Jdi na obsah Jdi na menu
 


To není dobré!

23. 6. 2012

Probudím se do brzkého ale přesto již slunečného rána a to jen díky tomu, že mi někdo leží na ruce, která mě začala nepříjemně brnět. Podívám se po té zavalenině a zjistím, že je to Arami. Nejspíš mě celou dobu hlídala a vyčerpání jí donutilo ke spánku. Ani si nevybavuju, kdy jsem usnul já. Pokusím se o vysvobození své ruky, abych si mohl dojít na toaletu, ale ve chvíli kdy se pohnu, se Arami ke mně přitiskne ještě víc. Vzdám to, protože jí nechci budit a jen se natáhnu pro knihu na nočním stolku a vyhledám si stránku, na které jsem skončil. Okamžitě se ponořím do děje a přestanu vnímat realitu. Do té se vrátím, až ve chvíli kdy vedle sebe zaznamenám pohyb a tiché kňourání. Odložím knihu zpět na stolek a zadívám se na žabičku. Ta se kroutí a hlavou se zavrtává hluboko do polštáře.

„Dobré ráno, žabičko. Vyspinkaná?“ optám se s úsměvem a zastrčím jí jeden neposedný pramen vlasů za ucho.

„Dobré ráno. Do růžova,“ protáhne se a pak si mě bedlivě prohlédne. Když uzná, že vypadám mnohem lépe než včera, usměje se a dovolí mi opustit postel. Toho ihned využiju a konečně vykonám svou potřebu. Pak se rozhodnu pro sprchu a tak se začnu svlékat. Jsem zcela nahý, když do koupelny vejde Arami a v klidu, bez jakýchkoliv známek rozpaků si začne čistit zuby. Chvíli na ní tupě zírám, a když se vzpamatuju, zapluju do sprchy. Asi by mě její chování nemělo překvapovat, vzhledem k jejímu věku. Přeci jenom si z takových situací zatím nic nedělá. Přestanu se tím zabývat a pustím na sebe proud horké vody. Užívám si teplo, které mi uvolňuje svaly, ale nevydržím to moc dlouho, protože mě začne pálit přísaha zdobící má záda. Zvláštní, nikdy dřív mě to nepálilo. V rychlosti se umyju, vylezu ze sprchy a osuším se. Pak se s ručníkem kolem pasu vrátím do pokoje, kde zatím Arami ustlala. Přejdu ke skříni a začnu hledat něco na sebe. Zatím toho nemám moc, tak nemám zrovna na výběr. Zrovna se natahuju pro tričko, když za sebou uslyším lapání po dechu.

„Děje se něco?“ optám se nechápavě a hledím do její zděšené tváře.

„Tvá záda,“ vydechne. Okamžitě přejdu k zrcadlu a pomalu zapomenu dýchat, když uvidím tu hrůzu. Znak s přísahou je celý popraskaný a kůže okolo silně zarudlá. To vysvětluje to pálení. Opatrně si sáhnu na část znaku a zjistím, že vada není jen vzhledová. Jasně cítím stroupky pokrývající znak. To není dobré, protože pokud se tohle děje, znamená to, že je něco se Shiroyou.

„Takhle to vypadat nemá, že? Je to vážné?“ optá se ustrašeně Arami, která mě se starostí v očích pozoruje.

„Ne to nemá, ale neměj strach, nic to není,“ ujišťuju jí o přesném opaku toho, co si myslím. Já sám nevím jak moc vážné to je. Arami kývne na srozuměnou a dál se mě nevyptává.

„Dobré ráno! Mohl jsem si myslet, že tě najdu tady,“ pronese Nikolaj potom, co po zaklepání vstoupí do pokoje. Rychle se k němu otočím čelem, aby neviděl záda, a to se mi také podaří.

„Hlídala jsem Yamiho aby ho náhodou nenapadlo lézt z postele, a pak jsem nějak usnula,“ řekne Arami s kapkou rozpaků. To je neuvěřitelné. Když mě vidí nahého tak zachová chladnou hlavu, ale když usne vedle mě tak je v rozpacích.

„To už je čas snídaně?“ optám se a pohledem střelím po hodinách.

„Ano, proto tu jsem. Bál jsem se, že nevstanete,“ odpoví mi a pak s tím, že nám jídlo připraví na stůl, odejde. V rychlosti se obléknu a pak se s Arami vydáme do jídelny, kde už čeká hladový Azrael.

„Bože kde jste? Už jsem myslel, že tu pojdu,“ vydechne, když nás spatří.

„Ty můj chudáčku. Jestli chceš, můžu ti to po snídani u mě v pokoji vynahradit,“ šeptnu mu do ucha, které vzápětí olíznu.

„Co. Co si to dovoluješ? Opovaž se na mě ještě někdy sáhnout,“ vykřikne potom, co v obličeji vystřídá snad všechny barvy počínaje bílou a končící hořící červenou. Jeho reakce mě příjemně pobaví a já jdu do kolen.

„Ty jsi mi netykavka. To byla jen sranda. Prostě nešlo odolat,“ dostanu ze sebe mezi smíchem a schválně ho obejmu kolem krku. Azrael se naštěstí nechá, ale založí si uraženě ruce na prsou. Pak už ho nechám na pokoji a s chutí se pustím do jídla, které mi přichystal Nikolaj. Během snídaně musím ovládat svůj výraz, protože se záda ozývají čím dál častěji. Po snídani udělá Nikolaj kafe a Arami si poručí čaj a pak se přesuneme do obýváku.

„Yami,“ rozezní se mi v hlavě Shiroyi hlas, když si vychutnávám ranní kávu. Okamžitě zpozorním a přemýšlím, zda to nebyl jen přelud. Už se mi to párkrát stalo a vždy to byla jen má fantazie a hlavně mé přání.

„Yami,“ ozve se znovu a tentokrát to umocní silné pulzování přísahy. To už mě zvedne z křesla a namířím si to do sklepení. Vejdu do místnosti, pomalu přejdu ke krystalu a položím na jeho stěnu dlaň. Shiroya na to okamžitě zareaguje a změní svou dosavadní polohu a položí svou dlaň na tu mou.

„Už jsi vzhůru. Jak ti je?“ optám se dívajíc se mu do očí.

„Dobře, což se o tobě říci nedá. Mrzí mě, že ti způsobuji tolik bolesti,“ pronese tichým, slabým hlasem.

„To nic není. Víš přeci, že já nejsem schopen cítit bolest,“ chlácholím ho, ale už teď vím, že tady mi to neprojde.

„Nelži! Moc dobře víš, že mě neoblafneš. Bolest způsobená mnou tě nesmírně bolí. V tomto případě tě tvá necitlivost neochrání,“ vrátí mi to podrážděně.

„Dobře, vyhrál jsi, ale řekni co se děje?“ položím mu otázku, která mě velmi trápí.

„Konečně dochází k synchronizaci a ta přináší jistá úskalí, která budou bolestivá ale jen dočasná. Jakmile krystal pukne, vše se změní,“ odpoví a pak se vrátí do své původní polohy. Tím naše debata končí a já se vrátím k ostatním.

Kam jsi tak vystřelil? Vypadalo to, jakoby ti za zadkem hořelo,“ vybafne na mě Azrael s úsměvem od ucha k uchu.

„K Shiroye. Vzbudil se a synchronizace začala. Podle jeho slov se vše změní,“ odpovím neutrálním hlasem, ale ve skutečnosti mě to trápí. Nevím, co tou změnou myslí.

„Tvá záda, ty jsou také způsobena změnami?“ optá se Arami a tím bouchne krytí mých zranění.

„Co máš se zády?“ optá se přísně Nikolaj. Sakra tomuhle jsem se přesně chtěl vyhnout.

„Nic, co by tě mělo rozrušovat,“ prsknu a chci se vypařit. Jenže v tom mi zabrání Azrael, který mě na zkoušku do zad bouchne. V ten okamžik se domem rozlehne můj bolestný řev a já padnu na kolena.

„Strejdo, proč si to udělal? Yami klid, dýchej,“ přiskočí ke mně Arami a snaží se mě uklidnit.

„Já myslel, že ty bolest necítíš,“ vydechne ztuhle Azrael, který je bledý jako stěna.

„Bolest způsobenou Shiroyou cítí a to velmi silně,“ osvětlí tuto nejasnost Nikolaj a pak mi vyhrne tričko.

******

Zírám na Yamiho přísahu, která se mu postupně rozpadá a mně se udělá špatně. Je to hnusný pohled a navíc to znamená, že síla, která Yamiho drží na uzdě, slábne. Radši ani nechci pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdyby získal plnou svobodu.

„Ty blázne, proč jsi nic neřekl?“ vyštěknu naštvaně.

„Nic to není. Poradím si s tím sám,“ odstrčí mě od sebe a snaží se postavit na nohy. To se mu sice podaří, ale jasně vidím, že ho jeho nohy dlouho neudrží.

„Jo tyhle řeči jsem přesně čekal. Stejné keci jako vede Shiroya, ale já vám pokoj prostě nedám. Takže zavři hubu a nech si pomoct,“ uzemním tu jeho tvrdohlavost. Yami se na mě udiveně podívá, ale nakonec se mi poddá. Nejspíš netušil, že dokážu být i takový. Přeci jenom pocházím z Ruska a tam jsou poměry jiné. Podepřu ho a pomůžu mu do pokoje, kde ho položím na břicho na postel. Požádám Arami, aby mi donesla studený obklad, který mi je následně přinesen. Opatrně ho přiložím na Yamiho rozpálená záda a ten se napne a dokonce mu unikne bolestné syknutí. Pak nejspíš pocítí úlevu a s hlubokým výdechem se zaboří do matrace.

„Arami, měň mu obklady asi po 3-5 minutách, prostě až zteplají. Pak ho přijdu zkontrolovat,“ zaúkoluju ji a vydám se do kuchyně, kde začnu vytvářet mast, která by mu měla zmírnit bolesti. Výroba masti mi zabere více jak hodinu a pak se i se svým výtvorem vydám za marodem. Po zaklepání vejdu do pokoje a ve mně to začne vřít, protože najdu jen Arami, jak spí v posteli místo Yamiho. Pokusím se jí vzbudit, ale nedostane se mi žádné odezvy. Zkontroluji jí životní funkce a usoudím, že na ní použil uspávací kouzlo. Já ho přetrhnu jako hada až ho najdu. Co si myslí, že dělá? Okamžitě po něm začnu pátrat a po nějakém čase se domem rozlehne ohlušující rána. Neváhám a rozeběhnu do míst, kde si myslím příčinu a nestačím žasnout nad tím, co vidím. Z části domu jsou jen trosky a několik metrů před troskami jsou otevřeny tři průchody do světla, ze kterých stále vylézají jeho obyvatelé v čele s Aoiem. Všichni tvorové temnoty se mobilizují a v jejich čele stojí Yami, Azrael a Raven.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

O_O

Soubi,22. 8. 2012 17:24

A je to tady! To je zlý... Shiroya je ještě nepoužitelný a Yamimu praská přísaha... nepřestáváš mš udivovat tím vším, co si na ně ještě dokážeš vymyslet... A ten šmejd Aoi využije slabé chvilky... ta jeho návštěva opravdu byla předzvěst nebezpečí! No tak, už toho bylo dost, ne?

no teda

Yui-chan,26. 6. 2012 22:09

vůbec se mi nelíbí, co se tam chystáš provést...Yami pořád není můj oblíbenec, a právě proto se bojím toho, že by mu měla zmizet přísaha...stojím na straně Nikolaje, Yamiho ano, ale jedině pod Shiroyovým dohledem, ptž jinak se můžou stát nemilé věci, které by akorát všechno zkomplikovaly víc, než už to je. Koukej Shiroyu probudit, dát je tři dohromady, usmířit i všechny ostatní páry, natrhnout Aoiovi prdel a bude všechno ok :D. Těším se na pokračování, tak mě nenech dlouho čekat ;)

...

kana,24. 6. 2012 13:52

co to sakra je? počkej, yami se trhat jako had nebude, ale ty jo! pokráčko prosíííííííííííííím, šup ať je tu jako blesk :-)