Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vražedný plán

2. 4. 2010

 (Naramien)

 

Už je to týden co jsem se stal charenji seishin. Duchem, který nemůže odejít ze světa živých, dokud nesplní úkol. Jenže jak ho mám splnit? Nemohu se k němu dostat, už ne. I když možnost by tu byla, ale zradil bych tím svojí lásku.

„Pořád si nevíš rady? Naramiene?“ ozve se ode dveří.

„Proč jsi přišel Gabrieli?“ optám se ho chladně, aniž bych se na něj podíval.

„Bydlím tu,“ oznámí mi známí fakt, že je pánem domu.

„To vím. Myslel jsem, proč jsi přišel za mnou?“ zavrčím, nestojím o přítomnost členů této rodiny, vlastně nestojím o žádnou přítomnost. Chci být sám, jen se svým bezvládným tělem.

„Vím, že nemáš moc na výběr a proto jsem se tě přišel zeptat. Jsi ochoten obětovat svou lásku pro možnost ho zabít?“ optá se mě tvrdě a přistoupí blíž k oknu, u kterého stojím. Nevím co mu na to říct.

„Splním tím dva úkoly najednou,“ řeknu tiše.

„Nechám to na tobě, vím, že ty najdeš způsob jak splnit jeden z nich a ten druhý za splněný předstírat,“ usměje se Gabriel a chystá se k odchodu.

„Jak je možné, že vždy uhodneš, co se mi honí hlavou?“ vydechnu nevěřícně.

„A jak je možné, že se mě na to pořád ptáš, i když víš, že ti neodpovím?“ nechá tyto dvě otázky viset ve vzduchu a odejde. Pousměju se a s pohledem na své tělo začnu připravovat plán.

 

************

(Azrael)

 

Znervózňuje mě ta hustá atmosféra, která zaplavuje tento dům od té doby, co se Narimu nepodařilo převtělení a skončil jako charenji seishin. S nikým nekomunikuje a Serienovi se přímo vyhýbá. Nevím proč, ale mám špatné tušení, že se něco chystá a Gabrielův podivně klidný výraz mě v tom utvrzuje. Potichu nakouknu do Nariho pokoje a to co uvidím, mě znepokojí ještě víc. Sedí na parapetu otevřeného okna a s pohledem na své tělo na posteli nad něčím horlivě přemýšlí. Ten výraz v jeho obličeji jsem ještě nikdy neviděl a o to víc mě děsí. Potichu zavřu dveře a jdu se projít. Vejdu do zahrady, kde se mi nejlíp přemýšlí. Snažím se přijít na to co se Narimu honí hlavou, ale nic mě nenapadá. Pochopitelně bych se mohl zeptat Gabriela, ten už v tom má praxi, ale to je zbytečný, nikdy by mi neřekl, co ví. Jsem si skoro jistý, že se jedná o Seriena ale nemůžu přijít na to, co s ním plánuje.

„Nad čím přemýšlíš, miláčku?“ zavrní mi do ucha Kiriaki.

„Vrtá mi hlavou co Nari chystá,“ vydechnu zničeně.

„Proč si myslíš, že něco chystá?“ optá se zaraženě.

„Ten zamyšlenej pohled,“ Ozve se z altánku naproti nám. Jdeme za hlasem a spatříme dokonalí preparát trosky. Seriena.

„Bože ty vypadáš?“ okomentuju jeho vzhled.

„Co bys nechtěl od démona, který už týden nespal,“ vydechne unaveně.

„Jak nespal? Proč?“ štěkne Kiriaki.

„Proč? Protože nemůžu usnout, celé noci přemýšlím nad tím, co jsem udělal špatně, že se mi vyhýbá metrovým obloukem a ignoruje mě,“ zavrčí nešťastně nazpátek Serien.

„Nari je velmi komplikovaná bytost, jediný kdo se v něm vyzná je váš otec a naše matka,“ povzdechnu si.

„Tak se ho zeptáme,“ řekne s nadějí v hlase Kiriaki.

„Ztráta času, bylo by to samé jako se ptát přímo Nariho,“ vysvětlím sklesle.

„Nechte se překvapit. Naramien ví, co dělá,“ ozve se za námi usměvavý Gabriel.

„Proč nám prostě neřekneš, co chce dělat, otče?“ štěkne na Gabriela Serien.

„Prostě mu jen věřte,“ řekne a odejde. Hodíme po sobě nechápavé pohledy a pak si naráz povzdechneme.

„Máme jinou možnost než ho poslechnout?“ optám se zničeně.

„Ne, nemáme,“ řekne rezignovaně Kiriaki. Podívám se na mlčícího Seriena a pousměju se, protože spí. Přejdu k němu a vezmu ho do náruče. Není sice žádné pírko, ale unesu ho. Společně s Kiriakim ho odnesu do jeho pokoje, svléknu ho, obleču mu kalhoty na spaní, které mi podá Kiriaki a uložím ho do postele.

„Takhle zničenýho jsem ho ještě nikdy neviděl,“ řekne do ticha Kiriaki.

„Ano, Nariho duše změní každého i Seriena. Doufal jsem, že se změní Nari, ale zase ovládl on druhé,“ povzdechnu si, vezmu Kiriakiho kolem pasu a opustíme pokoj. Vejdeme do svého a já se ihned svalím na postel. Kiriaki si ke mně lehne a přitulí se. Přitáhnu si ho ještě víc k sobě.

„Vykoupeme se a půjdeme spát, co říkáš? Dneska toho bylo hodně,“ lehce se usměje a snaží se mě posadit. Přikývnu, vstanu, vezmu svého miláčka do náruče a jdu s ním do koupelny. Tam se navzájem umyjeme a osušíme. Vrátíme se do postele a po několika minutách oba usneme.

 

************

(Naramien)

 

Zneviditelněný pozoruju, jak Azrael pokládá Seriena na postel a pak s Kiriakim odejde. Konečně spí. Přesunu se do bratrova pokoje a čekám, až i oni usnou. To se naštěstí stane brzy a já můžu začít svůj plán. Nejprve proměním bratra na člověka, aby pak za mnou nemohl. Možnost přeměny na jiné bytosti jsem zdědil po matce. Prý je to vzácná moc a mám si jí vážit. Pak zhypnotizuju Kiriakiho kouzlem poslušnosti a nařídím mu, aby mě následoval. Když vstane z postele, zneviditelním ho a vrátím se k Serienovi. Toho také zhypnotizuju a spolu s nimi se vydám k bráně nebes. Bránu střeží dva andělé a u malého stolečku sedí starý anděl, který rozhoduje, zda půjdou nebožtíci sem nebo do pekla.

„Co tu chceš Naramiene?“ osloví mě nabroušeně starý anděl.

„Přišel jsem za otcem, žádat o milost,“ řeknu a stáhnu svá načernalá křídla do zadu, aby stařec viděl můj doprovod. Stařec se pousměje ve smyslu, že jsem zase dostal rozum a pokyne jednomu ze strážných, aby mě doprovodil k mému otci. Když dorazíme k otci, pohrdavě se na mě podívá, ale když spatří Seriena s Kiriakim, usměje se.

„Tak jsi konečně dostal rozum synu,“ přistoupí ke mně a položí mi ruce na ramena.

„Ano, otče, ale chci tě hned o něco požádat,“ řeknu tvrdě.

„Co žádáš?“ vyzve mě k pokračování s úsměvem na rtech.

„Chci je mít na starost, dohlížet na to aby zasloužili trestu,“ řeknu s pohledem ledovým jako ledovec v Tichém oceánu.

„Dobrá, věřím, že mě po druhé nezradíš, proto nebudu požadovat kontrolu, vyhovuje?“ řekne nadšeně.

„Ano. Děkuji, otče,“ řeknu, otec pokyne rukou a má křídla znovu zbělají. Odvedu své zajatce do očistce, který má na starosti můj nejlepší přítel a svěřím se mu se svým plánem. Ten vždy stál při mně, a proto souhlasil s plánem a slíbil, že si vše nechá pro sebe.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

asi tě uškrtim

Yui-chan,3. 4. 2010 20:41

Honem sem hoď pokráčko, bo mě asi klepne pepka!! Takhle mě napínat, co je to za plán a opovaž se to zase nějak odložit.

Sak si ukusem nechty...

Haku,2. 4. 2010 22:59

.....uz aby tu bolo pokracko-co to ma za plan???????????????????????????????

:-)

Lachim,2. 4. 2010 21:54

Fofrem pokračuj. A rychle. Nejpozději ihned. Prosím!!!!!!!

...

Soubi,2. 4. 2010 21:19

Mno, řeknu to asi takhle... honem sem přihoď pokráčko!!! :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA