Kowai Yume

 (Naramien)

„Nejdřív ti vysvětlím, jak to uděláme, ano?“ optám se.

„Ano, bude to bolet?“ kývne.

„Ne, jen to bude trochu nepříjemné. Říká se tomu splynutí duší do jednoho těla. Jde o to, že má duše a vědomí opustí mé tělo a vstoupí do tvého a spojí se s tvou duší. Je tu ale menší háček, jestli tvé tělo mou duši nepřijme, můžu zemřít. Když se to, ale povede, budu schopný ti tvýma očima ukázat, že Azrael není zlý,“ vysvětlím mu.

„Ale co když se to nepovede, já nechci, abys zemřel,“ fňukne Kira.

„Neboj, to se nestane, pokud mi budeš věřit,“ řeknu s pohledem plným důvěry v něj.

„Dobře, věřím ti,“ pousměje se.

„Tohle je sebevražda,“ štěkne Azrael.

„Zvládnu to,“ odpovím mu tvrdě. Podívám se na Kiru a ten kývne, že je připraven. Kleknu si k němu tak, abychom si dívali přímo do očí.

„Dej mi ruce na tváře a zavři oči,“ rozkážu. Já udělám to samé, ale oči nechám otevřené. Začnu odříkávat latinské verše a cítím, jak se má duše snaží dostat z těla. Před očima mám mžitky, a když už konečně opouštím své tělo, objeví se, přede mou matka.

„Matko,“ vydechnu.

„Zvládneš to, věřím ti,“ povzbudí mě a zmizí. Přistoupím ke Kirovi a opět začnu odříkávat verše a doufat že mě Kira přijme. Jeho tělo váhá, jestli mě má pustit, ale nakonec to dovolí a já začnu splývat s jeho duší. Povedlo se.

**********

(Azrael)

Dívám se na těla před sebou a ani jedno se nehýbe. Naramienovo tělo je prázdné a v Kirově těle se mísí dvě duše. Po chvíli se duše spojí a zklidní.

„Naramiene, jste oba v pořádku?“ optám se v obavě v hlase.

„Jo jsme,“ řekne a otevře oči. Leknu se, protože má každé oko jiné. Levé prozrazuje Naramienovu přítomnost, protože je nebesky modré a pravé oko je bronzové, Kirovo.

„Jaké to je, být v jiném těle?“ vyzvídám.

„Nijak zvláštní. Kiro, jdeme na to,“ poručí Naramien. V tu chvíli se jejich oči rozzáří a tělo se ve vedení Kiry hádám, usměje.

„Už ti věřím,“ řekne Kira.

„To jsem rád,“ usměju se.

„Kiriaki neviděl jsi Nariho, nemůžu ho nikde najít a …“ zadrhne se Serien s pohledem na mě, Kiru a nehybného Naramiena.

„Seri není to tak jak to vypadá,“ začne hned Kiriaki.

„Co tady dělá? A co tady děláš ty Kira, máš dávno spát,“ štěkne. Kira se na něj otočí a Serienovi se podlomí kolena.

„Co to je?“ vydechne Serien.

„Je ve mně, Nariho duše je ve mně proto mám každé oko jiné a proto se Nariho tělo nehýbe,“ osvětlí Kira.

„Jak? To nechápu,“ děsí se.

„Jde o to, že mi Kira nevěřil, že jsem na vaší straně,“ osvětlím, ale jeho výraz mi prozradí, že mi nevěří ani slovo.

„Je to pravda, je s námi. Kira tomu taky nevěřil a nechtěl se podívat na jeho auru, protože se bál toho, že je to pravda. Použil jsem něco jako převtělení, jen s tím rozdílem, že jsme v jednom těle dva a komunikujeme spolu,“ ujme se Kirova těla Naramien.

„A takhle už budete napořád?“ optá se Serien.

„Ne, já se zase vrátím do svého těla, ale …“ nedořekne Naramien.

„Jaký ale?“ zděsí se.

„Ale, je tu pravděpodobnost, že duše nedokáže najít cestu zpět do svého těla a to by znamenalo, že by Naramien zemřel,“ vyslovím vyčerpávající odpověď.

„To ne, jak jsi s tím mohl souhlasit, když víš, co se může stát?“ štěkne na mě Serien.

„Naramiene co je ti?“ optá se náhle Kiriaki. Všichni se podíváme na Kirův pobledlý obličej.

„Jak víš, že je něco s Narim?“ optá se Serien.

„Když se pozorně podíváte, na ty oči poznáte, že je vždy jedno jasnější než to druhé. Oko, které je jasnější oznamuje, že jeho majitel právě teď ovládá tělo. Nari odpověz mi co se děje?“ vysvětlí a naléhá Kiriaki.

„Mé tělo,“ řekne vyděšeně.

„Co je s ním?“ optám se.

„Umírá,“ řekne a z modrého oka začne ztékat slza.

„Cože?“ křikneme zděšeně.

„Umírá, musím se ihned vrátit, jinak zemřu,“ vyhrkne Naramien a začne se zpětným procesem.