Kowai Yume

 „O co ti zas jde?“ vyjedu na něj hned, jak za sebou zamknu dveře. Zajímalo by mě, co to bude tentokrát, už mi s těmi jeho náladami a změnami názorů leze na nervy.

„O nic prostě jdu domů,“ opáčí a já postřehnu, jak se opět se do něj dává vztek. Stále ho ta moc ovládá, to není dobré znamení. Kdyby nebylo Akumy, těch jeho blbých keců a neustálé snahy Shiroyu vytočit, už dávno by tu moc ovládl a stabilizoval. Ale po té hádce je to snad ještě víc rozhozené a tudíž nebezpečné. Ještě že jsem tohle nezačal před ostatními, mohlo by se totiž stát, že by někomu něco udělal a to by ho srazilo na kolena, až by přišel k sobě.

„Já tě nechápu Shiroya. Celou dobu jsi tvrdil, že až se to mezi námi vyjasní, budeme zase spolu. Ale teď když už je konečně všechno jasné, tak opět utíkáš,“ vyštěknu a čekám, co z něj vypadne za výmluvu.

„Já neutíkám. Prostě jdu domů. Nechápu, proč to řešíš, vždyť ti nikdo neříká, abys šel se mnou. Klidně tu zůstaň, máš jedinečnou možnost k obnovení vztahu se Serienem, tak se věnuj tomu a mě nech být,“ vyštěkne nazpět a já si všimnu, jak mu cukají prsty na rukou, což mi signalizuje, že je s nervy v háji.

„Proč to řeším? To bys už dávno měl vědět sám a navíc náš domov je tady ne v temnotě. Co se Seriena týče, ten vztah se neobnoví, dokud se ty tomu budeš bránit. Jsi součástí toho vztahu, tak už to sakra pochop!“ zařvu už nepříčetně.

„Možná ty tu jsi doma, ale můj domov je v temnotě a to nezměníš. V tom vztahu já žádnou roli nehraju, nemám právo v něm být. Ty sám moc dobře víš, čeho jsem schopen. Tak mě prosím nenuť žít v obavě, že to stane znovu,“ pronese zlomeně a v jeho očích se zablýskne smutek, který je ale hned zakryt hněvem.

„Jsi idiot, Shiroya, idiot, který nedokáže pochopit, že je tu někdo, kdo ho miluje. Ano je možné, že se to stane znovu, ale společně tomu můžeme čelit a zkrotit toho démona v tobě,“ zaútočím na něj znovu. Bohužel má poslední slova Shiroyu úplně vykolejí a ten se neovládne, přirazí mě ke zdi a zuřivě mě políbí. Chvíli se bráním, ale pak mu podlehnu, přidám se a polibek prohloubím. Nemá cenu se bránit, jen by to bylo ještě horší, to už jsem zjistil posledně. Když mu dojde dech, odtrhne se od mých nyní napuchlých rtů a přesune se na krk, který zasype jemnými polibky. Je úplně mimo smysly, a proto si vůbec neuvědomuje, co vlastně dělá a to mě začíná děsit, ale touha mít ho zase u sebe je moc silná na to, abych ho od sebe odstrčil. Jedním pohybem ze mě strhne tričko a dotlačí mě na postel, kde si na mě lehne, aby mi znemožnil útěk. S touhou po uspokojení se mu podívám do očí a v ten moment ztuhnu. Jeho oči nyní září jasnou červenou s černými tečkami. Je úplně mimo. Řídí ho jen vztek a nejspíš i neuspokojená touha po lásce. Teď už to není Shiroya ale netvor tvořený černou aurou, který chce mít vládu nad tímto tělem. Shiroya vůbec na moje ztuhnutí nereaguje a začne mě brutálně laskat na hrudi. Pod každým dotykem mi zůstane místo zarudlé a myslím, že se mi tam vytvoří modřiny. Když se ústy dostane až k lemu kalhot, v rychlosti mě jich zbaví a už se vydává na cestu k mému penisu, se kterým si začne tvrdě hrát. Chvílemi je jeho počínání bolestivé, a proto mi unikne několik bolestných stenů a proseb, aby přestal.

„Chceš, abych přestal? Proč? Vždyť ses tak snažil, abys mi uvolnil cestu,“ přestane na chvíli a s úšklebkem se mi podívá do očí.

„To se mýlíš. Tebe se snažím akorát tak zničit a Shiroya mi v tom pomůže. Dokáže ti, že on je silnější,“ zasyčím mu do obličeje.

„Jsi tak naivní. Můj pán už je unavený životem, který mu byl darován, a proto mi dává volnost, protože jedině tak se mu dostane svobody, po které tak moc touží,“ vysměje se mi.

„Kecy! Tohle je jen tvé přání ale Shiroya je jiný. Já spolu s ostatními mu dokážeme, že i on má pro co žít a ty se opět staneš pouhou mocí, kterou bude Shiroya ovládat,“ zasyčím. To už se jen posměšně ušklíbne a pokračuje v cestě za svým cílem, který uskuteční v momentě, kdy do mě bez jakékoli přípravy vnikne a okamžitě začne přirážet. Vykřiknu bolestí a vyhrknou mi slzy. Pevně chytím Shiroyu za paže, které mě drží za boky, a zatnu do nich nehty za účelem tu nesnesitelnou bolest v konečníku zmírnit. Vzhledem k tempu jakým do mě přiráží, mu způsobím krvavé rýhy, které se ale vzápětí začnou hojit. Je až neuvěřitelné jak rychlá je jeho schopnost regenerace, proto ho je prakticky nemožné oslabit nějakým zraněním nebo přímo zabít. Trvá to několik minut než se Shiroya dostane k vrcholu a nešetrně ze mě vystoupí. Jakmile se mu trochu zklidní dech, jeho oči naberou obvyklou barvu a Shiroya přijde k sobě. Zaraženě na mě zůstane zírat a pak se se slzami v očích chytne za hlavu.

„Co jsem to provedl? Co jsem to provedl?“ začne opakovat a hrůzou v očích. I přes bolest, která mnou prostupuje, se přetočím na kolena a obejmu ho.

„Není to tvá vina, nebyl jsi to ty. Nic ti nevyčítám,“ šeptám mu tiše do ucha, abych ho trochu uklidnil.

„Ublížil jsem ti. Znovu jsem ti ublížil,“ podívá se na mě a opatrně se dotkne některých modřin, které se mi vybarvily na hrudi. Ano už podruhé mi takto ublížil, ale nikdy to neudělal z vlastí vůle, a proto mu nemám co vyčítat. Poprvé se to stalo, když jsem jednou začal téma Serien a zvrtlo se to v hádku. Pamatuji si, že jsme na sebe křičeli tak nahlas, až nás bylo slyšet po celém domě. Už si ani nevzpomínám, co jsem mu tenkrát vyčítal, ale dohnal jsem ho tím k nepříčetnosti. Tenkrát to ale nebylo tak bolestivé a brutální jako teď. To ještě neměl tělo a s ním i černou auru, kvůli které mívá tyto stavy, když se dostane do stresu nebo ho někdo rozčílí.

„To neříkej. Já vím, že jsi to nechtěl. Spolu to můžeme ovládnout, ale jen pokud budeš chtít,“ snažím se ho přesvědčit o jeho nevině, ale obávám se, že je to marná snaha. Shiroya je na tohle příliš citlivý, nedokáže jen tak zapomenout.

„Nedokážu to ovládnout. Už jsem zničil jeden svět a tobě dvakrát takhle ublížil. Co udělám příště? Ublížím i jiným anebo znovu zničím a vyhladím tenhle svět? Nemám právo být milován, protože nemám právo žít. Jsem zkáza, která se nedá kontrolovat,“ vydechne, znovu se chytne za hlavu a začne se lehce pohupovat. Je úplně v šoku, v tomhle stavu je schopen si něco udělat a mě je jasné, že určitě ví o způsobu jak přemoct jeho nesmrtelnost. Chvíli přemýšlím co udělat, volat někoho z tohoto domu by nemělo cenu, jen by Shiroyu obvinili a začali jím opovrhovat, což by jeho stavu vůbec nepomohlo a pak mě napadne Nikolaj, ten mu nic vyčítat nebude. Přeci jenom ví o tom předešlém incidentu a navíc zná Shiroyu asi ze všech nejlíp. Rychle otevřu pentagram a zavolám Nikolaje.

„Děje se něco?“ optá se, ale jakmile spatří situaci před sebou, všechno mu dojde a okamžitě nás oba začne prohlížet. Nikolaj mě přenese do koupelny, tam mě položí do vany a začne mi napouštět vanu, abych se mohl umýt.

„Jak ti je? Nemáš mžitky před očima? Není ni na zvracení, mdlo nebo něco jiného?“ vyptává se na můj zdravotní stav, aby se ujistil, že mi Shiroya nezpůsobil nějaké vnitřní zranění.

„Já jsem v pořádku. Postarej se o Shiroyu, bojím se, že se pokusí si něco udělat. Je v šoku a ty víš, že je schopen všeho, jen aby zabránil tomu, že se zase přestane kontrolovat,“ strachuju se o něj. Nikolaj jen přikývne a vrátí se k Shiroye.

***********

Tupě zírám na místo, kde ještě před chvílí ležel Naramien, jehož tělo bylo celé poseté modřinami a nemůžu uvěřit tomu, že jsem to udělal zas. V hlavě mi lítají obrazy té hrůzy, co jsem mu provedl a já mám pocit, že mi z toho pukne srdce. Akuma měl pravdu. Neukazuji ostatním svou pravou tvář. V hlouby duše jsem netvor, který umí jen ničit a ubližovat. Možná proto jsem nikdy netoužil po společnosti a někom na kom by mi záleželo. Už když se mi Dante snažil být blízký tak jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem mu dovolil být mi bližší. Ale stačí tak málo abych zničil to, na čem mi záleží a to je ubohé. Má existence je ubohá. Proč vůbec žiju? Proto, abych ničil a otravoval životy ostatních? To radši chcípnu než prožít něco takového ještě jednou. Ano, musím zemřít. Pak budou všichni moci žít bezstarostný život a já už nikdy nikomu neublížím. Rozhodnut se zabít si přivolám dýku, která byla stvořena spolu s mojí existencí. Jedině tato dýka mě může zabít. Jedině ona překoná mou nesmrtelnost a zničí zlo, které je ve mně. Pevně uchopím dýku do rukou a bodnu si jí přímo do srdce, aby mi to zaručilo jistou smrt.