Kowai Yume

(Serien)

V noci mě vzbudí hlasitá rána ve vedlejším pokoji. Vstanu a jdu se podívat co se děje. Naramien leží na zemi a těžce oddychuje.

„Proč vstáváš, když ti je zle?“ optám se.

„Nenechám se věznit od démona, to radši umřu,“ zavrčí.

„Tak na to zapomeň,“ zavrhnu a vezmu ho do náruče. Položím ho na postel. Ještě chvíli se snaží vylézt z postele, ale pak to vzdá.

„Proč mě nezabiješ? Měl bys po starostech,“ optá se Naramien.

„Nevím. Nechci,“ odpovím nejistě.

„Líbím se ti. To je ten důvod,“ řekne.

„Cože? Ne. Já. Jak si na to přišel?“ začnu koktat.

„Tak proč ses mě dotýkal, když nebylo třeba?“ optá se.

„Já, já nevím,“ zakoktám. Naramien si sedne na okraj postele a podívá se mi do očí.

„Polib mě,“ řekne náhle.

„Co? Si ze mě děláš srandu, ne?“ vykřiknu.

„Ne. Dělej,“ nařídí. Neodolám jemu rozhodnému pohledu a políbím ho. Cítím návaly vášně, které mi říkají, abych nezůstal jen u těch polibků a tak své rty přesunu na jeho krk. Naramien dá hlavu na stranu, abych měl víc prostoru. Pomalu ho zbavuju oblečení, a když je skoro nahý, tak mě zarazí.

„Stalo se něco? Udělal jsem něco špatně?“ optám se nervózně.

„Ne, jen nemíním být nahý sám,“ odpoví rozhodně. Až teď si uvědomím, že jsem úplně oblečený. Naramien se toho rád ujme a do minuty jsem nahý. Potom začnu od začátku. Líbám ho na rty a pak se přesunu na krk. Jazykem sklouznu trochu níž a olíznu mu bradavku. Tu si pak vsaju do úst a druhou mnu rukou, dokud úplně neztvrdnou. Když se přesunu k podbříšku, tak se Naramien prohne a sykne rozkoší. Vezmu si jeho penis do pusy a začnu se s ním mazlit. Naramien začne slastně vzdychat a po chvíli už to nevydrží a udělá se mi do pusy.

„Chceš pokračovat?“ optám se a olíznu si rty. Naramien mě beze slova svalí na postel a sedne si na mě.

„To si ze mě děláš srandu?“ optá se naštvaně. Nestihnu odpovědět, protože se zmocní mých úst a tím mi dá najevo, že pokračovat chce. Přitáhnu se k němu a začnu ho připravovat. Když mu tak vsunu první prs, trochu se stáhne.

„Uvolni se. Nebude to bolet. Slibuju,“ řeknu a ucítím, jak se uvolnil. Vsunu tam i druhý prst, a když si myslím, že je připravený, prsty z něj vytáhnu a nechám ho na sebe nasednout. Chvíli čeká, až si na mě zvykne a pak se na zkoušku pohne. V ten moment mnou projede vlna vzrušení a začnu přirážet. Naramien se ke mně přisaje a já zrychlím tempo. Po několika přírazech oba vyvrcholíme a svalíme se na postel. Chvíli jen tak ležíme, ale pak Naramien prolomí ticho.

„Co bude teď? Budeš mě tu pořád držet?“ optá se.

„A chceš odejít?“ odpovím mu otázkou.

„Nechci,“ řekne krátce.

„Dobře, když budeš chtít jít tak budeš moct. Nechci tě tu držet násilím,“ prohlásím.

„Ale co na to řekne tvá rodina?“ optá se náhle.

„Coby, já jsem Serienovi nikdy nezakázala mít jiný vztah a aspoň nás bude v rodině víc,“ ozve se ode dveří.

„Mira, co tady děláš?“ vykřiknu.

„No, myslím, že tu bydlím,“ oznámí mi.

„Já radši půjdu,“ začne se zvedat Naramien.

„No, to jsem nechtěla, spíš to aby ses tu cítil jako doma. Jo a Naramiene musím tě upozornit, že tu máš obdivovatelku,“ usměje se.

„Cože? Obdivovatelku? Koho, vždyť mě tu nikdo nezná,“ řekne vyděšeně.

„No Clarisa ještě nezavřela pusu a mluví jen o tobě,“ řekne.

„Ta dívka co na tebe křičela?“ stočí otázku na mě.

„Ano. Clarisa je moje nejstarší dcera,“ řeknu.

„Kolik máte dětí?“ optá se nás Naramien.

„Šest. Čtyři dívky a dva kluky,“ syknu.

„Jak se jmenují?“ vyptává se.

„Nejstarší je Xari, jemu je 22. Pak je Clarisa, jí je 20. Ziki, jí je 17. Fóxa, jí je 15. Kira, jemu je 11 a Arami, ta je nejmladší, 8miletá,“ vyjmenuje mu je Mira.

„Budou mě nenávidět za to, že rozvracím rodinu. Radši se ztratím,“ špitne Naramien.

„Co to meleš? Jaký rozvracení rodiny? Možná sis nestihl všimnout, ale já a Mira máme každý svůj pokoj a z toho plyne, že se nemilujeme, to oni vědí a počítají s tím, že si najdeme někoho jiného,“ objasním mu naší situaci.

„Má pravdu, vlastně i já už mám někoho jiného,“ přitaká Mira.

„Vážně a koho?“ začnu se zajímat.

„To bys neuhádl,“ uculí se Mira.

„Lay.“ Řeknu rozhodně.

„Jak si to uhádl? To jsme tak nápadní?“ vyštěkne Mira.

„Ne, to ne, ale znám vás už dlouho a tak to poznám,“ ušklíbnu se.

„Máte stejné aury, hodíte se k sobě,“ řekne skoro neslyšně Naramien.

„Cože?“ zarazí se Mira.

„Vidím aury. A ta tvá je krásně synchronizovaná stou jeho. Už když jsi sem přišla, věděl jsem, že jste spolu, ale neřekl jsem to,“ řekne Naramien.

„Jak to, že jsi to věděl?“ optám se.

„Layovu auru jsem viděl při našem prvním setkání a pak i ve vězení. Miri auru vidím teď. Když se dvě bytosti milují jejich aury jsou propojené takzvaným lanem lásky, musel jsem vidět obě aury, abych to poznal, protože to lano se vytváří spojením aur. Vidět jednoho z nich by mi nestačilo, protože bych nevěděl, komu patří ta druhá aura v laně,“ osvětlí Naramien.

„Páni. A poznáš z nich, i jestli jsou šťastní?“ začne se ihned vyptávat Mira.

„Ano. Je to tak, že když jejich láska začne vyprchávat, to lano jakoby se trhalo. Někdy se stane, že se zase zacelí, ale také roztrhne,“ posmutní Naramien.

„Jak jsme na tom mi?“ Mira málem zvědavostí pukne.

„Na vašem laně není ani škrábanec,“ usměje se Naramien. Jen co to dořekne, ho Mira obejme a poděkuje mu. V tu chvíli vejde do pokoje Lay a jen na nás zírá.

„Layi,“ vykřikne šťastně Mira a skočí Layovi do náruče.

„Co se tady děje?“ optá se s upřeným pohledem na mě a Naramiena.

„Vypadá to, že už nejste jediní, kdo je šťastný,“ oznámím mu a přitáhnu si rudého Naramiena k sobě.

„Miláčku, prý je naše lano lásky nenarušené,“ oznámí Layovi nadšeně Mira.

„Cože? Co to plácáš?“ podívá se na ní Lay, jakoby jí hráblo.

„Lano lásky je spojení dvou aur, když je nenarušené, jste na plno šťastní,“ obeznámí Laye se situací Naramien.

„Aha a ty je vidíš?“ optá se Lay.

„Ano. Dokážu z nich i vyčíst zda je dotyčný zlý nebo hodný,“ řekne Naramien.

„Můžeš mi říct, jestli to lano nebo jak se to jmenuje, má i Kay?“ optá se Lay.

„Ano už ho má také,“ odpoví mu.

„A víš s kým?“ vložím se do toho.

„Ano vím,“ protahuje to.

„A? řeknou všichni přítomní.