Jdi na obsah Jdi na menu
 


S pravdou ven

25. 9. 2017

(Mamon)

S Fóxou na sebe zíráme jako na zjevení, ale jen do chvíle, než mnou znovu projede ostrá bolest prokletí. Kruci, proč se ozývá zrovna teď? Cítím na sobě něčí pohled, a když se ohlédnu po jeho vlastníkovi, zjistím, že je to Shiroya. Úplně mě tím pohledem rentgenuje a jeho výraz ve tváři se mi dvakrát nezamlouvá.

„Fóxo, zlatíčko, jsi v pořádku? Málem jsem z tebe dostal mrtvici,“ strachuje se Serien, který svou dceru drží pevně v náručí. Je to úžasný pohled, jak se rodič strachuje a stará o své dítě. Jsem rád, že Fóxa takové rodiče má. Není jako já.

„Nic mi není tati. Musím ošetřit Clarisu, ať se můžeme vrátit domů,“ uklidňuje ho a snaží se ho přimět, aby jí ze svého vězení pustil. To se taky hned stane a Fóxa neváhá ani vteřinu. Přiklekne k bezvládnému tělu a začne s léčbou. Zaměří se na nejrozsáhlejší popáleniny s tím, že zbytek jí uzdraví až doma. Domov. O to jsem tyhle dvě nevinné a statečné holky na několik měsíců připravil. A proč vlastně? Už si ani nemůžu vzpomenout na pravý důvod, proč jsem něco takového udělat.

„Bože, to je neskutečná bolest. Už se nikdy nenechám grilovat zaživa,“ vydechne Clarisa, když přijde k sobě.

„Už zase vtipkuje. Bude v pořádku,“ prohlásí Fóxa a pomůže sestře na nohy. Díky bohu, ale i tak jsem nedokázal svůj slib dodržet.

„Měl bys mě potrestat,“ řeknu po dlouhém mlčení a strhnu na sebe pozornost.

„Jak to myslíš?“ zeptá se Shiroya na něž byla moje slova mířená.

„Nedodržel jsem svůj slib. Dopustil jsem, aby se holky dostaly do nebezpečí a utrpěly vážná zranění. Zasloužím si trest,“ osvětlím mu, co mám na mysli. Všichni přítomní se na mě překvapeně podívají a následně hodí vyčkávavé pohledy na Shiroyu.

„Máš pravdu. Musím tě potrestat,“ pronese a pomalým krokem se ke mně blíží. Jsem připravený na jakýkoliv trest a s pokorou zavřu oči a vyčkávám. Už to trvá moc dlouho a taky zaslechnu lapání po dechu, proto se odvážím otevřít oči. To co před sebou spatřím, mi vyrazí dech. Mezi mnou a Shiroyou stojí Fóxa s rozpaženýma rukama. A ještě něco. Opět na sebe uvalila prokletí. Netuším, co tím sleduje, ale její proklínání je fakt síla.

„Něco mu uděláš a uděláš to i mě. Slib neporušil. To co se tady dneska stalo, nebyla jeho chyba. Staral se o nás dobře, nemáš právo ho trestat,“ prohlásí rozhodně a já ucítím zvláštní příjemné teplo u srdce. Bohužel doprovázené bolestivým bodáním. Vůbec nechápu, co se mi to děje.

„Fóxo, co to vyvádíš? Uvědomuješ si, proti komu se to stavíš? Proti Shiroye nemáš nejmenší šanci,“ křikne na ní Clarisa a stejně jako ostatní s hrůzou čekají, co se bude dít dál.

„Mýlíš se Clariso. Dostala mě,“ vydechne a rukou jí jemně pohladí po tváři, která jistě dokazuje přítomnost prokletí. Zaskočí mě, když na tváři ucítím jemné zašimrání. Pak mi to ale dojde. Už chápu, co provedla a proč ho tím dostala.

„Dostala tě? Nechápu,“ ozve se Azrael.

„Sdílená bolest. Jednoduše řečeno, když Mamonovi zlomím ruku, zákonitě ji zlomím i jí a naopak. Víš dobře, že bych ti nikdy neublížil, ty potvoro,“ vysvětlí to a přitom se na ní usmívá. Je to zvláštní pohled.

„Vím, proto jsem to použila. Nechci, abys ho trestal,“ přikývne a dál mě svým tělem chrání.

„Já ho ale trestat nechtěl,“ pronese a já na něj nemístně vyvalím oči. A nejsem sám.

„Nechtěl? Ale vždyť to vypadalo, že jo,“ zpanikaří přede mnou Fóxa a odstraní prokletí.

„To je dobře, chtěl jsem si něco ověřit. Ale teď vážně, slib jsi neporušil. Naše dohoda zněla, že je nezabiješ, což se stalo, žijí. Navíc ses předtím postavil své matce, abys zachránil Seriena. Nemám jediný důvod tě trestat. Jediné, co teď chci je se vrátit domů a doufat v trochu klidu. Je mi jasné, že Leiko na sebe nenechá dlouho čekat, ale i tak si chci vychutnat pár klidných chvil se svou rodinou,“ řekne a na stvrzení mi podá ruku. Neváhám a hned jí přijímám.

„Když to vidíš takhle, dobře jedině pro mě. Nezastírám, že Akumu k smrti nenávidím, ale myslím, že s těmi boji přestanu. Nejspíš se mi vaše rodina vážně dostala pod kůži a navíc tu mám dost práce s jinými,“ prohlásím a naznačím jim, že já už se jim do cesty stavět nebudu. Shiroye se má slova líbí a s úsměvem si mě přitáhne do objetí.

„Zůstávej ve střehu. Leiko s tebou má určitě ještě plány a neštítí se ničeho. Jo a dávej si pozor na prokletí. Vycítí sebemenší záchvěv tvého srdce. Teď když vezmeme Fóxu domů, budeš mít klid,“ zašeptá mi do ucha a já ztuhnu. Ladně se ode mě odtáhne a pak už se rozloučíme. Konečně to bude za námi. Sleduju, jak postupně mizí v pentagramu a jako poslední jdou Shiroya s Fóxou. Ta se za mnou ještě otočí. Nevím proč, ale v tu chvíli mám silné nutkání jí stáhnout k sobě a nenechat jí odejít. Pentagram se zavře a já pocítím úlevu. Veškeré bolestivé impulsy jsou pryč. Povzdechnu si a rozhlédnu se kolem sebe. Je tu pořádná spoušť.

„Xavieri nech to tu uklidit a zavolej stavaře, ať to dají do pořádku,“ zaúkoluju démona po mém boku a sám se vydám zpět do přijímací haly, abych se ujistil, že jsem matce nijak vážně neublížil. Ale je to zvláštní. Co tam vůbec dělala? Nikdy do těchto míst nechodí a taky to načasování. Dojdu na místo a rázem mě polije studený pot.

„Vítej. Rozloučil ses se svými novými přáteli?“ zeptá se mě posměšně Leiko, která na mě čeká na místě, kam jsem matku odhodil.

„Kde je matka?“ oplatím jí otázku otázkou a krev ve mně vře.

„Řekněme, že je na pěkném místě, kde se může v klidu zotavit z té velké zrady, kterou tu utrpěla,“ protáhne. Ta zákeřná svině. Tak tohle měl Shiroya na mysli, když říkal, že se neštítí ničeho. Vzala si matku jako rukojmí. Chopila se války a mě plánuje využít. Ví, že jsem silnější a tak si mě podrobí vydíráním.

„Poslala jsi jí sem schválně. Chtěla jsi, aby nás konfrontovala a dozvěděla se tak pravdu. Ty jsi mezitím měla čas odvést holky a pokusit se je zabít,“ obviním ji a tím i rozesměji.

„Správně. Vím o tobě všechno a bylo mi jasné, že Leiko nenechá chladnou, až se dozví, že její milovaný má jiného a má s ním syny. Trochu jsem doufala, že se jí podaří někoho zabít, ale evidentně se tak nestalo. Nevadí, příležitostí bude ještě víc než dost a ráda se podívám, jak členové té ubohé rodiny umírají tvou rukou. Odteď válce velím já. Zkus mě zradit a přísahám ti, že tvá matka bude umírat dlouho a v nesnesitelných bolestech. Mysli na to až si tě zavolám," řekne, když se dostatečně vysměje a zmizí. To se mi snad jenom zdá. Neměl jsem jí do té války vůbec pouštět. Musím o tom informovat Shiroyu. Bohužel se mnou bude muset stále jako s nepřítelem počítat.

 

(Serien)

Jen co se ocitneme v obýváku našeho domu, dostanou se holky do obležení zbytku rodiny, která tu na nás netrpělivě čekala. Jako první si je k sobě přitáhne Mira a dlouho se jich odmítá pustit. Jsem nesmírně šťastný, že jsou konečně zpátky, i když mi teď hlavou víří jiné myšlenky. Přeci jen se tam událo několik věcí, na které nedokážu přestat myslet. Proč mě Mamon zachránil před svou matkou? Proč nevím o tak nebezpečné schopnosti své dcery? A jak je možné, že jí ke smyslům nakonec pomohl Mamon? Tedy i oni sami z toho byli více než překvapení, ale taky jsem si stihl všimnout Shiroyi a jeho pohledu, který v tu chvíli vrhal na Mamona. Jako kdyby přesně vědět, co se děje. Vím, že nemá moc cenu se ho na to ptát. Pokud mi to bude chtít říct, přijde s tím za mnou sám.

„Clary zlato, co se ti stalo? Něco se pokazilo, že jo? Mamon na vás přeci jen zaútočil?“ vyptává se Mira zděšeně, když si prohlíží její nezhojené popáleniny.

„Leiko s Kasai a Aoiem se pokazili. Vzepřeli se Mamonovi a zaútočili na nás. Mamon je v tom nevinně!“ vyjede na ní Fóxa a tím nás všechny zaskočí.

„Uklidni se. Tvoje matka tohle přeci nemohla tušit a jediný, kdo se s námi měl sejít, byl on, proto jí hned padl na mysl. Navíc, je to náš hlavní nepřítel, který vás unesl,“ mírní její vztek Shiroya. On jediný po jejím výbuchu zůstal klidný a to mi znovu nahrává do faktu, že ví, o co tu kráčí.

„Omlouvám se, reaguju přehnaně. Vím, že naší rodině hodně ublížil a i mě trápí, že jsem přišla o bratra. Ale Mamon sám řekl, že se své pomsty vzdává, takže už to náš nepřítel vlastně není,“ uklidní se a pak poukáže na jeho poslední slova. Těmi mě opravdu překvapil, ale zároveň potěšil. Nemám rád tyhle nesmyslné boje, kterých ještě bude jistě dost, proto vítám, že aspoň on se od toho distancuje.

„Pro mě jím bude už navždy, ten muž mě připravil o syna a to mu nikdy neodpustím,“ zavrčí pro změnu Mira a evidentně se jí nelíbí jak o něm Fóxa mluví. Moc se jí nedivím. Hodně naší rodinu ranil a to se mu nedá jen tak prominout.

„Mami. Promiň, už o něm nebudeme mluvit. A vůbec, kde je ta naše malá princezna?“ nadhodí rychle jiné téma a tím své matce zvedne náladu na maximum. Zavolá si k sobě Laye, který Nanami drží a představí ji. Holky se nad ní hned začnou rozplývat a po domluvě si jí obě pochovají. Když se rozruch z jejich návratu uklidní, dá se Fóxa do úplného uzdravování své sestry. To netrvá ani pět minut a pak se s námi rozloučí s tím, že potřebují koupel a postel. Ještě se s nimi domluvíme, že je vzbudíme až na večeři a necháme je.

„To zase byla akce. Jdu se natáhnout, jsem úplně vycucnutý,“ prohodím a ti, co tam byli, pochopí, že to omračující kouzlo si bere svou daň. Ještě si zalezu pod sprchu a pak sebou plácnu na postel. Jenže mi není přáno, protože se do pokoje nahrne Nari a za ním Shiroya, který mi taktně naznačuje, že přicházejí potíže.

„Chci vysvětlení!“ vyštěkne a se založenýma rukama se postaví na rohu postele. Ani se nemusím ptát, co chce vysvětlit. Je to nad slunce jasné.

„Nari, nechme to na jindy. Jsem unavený,“ snažím se z toho aspoň pro teď vykroutit a cítím, jak mě únava rychle přemáhá.

„Žádný jindy. Hned!“ oboří se do mě. Tak na tohle mám teď určitě náladu.

„Jasně vidíš, že sotva drží oči otevřené, tak ho nech. Až se vyspí, vysvětlí ti to,“ snaží se ho Shiroya zkrotit, ale i on se setká s odporem.

„Ty na mě nemluv. Určitě to už dávno víš a neobtěžoval ses mi o tom říct. Tak co bude?“ zasyčí na něj a pak se znovu otočí na mě.

„Nic k vysvětlování tu není! Akuma je moje biologická matka a Mamon je můj bratr. Tečka a teď mě nech,“ neudržím se a vyjedu na něj. Aby bylo jasné, že se s ním o tom dál nemíním bavit, otočím se k němu zády a zavřu oči. Nevím, jak se na můj výlev zatvářil, ale když uvážím třísknutí dveří, tak se rozhodně urazil. Už to fakt nemůže být lepší.

„Brzy ho to přejde, snad. Ty si teď odpočiň. Na večeři tě vzbudím,“ promluví ke mně Shiroya a lehce mi rukou pročísne vlasy. Na to jen přikývnu a ještě si stihnu všimnout, že si sedá do křesla vedle postele. Pak už se propadnu do říše snů.

 

(Shiroya)

Tiše sedím v křesle a dívám se do Serienovi uvolněné tváře. Když si vezmu, že jsem o něj málem přišel. Je mi ze mě špatně. Do toho Naramien kolem sebe kope jako píchlá mrcha. Mě nejdřív osočí z arogance a pak nenechá Seriena si odpočinout, jen proto, že on chce odpovědi hned. Dobře chápu, že je naštvaný. Tajili jsme mu dost zásadní informace, ale na druhou stranu s naším vztahem to nemá nic společného. A hlavně sám si toho mohl všimnout. Myslím Mamona. Vždyť jsou si ti dva tak podobní. I přesto, že mají pouze jen jednoho stejného rodiče. Ale toho zásadního. Akumu. Mám takový pocit, že v tomhle má prsty jeho spirit. Jak Akuma sám řekl, chvěl se vzrušením, že je má oba na své půdě. Tohle ještě může být zajímavé.

„Nemám rád, když se ke mně takhle plížíš,“ zavrčím tiše na Mamonova posla. Co tu sakra chce? Posel jen nakloní hlavu na stranu a očividně nechápe co tím myslím. No jo, jemu to jako plížení se nepřijde, když je to jeho přirozenost se takhle pohybovat.

„To je jedno. Co tu chceš?“ mávnu nad tím rukou a dožaduji se vysvětlení jeho přítomnosti. Posel se ke mně natáhne a podá mi dopis. Hned si ho od něj vezmu a začtu se do těch pár řádků, co v něm jsou. Když to dočtu, vaří se ve mně krev. Ta zatracená ženská opravdu neztrácela čas. Moje varování bylo zbytečné, v tu dobu už Lamiu určitě měla u sebe. Natáhnu se pro něco na psaní a pod jeho zprávu napíšu odpověď. To pak podám zpět poslovi, který se jen ukloní a okamžitě je v tahu.

„Kruci,“ ulevím si do tiché místnosti. Je slyšet pouze slabé Serienovo oddechování. Takhle rychlou akci jsem nečekal ani já. Věděla přesně co mu vzít aby ho měla v hrsti. No v každém případě zůstává Mamon nepřítelem a já se pokusím ho z toho dostat. Zachránil mi Seriena a zato mu hodně dlužím. Když se blíží čas večeře, nechám toho věčného přemýšlení a jdu vzbudit Seriena.

„Miláčku vstávej. Je večeře,“ promluvím na něj a opět mu rukou zajedu do jeho černých hustých vlasů. Na můj dotek zareaguje a už si myslím, že otevře oči, když v tom si mě stáhne k sobě do postele a uvězní mě ve svém objetí.

„Miluju tě Shiroya,“ zašeptá mi a já úplně zdřevěním. Pohledem zjistím, že pořád tvrdě spí a nahlédnu mu do snu. Sní o nás nádherný sen, ale je v tom obrovský háček. Nikde v tom snu nefiguruje Naramien. I proto mě zarazilo jeho vyznání. Jmenoval mě, proto jsem doufal, že je vzhůru.

„Seriene vzbuď se,“ zvýším hlas a pokouším se dostat z jeho pevného sevření. To pomůže a vteřinku na to na mě kulí ty jeho smaragdy.

„To buzení jsem si představoval romantičtěji,“ zabručí a začne se hrabat z postele.

„Jo všiml jsem si, chtěl sis ho takové udělat a málem mě umačkal,“ pronesu a rovnám si pomačkané triko. Stisk má pořádný, to se mu musí nechat.

„Stalo se něco? Jsi podrážděný,“ přijde mu mé chování zvláštní. Až teď si uvědomím, že jsem na něj za ten sen naštvaný. Bože, už mi asi hrabe.

„Až budeš hotový, tak ti to řeknu,“ ukážu na koupelnu a rozhodnu se své podráždění svést na tu nemilou zprávu, kterou jsem dostal od Mamona. Ani nebudu moc lhát. Opravdu mě to vytočilo. Přikývne a jde se do koupelny zkulturnit. Je hodně zvědavý na to co mu chci říct, protože se vrátí v rekordním čase. Přikážu mu sednout si do křesla a povím mu, co mi Mamon napsal.

„To snad ne? Chápu, že nemá na výběr, ale musíme s tím něco udělat. Mamon je silný a takhle bude muset opět někomu z nás ublížit,“ vydechne zdeptaně. Na to mu zatím nemám co říct. Ještě netuším, jak Lamiu dostat z jejích spárů a osvobodit tak i Mamona. V tichosti se společně odebereme do jídelny, kde to žije, jako už dlouho ne. Za to můžou holky, které vyprávějí své zážitky z jejich pobytu u Mamona.

„Nádherná zahrada, ta by se jistě líbila otci a taky má hodně podobný vkus jako Shiroya. Možná proto na mě ten jeho dům působil příjemně,“ líčí Clarisa a já se musím pousmát. Jsem rád, že si na tom umí najít i pozitiva.

„Je to jedna z mála věcí, co máme společné,“ pronesu a tím na nás upoutám pozornost. Naramien nás oba jen propíchne pohledem. Už mi ta jeho urážlivost začíná brnkat na nervy, a proto mu pohled oplatím.

„Víš, že řekl přesně to samé? Doslova,“ reaguje a mě nechtě ujede úsměv. Ten samozřejmě neujde Naramienovi, který se se skřípěním zubů zvedne a odkráčí z místnosti.

„Co mu je?“ dívá se za ním nechápavě Hanako. Tuhle reakci jsem přesně čekal. Už mi stihlo dojít, co mu nejspíš přeletělo přes nos.

„Myslím, že nebude od věci jít s pravdou ven, Akuma. Stejně už to polovina rodiny ví a není to vůči ostatním fér. To platí i pro nás dva Seriene. Všichni tu máme jistá tajemství, která se pro nás můžou stát nebezpečná,“ řeknu místo odpovědi na její otázku a významně se podívám na ty dva. Serien není proti a Akuma po chvilce váhání taky souhlasí s tím, že po večeři přijde dlouhé vyprávění. Během jídla panuje ticho protínané pouze řinčením příborů a slabé konverzace několika členů. Vím, že všichni přemýšlí nad tím, co všechno se asi brzy dozvědí. Ti více zasvěcení si ke svým vědomostem domýšlejí možné detaily a Akuma se Serienem přemýšlí nad svou řečí. I já se své tajemství snažím sesumírovat do několika vět, tak abych řekl všechno a co nejjednodušeji. Jakmile dojíme, začneme se přesouvat do obýváku a já poprosím Nikolaje, aby zašel za Naramienem a řekl mu o tomhle setkání. Jestli tak moc chce znát pravdu, tak ať přijde. Pokud ne, nikdo ho nutit nebude, ale pak ať už nikdy neočekává tyhle odpovědi. Serienovi přátelé s námi pochopitelně nejdou. Jde o rodinnou záležitost, takže se uchýlí do svých pokojů. Ještě stihnu zahlédnout Sakumy pohled lačnící po informacích. To má ale smůlu, protože obývák opatřím bariérou, aby nemohl odposlouchávat.

„No asi bych měl začít já. Budeš pak mít lehčí vysvětlování,“ začne Akuma s pohledem zapíchnutým na Serienovi. Ten jen přikývne a prozatím se usadí vedle mě. Všimnu si, že se ve dveřích objeví Nikolaj s Naramienem, kteří zůstanou vzadu. Drží si odstup, takže je stále uražený.

„Takže odkud to vzít. Asi takhle. Mým největším tajemstvím je skutečnost, že mám tři syny,“ pustí se do vyprávění a evidentně se s tím nehodlá mazlit. Jeho doznání většinu přítomných dost šokuje a teď na něj nevěřícně zírají a snaží se popadnout ztracený dech. I Hanako je zmatená, protože ani ona nevěděla o všech synech.

„První se narodil již před mnoha lety. Jeho matka Lamia byla svého času nejvýše postavenou ženou v pekelné hierarchii a také mojí první láskou. Jenže jsem si jí nikdy nevzal a ani veřejně nepřiznal náš vztah. Když se narodil syn, ucítil jsem v něm hrozbu a jeho i s Lamiou zatratil. Moje první velká chyba způsobená sobeckostí a paranoidním stylem myšlení. Tím synem je Mamon. Lamia se kvůli mně pomátla na mysli a to proto se mi Mamon mstí. Za to, že jsem z jeho matky udělal trosku,“ vyzradí své pokrevní pouto s Mamonem a atmosféra v pokoji zhoustne. Pro tuhle příležitost jsem se rozhodl porušit slib a všem nahlížím do myšlenek. Ve všech čtu směsici názorů a pocitů. Nikdo si není jistý jak na takové informace reagovat.

„Další synové jsou dvojvaječná dvojčata o mnoho let mladší než Mamon. Tyto dva jsem přivedl na svět jako žena. Jednou z mých speciálních schopností je přeměna pohlaví. Jednoduše řečeno jsem hermafrodit. Ani k těmto dvěma jsem se nikdy veřejně nepřiznal a díky své další speciální schopnosti nebo spíš gemu je nechal vyrůstat jiných časových přímkách. Otcem je Gabriel, aktuálně jim je 20 let a jsou jimi Serien s Kiriakim,“ dostane se k té největší perle a tím v místnosti nastolí absolutní ticho. Všichni na něj zírají s otevřenou pusou a mám pocit, že s některými to švihne.

„Mám otázku. Když je otci 20, tak jak je možné, že my jsme starší? To že jsme jeho biologické děti je nevyvratitelné,“ ozve se Clarisa a tím my myslí Xariho a Ziki, kteří aktuálně vůbec nepobírají co se tu děje. U Clarisy je evidentní, že žádná z těchto informací není pro ni novinkou a tak zapojuje své vyzvědačské schopnosti a snaží se vyšťourat co nejvíc. Z jejích myšlenek vím, že je touhle debatou nadšená.

„To proto, že ve správné časové přímce starší nejste. Popravdě ty a Xari jste též dvojčata. Ten gen způsobuje i jisté matení mysli, které umožňuje tyto věkové nesrovnalosti ukrýt. Mira a všichni, které známe, jsou přesvědčení, že nikdy dvojčata neměla, tedy když nepočítám poslední těhotenství. Jediní, kdo z vás sourozenců jsou ve správném věku jsou Kira s Arami. Vy ostatní jste ovlivnění genem, takže fyzicky i psychicky jste ve věku vyšším než ve skutečnosti. Gen vytvořil přesně takové podmínky, aby to bylo ve všech směrech reálné, a když toho dosáhl, nechal vše plynout již ve správné přímce. Chápu, že pro mnohé to může mít matoucí, ale taková věc se hodně špatně vysvětluje a ještě hůř chápe,“ snaží se jí vysvětlit jak to funguje. Prakticky všichni to jakžtakž chápou, jen se jim to snad ani nechce věřit.

„Páni, já věděla, že je v tom zakopaný pes. Takže dvojčata, no to mě podrž. No tak teď když jsi vyšel s pravdou na světlo, máme ti říkat babi?“ zeptá se nakonec s tím, že tuhle ponurou atmosféru rozvíří. A to se jí povede, protože Akuma na ní vytřeští oči a párkrát na prázdno otevře pusu jako ryba na suchu. To nikoho nenechá chladným a tak propukneme v smích. Ta holka je vážně dílo. Z jejích vzpomínek vím, že tohle téma nadhodila i u Mamona. Věřím, že bude litovat, že o tuhle Akumy reakci přišel.

„Dobře to asi nejsložitější máme za sebou, takže můžeme pokračovat. Jak jste se tu před chvílí dozvěděli, jsem Mamonův bratr z Akumy strany a celé mé bytí je ovlivněné genem. Za normálních okolností nelze počínání gemu odhalit. Jenže jak se zdá, narodil jsem se s velmi silným psychickým uvědoměním a hned od začátku věděl, že nestárnu podle pravidel. Díky několika náhodám, kdy jsem se stal svědkem rozhovorů mezi mými rodiči, jsem všechno pochopil, ale nikdy nikomu nic neřekl. Bylo mi jasné, že okolí mi to neuvěří a rodičům jsem nechtěl přidělávat problémy. Sice tu teď vyprávím o rodičích, ale Akumu jsem nikdy za matku nepovažoval. Pro mě je jen vládce pekel a partner otce, nic víc. Byl mi asi rok, když jsem se poprvé setkal s Mamonem. I on samozřejmě znal pravdu a pokusil se mě tím srazit na kolena. K jeho smůle pro mě byla novinka jen to, že i on je synem Akumy. O té doby jsem na něj čas od času narazil a vždy naše setkání skončilo bojem. Jak už několik z vás ví, Mamon se při každém setkání snažil tohle mé tajemství vyzradit. Cílem samozřejmě bylo potopit Akumu. Právě proto jsem nebyl dvakrát výřečný ohledně boje v Sironu a taky proto jsem Hanako nedovolil nahlédnout do mé minulosti,“ ujme se slova Serien a já moc dobře vím, že tohle jeho vysvětlování patří hlavně Naramienovi. Ten se tváří pořád stejně, takže je těžké odhadnout na co myslí.

„Proč jsi nic neřekl? Mohli jsme ti s Akumou pomoc,“ ozve se Gabriel, který je z celé té situace v šoku. Nikdy nevěřil, že tahle pravda vypluje na povrch, tedy za předpokladu, že nic neřeknu já. Myslel si, že jsem v téhle záležitost ten největší nepřítel, ale opak se stal pravdou. Jak já tak i Mamon jsme to věděli od samého začátku a když jsem se pak poprvé setkal se Serienem, hned jsem věděl, že i on sám si toho je vědom. Vlastně tehdy v kapli jsem na Akumu hrál komedii, když jsem mu vyhrožoval vyzrazením. A kdybych to Serienovi řekl, nic by se nezměnilo. U zbytku rodiny to však je o něčem jiném.

„A proč bych měl? Jen bych tím poukázal na fakt, že vím to velké tajemství, které jste tak bedlivě střežili. To by vyvolalo jen víc potíží. Navíc jsem si s ním vždycky poradil. Popravdě si myslím, že ty boje nikdy nebral úplně vážně. Jen si mě zkoušel,“ ohradí se. Tomu, že si ho jen zkoušel bych i věřil. Je mu to dost podobné.

„Pokud nemáte další otázky, ujmu se slova já, ať už to máme za sebou,“ vložím se do toho a ještě jim dám prostor pro otázky.

„Myslím, že teď nikoho nic konkrétního nenapadá, tak můžeš začít. Jsem zvědavá, co se dozvíme,“ pobídne mě Clarisa. Té září oči jako žárovky a její natěšení na mě doráží ze všech stran.

„Fajn, tak hurá do toho. Všichni víme, že našimi největšími nepřáteli jsou Aoi, Mamon a Leiko. Aoi je ve skutečnosti oproti těm dvěma malá ryba. Ten v téhle válce je jen proto, že se nesmířil s Naramienovou volbou partnera. Je přesvědčený, že démoni jsou podřadná rasa a tudíž je Serien naprosto nevyhovující. Po jeho boku by rád viděl sebe a tak se snaží Seriena odstranit z cesty. Mamonův důvod pomsty vám vysvětlil Akuma a na mě je abych vás seznámil s poslední jmenovanou. Leiko. Někteří z vás už vědí co je zač, ale jiní z vás jí znáte jen jako zrádce temnoty. Tak jsem vám ji přitom incidentu v temnotě představil. Lež to samozřejmě není, ale je toho za tím víc. Leiko bývala mou manželkou,“ vyprávím, ale tady se odmlčím. Je mi dost proti srsti nazývat jí manželkou, když vím, co prováděla za ohavnosti.

„Co se stalo?“ neudrží se Mira a pobídne mě k pokračování.

„Před 3 miliardami let jsem jí dal popravit. Její schopností je brát na sebe podobu druhých a to i s jejich schopnostmi. Mě nevyjímaje a právě v mé kůži vyvražďovala obyvatele temnoty. Užívala si jejich mučení a obyvatelé temnoty ze mě měli hrůzu. Nikdy nevěděli, kdy na ně přijde řada. Když jsem na to přišel, okamžitě byla prohlášena za nepřítele temnoty a ještě ten den popravena. Jenže se jí podařilo vyváznout a místo sebe nechala zemřít svou sestru Marianu. Tuhle skutečnost jsem se dozvěděl teprve nedávno, když pronikla do temnoty a ukradla krystal. V den popravy se mi zhroutil celý svět. Nepřišel jsem totiž jen o manželku, ale také o syna. Můj syn Seiji se pokusil svou matku zachránit a napadl mě. Jeho potrestala sama temnota. Vyhostila ho a ještě uvěznila a aktuálně je v opuštěném vězení na Zemi. A teď k tomu, proč se po tolika letech objevila. Chce mi sebrat všechno, na čem mi záleží. Tím myslí vás. Prahne po tom, aby mě dostala na samé dno a tím zničila mou existenci,“ vysvětlím jim, o co jí jde a tím v místnosti opět nastolím hrobové ticho.

„Musím přiznat, že tohle je hodně silná káva. Je nám jasné, že muselo být těžké s tím jít na světlo, ale některým z nás asi bude chvilku trvat, než si v tom uděláme jasno. Asi bude na místě si jít každý po svém a zamyslet se nad těmito informacemi,“ prolomí ticho Xari. Proti tomu nikdo nic nenamítá a v tichosti se rozejdou. Mezi prvními se vypaří Naramien a já si jen povzdechnu.

„Moc se na to netvářil,“ promluví u mě Serien a stejně jako já kouká na dveře, kterými odešel.

„To ne, ale už mi s tím leze na nervy. Mě nejdřív osočí z arogance, tebe pak nenechá ani odpočinout a nakonec hází tahle xichty? Přehání to,“ rozčílím se. Serien na to nic neřekne, jen si mě přitáhne k sobě a dlouze políbí. S díky to příjmu a svým počínáním se mu snažím dát najevo, jak moc potřebuju jeho těsnou blízkost.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Já zírám...

Yui-chan,25. 9. 2017 22:54

Tak tomu teda říkám díl plný zvratů. Že Mamon už není rodinný nepřítel jsem si užila asi 5 vteřin, než jsem došla k dalšímu odstavci :D ty to fakt neděláš jednoduché. Jinak počínání Fóxy si myslím, že už nenechá nikoho na pochybách, co se tam stalo. Předtím to ještě bylo na vážkách, ale tohle její poslední prokletí bylo jasné jako facka. Popravdě jsem čekala, že tím trestem pro Mamona bude právě slabý políček od Shiroyi, byla by to švanda :D ale Fóxa překvapila. Jinak k Naramienovi, štve mě čím dál tím víc. A jestli mě měl potěšit ten sen bez něj, tak se přiznám, že docela i jo :D . Umím si je představit jen ve dvou bez toho otravného a věčně nafoukaného zlořáda. Jinak to byl krásně vysvětlující díl (a osvěžující paměť :D ). Moc se těším na pokračování. Doufám, že Mamon najde cestu jak Leiko balamutit nepovedenými akcemi, nebo že Shiroya něco vymyslí. Moc se těším na pokračování :-*