Kowai Yume

 (Serien)

Nemůžu uvěřit tomu co se právě děje. Shiroya se mi rozhodl povědět o sobě vše a jeho pohled mi dokazuje, že opravdu nežertuje. Myslí to smrtelně vážně. Vím, kolik sebezapření ho to musí stát, a proto tiše sedím a čekám, až sám začne. Upraví si Nanami v náruči a po hlubokém nádechu spustí.
„Úplně na začátku byl jen prázdný vesmír, který obývaly při spirituální síly. Ty byly po nějaký čas samy, ale pak se rozhodli stvořit bytosti, které budou vesmír spravovat. První spirit byl velmi ambiciózní a tak si usmyslel, že stvoří dva protiklady. Těmi se stali Kami s Akumou a díky tomuhle jsou označováni za sourozence. Mají společného stvořitele. Druhý spirit byl výjimečný svou inteligencí a ihned mu bylo jasné, že když nezasáhne, bude to znamenat nekonečné války. Tak stvořil Danteho, bytost vždy stojící mezi nimi. Díky tomu byla rovnováha dokonalá. Jenže jakou bytost tedy měl stvořit třetí spirit? I on se chtěl podílet na stvoření, ale zároveň nechtěl narušit danou rovnováhu. Proto se rozhodl vytvořit bytost obývající nezávislý svět, ve kterém bude dopřávat zasloužený odpočinek mrtvým. Tou bytostí jsem se stal já a třetí spirit se po vytvoření sloučil s temnotou a je se mnou v neustálém kontaktu. Postupem času se vytvořili všechny dimenze a život na nich se velmi rychle rozvíjel. Já se ode všeho vždy distancoval, bylo mi jedno, co dělají ostatní vládci. Jediné o mě zajímalo, byl můj svět, který jsem tvořil k obrazu svému. Dante mě často navštěvoval a radil se ohledně dokončování jeho světů. S Ardenem jsem mu tenkrát hodně pomohl, i když mu dlouho trvalo mě k tomu přemluvit. Jak šel čas, světy začali obývat různé bytosti. Většinou byly namíchané, jen na Zemi byl vývoj velmi zdlouhavý. Zpočátku nikdo netušil, že existují další světy, ale díky démonům a jejich černé a často zakázané magii se jednou vytvořila na hranici dimenzionální díra. Dante z toho tenkrát málem zešílel. Trvalo tři dny, než se díra zacelila a mezitím hodně bytostí prošlo na druhou stranu. Nedělo se tak naopak, protože z druhé strany o díře v hranici nevěděli. Tehdy jsme tam museli vyslat armádu, aby všechny uprchlíky odvedli zpět. Po tomhle incidentu, jsme museli všechny obeznámit o existenci všech světů a narovinu vyhlásili zákaz vstupu na území jiných. Teď už jsou v určitých případech vstupy povoleny, ale i tak je zapotřebí množství opatření. Bohužel tu jsou stále tací, co poruší zákaz a na území jiného světa uprchnou. Většinou se jedná o zločince, kteří prchají před zákonem, proto se i já často vydávám na lov, abych je našel a dotáhl zpět. Vzhledem k mé síle je jsem schopen vycítit mnohem rychleji než ostatní hledači. Za ty roky jsem pochytal nespočet uprchlíků, ale na jednoho nikdy nezapomenu. Jednalo se o míšence démona s elfem. Na útěku byl něco málo přes půl roku než jsem ho našel. Byl v temné uličce a zrovna dokončoval popravu čistokrevné andělské ženy, která ještě ke všemu byla těhotná. A co hůř, byla těhotná s ním. Násilím jsem se mu dostal do hlavy a zjistil si všechny jeho zločiny spáchané na cizí půdě. Hned jak utekl, narazil na tuhle ženu. Našel v ní zalíbení a rozhodl se přivlastnit si jí. Ustavičně jí znásilňoval a věznil v jejím vlastním domě. Netrvalo dlouho a žena otěhotněla. V ten den kdy zemřela, se mu vzepřela a pokusila se o útěk. Jenže ten jí nevyšel. Dohnal jí v uličce a tam zabil. Okamžitě jsem ho zpacifikoval a odvedl na Arden, kde na něj čekal trest doživotních muk. O pár hodin později jsem musel onu ženu přivítat v mém světě. Jmenovala se Rin a čekala dvojčata. Měl jsem vůči ní výčitky a nemohl jsem jinak než se jí omluvit. Stačilo by, abych přišel o chvíli dřív a mohla žít. Rin mi to nikdy nevyčítala, jediný koho vinila, byl ten grázl, co jí to provedl. Za normálních okolností by Rin už navždy zůstala v těhotenském stavu, ale stalo se něco divného. Děti v ní nadále rostly, a když přišel jejich čas, začala rodit. Všichni jsme z toho byli v šoku, protože tohle nebylo možné. V temnotě nebylo možné, aby se zrodil nový život. A přeci se tak stalo. Porod trval skoro dva dny a poté se temnotou rozlehl pláč dvou krásných holčiček. Prokletých holčiček. Rin by za normálních okolností porod nepřežila, ale musela být něčím výjimečná, protože se temnota rozhodla, že si z ní udělá médium. Vtáhla si jí do svých nejtemnějších hlubin, a když je zapotřebí, vyšle jí za mnou a jejím prostřednictvím ke mně mluví. Leiko s Marianou jsem svěřil do péče jednomu manželskému páru, který sloužil v paláci. Ti se je snažili co nejlépe vychovat. Už od útlého věku měly ty dvě společnou jen tvář, nic víc. Mariana milovala přírodu a zvířata. Byla ke všem přátelská a dobrosrdečná. Byla své matce tolik podobná a dokonce měla i její schopnosti. Velmi vzácné schopnosti a to uzdravovat duši a srdce od smutku, nenávisti a dalších negativních emocí. Leiko byla druhá strana mince. Bylo velmi málo těch, co se s ní snesli a její škodolibost lezla všem na nervy. Ani její schopnosti nebyly nikomu k užitku. Uměla manipulovat s myslí a brát na sebe podobu druhých. Často si tímhle způsobem dělala z ostatních srandu. Roky plynuly a znenadání se dostaly do věku, kdy se začínaly zajímat o muže. Vždycky se zamilovaly obě do stejného muže a vždy se ho Mariana pro svou sestru vzdala. Když jim bylo pětadvacet, přišly za mnou, že se chtějí naučit bojovat. Nebyl jsem proti a začal je učit. Netrvalo dlouho a problém byl na světě. Zamilovali se totiž do mě a bohužel i já cítil jisté sympatie k nim. Sourozenecká rivalita byla každým dnem silnější a zdálo se, že se tentokrát ani Mariana tak snadno nevzdá. Po roce soubojů ke mně přišly s plánem jak to všechno vyřešit. S každou prožiji měsíc jako s přítelkyní a poté si jednu vyberu. Zprvu jsem s tím nesouhlasil, ale pak se do toho trochu vložila Rin a donutila mě si přiznat, že k nim oběma chovám jisté city a tohle mi pomůže si v nich udělat jasno. Nakonec jsem udělal to, co chtěly a poté si vybral Leiko. Mariana byla krásná a úžasná žena, ale k Leiko mě to nějak táhlo víc. O pár let později jsem ji požádal o ruku a vzali jsme se. Tím se stala druhou nejdůležitější osobou v temnotě a ona si tohle postavení opravdu užívala. Po třech letech manželství jsem se dočkal potomka. Leiko mi darovala syna, kterému jsme dali jméno Seiji. Byla to nejkrásnější událost v mém životě. Leiko se jako matka moc neosvědčila a tak jsem se o Seijiho po většinu času staral já a hodně mi pomáhala Mariana, která svého synovce zbožňovala. Všechno šlo jako po másle a Seiji rostl jako z vody. Jenže tahle idylka měla velmi brzo skončit. Od jisté doby se v temnotě začaly dít divné věci. Rapidně začínala ubývat populace v určitých částech temnoty a obyvatelé ze mě začínali mít hrůzu. Nechápal jsem proč, a i když jsem se ptal, nikdo mi nikdy nic neřekl. I Mariana mlčela, ale tušil jsem, že právě ona ví, o co jde. Trvalo to skoro rok než jsem tomu přišel na kloub a to ještě ke všemu čirou náhodou. Byl jsem zrovna na procházce, když jsem spatřil sám sebe, jak nelítostně vraždím skupinku pěti kentaurů. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, když mi došlo, že je to Leiko. Nejen že měla mou podobu, ale oplývala i mou mocí. Sice ne tak silnou ale přeci mojí. Okamžitě jsem zasáhl a dožadoval se vysvětlení. Jenže ona se mi vysmála do obličeje. To mě vytočilo do nepříčetnosti a vyhlásil stav ohrožení. Ještě ten den jsem rozhodl o její popravě. Hrozně moc jsem jí miloval, ale potom co jsem zjistil co je vlastně zač, má láska vyprchala. Vztáhla ruku na mou rodinu a to neodpouštím. Seiji se mi to snažil rozmluvit, jenže já byl rozhodnutý. Vydal jsem rozkaz, jí veřejně upálit. V ten den se mi rozbil celý svět, protože jsem zároveň přišel i o syna, který mě pro záchranu své matky napadl. Jeho útok by mě roztrhnul vejpůl, kdyby nezasáhla temnota a Seijiho nevyhostila. Navíc na něj uvalila vazbu a od té doby byl v mnoha vězeních, kde je držen pod zámkem. Posledních několik let je v opuštěném vězení na Zemi. Od toho dne jsem už nikdy nebyl takový jako dřív. Úplně jsem se uzavřel do sebe a všem se vyhýbal. Začal jsem trpět depresemi až se ze mě stalo to co jsi i ty zažil. Šlo to se mnou od desíti k pěti neuvěřitelnou rychlostí. Moc tomu ani nepomohl incident, odehraný na Ardenu, kdy jsem ho prakticky vymazal z vesmíru a následná Akumova pečetící technika, která ode mě oddělila černou magii a mou mysl učinila velmi nestabilní. Až díky událostem v posledních letech, jsem byl schopný se vzpamatovat a teď se bojím, že zase o všechno přijdu. Ten Shinigami, který se vkradl do temnoty, a kvůli kterému jsme museli až na Zem, byla ve skutečnosti Leiko. Až do teď jsem byl přesvědčený, že tehdy zemřela, ale to jsem se šeredně spletl. Ve skutečnosti obětovala svou vlastní sestru a sama se vypařila. Toť má tajemná minulost. Máš k tomu nějaké otázky?“ ukončí své vyprávění, které mu zabralo pár hodin a teď se snaží nabrat si trochu vzduchu do plic.

(Shiroya)

 Serien naproti mně sedí ztuhlý jako kámen a pořád se na mě upřeně dívá. Trvá asi pět minut, než mu dojde, že jsem skončil a konečně se pohne.
„Wow! Čekal jsem toho hodně, ale docela chápu, proč o tom nechceš mluvit. Takže ty máš i syna. Dobře to všechno tak nějak chápu. Upřímně jsem ani nedoufal, že bys za tu spoustu let neměl někoho, kdo by ti byl drahý. Jen mi nějak uniká, proč se ta Leiko tak náhle objevila. Tři miliardy let je docela dlouhá doba, tak proč teď?“ promluví, když si mé vyprávění uspořádá do souvislostí a já žasnu nad jeho klidnou reakcí. Čekal jsem, že mi jednu vrazí a s tím, že mě už nechce nikdy vidět, odejde, ale on udělal pravý opak. Tak možná měla matka pravdu a máme v osudu, že o sobě máme vědět všechno a přesto se milovat.
„Na to samé jsem se jí taky zeptal. Odůvodnila to tím, že teď mám opět co ztratit a ona se už postará abych trpěl. Jenže to já nedovolím, i kdybych jí měl znovu zabít, udělám to. Nedopustím, aby mi opět všechno vzala,“ odpovím a cítím, jak mi v žilách proudí čirá nenávist. Nenávidím jí celým svým srdcem. Už si tou zmijí nikdy nenechám nic vzít.
„Ani my nedovolíme, aby komukoliv ublížila,“ ozve se ode dveří a mě se zastaví dech. Spatřím totiž ve dveřích Azraela, Yamiho, Mie a Hanako. Okamžitě mě polije studený pot a v hlavě se mi promítají jen ty nejhorší scénáře.
„Klid, hlavně dýchej. Je sice pravda, že se za dveřmi poslouchat nemá a jsem hodně naštvaný, že jsi mi tohle všechno zatajil, ale rozhodně tě za to nikdy neodsoudím. Každý máme svojí minulost ať už dobrou nebo zlou, ale rodina je tu od toho aby ti v těžkých chvílích pomohla a nesla tvé břímě s tebou. Myslím, že tu teď mluvím za celý tenhle barák, když říkám, že nedovolíme, aby ti Leiko ještě někdy něco vzala,“ promluví Mie a já se jako na povel rozbrečím. To už si mě ve své náruči uvězní Serien a začne mě utěšovat. Opravdu jsem si ani ve snu nepředstavoval, že by mou minulost mohli takhle přijmout. Matko, myslím, že jsem konečně našel to, co jsem celý svůj dlouhý život hledal. Milovanou rodinu, která mě bere takového, jaký jsem i s mou temnou minulostí.