkám a navíc je s nimi pravděpodobně i Clarisa, protože jsem byl v jejím pokoji a postel je ledová, takže vstala už dávno,“ odpoví Nikolaj a probodne ho pohledem ve smyslu, aby se zklidnil.

„To nechápu? Proč odešli a ještě ke všemu spolu? Copak ani jeden nevidí, jak mě to zraňuje? Shiroya mu dá svobodu a Serien se s ním baví jako se starým známým. Už mi to leze krkem. Když je Yami tak úžasný tak ať jsou s ním a mě dají pokoj. Radši budu sám než v jeho stínu,“ zavrčí navztekaně a hned na to mu vrazím facku, až to mlaskne.

„Co si to dovoluješ? Nemáš právo mě mlátit,“ obuje se do mě a za to mu dám i z druhé strany.

„Já, co si dovoluju? Dovol mi ti připomenout, že jsem tvoje matka, takže tě můžu uhodit kdykoliv to uznám za vhodné. Uvědom si sakra, co to tu plácáš! Posloucháš se vůbec? Shiroya dělá všechno proto, aby tě zbavil kletby, a to hlavně kvůli lásce, kterou k tobě chová. Yamiho zhmotnil, jen aby měl možnost nás chránit. A Serien? Ten ti své důvody řekl a jediný, kdo v tom vidí vše špatné, jsi ty,“ rozohním se a pak nasupeně opustím jídelnu. Bože, ten mi zas hnul žlučí. On snad není ani můj syn. Rázným krokem dojdu až do kaple, kde se posadím na lavici a nechám se uklidňovat zdejším tichem a příjemnou vůní, která vychází z vonných tyčinek. Tady vždy přijdu na jiné myšlenky. Tahle situace je už neúnosná a má to vážný dopad na všechny z rodiny. Radostné úsměvy a poklidné chvíle tu začínají být vzácností a za to hlavně může Nariho nesnesitelnost vůči Yamimu. Chápu, že potkávat se s tím, kdo vás znásilnil, není jednoduché, ale na druhou stranu mu před nedávnem zachránil život a ještě k tomu obětoval svou energii k jeho uzdravení, což je znatelným odčiněním jeho hříchů. Ale stejně mi na té kletbě něco nesedí. I strážce měla takový podivný pohled, když mi tehdy říkala, co za trest Shiroya dostal. Něco je na tom prostě jinak než se to jeví a já nevím co.

„V pořádku?“ vytrhne mě z přemýšlení laskavý hlas, za kterým se ihned otočím a spatřím Ravena s Nikolajem.

„To nic, jen mě to vzalo,“ ujistím je, že mi nic není.

„Jo to asi všechny. Nikdo netušil, že něco takového řekne,“ pronese Nikolaj s podivným pohledem, který se mi ani trochu nelíbí. V poslední době je k Narimu znatelně odtažitý a většinou ho sleduje nelibným pohledem.

„Nikolaji pověz, co si s Narim posledně probíral? Muselo to být vážné, když jste na to chtěli soukromí,“ optám se a zabodnu do něj pátravý pohled.

„Šlo o Yamiho a Seriena, nic extra,“ odpoví vyhýbavě a já vím, že něco skrývá.

„To není všechno. Bavili jste se o té kletbě, že? Ty víš něco co já ne,“ zaútočím na něj, ale je mi to k ničemu.

„Nejsem oprávněn ti k tomu říct víc, než víš, promiň,“ omluví se a hned na to odejde, abych na něj nemohla dál naléhat. Sakra, to musí být opravdu závažné, když se tomu tak vzpírá. Podle Ravenova nic nechápajícího pohledu vyvodím, že on o tom také není obeznámen, tudíž nemá cenu zkoušet to z něj dostat.

„Ravene, vezmi mě do temnoty,“ pronesu neutrálním hlasem a tím ho dost překvapím.

„Do temnoty? Proč?“ optá se zaraženě.

„Chci si promluvit se Shiroyou. Už mě to čekání neptá,“ odpovím a Ravenovi naznačím, že nestrpím odpor. Naštěstí to pochopí a bez jediného protestu otevře pentagram a společně se přesuneme do temnoty. Ocitneme se kus od paláce, který je zčásti úplně zdemolovaný a po obloze plují těžké černé mraky, které co nevidět snesou své dary. Temnota je nyní o poznání temnější a děsivější než jakou ji znám.

„Co se tu stalo?“ vydechnu při pohledu na zničený kus domu. Vypadá to, jako kdyby na dům spadl meteorit.

„Napadl nás Aoi se svou armádou a takhle to tu zřídil. Naštěstí Yami-sama nedovolil, aby se někomu něco stalo a všechny ochránil,“ odpoví a dost mě tou informací zaskočí. Aoi na ně zaútočil? Jak se dostal do temnoty a ještě ke všemu s celou armádou?

„Jak to, že o tom nic nevím?“ zavrčím naštvaně.

„O nic vlastně nešlo. Přišel se záměrem zajmout mě a odvést k zatraceným, ale to se mu nepovedlo, takže nebyl důvod šířit tuto informaci dál,“ pronese s jasným nezájmem o svou budoucnost. Nejspíš si myslí, že by si zasloužil mučení, kterého by se mu u zatracených dostalo požehnaně. Radši to nekomentuju a nechám se dovést k Shiroye. Ten na můj příchod nijak nezareaguje, a proto k němu přistoupím blíž a položím dlaň na krystal. To ho už přinutí změnit pozici a upřít na mě své pronikavě rudé oči.

„Člověk by řekl, že budu mít klid, ale tady je to jedna návštěva za druhou,“ povzdechne si Shiroya tichým znaveným hlasem. Je to zvláštní takhle s ním komunikovat. I když jeho hlas slyším velice zřetelně, jeho rty se ani o píď nehnou. Je to jako mluvit se sochou.

„Omlouvám se, že tě ruším, ale tahle situace začíná být neúnosná,“ omluvím se a vysvětlím mu svou přítomnost.

„Už jen chvíli a bude vše jinak. Jsem už skoro připravený,“ šeptne.

„To je dobře, jen doufám, že se Serien s Narim do té doby usmíří,“ vydechnu a v duchu se modlím. Na to už mi nic neřekne a vrácením se do původní polohy mi dá jasně najevo, že naše debata končí. Nejspíš mu není příjemné, když se zmiňuju o jejich hádce. Nechám ho v klidu a vydám se hledat Ravena, který mi dopřál soukromí. Najdu ho prakticky okamžitě a to v hudebním sále, který sousedí s obývákem, ve kterém jsem ho hledala prvně. Raven sedí za klavírem a hraje krásnou a dá se říci romantickou skladbu.

„To je nádherné. Netušila jsem, že umíš hrát,“ vydechnu fascinovaně.

„Tohle byla oblíbená skladba mé ženy, ale nejsem v tom tak dobrý jako Shiroya-sama,“ pronese a nechá doznít poslední tóny skladby. V jeho hlase i pohledu spatřím smutek a opět si zanadávám za připomenutí jeho smutné minulosti.

„Teď m tak napadá. Proč nikdo neopravil zničenou část domu? Jsem si jistá, že by se někdo našel, kdo ovládá schopnost stavení a oprav,“ napadne mě se zeptat, protože mi to přijde podivné.

„Jediný kdo dokáže spravovat temnotu je Shiroya-sama, ale ten v tuhle chvíli není schopen nijak zasahovat do věcí mimo krystal. Navíc by to bylo zbytečné, protože až pukne krystal, temnota se zcela změní a nabere na sebe svou původní podobu, jakou měla před mnoha lety,“ osvětlí mi tu nečinnost na opravách. Potom se Raven zvedne a shodneme se na návratu, aby po nás nebyla sháňka.

„Mami máme problém!“ vyhrkne Azrael hned jak mě spatří mezi dveřmi.

„Jaký zase?“ optám se zdeptaně. Ty problémy snad neberou konce.

„Zaprvé jde o Yamiho. Nikdo z temnoty ho nemůže vypátrat a nejsme si jistí, zda jsou vůbec na Ardenu. A zadruhé se tentokrát ztratil Nari. Jeho aura se úplně vytratila, takže ten na Ardenu stoprocentně není,“ vyhrkne na jeden nádech a se mnou to málem sekne. Kam sakra mohli všichni jít? A až Nariho najdu tak ho vlastnoručně uškrtím, protože se už jednou stal terčem únosu a on si teď klidně odejde bůh ví kam a nikomu nic neřekne.