Kowai Yume

(Mamon) 

„Vítej zpět, můj pane. Kiku byl předán na léčení. Jeho zranění jsou vážná, smím vědět, kdo byl jeho nepřítelem?“ přivítá mě Angela, má nejvěrnější poddaná. Je známá svou příkrostí a absolutní lhostejnosti, k ostatním. Popravdě bych jí nikdy nesvěřil svůj život. U ní si nemůžu být jistý ochranou.

„Můj milý bratříček a Tsuchi,“ ušklíbnu se a Angela pozvedne obočí. Je jedna z mála zasvěcených a má mou plnou důvěru, co se věrnosti týče.

„Nečekané. Zdálo se, že ji už na dobro přestal používat. Tvůj plán zatím jde přesně jak má, jen abys nenarazil na nepřítele, který vše zmaří,“ zauvažuje a já si v duchu povzdechnu. To už se bohužel prakticky stalo. Zatracený Aoi, měl mi to říct hned a ne jednat na vlastní pěst. Mohlo být vše mnohem jednoduší ale to ne, takový luxus mi asi nepřísluší. Naštěstí ale není vše ztraceno a stále mám možnost vyhrát a Arden zničit. Yami je zatím ve druhé fázi přeměny tudíž tu je ještě nějaký čas na útok. Jen si najít vhodnou oběť. Ale upřímně mi není zrovna příjemné mít za nepřítele Shiroyu. Osobně proti němu nic nemám, spíš naopak obdivuju ho, ale stojí na špatné straně zdi. Chrání Arden jako svůj domov a to se mi příčí. Chci Arden zničit protože je velmi důležitý pro Akumu. Je pro něj schopen položit život a o to mi přesně jde. Zabít toho zmetka, zato, že mě už po narození zavrhl a hlavně zato jak ublížil mé drahé matce.

„Jak se vlastně daří našemu vězni?“ optám se bez jakéhokoliv zájmu. Tohle je taková má pojistka. Jsem si jist, že mi velmi usnadní cestu k vytouženému cíli.

„Už se nesnaží o osvobození a teď mlčí a odmítá veškeré jídlo,“ podá mi hlášení. Takže ignorace, to jsem nečekal. Vždy jsem si myslel, že v sobě má víc bojovnosti, než co teď ukazuje. No nic, zatím to nechám být.

„Dobře, když nechce, nebudeme se vnucovat. Můžeš jít a ať mi udělají něco k jídlu. Vyhládlo mi,“ propustí ji. Ani ne za 10 minut mi je do pracovny doneseno vydatné jídlo. V klidu pojím a mezitím si pročítám nějaké dokumenty a zprávy od špehů, kteří pro mě shánějí informace.

„Pane, chce s tebou mluvit špeh,“ ohlásí mi Angela, potom co na výzvu vstoupí.

„Ať vejde,“ přikážu a Angela nás nechá o samotě.

„Můj pane, přišel jsem, jak jste přikázal. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale nebylo snadné pana Buera vyhledat,“ ihned se omlouvá za zkoušení mé trpělivosti. Je pravda, že si dal načas. Je to pár týdnů co jsem mu zadal vypátrání Buera.

„Nevadí, jsem trpělivý, pokud to přináší své ovoce. Tak podej zprávu,“ poručím a pohodlně se uvelebím v křesle.

„Pan Buer fyzicky napadl Akumu-sama a zato byl odsouzen k trestu vězení bez možnosti návštěv. Proto ho bylo obtížné vyhledat, ale štěstí mi bylo nakloněno a potkal jsem Lilith-sama a ta mi vše pověděla,“ seznámí mě se svým pátráním a já si opět povzdechnu. Už se nedivím, že jsem ho nemohl vycítit. Tohle vězení je postaveno ze speciálního kamene, který požírá aurové částice, které každý ze sebe samovolně vypouští. Navíc vězňům minimalizuje jejich schopnosti, takže není možné, aby unikli pomocí kouzel. Bože to je snad zlej sen. Proč mám kolem sebe samý idioty? Určitě má cenné informace, ale takhle je z něj nedostanu.

„Dobře, mám pro tebe nový úkol. Chci, abys sledoval Gabrielův dům, a o všech obyvatelích požaduji podrobné informace. Tohle není časově omezené, a chci průběžné informování. Nějaké dotazy?“ optám se.

„Žádné, pane. Teď když mě omluvíte,“ pronese a je v tahu. Unaveně se protáhnu a rozhodnu se pro koupel. Zapluju do koupelny, která je ve stylu lázní a na lavici podél zdi si odložím oblečení a čistý ručník. Vlezu si do vody a uvelebím se vedle jedné ze čtyř dračích hlav, ze kterých proudí horká voda. Její šum je krásně uklidňující a dokáže vás připravit o veškeré starosti. Strávím tu asi hodinu, než vylezu a osuším se.

„Pane, promiň, že tě ruším, ale tvá matka se po tobě shání,“ nakoukne do koupelny Angela. Kývnutím její slova vezmu na vědomí a obleču se. Jakmile jsem hotov, zamířím do opačné části domu, kde jsou matčiny komnaty. Zaklepu na dveře jejího pokoje a po tiché výzvě vejdu.

„Ahoj mami, jak ti je?“ optám se, když jí spatřím v posteli. Často trpí depresemi a navíc má rakovinu prsu. Asi si říkáte, proč ji nějaký léčitel neuzdraví, ale věřte, že to jsem zkoušel snad stokrát. Nevím proč, ale nejde to vyléčit. Každým dnem je její stav horší a já se bojím dne, kdy to její tělo nevydrží a zemře.

„Zlatíčko moje, pojď ke mně. Řekni prosím tě Liamovi ať mi nenutí ty hnusný léky, je mi dobře,“ prosí mě. Liam je její osobní sluha a také pečovatel. Posadím se k ní na postel a prohlédnu si jí.

„Víš, že nemůžu. Musíš ty léky brát, jinak se ti udělá zle. Věř mi,“ přemlouvám jí. Matka je nemocná i duševně a závažnost jejího tělesného onemocnění jí úplně nedochází a často odmítá léky, které jí drží při životě.

„Tak dobře ale jen kvůli tobě. Dozvěděla jsem se, že tvůj otec se vrátil do pekla. Jak se mu daří?“ optá se a mně se naježí všechny chlupy na těle. To je další věc, za kterou Akumu zabiju. Matka ho celým srdcem i duší miluje, a když jí před mnoha lety opustil s tím, že je jeho největší chybou, které se kdy dopustil, naprosto přišla o rozum. Během prvních let se snad stokrát pokusila o sebevraždu a párkrát se pokusila zabít i mě. Jen díky jejím rodičům, dej jim smrt věčnou slávu, a věrnému služebnictvu se jí to nepodařilo. Nakonec si teď myslí, že jí Akuma stále miluje a nevídá ji jen kvůli náročné práci. Proto jsem jí nikdy neřekl o jeho vztahu s Gabrielem a jejich dvou synech. To by jí už úplně odrovnalo a to já nechci.

„Má se dobře, jen má hodně práce. Teď když spravuje i Arden, tak je toho na něj moc,“ zalžu jí. Myslí si, že spolu vycházíme a já jí to nemíním vyvracet.

„Chudáček, určitě pořádně nejí a nespí. Vyřiď mu, ať o sebe dbá a ať mě někdy přijde navštívit. Tak ráda bych ho zase viděla,“ strachuje se a mě to přivádí k slzám a nepříčetnosti. Kdyby jen viděl, co z ní udělal.

„Neboj, vyřídím mu to a až bude mít čas tak se určitě zastaví,“ uklidním ji naprostou lží a pak jí nechám odpočívat. Já se rázným krokem přesunu hluboko do lesa za domem a tam nechám svůj vztek volně proudit. Když se pak vracím zpět do domu, je většina lesa naprosto vyhlazena.

(Hanako)

Uběhlo několik dní ode dne kdy se Yami se Serienem a Clarisou vrátili, a Yami je stále pod sedativy a spirituální řetězy přibývají. Naramiena se stále nepodařilo vypátrat a vzduchem se šíří nebezpečný klid. Všichni cítí, že se schyluje ke katastrofě, ale nikdo o tom neřekne slovo a chovají se, jako kdyby vládl mír.

„Mami? Vnímáš mě?“ vytrhne mě z přemýšlení Azrael.

„Ne promiň, co si říkal?“ omluvím se a snažím se ho plně vnímat.

„Říkám, že se mi na tom Serienovým příběhu něco nezdá. Přijde mi, že nám neříká všechno,“ zavrčí a je na něm vidět jak ho to žere. Sakra zase se v tom šťourá. Proč musí být takový detektiv?

„Nech to být. Asi to není důležité, když to nechce říct,“ vydechnu a promnu si spánky. Poslední dobou mě pořád bolí hlava a nic mi na to nepomáhá. Fóxa říká, že je to stresem, který v posledních dnech zažívám, a přestane to ve chvíli, kdy se dostatečně uklidním.

„Nenechám to být. Je to zlé tajemství, je mu vidět na očích a já zjistím co to je i kdybych to z něj měl vymlátit,“ zaduní a pak se někam vytratí. Je jako pes, který když chytí stopu tak se za ní žene i přes překážky.

„Bože ať už tomu je konec,“ zakňučím a svalím se do křesla stojícího poblíž. Všechno se začne lepšit, jakmile se vrátí Shiroya, ale kdy to bude, nikdo neví. Děsí mě představa, že to bude trvat ještě dlouho a teď když je i Yami vážně oslabený, je tu velká pravděpodobnost útoku.

„Neboj, už to nebude dlouho trvat. Věř mi,“ chlácholí mě Raven, který si přede mě přepne a mé dlaně sevře v těch svých. Věřím mu, navíc je se Shiroyou přímo spojený a dostává aktuální informace o jeho stavu. Je až neuvěřitelné jak snadno si jeho důvěru vybudoval. Asi tomu dopomáhá jeho věrnost a oddanost a také čisté úmysly.

„Slib mi, že na sebe dáš pozor,“ vydechnu ztrápeně, nakloním se k němu a pevně ho obejmu.

„Cože? Teď trochu nechápu, co máš na mysli,“ vykulí na mě své nádherné temně modré oči.

„Shinigami. Jsi jejich terč a jsem si jistá, že Agnus tě nenechá jen tak na pokoji,“ osvětlím svá předešlá slova.

„Neboj, já se nedám a navíc Agnus není žádný nepřítel a ti ostatní také ne. A nezapomínej, že nikdy nejsem sám,“ usměje se a upozorní mě na fakt, že všude chodíme nejméně po dvou abychom se případným útokům mohli bránit. Jeho slova mě trochu uklidní, ale nesmažou ten tíživý strach z jeho ztráty.