Jdi na obsah Jdi na menu
 


Země a náhodné setkání

15. 10. 2013

 Jakmile opustíme mezidimenzionální prostor pocítíme silné omezení moci. Ardenská brána je nekompromisní, co se tohohle týče. Tato dimenze není na přívaly našich sil uzpůsobená a tak je nám při přechodu silně potlačena. Jsem si jistý, že i Shinigami je silně oslaben a proto se nepodivím oblasti, kterou si vybral.

„Bože, co je to za pustinu?“ nechápe Azrael a rozhlíží se kolem sebe. Nikde není ani živáčka, jen samé stromy a jeho zvířecí obyvatelé. Ve vzduchu cítím vodu, musí tu v blízkosti být jezero nebo řeka.

„Země je rozdělena na jednotlivé státy řídící se vlastní vládou a zákony. Teď se nacházíme ve státě zvaném Kanada, která je řídce obydlená a většinu území pokrývají husté lesy. Pustina není to správné vyjádření,“ ozvu se a všimnu si, že mnozí z nás prošli i vzhledovou změnou.

„Jak to víš? A proč někteří vypadají jinak?“ chytí se mého vysvětlování Serien.

„Nejsem na Zemi poprvé a také toho hodně vím od lidí, kteří přišli do temnoty. Než budeme pokračovat v pátrání po Shinigami, musím vás seznámit s pravidly, které jsou velmi důležité pro zachování tohoto světa v původním stavu. Nejdřív je třeba vás upozornit, že jakékoliv použití moci je zakázáno. Díky bráně jsme sice omezení, ale stále toho umíme víc než lidé. S tím se pojí i změna vzhledu. Barvy jako jsou červená, stříbrná nebo fialová nejsou pro vlasy či oči u lidské rasy přijatelné. Prostě není možné těchto barev přírodní cestou dosáhnout a to platí i pro určité části těla. Křídla, ocasy či drápy lidem nepřísluší, proto ten kdo by chtěl svá křídla ukázat světu, ať přitom pamatuje, jakou mocí oplývá Mie s Hanako. Jedno jediné porušení pravidel a jsou z vás opravdoví lidé,“ poučím je o pravidlech a k mé radosti nikdo nic nenamítá. Ale stejně je to zvláštní pohled. Největší změnou prošel Yami. Přišel o svůj ocas, křídla a drápy je nucen skrývat, ale na druhou stranu se mu v očích leskne bělmo a jeho dříve černé duhovky jsou nyní tmavě šedé. Azrael s Mie mají místo stříbrných vlasů blond a Azrael má zpět svou původní barvu očí, tudíž modrou. Potom jsem prošel změnou já sám. Místo mé původní červené, mám vlasy i oči čokoládově hnědé. Není to zas tak hrozné. Díky tomu, že na Zemi nejsem prvně, zvykl jsem si.

„Musíme se dostat k vodě. Pokud je to jezero, bude tam stoprocentně turistická značka a já se líp zorientuju,“ zavelím a já s Yamim v čele vyrazíme směrem, kterým tuším onu vodní plochu. Cesta nám trvá asi deset minut a před námi se ukáže rozlehlé jezero. Rozhlédnu se po značce a tu naleznu kousek od nás.

„Wollaston Lake. Myslel jsem si to. Kolem tohoto jezera se schází nejméně obyvatel,“ brblám si pro sebe a pak si všimnu nechápavých pohledů ostatních. Zírají na tabuli jako idioti a dusí v sobě smích.

„Co to je za divné znaky. To někdo dokáže přečíst?“ prohlásí Azrael a to už ostatní propuknou v řehot.

„Tohle je angličtina a je to nejrozšířenější jazyk na Zemi. Anglicky se domluvíš prakticky všude. Vzhledem k tomu, že jsem asi jediný, kdo ten jazyk ovládá, budu výhradně mluvit já a vy se zdržte jakýkoliv komentářů,“ poučuju je dál a dám se do zkoumání orientační mapy pod informacemi o jezeře. Z mapy zjistím, že nedaleko je město Scarten City, kde sídlí i policejní ředitelství. To se bude hodit. Měl bych je upozornit na nebezpečnou osobu potloukající se v lesích. Nebylo by dobré, kdyby se mu do cesty postavil nevinný člověk a zaplatil zbytečně svým životem. Obrátím se na svůj debilní doprovod, který se náramně baví nad angličtinou. Stručně jim vysvětlím co je naším cílem a rovnou začnu přemýšlet nad ubytováním. Je mi jasné, že toho parchanta nechytíme během jediného dne. Bude trvat, než ho vůbec v lesích najdeme a pak z něj musíme vypáčit krystal a důvod proč ho ukradl. Opět se dáme do pohybu a Azrael stále řeší pro něj legrační jazyk a mě tím vytáčí do vývrtky. Když se před námi objeví město, debata utichne a já začnu přemýšlet nad tím, jak to těm policistům vysvětlím. Přeci si tam nemůžu nakráčet a říct, že jim po lesích běhá Shinigami, který má můj krystal a že ho potřebuju zlikvidovat. No snad bude stačit, když je na něj upozorním a přinejhorším řeknu, že jsem se s ním setkal a napadl mě. S touto chabou výmluvou stanu před budovou policie. Zhluboka se nadechnu a s kamennou tváří rozrazím dveře následován zbytkem naší výpravy. Všichni přítomní zaměstnanci se na nás s ohromenými výrazy otočí a ta ženská část rudne a rozpačitě těká od stolu na nás.

„Dobrý den. Můžu Vám nějak pomoci?“ strhne na sebe pozornost muž sedící nejblíž ke vchodu.

„No víte. My jsme. Totiž chci říct, že,…“ začnu koktat a úplně zapomenu na pravou podstatu své návštěvy. Moje angličtina je naštěstí perfektní a tak mi dokonale rozumí, ale než ze sebe dostanu něco kloudného, z mé trapné chvilky mě zachrání rámus v podobě padajících archů. Osoba, která ony archy původně držela je naše stará známá Anori, Danteho vyvolená. Jak ona nechápavě civí na nás tak my civíme na ní a pak tomu Serien nasadí korunu.

„Co tady dělá vyvolená?“ vyhrkne překvapeně a já mám chuť mu skočit po krku. Jedinou výhodou je, že náš jazyk je tomuto světu neznámý a proto mu nikdo z lidí nerozumí. Ovšem Anori rozumí dobře a její výraz mluví za vše. Nejsem jediný, kdo chce Seriena zabít.

„Všichni do mé kanceláře a hned!“ zavelí autoritativním hlasem, který nás dost vyvede z míry. Neváhám ani vteřinu a vykročím ke dveřím, na které ukazuje. Ostatní jí sice nerozumí ani slovo, ale už podle naštvaného tónu poznají, že není dobré jí odporovat a jdou poslušně za mnou. Jediná Arami je úplně v klidu a to díky jejímu přesvědčení, že ona nic neudělala, proto křik není mířený na její osobu. Anori zaúkoluje muže, jež se mnou mluvil a pak jde rázně za námi. Z jejího úkolování se dovím, že tu je i Tren, což mě ani moc nepřekvapuje. Vždy jí následoval na každém kroku, proto je jasné, že jí jen tak nenechá na Zemi a sám si trajdá jinde.

„Děkuji,“ řekne už po našem, když za námi zabouchne dveře. V rychlosti si prohlédnu její pracoviště a musím uznat, že to není zrovna to, co jsem od vyvolené očekával. Ale k tomu hodně nahrává fakt, že v této dimenzi je jen obyčejný pracující člověk. Anori nám nabídne místo k sezení a při té příležitosti se omluví za jeho fatální nedostatek. Do volných křesel se usadím já a Hanako jako jediná žena skupiny. Arami se tím vůbec nezatěžuje a prozkoumává Anorinu kancelář. Bere to spíše jako výlet, než práci.

„Prý jsi mě volala, děje se…“ vtrhne do kanceláře Tren a jakmile nás zmerčí, přijde o řeč. Teď na nás nechápavě zírá pro změnu on. Jsou to dost komické chvilky.

„Co tu děláte?“ zeptá se trochu podezřívavě, když se vzpamatuje.

„Asi bys mi neuvěřil, kdybych ti řekl, že jsme přišli na návštěvu, co?“ zeptám se s úsměvem, abych uvolnil napjatou situaci.

„Ne, to bych vám určitě neuvěřil. Nechápu, jak víte o tom, že tu jsme?“ zavrtí hlavou Tren a snaží se tak zjistit důvod naší návštěvy.

„Upřímně jsem byl v šoku, když jsem Anori uviděl. Já ani netušil, že celý život žila v Kanadě. A teď k tomu co tu děláme my. Nějakým nedopatřením nám sem utekl Shinigami, který mi ukradl velmi cenný a v nesprávných rukou nebezpečný předmět,“ odpovím a tím osvětlím obě nejasnosti naráz.

„To snad ne!“ vyskočí Anori rozčileně na nohy a Tren pohotově zcela utemní rolety, aby sem nebylo vidět.

„Takže všechny ty přesuny byly naprosto zbytečné, myslela jsem si, že se tu zdržíme déle,“ brblá a přejde k Trenovi, aby ho mohla obejmout kolem pasu. Je na nich vidět, že toho hodně podstoupili, aby se mohli v klidu usadit zde.

„Nic zbytečné nebylo. Shinigami o vaší přítomnosti zde nemá ani tušení a navíc není ve spojení s ostatními. Na Ardenu sice měl společníky, ale ti bránou neprošli a teď nemají možnost se kontaktovat. Když ho najdeme v co nejkratším termínu a zlikvidujeme ho, vaše utajení nebude prozrazeno. Hlavní je, aby se onen předmět nedostal do rukou někoho, kdo ho dokáže aktivovat. Potom jsme ztracení úplně všichni,“ začnu jim celou věc objasňovat, ale čím déle mluvím, tím je můj hlas temnější. Když domluvím, všichni jsou chvíli zticha, takže ve vzduchu zůstane viset hrozba.

„Co je to za předmět, že nás dokáže všechny ohrozit?“ přeruší ticho Tren.

„Na první pohled je to obyčejný červený krystal, ale ve skutečnosti, jde o schránku obsahující nepřeberné množství informací. Obsahuje v sobě celou historii temnoty, všechna její zákoutí, můj život do písmene, informace o jejích obyvatelích a jejich myšlenkách. Krystal ví, že jste i vy byli v temnotě a také ví, co jste dělali nebo na co mysleli. Ví prostě všechno co je se mnou spojené, proto to ohrožuje i vás,“ vysvětlím ve stručnosti podstatu ukradené věci.

„Chápu, takže když budete cokoliv potřebovat, jsme vám k dispozici. Vezmu si záštitu nad vaším chováním, co se státních orgánů bude týkat. Tedy alespoň toho, co spadá do mých pravomocí policejní ředitelky,“ ujme se Anori vedení.

„Původně jsem chtěl jen upozornit zdejší obyvatele na hrozbu, ale v tomto případě je situace mnohem lepší než jsem doufal. Budu ti za tou pomoc velmi vděčný,“ kývnu na její nabídku a pohled stočím na Yamiho. Upozorním ho, že vše musí proběhnout co nejrychleji a bez zbytečných překážek.

„Ehm, můžu si dovolit pár otázek mimo téma?“ zeptá se Anori nesměle a já jí s vševědoucím pohledem pokynu, ať se ptá.

„Zajímalo by mě, Shiroya-sama, zda k tomu klonování máte nějaký rozumný důvod, nebo vás to prostě baví?“ zeptá se a vyslouží si tak překvapené pohledy ostatních a můj pobavený úšklebek. V tu samou chvíli jí před ústy přistane Trenova dlaň a celou jí zastrčí za sebe.

„Někdy je lepší se na určité věci neptat, zlato,“ pronese Tren a upozorní ji tak na to, že jsem méně tolerantní k otázkám týkajících se mého soukromí. V tomto ohledu jsou mé reakce nepředvídatelné. V jejích očích se zaleskne vzpomínka na jejich pobyt v temnotě, kdy mě Trenova poznámka o členech mé rodiny dokázala přivést k nepříčetnosti. Naštěstí to není dnešní případ. Navíc už vím co od ní čekat a tak jsem na její otázky připraven, ale i tak jí zajímají opravdu divné věci.

„Klonováním bych to zrovna nenazval a rozhodně to nedělám jen z nudy. Naramienova existence ti je jistě dávno známá. Tady Yami je trochu jiný případ. V podstatě jde o zhmotnění mé černé moci a tu jsem uložil do těla, aby mohla rozvíjet své vlastní uvažování,“ zlikviduju její domněnku o mém nezvyklém koníčku. Jedinou část těla, kterou Anori dokáže uvolnit je levá ruka, kterou ukáže zdvižený palec, aby nám dokázala, že pochopila.

„Tak tohle je extra materiál. Ještě se nikdy neobjevil tak troufalý jedinec, který by se tě nebál a řekl takovou hovadinu. Nechcete mi tu doufám tvrdit, že takhle mluví i s Dantem. To bych velmi rád viděl jeho výraz, když tahle mladá dáma perlí,“ chytne se slova Yami a ten kdo tentokrát smích neudrží, jsem já.

„Na slušném chování ještě pracujeme. A věřte, že k Dantemu je ještě drzejší, protože ví, že si to může dovolit. A co teprve kdybyste jí slyšeli, jak mluví s Bratrstvem,“ odpoví Tren a povolí své sevření úplně, takže se může narovnat. Za tu poznámku o chování ho Anori odmění pěknou herdou do ramene. Tren se jen zasměje, nikdy ho to nijak nebolí. Je to zvláštní je pozorovat. Navzdory věkovému rozdílu a jiným životním mravům tvoří dokonalý pár.

„Tak to jak dokáže být jedovatá na Bratrstvo, vím tady od Ravena. Jsem zasvěcený do událostí těsně před jeho smrtí a díky tomu jsem prožil pár opravdu vtipných chvil,“ navazuju a přitom jim představím popraveného démona, který se právě teď nachází svalený za křeslem, ve kterém sedí vychechtaná Hanako.

„Raven,“ pronese jeho jméno spíše pro sebe, aby věděla, jak jí zní a přitom se jemně usmívá.

„Jmenuji se Todoki Raven a jsem vám velmi zavázán za vaše odhodlání uchránit můj život. Jsem moc rád, že si mě pod svá křídla vzal Shiroya-sama a díky tomu jsem schopen vás znovu vidět a z celého srdce vám poděkovat,“ přistoupí k ní a při vyslovení poděkování se uctivě pokloní. Je velmi oddaný a má tendenci svou oddanost projevovat. Anori nad poklonou protočí oči a já neudržím koutky v klidu. Nesnáší tyhle oddaností vedená gesta.

„Sám víte nejlíp, Ravene, že jsem v tom nebyla zrovna moc úspěšná. Ale vypadáte, jako že se vám daří,“ usměje se a Raven může zápasit s krví o kvalitnější rudou.

„Prosím má paní, nejsem hoden takového uctivého oslovení. Ale máte pravdu, daří se mi. Dokonce jsem nalezl novou lásku a svou smrt nyní považuji za nový začátek,“ vymlouvá jí vykání rozpačitě a poté se svěří se svým pobytem v temnotě.

„Šéfko?“ ozve se zaklepání a následně dovnitř strčí hlavu muž, s nímž jsem původně mluvil.

„Ehm, můžeme už jít, nebo nás budeš ještě potřebovat,“ přešlápne ve dveřích rozpačitě. Očividně je nesvůj, z takové dávky cizinců.

„Jasně, můžete jít. My to tu zvládneme. Akorát byste mohli zavolat Patrika a Erika,“ usměje se a taktně ho vyhodí ven, aby nás už nikdo nerušil. Netrvá příliš dlouho a ve dveřích se objeví dva muži, kteří si nás s očividným zájmem prohlížejí.

„No to mě podržte. Vážně tu vidím čistokrevného anděla. Fatamorgána, proč jsi mi neřekla, že ti posluhuje moje rasa?“ vyhrkne ohromeně Azrael a hrne se přes ostatní k onomu andělovi. Ten jako na povel zrudne a ucouvne pár kroků zpět, když vidí, jak nadšeně se k němu Azrael blíží. Z jeho mysli vyčtu, že nemá rád přílišnou pozornost. Anori to ví také a proto si Azraelovi postaví do cesty a anděla před ním chrání.

„Nikdo mi tu neposluhuje. Jsou tu dobrovolně a pro moji ochranu. Nejsem zrovna osoba, kterou by nepřátelé přehlíželi. Tak mi mou osobní stráž laskavě neděs,“ snaží se ho umírnit, ale obávám se, že Azrael už svůj cíl zaměřil.

„Já a děsit ho? Nejsem já náhodou už na pohled milý a velmi přátelský tvor? Uvědomuješ si ty vůbec, jak vzácně teď potkávám svou rasu, když jsem padlý?“ vykulí na ní oči a chová se jako ublížené zvířátko.

„Možná tak padlý na hlavu. Na našeho Erika nesmíš tak zhurta,“ domlouvá mu a její ironická poznámka se neobejde bez zasmání.

„Konečně ti někdo vrací tu tvou rejpavost,“ nenechá si tuhle situaci ujít Serien a přisadí si.

„Prosím tě, já nikdy nerejpu, jen říkám, co si myslím. No tak Eriku, že ty se mě nebojíš a budeme dobří kamarádi,“ překoná Anorinu hradbu a už se věší Erikovi kolem ramen.

„No nevím, nevím, jak by se Kiriaki tvářil, kdyby viděl, jak se lísáš k jinému,“ prohodím jakoby jen tak a v tu chvíli Azraelovi ztuhne úsměv a bleskově se postaví vedle Erika, jak to jen dovoluje přátelská rovina.

„Erik není zase tak z cukru, jak si myslíš, An. Já bych se rád zeptal, proč jsme tu takhle všichni pospolu,“ vloží se do hovoru druhý příchozí, ze kterého jde cítit podobná moc jako z Anori. Moc čarodějů. Anori ho v rychlosti seznámí se situací a vybere mu jen to podstatné, aby mu zbytečně nemusela vysvětlovat situaci kolem mě a mého doprovodu. To bychom tu byli nejméně do půlnoci.

„Dík za informace, krásko,“ mrkne na ní a to mě přiměje se mu podívat do mysli. Ach tak takhle to je.

„Hele Trene nemyslíš, že ti tu někdo slušně leze do zelí? Máš silnou konkurenci,“ projeví se v Azraelovi jeho přirozená rejpavost a tentokrát se v nestřeženém okamžiku pověsí na Trena. Jeho umění vše říkat na plnou hubu zapříčiní, že jeho poznámka neujde nikomu v místnosti. Všichni se samozřejmě zadívají jejich směrem a Patrik se navíc Trenovi provokativně zadívá do očí. Jen já chápavě pokývám hlavou a tiše Trena lituju. Anori si díky mé reakci uvědomí, jak nebezpečnou mocí oplývám a Patrikovi raději naznačí, že pro dnešek to stačilo.

„Nepovídej, toho bych si bez tebe nevšiml,“ zavrčí Tren otráveně, protože se mu ani v nejmenším nelíbí, jak na jejich situaci upozornil všechny okolo.

„Můžeš být v klidu, toho vola vedle tebe stejně nikdo neposlouchá a ten kdo jo, ho nebere vážně. Prostě dělej, jako kdyby nic neřekl. Pokud to nedokážeš, máš mé svolení mu dát přes hubu a pokud nedokážeš ani to, udělám to já. Už hodně dlouho to zvažuju,“ snažím se Trena uklidnit a přitom Azraela přímo vystavím jako terč.

„Tren není zastáncem nadbytného násilí, viď lásko?“ pronese, aby Azraela uchránila před trestem za něco, co vymyslela ona. Moudré gesto.

„On sice násilí nezastává, ale já věřím, že nevymáchaná huba potřebuje čas od času pořádnou lekci. A Azrael ji potřebuje už pěknou řádku let,“ opáčím s milým úsměvem, ale mé oči jsou naprosto vážné.

„No myslím, že pro dnešek bylo povídání dost. Nevíte náhodou o nějakém hotelu nebo něčem podobném, kde bychom mohli složit svá křídla?“ vtrhne do této nebezpečně se vyvíjející situace Hanako a až ta Azraela opravdu zachrání. Já to totiž okamžitě hodím za hlavu a plně se věnuju novému tématu.

„Kousek tady je docela slušný hotel, kde by pro vás určitě měli volná místa. Zavedeme vás tam,“ navrhne Anori a naznačí, abychom se všichni připravili k odchodu. Tren jí jako správný gentleman pomůže do sáčka a otevře dveře, abychom všichni mohli odejít. Společně se odebereme ven z budovy. V tuto chvíli už v okolí panuje tma protrhovaná pouličním osvětlením a Tren s Anori pevně přitisknutou k jeho boku nás vedou k hotelu. Cesta proběhne za příjemné konverzace a u hotelu se s nimi rozloučíme.

„Dobrý večer, máte zde 3lůžkové pokoje?“ optám se mile postarší recepční, která nás sleduje s pootevřenými ústy.

„Bohužel, máme jen dvou nebo čtyřlůžkové,“ odpoví mi s ruměnci na tvářích.

„Tak tedy 3 dvoulůžkové pokoje. My se už nějak poskládáme,“ pronesu po drobné rozmluvě s ostatními. Recepční se evidentně podiví nad naší řečí, ale dokud se s ní dorozumím já, nic nenamítá. Ochotně mi předá troje klíče a na mé přání zaplatím předem na tři noci. Netuším, jak dlouho nám zabere chycení Shinigami a pak bych tu rád chvilku pobyl jen tak. Naštěstí nejsme kdovíjak nároční tvorové. Já a moji miláčci jsme zvyklí spát v jedné posteli a tak si ze dvou samostatných lůžek vytvoříme dvoulůžko. Je mi jasné, že to samé udělá Raven s Hanako. Jen v posledním případě zůstane pokoj stejný. Yami si Arami bere k sobě, tak jako obvykle a tak nebylo zapotřebí dalšího pokoje. K mé radosti máme pokoje vedle sebe a s přáním dobré noci se odebereme ke spánku. Mezitím co spíme, Yami využívá své schopnosti, aby prohledával okolí a určil přibližnou polohu Shinigami. Díky změně prostředí jsme všichni vzhůru už kolem 6 a ve společenské místnosti hotelu probíráme, jak bude naše pátrání pokračovat. Dost by se mi hodilo, kdyby mohla Anori zařídit uzavření oblasti a my tak mohli částečně využít i jiných schopností. Než se pohneme z místa, musím zjistit, zda má až takovou pravomoc nebo si budeme muset poradit sami. Ostatní důrazně upozorním, ať se z hotelu nehnou ani na krok a sám se vydám na stanici a doufám, že si na mě udělá chvilku čas. Jakmile vejdu opět stanu před tím samým mužem jako včera. Myslím, že ho Anori jmenovala Kim.

„Dobré ráno, mohl bych prosím mluvit se slečnou Hokaido?“ optám se nyní už bez zadrhávání. Kim mě chvilku rentgenuje, pak mi dá najevo, abych počkal, a vydá se do její kanceláře. Netrvá dlouho a vrátí se s tím, že mě Anori přijme. Vykročím tedy směrem ke kanceláři a tak se s ní pozdravím.

„Dobré ráno, dneska sám?“ podiví se nad tak malou návštěvou. Obdivuju její plynulé převedení jazyka bez jakýkoliv obtíží.

„Dobré ráno, abych byl upřímný, nechce se mi tu bandu všude tahat. Zaprvé se všemu co neznají diví jako idioti a zadruhé jim angličtina přijde nesmírně vtipná. Navíc jsem přišel projednat důležité záležitosti a na to je lepší mít klid,“ odpovím a posadím se do nabízeného křesla. Anori usedne na svou židli a papíry co měla rozprostřené po stole, sklidí na jednu hromádku. Podle všeho stále řeší toho jejich masového vraha.

„Tak o co jde?“ věnuje mi celou svou pozornost a s očekáváním mi hledí do očí.

„Jednoduše řečeno potřebuji, abys zařídila uzavření oblasti asi tak v okruhu 6 mil. Šlo by to?“ vyřknu svou prosbu a čekám na její reakci. Anori nad tím chvilku přemýšlí a nakonec se rozhodne pro uskutečnění hovoru na vyšší místa. Když vezmu v potaz lidskou technologii nemůžu jinak než jim jí závidět. Ale na druhou stranu si nedokážu představit jak si andělé či jiní tvorové volají na mobil nebo vysedávají u počítače. Ta představa je více než směšná.

„Podle všeho toho schopná jsem. Vážně postačí tak malé území, a proč to vlastně potřebujete?“ chce znát podrobnosti hned, jak ukončí hovor a zase se obrátí na mě.

„Myslím, že to postačí. Jde o to, že budeme potřebovat používat své schopnosti a na to musím vytvořit bariéru, aby se částice z kouzel nedostaly do atmosféry. Jde jen o bezpečnostní opatření,“ osvětlím své plány. To je mi schváleno a potom co se rozloučíme, se vrátím do hotelu. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Paráda

Yui-chan,15. 10. 2013 21:54

No, tak takhle jsem se u tvé povídky nařehtala naposledy...moment...u dílu Problém napříč dimenzemi! Protože není nic lepšího než náš humor slepený dohromady ;) :D. Nemůžu říct, že by mě tenhle díl něčím překvapil, přece jen jsem ho z části pomáhala sestavit, ale vidět moje fráze ve tvém kontextu je úžasný zážitek :-* a ještě větší jedničku s hvězdičkou máš za to, jak mi Anori a Trena a jejich společné soužití tak krásně vychvaluješ ;). Moc se těším na pokračování, na které snad nebudu muset čekat další dva měsíce ;).

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA