Kowai Yume

(Serien)

Nerušeně si čtu knihu a přitom upíjím ze svého šálku čaje, který mi přinesl Ram. Konečně dočtu knihu až do konce, a když jí vracím do knihovny, zavadím pohledem o hodiny, které ukazují pět hodin odpoledne. Podívám se na Lenu, která spokojeně spí na posteli, a usměju se. Teď mě tak napadá, že by o tom co je mezi Shiroyou a Akuma-sama mohl něco vědět Azrael. Poslední dobou ho pozoruji a zdá se mi jako by byl v obraze a Akumu-sama propaluje pohledem. Nakonec mě zvědavost přemůže a já se vydám zpět na zahradu, kde by měl i s ostatními ještě být.

„No to je dost, že taky vytáhneš paty z domu,“ pustí se do mě Mira hned, jak mě uvidí.

„Prosím tě, vždyť jsem tu celé ráno nebyl, tak co kecáš?“ vrátím jí to a sednu si na volnou lavici, kde seděl Nari se Shiroyou než jsem se tu objevil.

„Taky bylo na čase, abys někam vypadl,“ nedá se.

„Fajn tak já budu chodit ven častěji. Je mi jasné, že dokud budu na blízku tak oni sem nevkročí,“ odpovím nakonec a povzdechnu si.

„Tak jsem to nemyslela, ale bohužel máš z části pravdu,“ řekne omluvně.

„Jak to že jenom z části?“ nedá mi to, abych se nezeptal.

„Problémem nejsi jen ty, ale také Akuma s Gabrielem. Tedy hlavně Akuma. Shiroya moc dobře ví, že jakmile by se potkali, zase by se pohádali,“ ozve se pro změnu Azrael.

„Proč mám ten pocit, že mi něco důležitého tajíš? Něco co bych měl vědět.“ podívám se na něj podezřívavě a Azrael se jen uculí.

„Možná, kdo ví,“ řekne jen s úsměvem od ucha k uchu.

„A jak na tom teď vlastně jsi? Doslechli jsme se, že prý když myslím na jednoho, tak máš pocit zrady vůči tomu druhému,“ optá se Lay.

„No řeknu vám to asi takhle. Miluji je oba, to vím na sto procent jistě a s tím pocitem už dávno bojuji a myslím, že vyhrávám. Ale je tu ještě jeden malý háček a hlavně kvůli němu potřebuji se Shiroyou mluvit,“ vysvětlím jim to.

„O jaký háček jde?“ vyzvídá Mira. Nejdřív chvíli váhám, ale nakonec jim vyklopím všechno o tom snu, co se mi nedávno zdál. Na Azraelovi jasně vidím, že o tom těle ví něco blíž ale je mi jasné, že mi to nehodlá říct.

„S tím si nemusíš lámat hlavu, byl to jen sen. Nic neznamená,“ Ozve se náhle Akuma-sama, který si to míří k nám i s Gabrielem. Vrátili se celkem brzo, myslel jsem, že se vrátí až po večeři.

„Ale Shiroya by o tom vědět mohl, vzhledem k tomu, že on byl hlavním předmětem toho snu,“ zaútočí na jeho slova s úšklebkem Azrael. Je vidět, že je s ním ve velké nesnášenlivosti.

„A proč? Sny nic neznamenají a navíc Shiroya by s ním ani mluvit nechtěl, je to ignorant a nafoukanej spratek,“ vyštěkne a to mě postaví na nohy.

„Kdo ti dal právo ho takhle urážet? Je sice pravda, že semnou nechce mluvit, ale já ho miluju a proto nedopustím, abys ho urážel. A víš co? Nedal bych nic zato, že to co kvůli tobě Shiroya nemá je právě jeho tělo. A ať se ti to líbí nebo ne, o tom snu mu řeknu, až se s ním znovu uvidím a ty mi v tom nezabráníš,“ vyštěknu rozzuřeně a Azrael se vedle mě pobaveně ušklíbne. Pak si stoupne vedle mě a pochvalně mi dá ruku kolem krku.

„No? Copak nám na to řekneš?“ optá se ho výsměšně.

„Jen to, že jednou poznáte, že jsem měl pravdu,“ prskne, otočí se na patě a vydupe si cestu do domu. Najednou ucítím, jak se Azrael třese a jakmile se na něj podívám, nechápavě pozvednu jedno obočí. Azrael se totiž třese, protože dusí smích, ale nakonec toho nechá a naplno se rozesměje.

„Bože, já snad umřu. Seriene tohle máš u mě, protože ani já bych ho neutřel líp jak ty. Jsi borec,“ vydechne, jakmile se uklidní a plácne sebou do židle za sebou. Jen nad ním zavrtím hlavou a sednu si.

*********

(Akuma)

Navztekaně vlítnu do pokoje, chytnu sošku, která stojí na nočním stolku, a hodím s ní směrem ke dveřím, aniž bych si uvědomil, že tam stojí Gabriel. Naštěstí má skvělé reakce a sošku odrazí a ta se rozbije o vedlejší zeď. Nenamáhám se s omluvou, protože dobře ví, že jsem ho nechtěl zranit a místo toho si lehnu na postel a naštvaně zavřu oči.

„Zdá se mi to nebo máš čím dál víc nepřátel?“ optá se mě Gabriel, který se přemístil k oknu a zřejmě pozoruje ostatní v zahradě.

„Jo Shiroya se činí a to nic nedělá. Nechápu jak je to možné. A k mé nelibosti to vypadá, že Azrael ví něco, co nechci,“ zavrčím, když si vzpomenu na ten jeho xichtík.

„Jo očividně tě nesnáší a podle výrazů ostatních s tebou taky nesouhlasí,“ pokračuje a já si musím přiznat, že má pravdu. Když si pomyslím, že všechno mohlo být jinak, tak je mi z toho na nic. Na začátku jsem byl v rozepři jen s bratrem, ale to je přirozená nenávist, nikdy spolu nemůžeme vycházet, to prostě nejde. Shiroya byl vždycky samotář a to se také potvrdilo ve chvíli, kdy stvořil temnotu jako uzavřený svět. Jediný kdo mu dokázal porozumět byl Dante a já se s ním snažil vycházet. Nepamatuji si, že bychom někdy vedli delší rozhovor. Jasně si pamatuji na den, kdy jsem pochopil jak mocný a nebezpečný Shiroya vlastně je. Ten den se Shinigami ze světa zatracených rozhodli obsadit tenhle svět, což se nám nelíbilo a právě Shiroya s nimi jednal o odstupu. Jenže Shinigami nechtěli ustoupit a navíc začali Shiroyu urážet. V té době nikdo z nás netušil, že je Shiroya velmi labilní, ale to jsme zjistili ve chvíli, kdy mu ruply nervy, a celý tenhle svět zničil. Naštěstí tam kromě nás a Shinigami nikdo nebyl, protože jsme všechny démony a anděly evakuovali, kvůli případné válce. Nejenže zničil celý svět ale i všechny přítomný Shinigami. Ten den jsem v něm uviděl hrozbu, a aby toho nebylo málo, tak mi Dante prozradil, že Shiroya nepoužil ani polovinu své síly, což mě velmi znervóznilo. Shiroya je navíc velmi nevypočitatelný a já se začínal bát, aby se mě jednou nepokusil zabít a neovládnul tak celé podsvětí. Proto jsem použil kouzlo, které oddělilo jeho duši od těla a tělo i s polovinou jeho moci zapečetil do rakve a pohřbil v hlubinách temnoty. Od té doby byl zavřený v temnotě a snažil se k tělu dostat a Dante dal zničený svět znovu do původního stavu, aby se tam mohli jeho obyvatelé vrátit. Jenže každé kouzlo má chyby a to i tohle. Za prvé mě jeho provedení stálo hodně sil, takže jsem se dostal do čtyřiadvacetihodinového kóma a za druhé se zrodila Shiroyova kopie, do které se po dosažení určitého věku mohl vtělit a tím by získal zpět alespoň část své síly. Myslel jsem si, že když tu kopii odstraním, bude po problému, ale to jsem se šeredně zmýlil, protože se pak zrodila kopie nová. Pokaždé, když se nějaká kopie objevila, zničil jsem jí, ale tu poslední jsem zničit nemohl. Tou kopií se stal syn mého milovaného Gabriela, Naramien a já mu prostě syna nedokázal zabít.