Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za každou cenu

3. 7. 2012

 „To už ani v temnotě nemůžeme mít klid?“ vyštěkne Azrael drtící svůj meč. K tomu si jen povzdechnu, protože mě napadla úplně ta samá otázka. Temnota byla vždy uzavřený svět, do kterého se jen tak někdo nedostal. Teď se nám tu každý promenáduje, jak se mu zachce.

„Horší je, že na tom nejsem nejlíp. Síly mi rychle ubývají a bolesti v zádech se jen zhoršují. Dlouho to nevydržím,“ šeptnu k němu a Ravenovi tak aby to slyšeli jen oni. Ti se nad tou zprávou dost zhrozí, ale nekomentují to.

„Aoi, už podruhé jsi sem bez pozvání vnikl a navíc tu ničíš soukromí majetek. Já nad tvou drzostí žasnu. Vážně si nejsem jistý, zda ti tohle Kami schvaluje,“ snažím se ho zdržet od útočení a při té příležitosti se z něj pokusím dostat nějaké informace.

„Ale no tak, snad si vážně nemyslíš, že poslouchám toho starýho blázna? Ani náhodou, já jedu na vlastní pěst a mám to štěstí, že Shinigami se mi rozhodli pomáhat. I oni chtějí ovládnout jiné světy, tak si vzájemně vypomůžeme,“ vysměje se mi a ve mně se zvedne vztek.

„Ty jedna kryso. Já věděl, že mu do zadku nelezeš jen tak. Celou dobu si to dělal jen proto, abys ho pak mohl zradit,“ připojí se do debaty Azrael. On ho zná docela dobře. Já bohužel nejsem tak informován protože jsem neměl možnost nahlédnout do Naramienovi minulosti. Ani jsem to vlastně nechtěl, stačilo mi, že o tom ví Shiroya.

„Jen proto to nebylo. Tím, že jsem byl tak blízko Kamimu, jsem se mohl dostat blíže k Naramienovi, jehož údajný otec byl Kamiho pravá ruka,“ odkryje další svou hnusárnu ze sbírky. To dává docela smysl. Z toho co vím tak byl Naramienem posedlý a snažil se ho všelijak dostat.

„Ano pravda, více si do zadku lezl otci. Vzpomínám si, jak ho z tebe často bolela hlava a dokonce míval tiky v obočí. Nejednou si přál, abys mu dal pokoj, bohužel jeho přání nebylo vyslyšeno. Musel nejdřív zemřít, aby se dočkal klidu,“ rýpne si do něj Azrael.

„Azraeli tímhle mě neurazíš a to ty moc dobře víš. Navíc dnes tu nejsem kvůli tobě nebo Shiroye. Přišel jsem pro Ravena, Shinigami se na něj třesou jako dítě na čokoládový bonbon,“ ušklíbne se a vydá rozkaz k zajetí Ravena. Neváhám ani vteřinu a vydám rozkaz k útoku. Ještě všechny tvory temnoty obrním svým štítem, aby se jim nic nestalo. Vím, že jsou pro Shiroyu rodina a tak nechci žádné ztráty. Aoi si toho štítu okamžitě všimne a sám na mě zaútočí. Snažím se bránit, jak jen to jde, ale mé síly už docházejí a tak se musím více soustředit na udržení všech štítů. Kdybych se proměnil, měl bych to mnohem snadnější, ale to bych si zase vyplácal moc energie a tak bych tím ohrozil Shiroyovu a vlastně i svou rodinu a to nedopustím.

„Posledně jsi byl akčnější Yami. Že by ti docházely síly?“ vysmívá se mi a podaří se mu mě už po několikáté zasáhnout.

„Tebe bych zabil i v bezvědomí a úplně bez energie. Jsi jako otravný šváb, které ho je nutné jen zašlápnout,“ vrátím mu to. Dost ho tím přirovnáním naštvu a tak mi v nestřeženém okamžiku bodne meč do boku. K mé velké radosti jím způsobenou bolest necítím, ale přísaha se nechutně ozývá čím dál intenzivněji. Mezitím co chabě odrážím Aoiovi útoky, rozhlédnu se po bojišti a zjistím, že druhá strana není vůbec chráněna, a tudíž se její stavy rychle zmenšují. Po rychlém zanalyzování situace, dám rozkaz slabším jedincům, aby se stáhli do hlubin temnoty, kam na ně protivník nemůže a já mám tak možnost opevnit štíty tvorům, kteří svou zem nejaktivněji brání.

„Víš, co se ti musí uznat, Yami?“ optá se mě úlisně Aoi, když se mu začnu znovu plně věnovat.

„Co zas?“ vyštěknu podrážděně. Nebaví mě ho poslouchat a snášet ty jeho ksichty.

„Jsi velmi dobrý, co se strategie týče a tvá postava je vážně k nakousnutí,“ prohlásí a mě se zhnusením sevře žaludek. Až teď si uvědomím, že jsem si nevzal tričko, tudíž tu jsem jen v kalhotách.

„Bože a já myslel, že odpornější být už nemůžeš,“ prsknu a pak si všimnu Ravena, na kterého se nahrnulo velké množství tvorů a on je není schopen zvládnout. Rychle pošlu Aoie k zemi silnou ranou do břicha a spěchám k Ravenovi. Ten už leží skoro v bezvědomí na zemi a tvorové se ho snaží odvléct. Nejspíš se jim podařilo prolomit štít, čemuž bych se dnes ani nedivil. Na nic nečekám a z těch zmetků nadělám kousky, které se pak rozpadnou v prach. Skloním se k Ravenovi, který mě po chvíli začne vnímat, a nařídím mu se stáhnout do hlubin, kde bude v bezpečí. Naštěstí neprotestuje a udělá, oč ho žádám. To už se přede mnou znovu objeví Aoi, který z mého zásahu není zrovna nadšený.

„Kam zmizel? Já myslel, že hraješ čestně a ty na mě s takovou podpásovkou?“ vyštěkne a zahrne mě vlnou nových a agresivnějších útoků.

„Proč bych měl hrát čestně, když ty sám to neděláš? Já se jen přizpůsobuji situaci,“ ušklíbnu se, ale vzápětí mě silně bodne v zádech a já se pokusím dostat z Aoiova dosahu. Ten mě ale bohužel začne následovat a tak zavolám na Azraela, který je zrovna volný, aby mě kryl.

„Co ti je?“ křikne na mě Azrael přes rameno mezitím, co drží Aoie z dosahu.

„Přísaha. Bolesti se stupňují a vyčerpávají mě. Za chvíli se už ani neudržím na nohou,“ křiknu nazpět, ale to už je u mě Nikolaj.

„Kde se tu bereš?“ optám se slabě.

„Celou dobu tě sleduju, ale boje se účastnit nemůžu, jen bych překážel,“ pronese a pak se mi podívá na záda.

„Co je?“ vyhrknu, když zaslechnu jeho lapání po dechu.

„Krvácí to. Musíš okamžitě do pokoje a odpočívat,“ řekne a snaží se mě odvést z bojiště.

„Ne musím tu zůstat. Pokud přeruším štíty, budou umírat a to já nedopustím. Je to naše jediná rodina a já jí budu chránit do posledního dechu,“ vytrhnu se mu a rozhodně se vydám do středu boje. Tam mě kolem dokola obstoupí tvorové temnoty, aby mi poskytli ochranu, a já započnu svůj poslední útok. Nejspíš mě to úplně odrovná, ale zaručí mi to plné vyhlazení nepřátel. Mým spolubojovníkům se nic nestane, protože tento útok působí jen na nepřátele této země. Když jsem plně rozhodnut, začnu odříkávat verše, které tento boj ukončí.

„Ty, jenž jsi nám oddaná,

a miluješ tuto zemi,

kterou svou podstatou chráníš,

dej mi svou sílu,

vyžeň se mnou nepřátele,

z našeho domova a úkrytu,“

„Yami to nesmíš. Na tohle nemáš dost síly. Zabije tě to!“ zaslechnu Nikolaje, jak na mě volá, ale já nedbám jeho rad. Sám znám tato rizika, ale pro rodinu je jsem ochoten podstoupit, a proto nepřestávám.

„ukaž jim naší sílu,

sílu, která přetrvává,

a žehná našemu drahému pánovi,

ty, temná krásko dávám ti možnost ukázat pánovi,

že jsi hodna býti jím milována.

Prostup mnou temnoto a zahub ty,

kteří naším pánem opovrhují.“

Ve chvíli, kdy dořeknu poslední verš, mnou projede ostrá bolest a s ní se mi z kůže začne vypařovat černá hustá hmota. Už to začíná. Temnota se dere na povrch. Všichni na mě ztuhle hledí a čekají, co se bude dít. Obávám se, že pro některé je to naposled co něco vidí. Hmota se kolem mě utvoří jako nepropustná koule, která začne nebezpečně probíjet. Tak temnoto, ukaž svou sílu. Ukaž se v celé své kráse. Těmito myšlenkami pobídnu hmotu k činu. Koule se stáhne více do sebe, jasně cítím její dotek na svém těle a pak se bez jakéhokoliv upozornění změní ve smrtící tlakovou vlnu, která všechny nepřátele rozdrtí na několik částí. Vše proběhne ve zlomku vteřiny, a jakmile je konec, svalím se vyčerpaně na zem, ale vědomí kupodivu neztratím.

„Yami, slyšíš mě? Jak ti je?“ přiběhne ke mně Nikolaj s Azraelem.

„Je mi perfektně, už nic necítím,“ šeptnu a začnu se rozhlížet kolem.

„Jsi blázen, mohlo tě to s klidem zabít. Můžeš se postavit?“ vyptává se dál.

„Tys mě asi nepochopil. Tím, že nic necítím, jsem myslel, že necítím celé své tělo, tudíž si ani nesednu natož, abych vstal,“ vydechnu vyčerpaně.

„Cože? To snad ne. Nejspíš sis vyřadil z provozu nervovou soustavu. Máš jediný štěstí, že to postihlo jen tělo, kdyby to zasáhlo mozek tak je s tebou amen,“ začne si brblat pro sebe a přitom přemýšlí co se mnou.

„Co ta krysa? Dostal jsem ho?“ rozhlížím se, co nejvíc můžu, ale jeho ostatky nikde nevidím.

„Ne. Stihl utéct průchodem těsně před vlnou, ale myslím, že ho to zasáhlo,“ odpoví mi nabroušeně Azrael.

„Sakra, ale to se od krysy jako je on dalo čekat. No nic, jen ať si líže ránu, z téhle se stejně nevylíže,“ ušklíbnu se a zadívám se na oblohu, která se po mém díle nádherně vyjasnila.

„Co tím myslíš, že se z ní nevylíže?“ optá se Nikolaj, když přestane dumat nad strategií jak mě co nejšetrněji přenést do pokoje.

„Rány způsobené tímto kouzlem se nedají vyléčit, a čím víc se o vyléčení snažíš, tím se to zhoršuje,“ nasadím svůj zákeřný úsměv. Nikolajovi se na tváři také usadí podobný úšklebek a pak pošle dva kentaury pro nosítka, která má pro všechny případy schovaná v úklidové komoře. Ti ho okamžitě poslechnou a za pár minut už jsem pokládán na nosítka. Kentauři mě pak opatrně vyzdvihnou do vzduchu a následujíce Nikolaje mě odnesou až do pokoje. To co se děje pak už nevím, protože potom co dorazíme do pokoje, upadnu do bezesného spánku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tomu se říká pořádná bitva!

Soubi,22. 8. 2012 17:39

Yami se opravdu ukázal jako charakter a týmovej hráč *obdiv*. A to, že byl ochoten obětovat i vlastní život a bojoval nehledě na bolestivá záda a nedostatek energie... a zachránil Ravena!! Jen bych chtěla vědět, jak moc to Aoi schytal... doufám, že pořádně! A to s tím, že tohle zranění nejde vyléčit... to je dobrá vychytávka :D Čím to je, že to tomu Aoiovi tak přeju? Jenom pevně věřím, že to Yami zvládne a bude v pořádku bez trvalých následků!

....

katka,10. 7. 2012 18:14

tak to bylo super

wow

kana,6. 7. 2012 19:15

bože ať je prosím v pořádku moc prosím, na kolenou se plazím. Nádhera, chudáček Yami, jsem sice ráda že je vyřídil, ale přesto....snad bude v pořádku a snad i Shiroya se brzo uzdraví a vyleze z toho krystalu

Ohh

Mysticia-sama,3. 7. 2012 22:27

Uff jsem tak ráda, že přežil. nedokázala bych unýst pocit, že je mrtví. Už se moc těším na pokračování, dokonalý díl

No počkej...

Yui-chan,3. 7. 2012 19:24

Tak fajn, je na čase si ujasnit pár detailů. Sice ještě pořád nepatří Yami mezi moje nejvíc oblíbené postavy, přesto ho nemůžeš nechat umřít. a to hned z několika důvodů: Jednak tím ublížíš spoustě lidí, protože dost lidí ho tam má rádo (přeci bys neublížila malé Arami *psí oči*) a taky já pořád čekám, že se stane to, co se již stalo v našem...ehm...rodokmenu? Sice to pěkně komplikuješ, ale snad se tam jednou dostaneš. A nesahej mi na Ravena, jinak tam přijde Anori a všem těm pitomejm Shinigami rozmlátí tlamy! Víš, že je má pro něj slabost :D. Doufám, že se Shiroya brzy rozhodne vstoupit mezi nás ostatní a nenechá na sebe už dál čekat. Těším se na pokráčko a doufám, že ho tu příští úterý najdu.
P.S.: budu tu už od zítřka ;)