Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trénink

10. 10. 2010

 (Naramien)

 

Když mi Shiroya konečně povolí vnímat, je už druhý den dopoledne. Cítím se nějak divně, spíš uvolněně. Zeptám se Shiroyi, co se dělo, ale Shiroya se jen podivně ušklíbne a řekne, že se nic zajímavého nestalo. Nechám to tedy prozatím plavat a zajdu si do sprchy. Osprchuju se, osuším a ze skříně vytáhnu bílé kraťasy asi tak nad kolena a bledě modré tričko se znakem lásky na zádech. Nazuju si bílé kozačky se stříbrnými přezkami a vlasy si nechám rozpuštěné a vydám se do společenské místnosti. Vejdu do místnosti a spatřím Gabriela se Serienem, kteří při mém příchodu zmlkli.

„Co je, proč jste tak najednou zmlkli?“ optám se mírně podrážděně. Serien hodí po Gabrielovi pohledem „mlč jako hrob“ a beze slova odejde.

„O nic nešlo,“ ujistí mě s úsměvem Gabriel a já si ho zkoumavě prohlédnu.

„Dobře, budu ti věřit. Vypadá to, že konečně pochopil, že teď je to můj bratr a ne milenec a že ho i tak budu brát,“ řeknu zamyšleně a setkám se s Gabrielovým nečitelným pohledem.

„Možná si řekl, že když ty ignoruješ jeho, tak i on bude ignorovat tebe,“ pronese kousavě a chystá se k odchodu.

„Ale tím ubližuješ jenom sám sobě,“ zavrčí mi do ucha a odejde z místnosti. Chvíli jen tak zaraženě stojím na místě a pak si vezmu nějakou knihu a posadím se na pohovku u okna. Mám přečtené asi tři stránky, když do místnosti vejde Kira.

„Jak ti je?“ optám se a odložím knihu na stolek.

„Je mi fajn, jen jsem se musel prospat. Už umím v aurách číst,“ informuje mě o jeho pokroku.

„To jsem rád. Takže to znamená, že chceš, abych tě naučil jí používat v boji?“ optám se ne moc nadšeně. Je sice pravda, že ho v případě napadení ochrání, ale ne každý se to naučí bez následků na zdraví.

„Ano chci a žádné výmluvy. Jednou jsi mi to slíbil, tak teď už nemůžeš couvnout, a jestli jo, tak o to poprosím Shiroyu, ten by to jistě rád udělal, už jen kvůli tomu, aby ses naštval,“ udeří na mě a tím zazdí veškeré mé protesty.

„Mám snad jinou možnost?“ optám se poraženecky.

„Ne!“ odpoví mi s úsměvem Kira. Rezignovaně se zvednu z pohovky a naznačím mu, aby šel za mnou. Zavedu ho na dvůr, kde jsme byli posledně a všechno kolem nás zaopatřím kouzlem proti poškození či zničení.

„Tak dobře. Je to hlavně o soustředění se, musíš se zaměřit na sílu, která je v tobě. Musíš se plně soustředit na svou auru a poručit jí, aby ti sloužila jako ochrana a zbraň. Když se nebudeš plně soustředit, může se stát, že se aura vymkne kontrole a v tu chvíli je schopna tě zranit nebo dokonce zabít,“ vysvětlím mu možná rizika. Kira mi vše odkývne a začne se řídit mými pokyny. Zavře oči a začne se soustředit. Pohledem zavadím o balkon nad námi, kde spatřím Seriena. Když zaregistruje, že vím o jeho přítomnosti, otočí se a zmizí v domě. Nevím proč, ale zamrzí mě to a povzdechnu si. Ucítím, jak Kira nutí svou auru, aby ho poslouchala, a ta začne být neklidná. Přistoupím k němu a nakloním se k jeho uchu.

„Nesmíš ji nutit. Skus ji obalamutit. Dej jí najevo, že ti může věřit, jinak tě nikdy poslouchat nebude,“ poradím mu. Kdyby jí nadále nutil, tak by dříve nebo později zabila, tak jako jiné před ním, co to dělali. Kira mě poslechne a začne jí dávat najevo, že jí neublíží, a že mu může věřit. Asi po dvou hodinách mu aura podlehne a začne mu plně důvěřovat. Stoupnu si za něj a chytnu ho za ruce.

„Tak teď poruč auře, aby se ti v dlaních objevili aurové koule,“ radím mu a Kira kývne. Chvilku se soustředí a pak se mu v dlaních začnou tvořit malé aurové koule.

„Dobře, teď je nech se rozplynout,“ poručím mu. Poté Kira otevře trochu vyčerpaně oči a podívá se na mě.

„Jak mi to jde?“ optá se mě se zájmem a napětím v očích.

„Vedeš si skvěle. Jsem pyšný, že jsi mým žákem, Kira,“ polichotím mu a Kira jemně zčervená.

„Jak jsi odhodil Xariho,“ optá se mě zvědavě. Musím uznat, že Kira má velké předpoklady, stát se velmi dobrým bojovníkem.

„To byla aurová tlaková vlna,“ odpovím.

„Chci to umět!“ vyhrkne pevně, až se musím jeho výrazu smát.

„Tak to si budeš muset chvíli počkat. Tvá aura je ještě ve vývinu, takže to ještě nedokáže,“okamžitě odporuju a tím si vysloužím smutný pohled.

„A kdy budu schopen se to naučit?“ optá se mě smutně a zároveň naštvaně.

„No aura dospívá mezi 13. a 15. rokem života, takže si ještě dost dlouho počkáš,“ řeknu mu pravdu, která se mu jistě nebude líbit.

„Cože? To snad ne?“ vyhrkne zděšeně, když mu dojde, že si bude muset nejméně dva roky počkat.

„Bohužel, ale dočkáš se,“ usměju se na něj povzbudivě.

„Hm,“ odpoví mi ne moc nadšeně a teď si všimnu, že mu těžknou víčka.

„Pojď. Už jistě bude oběd a pak si půjdeš odpočinout,“ vezmu ho za ruku a táhnu do domu. Ještě než vejdeme do domu, zruším ochranné kouzlo.

 

*********

(Serien)

 

Vejdu do jídelny a pozdravím se s těmi, co zde už jsou a jen co dosednu na svou židli, do jídelny vejde usměvavý Naramien a za sebou táhne napůl spícího Kiru. Přímo mě zahřeje u srdce, když ho vidím se smát.

„No tak Kira, jen se najíš a pak můžeš jít spát,“ s úsměvem smlouvá s Kirou. Ten jen unaveně kývne a nechá se Naramienem posadit na místo. Poté se Naramien přemístí na své a když pohledem zavadí o mě, tak mu úsměv ztuhne a oči nasadí svůj ledovej pohled. To mě opět zchladí a odvrátím od něj pohled. Chvíli potom dorazí i poslední opozdilci, tím samozřejmě myslím otce a Akumu-sama. Když už jsou všichni na svých místech, tak začne služebnictvo nosit oběd. Popřejeme si dobrou chuť a pustíme se do jídla.

„Kira co ti je? Vždyť ty skoro spíš,“ přeruší nastalé ticho Akuma-sama.

„Je jen vyčerpaný. Učil jsem ho ovládat auru. Hned jak dojí, tak ho odvedu do jeho pokoje, aby se prospal, odpoví ihned Naramien nezaujatě.

„On jí stále může používat?“ vyhrkne nechápavě Gabriel.

„Taky mě to nejdřív zaskočilo, ale on se s tím narodil, i když to byla schopnost matky, takže mu i po rozdělení zůstala,“ osvětlí Naramien a dál se nerušeně věnuje jídlu. Poté zase všichni ztichnou a věnují se jídlu. Po obědě se Naramien ujme plnění svého slibu a již spícího Kiru odnese do pokoje. Mě si Gabriel odvede do pokoje.

„Doufám, že počítáš s tím, že ho možná úplně ztratíš?“ oboří se do mě hned, jak za sebou zavře dveře.

„Jo počítám, ale stojí mi to za to. Radši budu milován Shiroyou a Naramienem nenáviděn, než abych byl jen Naramienovým bratrem a Shiroyu odmítal a ignoroval,“ řeknu mu tvrdě do očí a opustím jeho pokoj s třísknutím dveří.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XD

Soubi,27. 10. 2010 17:23

Hmmm....hezký.....Naramien sice trochu mimo mísu,ale jinak v poho :D.
Super kapča, těším se na pokráčko.

Super ...

KiS,11. 10. 2010 16:30

Naprosto super ... :) Už se moc těšim na další díl ... :)

:-)

Lachim,11. 10. 2010 9:34

Nádhera.

Páni

Yui-chan,11. 10. 2010 6:26

Teda, zajímavý díl. Seri se konečně stává mužem činua Nariho asi vlastnoručně uškrtim...tak rychle pokračování, ať nás moc dlouho nenapínáš :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA