Kowai Yume

 Vejdu do zahrady a usměju se nad krásou květin, které se velmi rychle přizpůsobily změně klimatu. Bál jsem se, že jakmile led zmizí, najdu vše zničené a mrtvé, ale k mé nesmírné radosti to je naopak. Líně se procházím zahradou a pak se zastavím kousek od altánku a zadívám se na zářící měsíc.

„Proč nespíš?“ ozve se od altánu a já leknutím nadskočím. Otočím se za hlasem, ale zjistím, že v altánu nikdo není a tak zvednu pohled k jeho střeše a setkám se s tmavým, ale přesto pronikavým pohledem Yamiho. Ten sedí na okraji střechy, jednu nohu má volně viset přes okraj a druhou skrčenou, na jejímž koleni má položenou paži a druhou se za zády opírá o střechu. Divím se, že se tam takhle udrží, protože ta střecha je ve tvaru komolého osmibokého hranolu a jeho stěny jsou velmi zkosené.

„Nemůžu. Pořád myslím na to, co si říkal. To že chce Nari Shiroyu odstranit,“ vydechnu a promnu si zátylek. Poslední dobou to tam mám hodně ztuhlé. Bodla by pořádná masáž.

„Moc to prožíváš, navíc je to jen má domněnka, nic z čeho bys nemohl spát,“ pronese klidně jako by to nic neznamenalo. No pro něj to nejspíš nic neznamená, ale mě to drásá nervy.

„To možná je, ale stejně ji nemůžu vyhnat z hlavy. A proč nespíš ty?“ odpovím a zeptám se na oplátku.

„Já nikdy nespím, a když už tak je to spíš bezvědomí proto se mi ani nezdají sny. Nemám stejné potřeby jako vy. Ani pít nebo jíst nemusím, ale cítím chutě a Nikolajovo jídlo jsem si prostě zamiloval. Jím jen z vlastí vůle, ne kvůli potřebě,“ odpoví a já na něj vytřeštím nemístně oči. Tak to je síla. Vůbec si nedokážu představit, že bych nikdy nespal nebo neprožil sen.

„Co teda děláš celé noci?“ optám se na věc, která mě nehorázně zajímá.

„Tak různě. Čtu si nebo vyhledám společnost u nočních tvorů, procházím se po blízkých městech a lesích anebo se usadím na nějakém vyšším bodě třeba jako teď a hlídám okolí. Je to jedna z mých schopností, dokážu pokrýt hodně velkou plochu a můžu tak spatřit nepřítele vzdáleného na stovky kilometrů. Ale občas spatřím něco, co bych nejraději zapomněl, ale co stane se. Během hlídání nevnímám čas a tak je to zábava na celou noc,“ osvětlí svou noční aktivitu a já se nestačím divit. Já bych se už třetí noc unudil k smrti, ale on to bere s nadhledem a všechen čas kvalitně využije.

„Je to zvláštní. Ty jsi úplně jiný než ti dva,“ řeknu zamyšleně a Yami nadzvedne jeho obočí v překvapení.

„V čem například?“ optá se s velikým zájmem.

„Dá se říct, že ve všem. Nikdy nic nedramatizuješ, nesnažíš se někoho chránit, i když to ten dotyčný nepotřebuje. Vezmi si, že ty jsi z vás tří jediný, kdo mi jednoduše řekne, co se stalo a to tě činí odlišného,“ vysvětlím to.

„Taky jsem si to od Shiroyi pěkně vyslechl. Hodinu mě tituloval vším možným a nakonec mi dal slib. A víš, co znamená, když Shiroya něco slíbí?“ optá se a podívá se mi přímo do očí. I přes tu vzdálenost je mi ten pohled nepříjemný a na jeho otázku zavrtím hlavou v nevědomosti.

„Znamená to, že to stoprocentně udělá a mě slíbil, že jestli ti ještě řeknu něco, co před tebou úmyslně skrývají, tak mi vezme tělo a sním spojenou svobodu. Docela pech, nemyslíš?“ ušklíbne se a seskočí ze střechy.

„Tohle jsem nechtěl,“ sklopím pohled. Netušil jsem, že by z toho mohl mít takové problémy.

„Hej, hej co ten zmučenej výraz? Pokud si dobře vzpomínám tak jsem ti to řekl dobrovolně, není důvod se takhle tvářit. Navíc ty si myslíš, že jsem mu to jen odkýval a šel? To ani omylem. Pokud tu bude něco, co uznám, že je dobré, abys věděl tak mi žádný slib nezabrání a řeknu ti to. A když mi vezme tělo, tak co? Stejně si najdu cestu jak ti to říct,“ snaží se mě povzbudit a já na něj opět valím oči.

„Proč to pro mě děláš?“ optám se zmateně.

„Proč? Dobrá otázka. Asi protože z tebe vyzařuje úžasná síla, která je tvou nevědomostí utlačovaná a já jen chci, aby se mohla plně projevovat,“ pronese a pak se zadívá na měsíc, který jsem předtím obdivoval. Po jeho slovech už nikdo z nás nepromluví a já si užívám ticho a klidnou atmosféru noci. Asi po půl hodině mě přepadne únava a Yami mě pošle do postele, aby si pořádně odpočinul. Bez protestů ho poslechnu, a jakmile lehnu do postele, jsem tuhý.

***********

V noci mě probudí plný močák a já se musím hodně nutit, abych vstal a došel si na záchod. Je to zvláštní, ale tady mi není dopřáváno plnohodnotného spánku, jako tomu je v temnotě a tak jsem po každé noci snad ještě utahanější. Nechápu to. Mělo by to být naopak, protože tady mi dělá velmi příjemnou společnost Kiriaki, který se ke mně vždy krásně přitulí a na dobrou noc mě obdaří lehounkým polibkem. A i přes to všechno se prostě nevyspím. Po vykonání své potřeby se vrátím do pokoje a náhle zjistím, že spát se mi už nechce. To mi ještě scházelo. S tichým povzdechem přejdu k oknu a pohlédnu do zahrady, na kterou je z tohoto pokoje nejlepší výhled. Líně bloudím pohledem po zahradě, když zahlédnu Seriena s Yamim. Vidím je zřetelně, protože cesta vedoucí zahradou je osvětlená venkovními lucernami. Hodím rychlý pohled na hodiny, které ukazují čtvrt na 3. Co v tuhle hodinu dělají v zahradě? No Yami mě ani tak moc nepřekvapuje, když nikdy nespí ale co Serien? Nari už stoprocentně spí, to by Serien jinak nebyl s Yamim. Ale pořád mi nejde do hlavy, co tam dělají, protože ty dva jsem za celou dobu tady neviděl si o něčem povídat. Yami si hraje s Arami a Serien je po většinu času s Narim což jim i rozhovor dost znemožňuje.

„Miláčku, proč nespíš?“ vytrhne mě z přemýšlení Kiriakiho rozespalý hlas.

„Byl jsem na záchodě a pak se zahleděl z okna, ale už jsem zase u tebe,“ odpovím a zalezu si zpět pod peřinu a přitáhnu si ho do náruče. Kiriaki pak už jen něco zabručí a spí dál. Já ještě chvíli přemýšlím nad těma dvěma v zahradě a pak mě naštěstí opět přepadne spánek a usnu. Ráno mě moje zlatíčko musí z postele tahat násilím, protože nejsem schopen se probudit. Nakonec to vyřeší kýblem ledové vody, která mi přivodí slabý infarkt.

„Jsi krutý! Tohle bych ti já nikdy neudělal,“ stěžuju si, když jdeme na snídani. Kiriaki jen pokrčí rameny a prohlásí, že to byla poslední možnost, jak stihnout snídani. Na to mu už neodpovím a v tichosti si to míříme do jídelny, ze které se ozývá křik. Přes těžké zavřené dveře nelze křiku porozumět, ale jsem si jistý, že je to Nari a Yami.

„Co je to za křik?“ ozve se za námi Kay se Xarim, kteří to jak je vidět taky nestihli v čas.

„To zjistíme,“ pronesu a otevřu dveře.

„Řekl jsem, abys odsud vypadl. Nikdo tu o tvou přítomnost nestojí a navíc zamořuješ vzduch a trávíš jídlo,“ vyštěkne Nari, když vejdeme. Už je to tu zase. On ho prostě musí napadat pokaždé, když jsou spolu v místnosti.

„Dovol mi, abych tě opravil, ale nestojíš tu o mě jen ty a to mi je upřímně jedno. Navíc tu jsem na přání Arami, takže se odsud nehnu. Já si tě absolutně nevšímám tak to dělej taky a nekaz ostatním snídani těmi svými kecy,“ vrátí mu to Yami už značně podrážděný. Nesnáší, když takhle Nari vyvádí před celou rodinou, která je z toho nanejvýš otrávená.

„Jak si tě mám nevšímat, když mi na nervy leze už jen tvá pouhá přítomnost?“ nehodlá Nari přestat a tím dohání k šílenství i ostatní.

„Už konečně sklapni!“ zařve nepříčetně Serien a přitom silou bouchne do stolu. V tu ránu je absolutní ticho a všichni až na Yamiho nevěřícně hledí na Seriena.

„Co si to dovoluješ? Už minule jsem ti řekl, abys na mě neřval. A vůbec co řveš na mě a ne na něj?“ pustí se Nari tentokrát do Seriena. No tak tomuhle říkám dobré ráno.

„Možná protože já to nezačal?“ optá se Yami se silnou provokací.

„Yami!“ zavrčí Serien v jasném znamení aby neprovokoval.

„Dobře, dobře. Kdyby něco jsem v zahradě, stejně mě přešla chuť,“ vzdá se Yami a prosmýkne se kolem nás. Aspoň on má rozum a ustoupí.

„Můžeš mi vysvětlit, proč si mu nic neřekl? Já myslel, že jsi na mé straně,“ dožaduje se odpovědi Nari.

„Já nejsem na ničí straně jen na té své a už mě nebaví poslouchat jak se do Yamiho bezdůvodně obouváš, když ti nic nedělá!“ štěkne Serien a Nari nasadí svůj obvyklý ublížený obličej. Tohle dopadne zle.

„Bezdůvodně? Jak to můžeš říct? Nemáš tušení, co mi provedl,“ potáhne a možná se už blíží k slzám.

„Tak mi to řekni a já tě budu bránit,“ uhodí na něj a Nari vyvalí zděšeně oči. Pak ovládne svůj výraz a uhne pohledem, čímž mu jasně naznačí, že to neřekne.

„Přesně jak jsem si myslel. Odteď mi už je jedno co ti udělal nebo neudělal. Je to člen rodiny stejně jako Shiroya a já ho nehodlám ignorovat a zavrhovat když nemám důvod,“ zakončí tuhle hádku a bez jakéhokoliv zájmu o Nariho se posadí zpět na své místo a v klidu dojí svou porci. My se mezitím také posadíme a já po očku sleduju Seriena, který se zdá se plně uklidnil. Nari ho sleduje nevěřícným pohledem a nakonec s brekem uteče z jídelny. Od té chvíle nikdo nepromluví a věnují se své snídani. Jakmile Serien dojí, požádám ho o soukromý rozhovor. V tichosti dojdeme do mého pokoje, a když zavřu dveře, začnu.

„Řeknu ti co Yami udělal,“ přejdu rovnou k věci. Sice mi o tom Shiroya zakázal mluvit, stačilo, že jsem to z něj páčil několik dní, ale tahle situace je už neúnosná.

„Nemusíš. Sám mi to řekl,“ odpoví a tím mě dostane.

„Já myslel, že to má od Shiroyi zakázané?“ vydechnu nechápavě.

„To má, ale jemu je to očividně jedno,“ pronese nevzrušeně.

„Tak proto jste byli včera v zahradě,“ zamumlám spíš pro sebe ale Serien mě slyší.

„Jak to víš?“ optá se zaraženě.

„Byl jsem v noci na záchodě a pak se podíval do zahrady a viděl vás. Ale když to víš, proč jsi Nariho v jídelně nebránil?“ položím otázku, která mi teď v mysli vyvstala.

„Proč bych ho měl bránit, když mi neřekne, co se mu stalo? Já chápu, že to co mu Yami udělal, bylo kruté a neodpustitelné ale zapomíná, že to právě Yami ho tehdy zachránil a vyléčil mu všechna zranění. Vidí jen to špatné, a proto ho bránit nebudu,“ ukončí debatu a odejde z pokoje. To není dobré. Jestli to tak půjde dál tak bude Shiroyi příprava zbytečná, protože stejně nebudou spolu, když jsou ti dva rozhádaní.

„Stalo se něco? Serien odsud odkráčel a ani se mě nevšiml,“ optá se ve dveřích Kiriaki s pohledem do chodby. Nechci ho do toho zatahovat, jen by se zbytečně trápil, a proto zakroutím hlavou ve znamení, že o nic nejde. Kiriaki to příjme a zezadu mě obejme.

„Nechci, aby ses vracel do temnoty,“ zabručí smutně a já si povzdechnu.

„Není to přece napořád. Hned jak se Shiroya dostane z krystalu, vrátím se,“ otočím se k němu čelem a pohlédnu do smutných očí.

„Ale kdy to bude? Může se stát, že to bude trvat roky a to nepřežiju,“ potáhne zničeně. Bohužel na to nelze nic říct, protože se to stát může. Proto si ho k sobě přitáhnu blíž a dlouze a hlavně vášnivě ho políbím. Kiriaki mi polibky naléhavě vrací a my ztratíme pojem o okolním světě a ponoříme se do víru vášně. Mezi polibky se přesuneme na postel, kde ho pod sebou uvězním. Vzájemně se svlékneme, a když jsme nazí, začneme se osahávat a mazlit. Během mazlení si miláčka pořádně připravím, a když už to ani já nemůžu vydržet, opatrně do něj vniknu a vyčkám na odezvu. Ta se dostaví skoro okamžitě a já začnu přirážet a postupně přidávat na tempu. Přitom si jazykem hraju s jeho bradavkou a rukou ho vynáším do ráje.  V tomto duchu během několika minut vyvrcholíme a já Kiriakiho příjemně unaven zalehnu. Poté co se dostatečně vydýcháme, skočíme si do sprchy, kde se pomilujeme znovu.