Kowai Yume

 Vrátím se ze sklepení, kde jsem zůstal poslední a v obýváku se svalím do křesla. Vší silou se snažím ovládnout třes v rukou, aby si toho nikdo nevšiml. Nerad ukazuji své emoce druhým. Popravdě všichni si myslí, že žádné emoce nemám. Jediný Shiroya zná mou pravou tvář. No a teď možná i Arami, protože před ní nedokážu hrát tu chladnokrevnou bestii. Já jí vlastně ani tak moc hrát nemusím. O tom zase ví své Naramien. Zabíjení je můj koníček a tak nějak se vždy uklidním, když můžu někoho zabít. Právě teď bych své zabijácké schopnosti nejradši vyzkoušel na Akumě, ale to nemůžu. Dokud to nebudu mít od Shiroyi povolené, tak na něj nesmím vztáhnout ruku. V tomhle svého pána nechápu. Akumu z celého srdce nenávidí, ale i přes to ho nechce zabít a to z jediného důvodu, jiní ho mají rádi. V tomto ohledu se lišíme, mě nezáleží na reakci ostatních. Vždy se objeví někdo, kdo pro oběť roní slzy, kdybych se na ně ohlížel, nikdy bych nikoho nezabil. V tom případě by mé existence nebylo třeba.

„Nějaká změna? Jsi úplně bledý, nechceš si jít lehnout?“ stará se Nikolaj, když si ztrápeně povzdechnu. Ten taky všechno vidí. Jeho taky moc nechápu. Očividně mě moc nemusí, taky byl zásadně proti, abych dostal tělo a tím i jistou svobodu a přesto se stará o můj stav. Asi citově obdařeným bytostem nikdy neporozumím. Já taky mám city, ale nedokážu je používat. Jsou pro mě asi jako pro negramotné kniha.

„Zatím nic, ale už krve nepřibývá. O mě si starost nedělej, jen to na mě dolehlo,“ odpovím, ale o mém skutečném stavu pomlčím. Je mi dost zle, ale být teď přímo napojený na Shiroyu, byl bych ve stejném stavu jako on. Teď když jsme se kvůli procesu duševní přípravy od sebe oddělili více, už neprožívám vše tak jako on. Jsem za to rád, protože mi to dává možnost zjistit co se děje. Jediné co v tuto chvíli vím jistě je to, že příčinou je Naramien, ale nevím, co se stalo, takže budu muset navštívit Hanako a ostatní. Tam se snad dovím více informací.

„Arami jsem uložil do postele, dost jí to vyděsilo,“ oznámí Azrael, když se k nám připojí. Upřímně se tomu ani nedivím. Dosti mě trápí, že ta malá žabka viděla něco tak strašného jako je takové množství krve. Je až neuvěřitelné, jak mi přirostla k srdci. Je možné, že ona mi jednou ukáže jak užívat city. Je to záhadná holčina. Vyzařuje z ní silná, ale mě neznámá energie.

„Půjdu zjistit, co se stalo Naramienovi,“ pronesu a hned na to se ztratím v pentagramu. Ten mě přenese do obýváku v Gabrielově domě, kde se střetnu s Hanako a Serienem. Ten na mě kouká jako na zjevení a nechápavě se podívá na Hanako.

„Co se tu stalo?“ nenechám je ani se z mé přítomnosti vzpamatovat a zaútočím otázkou.

„Naramiena unesli, když se procházeli po městě v pohraničí. Seriena něčím přetáhli přes hlavu a ztratil vědomí. Sem ho přivedl Raven, který ho tam našel,“ vydechne zničeně Hanako.  

„Cože? Nevíš, kdo to byl?“ zaútočím na Seriena a třes v rukou už nedokážu ovládnout. Tohle je ještě horší než jsem si představoval.

„Vím jen to, že to byli démoni, ale nic víc. Navíc se před pár dny ztratila Arami a nikde jí nemůžeme najít,“ odpoví a jasně na něm vidím, jak stěží ovládá vzlyky.

„O Arami je dobře postaráno, je u nás v temnotě, jen se z jistých důvodů teď nemůže vrátit a upřímně se ani vrátit nechce,“ uklidním ho alespoň touto informací.

„Díky bohu, že je v pořádku, ale jak najdeme Nariho? Nemohl by ho najít Shiroya?“ optá se s malou nadějí v očích. Podle jeho chování mi dojde, že už není manipulován a jen pro potvrzení se významně podívám na Hanako.

„Uhodls, z nám zatím neznámých důvodů se Akumy značka ztratila. Informovala jsem ho o věcech, které se v poslední době staly. Právě jsem mu chtěla představit tebe, když ses tu objevil,“ obeznámí mě Hanako a pak mě v rychlosti představí. Serien si mě s opatrností prohlíží a v očích se mu stále odráží otázka na Shiroyu.

„Shiroya je mimo hru, teď má práci s kletbou která Naramiena svazuje. Nemůže opustit temnotu,“ odpovím mu na předešlou otázku a Hanako mě probodne podezíravým pohledem. Té taky nic neunikne. Pohledem jí naznačím, že se o tom nemíním bavit a pak začnu přemýšlet, jak najít to pako které se nechá klidně unést. Všechno jen komplikuje a přidělává mému pánovi jen starosti. Mohl bych ho zkusit vystopovat já, ale nevím, do jaké míry ho dokážu vycítit. Pak mě ale napadne něco lepšího a z temnoty přivolám jednoho kentaura.

„Yami-sama co pro Vás mohu udělat?“ optá se a na znamení úcty se mi pokloní.

„Máme naléhavou situaci. Naramien byl unesen. Musíme ho okamžitě najít, nejspíš je velmi zraněn a ty jistě víš, co to znamená. Neprodleně se spoj s Ravenem a všemi tvory z temnoty. Obsaďte všechna města i lesy a najděte ho. Jakmile budete mít nějaké informace, víš jak mě zkontaktovat,“ vydám rozkaz a kentaur mě beze slova poslechne a ztratí se pentagramu. Snad ho brzy vypátrají. Vím sice, že ho nemůžou zabít, ale i tak ho mučení, které jistě podstupuje, příšerně bolí.

„Jak víš, že je zraněn?“ vyhrkne Serien po tom co mu dojdou má slova.

„Dlouhý příběh, který nemám čas vyprávět. Prostě to vím a to ti musí stačit,“ štěknu. Je přece úplně jedno jak to vím, hlavní je, že to vím. Serien se zatváří ublíženě a víc se zaboří do křesla, ve kterém sedí.

„Yami, ty krvácíš,“ vykřikne Hanako. Podívám se na zem a skutečně tam spatřím kaluž černé tekutiny, mé krve. Pak pohled přesunu k levé ruce, která je přímo nad kaluží a ze které stékají pramínky krve. Strhnu si rukáv a zjistím původce krvácení. Skoro přes celou paži mám hlubokou řeznou ránu. Vypadá to, že všechna krev mého pána je už mimo tělo proto se to přenáší na mě.

„Potřebuji nějakou nádobu a pokud možno velkou,“ pronesu s klidem. Mé zranění mě vůbec netrápí, nejsem schopen cítit bolest ani únavu, kterou přináší ztráta krve. Má existence je tvořena energií a ta jediná je důležitá. Hanako mé přání splní a přivede sebou i Fóxu, která se hned hrne k tomu, aby mi ránu zahojila.

„Není třeba, stejně moje zranění vyléčit nedokážeš, jen by ses zbytečně vyčerpala,“ nedovolím jí začít s léčbou a od Hanako si převezmu velkou a hlavně hlubokou mísu. Ta se bude hodit. Mísu postavím na stolek vedle křesla, ve kterém sedí Serien. Nezraněnou ruku nastavím tak, že je její dlaň nad kaluží a pomocí magie donutím krev, aby se zformovala do koule a tu pak přesunu do mísy. Tam svůj tvar ztratí a zalije celé dno. Nad ránou si vytvořím černou pásku, vypadající jako tetování, kterou si ruku zaškrtím. Poté ponořím dlaň zraněné ruky do mísy a opět použiju magii. Krev se mi začne plazit po ruce až k pásce a ve chvíli kdy pokryje celou paži, ji zkrystalizuji. Tímto činem ostatní dost vyděsím a zaraženě pozorují ruku, obalenou krví, se kterou můžu normálně manipulovat.

„Co se stalo,“ vydechne Serien a stále rentgenuje mou ruku.

„Tohle mi zajistí minimální ztrátu krve a navíc zapečetí i ránu. Páska mi ruku zaškrcuje, aby do ní neproudila další krev,“ osvětlím nezaujatě a pak se posadím na volnou pohovku.

„A ta krev? Co se s ní stalo?“ vyptává se dál Serien.

„Je to speciální schopnost, kterou má jen vládce temnoty. Dokážeme i pouhou myslí svou krev zkrystalizovat. Můžeme ji i vrátit zpět do těla, ale to je v tuhle chvíli zbytečné. Musíme ho co nejdřív najít. Když si vezmu, že to přešlo už na mě, tak za normálních podmínek by Naramien byl dávno mrtvý,“ pronesu a až pak si uvědomím, co jsem vlastně řekl.

„Mrtvý? Co tím sakra myslíš?“ vyštěkne Serien rozzuřeně a vztek ho vytáhne na nohy.

„To, že kdyby nebyl Shiroya nesmrtelný tak už by oba byli mrtví a já bych se k tomu blížil,“ vyjedu na něj nazpět a v ten moment se otevře pentagram a do místnosti vstoupí Raven s kentaurem, kterému jsem úkol zadal. Oba se nám všem pokloní, a když se Raven podívá na Hanako, na tváři se mu usadí letmý úsměv.

„Yami-sama, našli jsme polohu pana Naramiena, ale je tu malý háček. V místech kde ho cítíme, nic není, jen pustý les, ale je tam i přítomnost krycí bariéry, kterou se nám nedaří prolomit. Od několika tvorů jsem obdržel informaci, že přesně v těch místech, kde je vztyčená bariéra, mají být podzemní sklady potravin blízkých vesnic,“ podá mi hlášení Raven a já částečně vydechnu úlevou a zároveň si povzdechnu.

„Zdá se, že tam budu muset jít osobně. Aspoň si to rovnou vyřídím s únosci. Jen doufám, že tam bude kolem národa jako nikdy,“ pronesu ironicky. To zas bude keců a různých spekulací o mé osobě. Nejspíš si budou myslet, že jsem Shiroya, který díky své šílenosti má polo zvířecí podobu. Už to živě vidím.

„Jdu s vámi,“ přihlásí se Serien s rozhodným hlasem i pohledem.

„Ne, ty zůstaneš tady. Jen bys tam překážel a já si nevezmu na triko, kdyby ti někdo ublížil. Mé útoky jsou velmi silné a byl bych nerad, kdybych ti ublížil já sám,“ zamítnu jeho rozhodnutí a pak se s Ravenem a kentaurem vydáme na místo určení. Samozřejmě má přítomnost vzbudí rozruch, protože se zvědaví obyvatelé přilehlých vesnic přišli podívat co se tu děje. Tvorové, kteří obklíčili hranice bariéry, se mi pokloní a vyčkají na mé činy. Obyvatel si nevšímám a omrknu bariéru. Jemně na ní položím dlaň a bariéra se okamžitě varovně zvlní, ale nedokáže mě odhodit. Díky kontaktu s bariérou jsem schopen prozkoumat prostory, které chrání. Napočítám něco málo přes dvanáct démonů a dokonce pět Shinigami. Právě oni obkličují našeho hledaného anděla.

„12 démonů možná víc různě rozprostřených po chodbách vedoucích do skladovacích místností. Naramien je v té největší, obklíčen pěti Shinigami. Ravene vytvoř 3 týmy. Ty povedeš první a obsadíš levou chodbu. Kentaure, ty s druhým týmem jdeš do pravé a já se třetím půjdu prostřední. Na konci se chodby spojují, tam se sejdeme a pak obsadíme skladovací místnost. Vše jasné? Jen chci upozornit, aby se mi nikdo z vás nepletl do rány, nezaručuji přežití,“ zavelím a pak menším zatlačením na bariéru ji zničím a nám se okamžitě naskytne vchod do podzemí. Teď teprve začne zábava.