Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sny, které děsí

17. 9. 2011

(Shiroya)

 

Sedím v rohu terasy, zády se opírám o dům a v tichosti pozoruji oblohu posetou milióny hvězd. Přímo nade mnou se pyšně tyčí měsíc ve fázi úplňku a svou velikostí ukazuje, že on je pánem oblohy. Kolem mě si hoví několik zvířat a spolu se mnou si užívají atmosféru této noci.

„Shiroya, je čtvrt na jednu. Pojď si lehnout,“ ozve se nade mnou tiše Nikolaj.

„Ještě se mi nechce,“ odporuju mu. Je těžké opustit místo ve kterém se cítíte dobře, uvolněně a svobodně. Nikolaj si povzdechne a posadí se vedle mě ve znamení, že mi dá ještě chvilku, ale pak budu muset jít. Sedíme tu asi dalších dvacet minut a pak se konečně donutím zvednout a s popřáním dobré noci zajdu od svého pokoje. Shodím ze sebe veškeré oblečení, natáhnu si slabé kalhoty a lehnu si na postel. Rukama si podložím hlavu a mlčky se dívám na bílý strop. Kéž bych se narodil jako někdo jiný nebo Akuma neudělal tu zákeřnost. Mohl bych dál klidně žít zde v temnotě a nemyslet na Seriena, protože bych ho neznal. Neexistoval by Naramien a já nemusel prožívat ta strašná muka. Můj život nestojí za nic. Nemám své tělo, svému milovanému se vyhýbám a stále častěji upadám do depresí. Můj život je každým dnem horší a ubožejší. S těmito myšlenkami asi po hodině usnu a k mé smůle se prolnou i do mého snu nebo spíše noční můry.

Dívám se na dvojici přede mnou držící se za ruce a jasně v ní poznávám Seriena s Naramienem. Stojí asi dva metry ode mě a propalují mě pohledem opovržení.

„Nemáš tělo. Nejsi hmotný a my jsme se rozhodli vzhledem k tomu, že se mám vyhýbáš, že tě necháme být a vrátíme se k našemu krásnému vztahu před setkáním s tebou. A tebe chceme poprosit, abys nás už nikdy nevyhledával. Zapomeň na nás stejně, jako my zapomeneme na tebe. Sbohem Shiroya,“ pronese zlým hlasem Serien a spolu s Naramienem se otočí a zmizí. Ve chvíli kdy zničeně začnu řvát a slzy mi zamokří tváře, se prudkým pohybem do sedu vzbudím. Zadýchaně se rozhlédnu po pokoji a hned na to do pokoje vběhne vyděšený Naramien.

„Co se děje? Proč tak křičíš?“ vydechne zděšeně a pak s pohledem na mých tvářích zmlkne. Rychle si na ně sáhnu a zjistím, že mi po nich ztékají proudy slz.

„Jsem v pořádku, byl to jen zlý sen,“ vydechnu vyčerpaně a snažím se zklidnit svůj dech i zběsilý tlukot srdce. Neuvěřitelné. Ještě nikdy se mi nestalo, abych byl z toho tak vyčerpaný. Začíná to být se mnou vážné.

„O čem se ti zdálo?“ vyptává se Nari.

„Už nevím. Zapomněl jsem to hned, jakmile jsem se vzbudil,“ profesionálně zalžu, nemusí to vědět, jen by ho to trápilo. Chvilku jen tak sedím a zklidňuju svůj dech a pak se rozhodnu dát si pořádnou koupel. Napustím si vlažnou vodu a pohodlně se v ní uvelebím. Nari se mnou pro jistotu zůstane a když si jdu znovu lehnout, lehne si vedle mě a společně usneme již klidným spánkem.

**********

(Serien)

 

Znovu se ocitnu v té temné místnosti s oválným zrcadlem uprostřed a váhavě jím projdu do hluboké temnoty. Tentokrát se zámky na rakvi postupně rozzáří, poté odemknou a rakev se osvobodí z těžkých řetězů. Otevře se, rozzáří se i ten poslední zámek a i z těla opadne řetěz. Najednou se tělo v rakvi posadí, a jakmile otevře oční víčka, zblednu, protože se pod víčky neskrývají oči nýbrž jen prázdné důlky. Co mě víc zneklidní, jsou proudy slz, které se valí z důlků. Po chvíli nečinnosti zakloní hlavu do zadu, plně otevře ústa a vydává ze sebe nepopsatelné skřeky. Vypadá to, jakoby zoufale křičel a mě při pohledu na tuto scénu zabolí u srdce. Mám zlý pocit, že tak se cítí i druhá část Shiroyi v temnotě, ale nevím to jistě. Jakmile se dostatečně vykřičí, vrátí hlavu do původní pozice a otočí se ke mně čelem.

„Prosím, neopouštěj mě,“ vyčtu mu ze rtů, avšak žádná slova nelze slyšet. Opustit ho? Nechápu, jak na to přišel. Když se ho na to chci zeptat, ucítím na hrudi tlak a já se ocitnu ve svém pokoji. Sen. Podívám se na důvod mého probuzení a zjistím, že se mi Lena uvelebila na hrudi.

„Tak ti moc děkuji. Teď už se to nedozvím,“ povzdechnu si a pohladím Lenu po zádech. Lena jemně zavrní a zvláštně se na mě podívá. Nijak to neřeším a podívám se na hodiny. Tři čtvrtě na 5. Ach, už bych se chtěl konečně vyspat. Pokusím se znovu usnout, ale to nakonec vzdám a začnu si hrát s Lenou. Leně se hraní zalíbí a začne mě zákeřně lechtat. Smíchy se převalím na břicho, abych se skryl před jejími packami, a ona mi na oplátku zalehne záda. Tam mi zatlačí přesně na místa, pod kterými se skrývají křídla, která pod tlakem Leniných pacek vyraší.

„Zákeřný hmat,“ podívám se na ní jakoby naštvaně. Lena se jen ušklíbne a vytrhne mi jedno pero s levého křídla. Syknu bolestí a už opravdu zle se na ní podívám. Ta mi ukáže pero, které mi vytrhla a já se na něj nechápavě podívám. Pero je totiž šedivé a ne černé, jak bych předpokládal. Okamžitě si začnu prohlížet křídla a zjistím, že takových per mám mnohem víc. Lena se ujme práce a i přes bolest, kterou mi vytrháváním per způsobuje, ji nechám, aby mě všech šedivých per zbavila. Upřímně se zděsím, když se po deseti minutách podívám na výsledek Leniný práce. Na posteli se tyčí hromada asi stovky šedých per.

„Strašný, vzhledem k tomu, že tak starý ještě nejsem. Už by tohle období skončilo, jinak zešedivím úplně,“ povzdechnu si a schovám rozbolavělá křídla. Lena se mi s tichým mňoukáním schoulí v klíně. Když se blíží čas snídaně, vyškrábu se z postele, obléknu se a vydám se do jídelny, kam dorazím mezi prvními.

„Co byste řekli na polední grilování? Venku je krásně, tak proč se nenaobědvat na zahradě,“ navrhne Hanako s úsměvem.

„Dobrý nápad. Už dlouho jsme neměli nic grilovaného. Už teď se mi zbíhají sliny,“ ozve se Xari.

„Tak je rozhodnuto. Bude se obědvat venku,“ pronesu a pak už se pustíme do snídaně. Hned po snídani se Azrael znovu vypaří a z nikoho nedostanu, kam šel a tak to nechám plavat a zajdu si na louku za zahradou. Tam se protáhnu a opráším si své umění boje. S tréninkem skončím až ve chvíli, kdy si pro mě přijde Ziki s tím, že už budeme grilovat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sny....

Haku,8. 10. 2011 15:54

....vätšinou odhaľujú pravdu.

^^

Mysticia-sama,18. 9. 2011 21:59

Krásný dílek už se těším na pokráčko, jen aby bylo co nejdřív

Tak teď to teprve začíná...

Soubi,18. 9. 2011 15:25

Teda, mít takovéhle noční můry...to aby se jeden bál jít spát. Ani nevím, který z těch snů byl horší...brrr... Jinak musím uznat, že takhle šikovnou kočku jsem ještě neviděla... vytáhnout křídla a pak vytrhat šedá pera.... to chce asi hodně důvěry svěřit kočce starost o křídla...
Tak já se chystám na pokráčko a upřímně jsem zvědavá, co jste to holky vykoumaly :D
Tak ještě jednou A-RI-GA-TO :-*

Mít taky takový noční můry...

Yui-chan,17. 9. 2011 22:40

...tak radši ani nejdu spát. Je mi jich obou líto, ale je zajímavý, jak se Serienův sen promotal s náladou Shiroyi...to je na tom možná ještě děsivější. Jinak to s tou Lenou, musím se přiznat, že opravdu civěla jako nějaký imbecil...kočka a lechtá člověka??? Nějak si to neumím představit...a pak jak mu vytáhla křídla...je to úsměvný :D
Důležité je, že jsme se konečně dostaly do správného místa a můžeme začít, takže připravit....pozor...
Jo a za ten dnešek - Gomene, gomene, gomene, gomene, gomene, gomene....vážně půjdu spát s pocitem viny a v hlavě mi budou znít tvá slova "půl roku"...takhle blbě se...grrr. A to jsi´ke mn byla dnes tak pozorná...:-/