Kowai Yume

(Shiroya)

Konečně. Konečně je jen můj. Nikdo mi ho nyní nebude schopen vzít. Ani Akuma ani Gabriel ani Naramien, prostě nikdo. Nikým si ho nenechám vzít, už nikdy. Z mého radování se mě vyruší zaklepání na dveře. Moc dobře vím kdo to je, a proto přikážu Serienovi se obléknout a poté jdu ke dveřím.

„Ale jaké to překvapení,“ zavrčím na Akumu vztekle.

„Chci s tebou mluvit. O samotě,“ řekne stručně a značně naštvaně. Pro sebe se ušklíbnu a pokynutím hlavy dám najevo Serienovi, že se za chvíli vrátím. Poté vyjdu z pokoje, zavřu za sebou dveře a následuju Akumu. To jsem si mohl myslet, zavede mě do kaple skryté hluboko v domě.

„Tak co mi chceš tak závažného, že mě taháš sem?“ optám se a rozhlédnu se po celkem krásně zařízené kapli.

„Moc dobře víš, co mám na srdci. Zmanipuloval jsi Seriena, aby ti zobal z ruky,“ vpálí mi, zrovna když si prohlížím sošku Panny Marie. Jsem k němu zády, a proto se s klidem veřejně usměji. Je chytrý to se musí nechat, ale to já zrovna moc nepotřebuju.

„Jak jsi na to prosím tě přišel?“ optám se klidně a sošku si vezmu do ruky. To samozřejmě Akumu překvapí.

„Překvapen, že? Myslel sis, že Boží místo mě oslabí, ale to sis sem přivedl špatnou osobu. Rád bych slyšel tvou odpověď,“ řeknu na jeho nechápavý výraz a dám mu najevo, že čekám na odpověď na mou otázku.

„Až moc na tobě Serien visí. Nechce slyšet žádné špatnosti na tvou osobu a Naramiena začal úplně ignorovat, což se mu nepodobá,“ vyštěkne svou odpověď rozzuřeně.

„Hm, znáš svého syna dobře,“ ušklíbnu se a otočím se k němu čelem, abych vyděl jeho výraz, protože vážně stojí zato.

„Jak to víš?“ vyhrkne zděšeně.

„Na tom nezáleží. Teď mě tak napadá, jak myslíš, že by Serien a Kiriaki zareagovali, kdyby se dozvěděli, že ty jsi jejich matka a navíc jsou mladší, než jsem já?“ optám se ho s úsměvem. Akuma mi pochopitelně není schopen odpovědět, ale moc dobře vím, na co myslí. Rozbilo by to celou rodinu a zpřetrhalo by to všechny citové vazby mezi nimi.

„To neuděláš,“ zavrčí zlomeně. Paráda, mám ho tam, kde ho mít chci.

„Stačí jen malinký náznak toho, že se mi Ty nebo Gabriel snažíte narušit mé plány a pletete se mezi mě a Seriena, nebudu mít nejmenší důvod jim to neříct. Rozuměl jsi mi?“ odpovím mu se zákeřným úsměvem, a když mi na to zlomeně kývne, opustím kapli. Vrátím se zpět do pokoje, kde se setkám s ustaraným Serienem. Když mě spatří, tak se mi vrhne do náruče.

„Co ti chtěl? Neublížil ti?“ vyptává se, se strachem v hlase.

„Neboj, nic mi neudělal, o nic nešlo,“ utěšuju ho a věnuju mu vášnivý polibek. Ten mi s radostí vrátí a svalí mě na postel. Hladově se mi přisaje na rty a naše jazyky začnou válku o nadvládu. Odtrhneme se od sebe až ve chvíli, kdy ani jeden z nás nemá dostatek kyslíku a Serien pokračuje se svými rty na krk, kde zanechá několik značek. Poté nás zbaví triček a vrhne se mi na bradavky, které jemně polaská a přesune se k lemu kraťasů. Než mi stačí kraťasy rozepnout, leží na posteli on a já si mu sedám na klín. Když se mu chci přisát na rty, bolestivě mě bodne v lopatkách, ze kterých vzápětí vyraší křídla.

„Co se děje?“ vyhrkne nechápavě a zděšeně Serien.

„Už to začíná,“ odpovím, schovám křídla a začnu se oblékat. Obleču si bílé kraťoulinké kraťásky, tričko se síťovanými tříčtvrtečními rukávy, nohy skryji ve vysokých latexových kozačkách na 4 centimetrovém podpatku a nakonec si navléknu černý plášť s dlouhými širokými rukávy a kápí, když jsem hotov, vyjdu z pokoje a mířím si to ven z domu. Serien mě pochopitelně okamžitě následuje a po cestě narazíme na Akumu a Gabriela.

„Už o tobě ví,“ řekne Akuma. Na to jen kývnu, nasadím si kápi, aby mi nešlo vidět do obličeje, a když už jsme všichni, tak vyjdeme před dům. Tam se setkáme s armádou andělů i démonů. Tušil jsem to, spojili se proti mně, aby měli větší šanci mě zabít.

„Démon světla? To není možný,“ ozve se mi v hlavě Naramien. Ano teď vnímáme oba. Rozhlédnu se a spatřím Kamiho a za ním nádherného tmavě fialového draka, mimochodem ti už též vymřeli, a na něm sedícího muže, který má na sobě hábit. Kapuci má danou přes obličej, takže nevím, kdo to je. Vím jen to, že je to démon světla. Jen pro vysvětlení, ve mně je démon silnější než anděl, proto jsem anděl temnoty. V něm je naopak anděl silnější než démon, proto je démon světla. Já jako silnější démon, vládnu temnotě a on je můj opak. Vládne světlu, v něm jsou tvorové, kteří zemřeli přirozenou smrtí nebo ti, co byli sice zabiti násilně, ale oni sami nikdy nezabili.

„Kami, já myslel, že ty z nebe zásadně nevycházíš?“ optá se Akuma jakoby přátelsky Kamiho.

„Nevycházel bych, kdybych se nedozvěděl, že můj bratr, získal anděla temnoty, který pro mě znamená značnou hrozbu,“zavrčí nenávistně a někteří z přítomných ztuhnou. Ano jen někteří měli tu čest zjistit, že Bůh a Ďábel jsou bratři. Bratři, kteří se nikdy neměli rádi. Vždy stáli proti sobě. Akuma stvořil peklo a temnotu, Kami proti tomu stvořil nebe a světlo.

„Už je to doba co jsi mě nazval svým bratrem Kami. Ano dá se říct, že jsem získal anděla temnoty, ale jak vidím tak ty jsi získal démona světla, nemýlím-li se,“řekne Akuma a když se zmíní o získání mé osoby, tak se na mě podívá nečitelným pohledem.

„Nemýlíš. Také jsem se doslechl, že je zde Azrael a Naramien,“ zmíní se o mě a bratrovi. Azrael předstoupí k mé pravici a v očekávání se na Kamiho podívá.

„Azraeli, mám pro tebe velice smutnou zprávu. Michael, tvůj otec byl zabit,“ oznámí smutně a mě zacukají koutky.

„Vím, také vím, kdo ho zabil,“ odpoví mu klidně Azrael a přitom se podívá na mě.

„Kdo ho zabil,“ optá se přísně a s ledovým pohledem, čeká na jeho odpověď.

„Já ho zabil a to s největší radostí,“ odpovím temně, ale tvář ještě neukážu. Kami se na mě zle podívá a rozkáže mi odkrýt svou tvář.

„Už dávno jsi ztratil právo mi rozkazovat,“ zavrčím a než někdo stačí zaútočit, tak se před nimi objeví všemožné kočkovité šelmy z temnoty. Všichni s úlekem ustoupí, jen démon světla zůstane v naprostém klidu. Ten, ale ztratí ve chvíli, kdy si stáhnu kápi z obličeje.