Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zloděj!

23. 8. 2013

 (Yami)

Po incidentu v klavírním sále se nálada v paláci opět změnila. Potom co se Mira uzdravila a Akuma opět vrátil, zdálo se být všechno v pořádku. Samozřejmě na Clarisu s Fóxou nikdo nezapomněl, ale v tomto případě nemůžeme dělat víc než čekat. Pak stačil jediný okamžik, špatné slovo a vše se zase vrátilo zpět. Nikdo Shiroye nevyčítá, že tu dívku nezachránil, protože ví jak je proti tomu bezbranný. Ale i přesto je Shiroya zamlklý a úsměv se u něj znovu stává vzácností. Jen Nanami dokáže Shiroye výrazně zlepšit náladu a většina úsměvů je díky ní.

„Má na tebe opravdu nevídaný vliv,“ pronesu, když ho chvilku sleduju. Jsme zrovna v obýváku a Mira mu malou svěřila, aby si mohla sama odpočinout. Naramien sedí vedle něj a malou pozoruje jako něco zvláštního.

„To ano. Když jsem s ní, nedokážu myslet pesimisticky,“ řekne a jen tak stihnu zachytit letmý úsměv.

„Yami, Kira si ze mě dělá srandu,“ vběhne do místnosti Arami a skočí mi na klín. Kira se objeví chvilku po ní a znuděně se opře o rám dveří. Je velmi zvláštní dítě. V jednu chvíli provokuje svou malou sestřičku jako normální sourozenec a ve chvíli druhou je chladný a znuděný. Svými změnami nálad hodně připomíná Shiroyu, ale Kira vlastní jen extrémy těchto nálad, nic mezi tím.

„Snad to nebude tak vážné,“ zasměju se, když vyplázne na bráchu jazyk.

„Ale jo, říká, že jsem meluzína,“ fňuká mi do košile a já se upřímně rozesměju. Naramiena se Shiroyou to také nenechá chladnými, ale aby Arami nerozzlobili, nesmějí se naplno.

„Nesmíš si to tak brát. Kira ví, že to nemáš ráda a právě proto tě provokuje. Musíš se ukázat jako vyspělá dívka, kterou takové dětinské provokace nerozruší,“ poučuju ji a Arami hltá každičké mé slovo a tváří se u toho jako kdyby k ní mluvil duch svatý. Je u toho nesmírně roztomilá, že bych jí byl schopný umačkat. Na mé rady začne zběsile přikyvovat, pak mi vlepí děkovnou pusu na tvář a zase někam letí.

„Ničíš mi zábavu,“ pronese Kira, když kolem něj Arami prosviští. Jeho oči jsou jako právě vylitý bronz. Temné, bez života.

„O tu neměj strach, jakmile se vrátíme na Arden, začnu tě učit,“ ujme se slova Naramien a tím zpřetrhá mé zamyšlení.

„Fakt? Super už aby to bylo,“ vypískne a také se vypaří. Zase přesný opak předešlého chování.

„Je až neuvěřitelné jak vás ty moje děti zbožňují,“ ozve se ve dveřích Mira, posadí se na volný gauč a Lay se uvelebí po jejím boku. Má pravdu a navíc jde hlavně o ty nejmladší. Kira se vzhlíží v Naramienovi, Arami zase visí na mě a jak se zdá, Nanami si přivlastnila Shiroyu. Došlo totiž k tomu, že když ji večer neuspí on tak se během noci budí a pláče. Nejhůř bude, až se pozítří vrátíme na Arden a ona si bude muset zvykat na jiné prostředí. Proto jí necháme její postýlku a nebudeme se ani pokoušet dát jí do jiné. Jinak je to zlaté dítě, které pláče jen v nejnutnějších případech. Je to stejně podivné. Po tolika letech máme v temnotě novorozeně. Sice nám nepatří, protože je živá, ale i tak.

„Myslím, že je čas tě přebalit,“ vydechne Shiroya a i s Nanami se vytratí s tím, že jsou za chvíli zpátky.

„Nikdy bych nevěřil, že mi bude Shiroya přebalovat dítě,“ zasměje se Lay a já vzápětí vyprsknu smíchy taky. Je to vážně legrační představa, ale opak je pravdou. Nejen, že mu to jde, ale dělá to rád a s láskou.

„Už jsme zase čisťoučcí a voňaví jako lilie,“ řekne, když se vrátí a Nanami se na něj culí jako sluníčko. Dělá s ním opravdu neskutečné divy. Nebýt jí tak tu z něj máme hromádku neštěstí. Nemá rád tresty vykonané temnotou a strašně si to bere, když se stane přesně to co nedávno. Dneska tu je příjemný klid, protože jsou skoro všichni vtahu. Raven s Hanako se letěli opět podívat ke starému paláci. Kiriaki tak dlouho na Azraela naléhal, ať ho někam vezme, že to už konečně udělal a letěli k oceánu. K nim se připojil ještě Gabriel s Akumou. No a Kay, Xari a Ziki šli s Nikolajem do města, kde žijí převážně lidé. Takže nás tu je jen polovina a to pak je hned klid. Rozhodnu se protáhnout si nohy a tak se vydám do zahrady. Je tam ještě větší klid než uvnitř a to vítám. Jdu kolem jezírka, když si všimnu, že u něj sedí Serien a dívá se na svůj odraz na hladině.

„Není zdravé tolik přemýšlet,“ řeknu, když k němu dojdu.

„Zas tolik nepřemýšlím, spíš si myšlenky třídím,“ pronese. Věřím mu, jinak by se mě lekl, ale takhle věděl, že tu jsem a byl připravený na to, že promluvím.

„Když si je třídíš, zahrnuje to i jí?“ zeptám se.

„Zrádce a nepřítel temnoty je Shiroyi žena. Mýlím se?“ řekne a přitom se na mě podívá. Bylo už od začátku jasné, co si třídí. Chápu ho, taky bych chtěl vědět vše o někom, kdo byl mou láskou milován přede mnou.

„Nemýlíš,“ povzdechnu si a posadím se vedle něj. To Serienovi jako odpověď stačí. Ví, že já mu víc neřeknu a musí si počkat až mu o tom Shiroya bude chtít říct sám. Takhle tu vydržíme asi dvě hodinky než nás tu najde Arami s tím, že se nudí a chce si zahrát nějakou hru.

„Povinnosti volají,“ řeknu a jdu s Arami dovnitř, kde vytáhne pexeso. Už jsem si na ty její hry zvykl a ani mi nevadí hrát s ní takové blbosti jako je třeba právě pexeso.

(Shiroya)

Je to tu. Velké stěhování národu. Když jsou všichni spakovaní, sejdeme se v hale a já otevřu obrovský pentagram. Naramien s Nikolajem jdou první a pak už to jde jako po másle. Nanami jsem opatřil drobnou ochranu, aby jí přechod neublížil, a po pěti minutách jsme všichni na Ardenu, přímo před nově postaveným domem.

„Páni, myslím, že je ještě hezčí než ten předešlý,“ vydechne Serien po zběžném ohlédnutí.

„Taky si na tom chlapy mákli. Odvedli opravdu skvělou práci,“ potvrdím jeho slova a už se stěhujeme dovnitř. Všechny pokoje jsou na svých původních místech, proto se to obejde bez omylů či hádek. Dům se plní všeobecnou spokojeností a naše životy se o krok přiblížily k normálu. Jen dvě věci mě trápí. Kam Mamon ukryl děvčata a proč do tohoto sporu tahá Leiko. Ona je černou minulostí, která s přítomností nemá nic společného. Nově postavený domov pokřtíme vydatnou večeří a pak si v obýváku připijeme na zdraví. Nikolaj se poté vrátí do temnoty, aby zajistil plynulý chod a nově příchozí nemuseli čekat, až je někdo povolaný přijme. Ještě než projde pentagramem, odchytím si ho a odvedu stranou.

„Děje se něco?“ zeptá se, když nic neříkám.

„Když jsme procházeli sem, cítil jsem podivné vibrace. Nebyly nijak silné, ale přesto mě trápí. Až se vrátíš, jdi do pracovny a otevři poslední zásuvku vpravo. V ní najdeš černý kufřík. Opatrně ho vyndej na stůl. Uvnitř se nachází rudý krystal vsazený do černého podstavce. Tahle zmenšenina krystalu pasuje do otvoru v podstavci. Vlož ho tam a krystal začne okamžitě prozkoumávat temnotu. Pokud nalezne nějakou nesrovnalost, sám mě upozorní,“ zaúkoluju ho a pak se s ním rozloučím. Jakmile je Nikolaj pryč, vrátím se k ostatním, kde to pochopitelně žije. Arami jako obvykle okupuje Yamiho a ten se jako vždy nechá. Ta malá dívenka ho dokázala tolik změnit. Dřív bych nevěřil, kdyby mi někdo tvrdil, že je Yami schopen vychovávat dítě. Vím, že jeho krutá a nemilosrdná povaha v něm stále je, ale zde jí neprojevuje a vystupuje jako milý a obětavý muž.

„Kam jsi zmizel? Už jsem se začínal bát, že ses vrátil s Nikolajem,“ objeví se u mě Serien s lehkým náznakem starosti.

„To bych bez vašeho vědomí neudělal. Jen mě něco trápí a požádal jsem Nikolaje, aby to prověřil,“ odpovím mu s úsměvem a společně se posadíme na gauč, kde už sedí Mie. Pohledem vyhledám Ravena, a jakmile si mě všimne, tiše si s ním domluvím schůzku, až půjdou ostatní spát. Bez protestů souhlasí a dál se věnuje konverzaci s Hanako a Mirou.

„Povíš mi, co tě trápí?“ promluví po chvilce mlčení Serien. Asi v sobě sváděl vnitřní boj, jestli se zeptat nebo ne.

„Když jsme se sem vraceli, přišlo mi, že je temnota rozrušená. Jakoby jí něco zmátlo a ona se s tím nedokázala vypořádat. Byl to jen slabý záchvěv, ale obyčejně se jí to nestává, proto si to chci ověřit,“ osvětlím své podezření a vzápětí se mi v hlavě rozezní Nikolajův vyplašený hlas.

„Shiroya má to opravdu být poslední zásuvka vpravo?“ polkne a já i přes toto slabé spojení cítím jeho zrychlený pulz a dech.

„Jo, nikdy jsem to jinam nedával. Co se děje?“ snažím se dopátrat příčiny jeho rozhození, ale nechci se mu hrabat v myšlenkách. Ctím soukromí svých poddaných.

„Není to tu. Zásuvka je prázdná,“ vydechne zničeně a mě v tu samou chvíli polije horko. Srdce se mi stáhne a o problému s dýchání snad radši ani nebudu mluvit. Ale není to jen tím, co mi řekl. Ten kdo krystal ukradl, právě prorazil bránu temnoty. Uvědomím o tom Nikolaje a nařídím mu, aby upozornil tvory o stavu nouze. Pokud vyhlásím stav nouze, znamená to nebezpečného vetřelce a tvorové jsou připraveni kdykoliv bojovat či nepřítele pronásledovat. Odpojím se od Nikolaje a to už místností vládne tíživé ticho. Yami se tváří jako při popravě a i ostatním dochází, že se něco děje.

„Vstoupil na Arden,“ pronese Yami po chvilce soustředění. Jako černá moc je přímo napojený na temnotu. Ta ho ale upozorňuje jen ve vážných případech a tak netušil o její nejistotě.

„Kdo vstoupil na Arden?“ nechápe naše strnulé jednání Hanako a Ravenův zděšený pohled.

„Někdo ukradl krystal a teď je tady. Ravene, vyhlásil jsem nouzový stav, spoj se s hledači ať začnou okamžitě prohledávat Arden. Krystal samovolně vypouští temnou auru, bude snadné ho sledovat. Nevíme, proti komu stojíme, tak ať si dávají pozor a mají náležitý odstup, dokud nedorazím já,“ zavelím a Raven okamžitě jedná. Já zatím situaci objasním zbytku rodiny. Během mého vysvětlování se Yami stále ošívá a pochoduje od jedné strany pokoje ke druhé. Je nervózní kvůli jedné vedlejší vlastnosti krystalu. Krystal je něco jako stabilizátor, který dohlíží na Yamiho přísahu. Pokud by byl krystal zničen, padla by i přísaha a toho se bojí. Bojím se i já a navíc krystal v sobě ukrývá velmi citlivé informace o mě i o temnotě. Nejde mi do hlavy, jak o něm vůbec někdo ví. O jeho existenci věděli jen ti nejspolehlivější, proto netuším, kdo může být naším nepřítelem.

„Hledači už ho dostihli, ale je tu problém. Jde o Shinigami vysoké třídy a podle všeho má namířeno do Stříbrného údolí,“ podá mi Raven asi po půl hodině první informace.

„To snad ne! Tam je přeci brána do lidského světa. Nesmí opustit Arden, jinak jsou lidé na Zemi v ohrožení,“ vyskočí na nohy Gabriel. Raven nečeká na rozkazy a okamžitě posílá nejsilnější tvory, aby Shinigami zastavily. Po vydání tohoto rozkazu všichni netrpělivě čekáme na nové zprávy, ale ty nepřicházejí. Jak čas plyne, začne se místnost vylidňovat. Gabriel s Akumou se zavřeli ve svém pokoji. Mira s Layem jsou u Nanami a Xari s Kayem se také vypařili. Kira se Ziki jdou kolem desáté spát a to samé udělá o chvíli později Kiriaki. Takže ve finále tu zůstávám já, Mie, Yami, Serien, Azrael, Hanako, Raven a Arami.

„Běž si lehnout, sotva udržíš oči otevřené,“ domlouvá Arami, která Yamimu pomalu usíná na klíně.

„Ne. Zůstanu tu s vámi,“ zabručí a snaží se neusnout. Dál jí k odchodu nenutíme, víme, že by se jednalo o marnou snahu. Když si něco vezme do hlavy, nikdo s ní nehne.

„Nové zprávy! Shinigami odolal útoku a zmizel, navíc musel krystal nějak zaopatřit, protože jej nelze stopovat. Jediné co víme je, že Arden stále neopustil. Potom co se poražení hledači vzpamatovali, pokračují v pátrání a bojovníci je doprovázejí. Díky obrané bariéře není nikdo vážně zraněn. Pravděpodobně na ně použil nějaké kouzlo, co je na chvíli uvedlo do bezvědomí,“ podá mi hlášení Raven a já pěním vzteky.

„Tohle mi byl čert dlužen. Zapoj do toho tajnou jednotku. Ať prohledají každičký kout tohoto světa a najdou mi Shinigami,“ prohlásím naštvaně a přistoupím k zapojení andělů a démonů, kteří obývají temnotu. Ti jsou pro Shinigami vhodnějšími soupeři.

„Jsi si jistý, že je chceš zapojit?“ optá se nejistě Raven. Ví, že je nerad používám. Tuhle jednotku totiž kdysi vedla Leiko a upřímně v nich nemám plnou důvěru. Život bych jim do rukou nesvěřil, ale nyní jde i o jejich životy. Pokud se informace v krystalu dostanou do cizích rukou, mohlo by jít i o zkázu temnoty.

„Ano, tohle už není stav nouze, ale ohrožení,“ řeknu a významně se podívám na Yamiho. Ten můj pohled pochopí a na tváři se mu rozlije nebezpečný úšklebek. Dal jsem mu totiž najevo, že se o toho Shinigami může postarat osobně. Kvůli úkolu, který jsem Ravenovi zadal, se musí vrátit do temnoty a tam jednotku osobně poučit o jejich práci. Netrvá mu to dlouho a asi za patnáct minut je zpět. To už se čas schyluje k půlnoci, a proto rozhodnu si jít odpočinout a vyčkat na zprávu. S tím všichni souhlasí a Yami si s sebou odnese již spící Arami. Bylo zřejmé, že nevydrží zůstat vzhůru. Zalehneme do postele, ale já stejně neusnu. Musím stále přemýšlet nad tím, jak se ten Shinigami mohl dostat do temnoty, aniž by spustil poplach. Nikdy jsem se ale o ně moc nezajímal a nevím tudíž co všechno dokáží. Obzvlášť ti s vyšší úrovní. Nad touto nejasností přemýšlím do té doby, než se začne celý dům otřásat a narážet do něj tlakové vlny. V ten moment jsou všichni na nohou a sejdeme se na chodbě.

„Co se děje? Zase na nás někdo útočí?“ vyhrkne Mira zděšeně a pevně k sobě tiskne Nanami.

„Ne, tohle je něco jiného. Takhle se brání brána ve Stříbrném údolí! Snaží se dostat na Zem,“ pronese přiškrceně Gabriel a to už jednám.

„Jdu tam. Nesmím ho nechat projít,“ řeknu a mám se k odchodu.

„V žádném případě tam nejdeš sám,“ zarazí mě Serien a já v pohledu několika dalších vyčtu, že on není jediný, kdo plánuje jít. Nakonec semnou jde Serien, Mie, Yami, Azrael, ten aby někde nechyběl a Raven s Hanako. V této sestavě se za pomoci pentagramu přesuneme do Stříbrného údolí, ale bohužel příliš pozdě. Brána je celá rozechvělá a kolem ní v bezvědomí leží všichni mí poddaní. V rychlosti je kontrolujeme a dokonce se jich několik probere.

„Neměli jsme žádnou šanci. Ten, kterého jsme pronásledovali, si zajistil početnou posilu. Všechno to byli Shinigami na vysoké úrovni. Bránou ale prošel jen on,“ dostane ze sebe namáhavě démon, který je schopen mluvit. Ujistím ho, že dělali vše, co bylo v jejich silách a pošlu všechny do temnoty, aby se vzpamatovali.

„Yami, vrať se zpátky a informuj ostatní, že jdeme do lidského světa. Musíme ho co nejdřív chytit, než stačí napáchat větší zlo,“ zavelím a on ihned zmizí. Než se vrátí, přistoupím k bráně a začnu se domáhat povolení pro vstup. Ta mi ho pochopitelně vydat nechce a tak přitlačím. Stačí se zmínit o tom, že Shinigamiho nakonec pustila a my ho chceme zneškodnit, je mi dáno povolení. Sice se to neobešlo bez použití síly, ale výsledek máme. Yami se vrátí do pěti minut, ale i s nákladem. Arami.

„Když zjistila, že jdeme do světa lidí, prohlásila, že bez ní nikdy. Nedala se odradit a dokonce jsem si vysloužil facku tornádem,“ vydechne bezradně s Arami přisátou na zádech. Ještě se jí pokusím přesvědčit já a Serien ale docílíme jen jejího vzteku. Umíněné to dítě. Když uznáme, že nic jiného než jí vzít sebou nám nezbývá, projdeme bránou a v ten moment nás zahalí široké spektrum barev v jakési spirále. Jen doufám, že to vyřešíme v nejkratším možném úseku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Konečně

Yui-chan,23. 8. 2013 23:12

Super! Tenhle díl naprosto bez mrknutí oka zařadím mezi tvé nejlepší. Přečetla jsem to během jednoho jediného mrknutí oka, vůbec nešlo nijak přestat. Zadržovala jsem dech a ještě teď se mi třesou prsty z té napjaté atmosféry, která v celém díle panovala. Ale, konečně jsme tam, kde jsme chtěly být a moc se těším na to, až to dáme dohromady! Ten krystal vypadá dobře a zajímalo by mě, co s ním chtějí Shinigami dělat?? Doufám, že se všechno brzo dozvím a těším se!!! :D