Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhodnutí

29. 9. 2010

 (Azrael)

 

Tupě zírám, jak se matka zvedá ze země a nemohu uvěřit tomu, že je opět naživu a ve svém těle. Když se s Kirou dostanou mimo kruh, Shiroya ho nechá zmizet a levé oko mu zmodrá, Naramien.

 „Za tohle tě nenávidím. Nesnáším, když nevím co se děje,“ prskne nenávistně Naramien a všichni ihned pochopíme, na koho to bylo mířené, na Shiroyu.

„Ale no tak. Na tohle jsem musel bejt sám, ty bys mě jen rozptyloval,“ pochechtává se Shiroya a já se v nich začínám ztrácet.

„Nechte toho vy dva. Jste jak malý,“ okřikne je matka a rázem je ticho.

„Jsem rád, že jsi zpět,“ pronese myslím Naramien a obejme ji. Když se od sebe odtrhnou tak ji obejmu já. Matka mě začne hladit po vlasech a ty se zbarví do mé původní barvy. Také pocítím, že mi vrátila i moc, takže jsem zase anděl.

„Myslím, že je to takhle lepší, ale ty oči ti nechám. Fialová ti sluší,“ pronese matka a pustí mě. Poděkuji jí a přitáhnu si k sobě Kiriakiho, který mě též kladně ohodnotí.

„Kira jsi v pořádku? Jsi celý zelený,“ zhrozí se Ziki a Shiroya ho ihned začne prohlížet. Ve chvíli kdy se ho Shiroya zeptá, jestli ho něco nebolí, Kira omdlí a svalí se Shiroyovi přímo do náruče.

„Co mu je?“ vyhrkne Serien.

„Bude v pořádku, je asi jenom vyčerpaný,“ uklidní ho Shiroya a se Serienem v patách ho odnese do jeho pokoje.

„Hanako, jak moc se asi Naramien změnil?“ optá se, se strachem v hlase Gabriel a tím si vyžádá veškerou pozornost. Matka se na něj smutně podívá a pak si povzdechne.

„Víc než by si kdokoliv z nás přál. Nejvíc své chování změnil vůči Serienovi což ani jednomu nepřinese nic dobrého. Postoj k ostatním nijak nezměnil. Ty Gabrieli jsi pro něj vždy byl něco jako táta, takže s tím, že jeho táta opravdu jsi, se srovnal dobře. Azrael byl, je a bude jeho bratr, to se nezměnilo. Kiriaki je jeho nejlepší přítel a už dávno ho za bratra považoval, ale se Serienem je to všechno jiné. Dříve na něj vzhlížel jako na svou první a také jedinou lásku, ale teď když zjistil, že jsou nevlastní sourozenci, začal ho brát jako bratra, i když ho to nesmírně bolí. A pak je tu ještě Shiroya. Už jste si jistě všimli, že je to vlastně stále Naramien, jen jeho druhá tvář. Shiroya vše tolik neprožívá tak jako Naramien, takže fakt, že je Serien jeho bratr vůbec neřeší a podle mě se snaží přesvědčit Naramiena, aby udělal to samé. To jestli se mu to povede nebo ne, záleží jenom na něm,“ dopoví vyčerpávající odpověď ve chvíli, kdy do jídelny vejde Serien a všichni na něm poznáme, že vše slyšel.

„Jak je Kirovi?“ optá se Mira a tím odvede téma a přeruší to tíživé ticho které příchodem Seriena nastalo.

„Spí, byl hodně vyčerpaný,“ řekne tiše a začne dávat židle na své místo. Přidám se k němu a pomůžu mu odnést stůl na původní místo. Když je vše uklizené, všichni se rozejdeme do pokojů ale Seriena uvidím jít na střechu. Nechám ho být a zalezu si s Kiriakim do pokoje.

 

**************

(Serien)

 

Když se všichni rozpustí, rozhodnu se jít si pročistit hlavu na střechu. Zdolám několik schodů a otevřu dveře na střechu. Zhluboka se nadechnu, abych dostal do plic co nejvíc čerstvého vzduchu a až teď si všimnu, že zde nejsem sám. Na jednom z výběžků sedí Naramien nebo Shiroya, nevidím mu do tváře, takže nepoznám který to je. Sedí na kraji a nohu má přehozenou přes druhou. Rukama se za zády opírá o beton a nechává si slabým větříkem cuchat dlouhé krásné vlasy. Na sobě má kraťoučké bílé kraťásky a bílé tílko a celé nohy mu zakrývají bílé latexové kozačky. Nějakou tu chvíli si ho tupě prohlížím a nechávám se fascinovat jeho krásou a půvabem, když v tom mě vyruší sám důvod mého očumování.

„Měl by sis své myšlenky lépe hlídat. Nikdy nevíš, kdo je právě bude číst,“ uchechtne se a obrátí svůj pohled na mě. Naskytne se mi pohled na rudé oči, takže mi dojde, že je to Shiroya. Když mi konečně dojdou jeho slova, vzpomenu si, že mi může číst myšlenky a zrudnu. Shiroya se sladce usměje a otočí se ke mně.

„Tak co už si zapřemýšlel o mém návrhu?“ optá se mě s tím svým úsměvem.

„Ano zapřemýšlel a už jsem se rozhodl,“ řeknu a Shiroya trochu zvážní, oči mu potemní a pohled zkamení.

„A jak si se rozhodl?“ optá se mě přísně, až mi naskakuje husí kůže. Vím, že je to, protože se bojí, že to odmítnu.

„Přijímám tvůj návrh,“ řeknu pevně a Shiroyovi na tváři vykouzlím výraz plný štěstí. Natáhne ke mně ruce a já k němu poslušně přijdu. Vezme můj obličej do dlaní a přitáhne si ho ke svému, tak blízko, že naše rty dělí jen pár milimetrů.

„Děkuji,“ šeptne a naše rty spojí v polibek. Pocítím ten tolik známý ale málem ztracený pocit štěstí a lásky. Naše jazyky se proplétají a bojují o prostor tak vášnivě, že se neudržím a začnu se Shiroyovi dobývat pod tílko. Když palcem přejedu přes jeho levou bradavku, Shiroya se napne a hlasitě mi vzdychne do úst. Pro sebe se usměju a odtrhnu se od Shiroyových rtů a jazykem mu přejedu po již naběhlé tepně na krku. Velmi mě potěší když Shiroya slastně zavzdychá a v klíně se mu vyrýsuje pořádná boule. Konečky prstů ho přes kraťásky pohladím a odpovědí mi je další slastné vzdychnutí a zarytí nehtů do ramen, což mě ještě víc vzruší.

„Mučíš mě,“ zakňučí mi do ucha, které následně olízne a skousne.

„A ty zase provokuješ,“ škádlím ho, ale to se mi nevyplatí, protože mě chytne za tričko a jedním trhnutím jsem bez něj.

„To bylo nový,“ dělám uraženého.

„Už není,“ usměje se Shiroya, seskočí z výběžku a přitiskne mě ke zdi. Klekne si, rozepne mi kalhoty a začne si hrát s mým penisem. Ve chvíli kdy si ho ponoří do úst, se mi zatmí před očima a hlasitě zalapám po dechu. Mezitím co si hraje s mým penisem, tak si sundá kraťásky a začne se připravovat na vstup. Když už jsem na vrcholu, tak se Shiroya postaví a zpříma se mi podívá do očí.

„Miluj mě, miluj mě a naramiena celým svým srdcem. Slib mi to,“ zašeptá a z očí mu začnou téct slzy. Pro změnu já vezmu jeho obličej do dlaní a palci mu setřu slzy.

„Slibuji,“ odpovím mu tiše ale pevně a políbím ho.

 „Prosím, chci tě mít v sobě,“ hlesne mi do ucha. Přitisknu ho na zeď, nadzvednu si ho tak abych se do něj dobře dostal a Shiroya mi mohl omotat nohy kolem pasu. Pomalu do něj začnu vnikat a přitom ho líbám na tvář a na krk aby se uvolnil a nebolelo ho to. Když jsem v něm celý, přestanu se hýbat a čekám, až si na mě zvykne. Uběhne několik vteřin a Shiroya se pohne proti mně a jeho sladké zavzdychání mi naznačí, že můžu začít přirážet. Nejprve přirážím pomalu a lehce, ale po chvíli mi Shiroya dá najevo, že tu to nestačí a tak zrychlím tempo a zrychluju až do úplného vyvrcholení. Poté nás oba obléknu a Shiroyu odnesu do svého pokoje.

„Co bys řekl vaně?“ usměju se na něj.

„Ta by byla dokonalá,“ hlesne a svalí se na postel. Pousměju se a zapluju do koupelny, kde začnu napouštět vanu. Připravím nám ručníky a župany a pak se vydám za Shiroyou. Ten je rozvalený po celé posteli a snaží se, sundat si boty.

„Ukaž, pomůžu ti,“ směju se a Shiroya po mě hodí zlý pohled.

„Stejně je to tvoje vina,“ zabručí a nechá si sundat první botu.

„Jak to?“ optám se nevinně.

„Kdyby, jsi mě tak neuštval, tak bych si je byl schopný sundat sám,“ vrčí unaveně. Na to už mu nic neodpovím a svléknu mu oblečení. Poté svléknu i sebe, vezmu Shiroyu do náruče a vlezu si s ním do vany. Vypnu vodu a Shiroyu si upravím v klíně tak aby se o mě mohl pohodlně opřít. Celou dobu jsme potichu a užíváme si horké vody, která nám krásně uvolňuje svaly. Asi po deseti minutách si všimnu že Shiroya usnul. Shrnu mu vlasy z obličeje a užívám si jeho přítomnost, protože mi je jasné že s ním nebudu moci být pořád. Je to zvláštní, ti dva jsou úplně rozdílní ale přeci stejní. Když tak nad tím přemýšlím, nevím jistě, jestli tím, že spím se Shiroyou, nepodvádím Naramiena.

„Nepodvádíš. Řekl jsi to sám, jsme stejní,“ ozve se tiše Shiroya.

„Ano, jste stejní, ale jestli to tak vidí i Naramien,“ povzdechnu si.

„On to jednou pochopí. Pochopí, že jsi jen chtěl zachránit vaší a vlastně i naší lásku. A hlavně nesmí zapomínat na to, že já jsem on a naopak,“ pronese a políbí mě na krk.

„Dobře budu ti věřit,“ usměju se a poté ho vytáhnu z vany, protože mi tu co nevidět znovu usne. Osuším ho a zabalím do teplého županu. Shiroya se do něj zachumlá a po mém boku se přesuneme do postele, kde se ke mně přitulí.

„Shiroya, až se probudíš, není možné, aby byl Naramien při vědomí?“ zhrozím se, že by mohlo všechno skončit dřív, než to začalo.

„Neboj, já si ho ohlídám. Jsem o dost silnější než on takže se mu nepodaří vnímat dřív, než mu to dovolím,“ šeptne s úsměvem na tváři.

„To je dobře. Dobrou noc, Shiroya,“ popřeju a věnuju mu něžný polibek.

„Dobrou noc, Seriene,“ odpoví mi a polibek oplatí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaii

Kuro-nii,3. 10. 2010 22:22

Wauuu.. To bylo nádherné, nejspíš si budu muset přečíst i ostatní dílky protože to je krásné oc se mi to líbilo...xd

= ^.^ =

Soubi,30. 9. 2010 14:32

Krásná kapča....jen se opravdu bojím toho, jak bude reagovat Naramien, až se to dozví. A taky doufám, že neplánuješ zase nějaký průser. XD
Moc se těším na pokráčko

:-)

Lachim,30. 9. 2010 9:15

Nádhera. Nemám slov.

*doufá*

Yui-chan,30. 9. 2010 6:22

Doufám, že to není jenom klid pžed bouřkou, ale že je to jasná obloha, která se bouřky vůbec nemusí bát...takhle se mi to líbí mnohem víc, ještě aby se Naramien uklidnil...nebo mu přijdu pomoct ručně...tak koukej rychle přidat pokračování (i mě to jde rychlejš a to užje co říct =P)

Pěkný ...

KiS,29. 9. 2010 19:50

Moc pěkný ... :) Už se těšim na další díl ... :)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA