Kowai Yume

 Otráveně se sunu do hlavního sálu, kde se má za chvíli konat zasedání členů Kamiho ultimátní bojové jednotky. Nejradši bych tam vůbec nešel, ale to by se Kamimu nelíbilo a ztropil pak scénu. Nejhorší na tom je, že budu muset několik hodin ovládat svůj výraz, aby nikdo nepoznal, že nejsem zas tak v pohodě jak si myslí. Zranění, které mi Yami způsobil, se sice nerozšiřuje, ale zato se čím dál víc ozývá a to je dost bolestivé. K mému štěstí je to levá ruka, kterou tak nutně nepoužívám ale i tak může někomu připadat divné, že ji nepoužívám vůbec. V sále se posadím na své obvyklé místo a očima zavadím o tři židle ověnčené černými páskami stojící v řadě přede mnou. Tyto židle kdysi patřili Michaelovi, Naramienovi a Azraelovi. Platí tu pravidlo, že i když se člen jednotky dopustí těch nejhrůznějších zločinů, je mu, jako poděkování za jeho dřívější dobré činy uchované čestné místo tam kde sedával. To mi hned připomene zasedání, které se konalo den potom, co jsme se dozvěděli, že Michaela zabil Naramien. Já to samozřejmě věděl už od začátku.

*před několika měsíci

„Protestujeme, aby tu Naramien měl čestné místo,“ vystoupí s protestem můj otec Rafael.

„Důvod?“ pronese neutrálně Kami.

„Copak to není jasné? Je to zrádce první třídy! Porušil hned dva nejsvatější zákony, které jste sám vydal. Nejdřív se vzepřel povinnosti přivést démona do očistce, protože se do něj zamiloval a udržoval s ním sexuální vztah a pak zabil Michaela. Není možné, abychom někoho jako je on mohli uznávat,“ zavrčí otec. Vůbec mě nepřekvapuje, že zbrojí právě on. S Naramienem si nikdy nerozuměli a to hlavně kvůli rozdílným názorům. Nepamatuji si nic, na čem by se ti dva, kdy shodli.

„Naramien byl velmi oddaný a silný bojovník vykazující nadprůměrné výsledky, proto nevidím důvod, proč by neměl být uznáván,“ zaduní sálem Kamiho hluboký hlas.

„Je to zrádce!“ nedá se otec a dál si mele svou.

„To není až tak úplně pravda. Naramien je duševně spojen se Shiroyou a tudíž patří na jeho stranu. Patří do temnoty ne sem. A já Shiroyu hluboce uznávám. Chci vás proto upozornit, že nestrpím žádný útok jak na Shiroyu tak Naramiena nebo někoho jiného z jejich přátel,“ zahromuje a já se zamračím. Tahle změna názoru se mi ani trochu nezamlouvá. Ze začátku mi krásně šel na ruku, ale teď mi do cesty staví zdi.

*

Při té vzpomínce se trpce ušklíbnu. Od té doby to jde s Kamiho důvěrou ke dnu.

„Zahajuji dnešní zasedání. Dnešním tématem jsou Shinigami,“ začne s úvodem Kami a já se proberu ze zamyšlení. Moji přátelé nebo spíš spojenci.

„Co je s nimi? S námi ve válce nejsou,“ ozve se z davu.

„Omyl! Shinigami napadají naše druhy v Ardenu a hlavně jsou záporným elementem války, která již několik let sužuje svět pod Danteho vládou,“ oponuje ihned.

„Ale stejně to není naše věc. Arden je pod ochranou Shiroyi a Akumy a Dante si válku řídí s tím jeho Bratrstvem,“ povzdechne si onen anděl a tváří se jakoby bylo jasné, že oni se do toho míchat nebudou. Upřímně jsem dost překvapený, jak moc všichni zlenivěli. Ale vsadím se, že do boje s Naramienem by se hrnuli hned.

„Takže jednoduše řečeno byste své druhy klidně nechali zemřít a to jen proto, že se svobodně rozhodli žít mimo nebesa? Tak to vám radím hodně rychle změnit své postoje, protože pokud obdržím žádost o pomoc ať už od Danteho nebo z Ardenu tak neváhám a jdeme jim na pomoc. Proto si laskavě uvědomte, jaký trest vás čeká za neuposlechnutí mého rozkazu,“ rozčílí se dopálen jejich lhostejností a všem projede po zádech husina z náhlého uvolnění Kamiho energie, kterou pod návalem vzteku neudržel. Je to jedna z jeho zbraní. V některých případech to ukončí boj ještě před zkřížením zbraní, protože se nepřátelé vyděsí a vzdají se. Po této nemilé zkušenosti se už nikdo neodváží k protestu a začne se s podáváním jednotlivých informací o Shinigami získaných během poslední doby. Nakonec je zasedání po dvou a půl hodině ukončeno s tím, že máme být kdykoliv připraveni jít ostatním na pomoc. Jo to určitě. Já se tam objevím, jen když je budu chtít zabít a ne jim pomáhat. S pocitem že mi ta ruka snad hoří se vracím k sobě, když mě dožene otec.

„Jde vše hladce?“ optá se narážejíc na mé tajné útočení na Arden. Ne že bych se mu o tom zmínil dobrovolně, ale prostě se to domákl a teď ze mě každou chvíli tahá rozumy.

„Teď jsem se na čas stáhl. Převzal to Mamon, který už dlouho prahne po zničení Ardenu,“ odpovím nevzrušeně, ale má odpověď otce nadzvedne.

„Ty se s ním stále stýkáš? Říkal jsem ti snad, že si to nepřeji,“ zavrčí tiše pro případ, že je někdo poblíž.

„To mi je jedno. Mamon je můj dlouholetý přítel a nemíním se toho přátelství vzdát jen proto, že nemůžeš překousnout fakt, že je démon. Navíc se mi sám nabídl, že mi pomůže a já jeho síly potřebuju, to ty sám moc dobře víš,“ oplatím mu to a pokračuju dál směrem ke svému pokoji.

„Fajn dělej si, co chceš, ale stav se někdy doma. Tvá matka tě postrádá,“ vzdá se a já mu na jeho pozvání jen kývnu. Měl bych se u nich zastavit. Mamku jsem neviděl už pár měsíců. S touto myšlenkou zapluju do svého pokoje, kde se zamknu a rychle se zbavím trička, protože se mi rukáv lepí k ráně. Ta je pochopitelně stále v ohavném stavu a co hůř začíná to pořádně hnisat. Proto mě to tolik bolí. Mohl bych si to znovu zcela umrtvit, ale to bych taky mohl v té ruce úplně ztratit cit a to se mi nezamlouvá.

„Měl by sis to vyčistit,“ dolehne ke mě znuděný hlas a já leknutím nadskočím snad metr do výšky.

„Kruci Mamone, můžeš se příště ozvat, když už si sem chodíš jak do vlastního?“ vyštěknu, když ten šok rozdýchám.

„Já nemůžu za to, že máš špatné svědomí. Ukaž mi tu ruku, vyčistím ti to,“ nabídne se a já na něj užasle zůstanu civět.

„No nečum a dělej, jinak tam toho bude víc,“ zabručí. Zdá se mi to nebo je dnes nějakej milej. Na jeho poměry myslím, jinak k tomu má velice daleko.

„Nezhoršíš mi to tím?“ optám se s jistou obavou v hlase.

„Neboj, vím, jak tyhle kouzla fungují. Nesmí se to léčit, ale čistit jo. Zas tak krutý Shiroya není a tedy ani ten Yami, když pochází z něj,“ ujistí mě o bezpečnosti svého počínání a pak mi přikáže si ruku na chvíli úplně umrtvit. To hned taky udělám, protože mi je jasné, že by to bolelo jako čert. Po pár minutách mám ránu vyčištěnou a Mamon mi jí stahuje obinadlem, aby se mi tam nic nedostalo.

„Děkuju a co že jsi dnes tak dobře naladěn?“ nedá mi to, abych se nezeptal.

„Nic zvláštního, jen jde vše přesně podle mého plánu,“ libově se usměje a usadí se do svého oblíbeného křesla.

„To rád slyším. Mluvil jsem dnes s otcem. Je to starý zabedněnec, který tě bude nesnášet i přesto že máme společný cíl,“ povzdechnu si a unaveně se svalím na postel.

„Naštěstí mě to nijak nemrzí. Já prostě nevycházím s tímhle typem mužů. Je stejný jako můj otec,“ oklepe se odporem. Má pravdu, chovají se oba naprosto stejně. Jsou to ti, co potřebují mít vše pod kontrolou a každého řídit.

„Pravda, ale co mě teď trápí je to, že mě chce doma. Mamka se prý po mě shání, jenže nevím, jak zvládnu tohle zakrýt,“ povzdechnu si a přitom se významně podívám na levou paži.

„Tak to ti neporadím, možná si skus umrtvit jen tu zničenou oblast a ten zbytek nech normálně pracovat. Vnitřní stranu ruky to nezasáhlo, a tudíž tam jsou nervy i svaly v pořádku. Je pravděpodobné, že ti to umožní alespoň částečný pohyb,“ napadne ho a já si to hned vyzkouším. A skutečně. Podaří se mi s rukou udělat několik základních úkonů, které mi budou stačit k nevyvolání podezření.

„Hele Mamone, jak dobře Shiroyu znáš?“ optám se s neskrývaným zájmem.

„Dá se říct, že dobře. Kdysi jsme se často vídali, ale Shiroya je velmi komplikovaná osobnost. Není lehké se v něm vyznat,“ odpoví nezaujatě.

„Jo to už mi došlo. Ale nechápu, proč se mě snaží přimět, abych se vzdal boje. Nic tím přeci nezíská,“ povzdechnu si a zadívám se na bílý strop.

„Odrazuje tě od boje? Nezmínil ses o tom,“ projeví náhlý zájem a to mě dost udiví. Většinou ho takové věci nezajímají, ale jakmile dojde na Shiroyu je vždy na pozoru.

„Jo když jsem se protáhl do temnoty, zjistil jsem že Shiroya činí jakousi přípravu nebo co a tehdy jsem s ním mluvil. Nabádal mě, abych sešel ze své cesty a změnil tak své cíle,“ prozradím mu tyto skutečnosti a Mamonovi se na tváři usadí mě neznámý obličej. Přijde mi jako směsice zlosti a obav.

„To se mi nelíbí. Víš, o jakou přípravu se jedná?“ vyslýchá mě dál.

„Nevím to přesně, ale uzavřel se do krystalu a podle toho co jsem slyšel, má být schopen zrušit manipulační značku, kterou má mít Naramien od samotné smrti až se z krystalu dostane. Nedává mi to vůbec žádný smysl, ale slyšel jsem z úst Nikolaje,“ sděluju mu další informace, i když netuším proč ho to tak zajímá a očividně rozrušuje.

„Měl jsi mi to říct hned. Doteď jsme měli určitou výhodu, ale až pukne krystal, bude zle. Mohl jsem ho zničit v krystalu, ale to teď už není možné. Lze ho zničit jen během prvních pár dní,“ začne trochu hystericky a z toho mi spadne huba.

„Co přesně znamená ten krystal?“ optám se absolutně mimo.

„Ten krystal mu totiž stabilizuje moc a až se tak stane, bude opět stejně silný, jako před stovkami let kdy zničil Arden. Jen díky své schopnosti analýzy jakéhokoli kouzla jsem mu byl schopný být rovným soupeřem, ale jakmile by mě jeho kouzlo zasáhlo, nepřežiji. No nic nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. Prostě počkám, až se probudí do plné síly a použiju to,“ vydechne. Probuzení do plné síly? Jako když zničil Arden? Použije to? Co tím to myslí? Je možné, aby měl něco, co dokáže zlomit Shiroyi nesmrtelnost? Pokud ano tak to bude něco velmi nebezpečného, když mi o tom neřekl. Chci se ho na to zeptat, ale když se proberu z přemýšlení, zjistím, že je pryč. Bože tohle mi snad dělá schválně.