Kowai Yume

 Uběhlo několik dní ode dne kdy se Yami ošklivě pohádal s Narim. Yami se dostatečně zotavil ze svého zranění a dokonce vrátil Ardenu jeho původní podobu. Umělé slunce vytvořené Akumou se po střetnutí s prvními paprsky pravého slunce rozpadlo a země společně s veškerou zelení se velmi rychle vzpamatovává z dlouhodobého uvěznění v ledu. To pochopitelně nejvíc potěšilo Clarisu a také mě. Clarisa hned vytáhla Hanako na procházku, aby zkontrolovaly, zda je vše v pořádku. K nim se přidal ještě Raven, kterého pozvala Hanako. Na přání Arami a Azraela se rozhodli, že zde všichni zůstanou přibližně dva týdny, ale jen v případě, že nenastanou nějaké potíže. Z toho jsem si odvodil, že těmi potíži myslí Shiroyu nebo Aoie. Jediný, kdo se občas vrací to temnoty je Nikolaj, který takto dohlíží na zdravotní stav Shiroyi a Yamiho. Ten po celou dobu dělá Arami společnost a já nepřestávám žasnout nad jejich pevným poutem. Nari je stále v opozici a protestuje proti Yamiho přítomnosti. Už mi ty jeho věčný připomínky začínají lézt krkem a je jen otázkou času, kdy mi rupnou nervy a vyjedu po něm. Teď je naštěstí zabraný do knížky a Yamiho přítomnost ignoruje. To je přesně ten pravý čas na odpočinek a užívání si klidného večera. Je tu s námi ještě otec, rozhodl se, že provětrá účetnictví a teď něco horlivě zapisuje do účetní knihy a také Arami, která hraje s Yamim dámu. Ani jsem netušil, že něco takového umí hrát. Arami se mi už stihla pochlubit, že se díky Yamimu hodně zdokonalila v kouzlech a hlavně ovládání větru.

„Seriene, řekni mi něco o tvé matce. Nikdy si mi o ní nevyprávěl,“ odtrhne se Nari najednou od knihy a mě touto otázkou dost zaskočí. A nejen mě. Otec se služně zakucká čajem, kterého se právě napil a Yami se na mě podívá pohledem, který nejsem schopen identifikovat. Jeho pohled byl krátký ale i přesto že se vrátil ke hře, si jsem jistý, že nás poslouchá. Stejně tak i otec, který dělá jako, že něco hledá v dokumentech.

„Já si na ní vůbec nepamatuju. Vím jen to, že měla komplikovaný porod a podařilo se zachránit jen Kiriakiho. Bylo mi tehdy sice už osm, ale na ní si nevzpomínám, stejně jako na své dětství, které se mi vybavuje jen mlhavě,“ odpovím mu a jasně slyším, jak si otec oddechl a Yami naopak tiše zasmál.

„To je škoda, určitě to byla hezká a milá žena,“ povzdechne si Nari a vrátí se zpět ke své knize. Zajímalo by mě, jak ho napadlo ptát se po mé matce. Nikdy dřív se o to nezajímal. Přestanu nad tím uvažovat, zavřu oči a užívám si ničím nerušený klid. Rušno začne být se západem slunce, kdy Yami rozhodne, že pro Arami je čas jít spát. Jsem rád, že svou úlohu jejího ochránce a přítele plní tak zodpovědně. Jsem si jist, že kdyby měl někdy děti, byl by z něj skvělý otec. Ale když vezmu v úvahu orientaci Shiroyi a Nariho tak dost silně pochybuji, že i kdyby si Yami někoho našel, byla by to žena. Bože, jestli to takhle půjde dál, tak na Ardenu bude nulová natalita. No ale ještě tu máme Miru, která je neuvěřitelně plodná a snad se dočkám i vnoučat. Přeci jenom mám čtyři dcery, takže je tu dost reálná šance, že budu mít alespoň jednoho zetě, a Kiru, který si snad jednoho dne najde dívku a ne chlapce, jak to udělal Xari. Otec také uzná, že je čas sbalit účetnictví a omluví se s tím, že je unavený. Yami se po chvíli vrátí, aby uklidil dámu.

„Kdyby něco, tak jsem u sebe,“ ohlásí svou novou polohu a já kývnu na srozuměnou. Nari ho ani nezaregistruje a dál si klidně čte. Rozhodnu se zjistit si pár informací a tak nechám Nariho o samotě a vydám se k Yamimu. Zaklepu na dveře jeho pokoje a čekám na odezvu.

„Dál,“ ozve se a já tedy vstoupím.

„Neruším?“ optám se. Nerad bych ho odváděl od spánku. Při pohledu na něj trochu strnu, protože má na sobě jen kalhoty a vlasy si vyčesal do vysokého culíku a stáhnul si je přes rameno na hruď, aby se nedotýkali už na pohled bolestivého znaku na zádech. Takhle vypadá úplně jinak. Když si ho tak prohlížím tak objevuji další rozdíly mezi ním a Shiroyou s Narim. Yami má robustnější a také vypracovanější postavu. Shiroyu nebo Nariho si lze splést se ženou ale jeho ne. Z něj čiší mužnost a hlavně síla.

„Ne jen pojď dál. Snad nebude vadit, když zůstanu takhle. Je to mnohem pohodlnější. Co potřebuješ?“ optá se a z tónu hlasu poznám zájem.

„Chci se na něco zeptat, ale nechtěl jsem to řešit v přítomnosti někoho dalšího,“ začnu opatrně. Yami lehce nakloní hlavu do strany a zpříma se mi podívá do očí.

„Chceš vědět, co tak strašného jsem udělal Naramienovi, že mě takhle nenávidí?“ optá se s mírným úsměvem.

„Jak víš na, co se tě chci zeptat?“ vydechnu zaskočeně.

„Nemyslím si, že je zde něco co bys chtěl vědět víc než právě tohle,“ prozradí mi, jak to ví.

„To dává smysl. Tak řekneš mi, cos mu udělal?“ položím svou otázku a doufám, že mi na ní odpoví.

„Jo řeknu ti to, přeci jenom si myslím, že bude lepší, když to budeš vědět. Sice si to pak od Shiroyi slušně slíznu, ale mě je ukradený, že mě budeš nenávidět,“ pronese s úšklebkem na tváři.

„Proč bych tě měl nutně nenávidět?“ zamračím se a tím mu dám jasně najevo, aby to už vyklopil.

„Ublížil jsem mu a hlavně poznamenal. Nestalo se ti, že jsi při milování s ním udělal něco hrubého a on zareagoval vyděšeným pohledem a ztuhnutím?“ zeptá se a jeho úšklebek se rozšíří. Zprvu nechápu, kam tím směřuje, ale pak si vzpomenu, že něco podobného se mi stalo. Tenkrát jsem ho myslím trochu kousnul do krku a on úplně ztuhnul a vytřeštil zděšeně oči. Nechápal jsem, co se stalo a ani teď nejsem moudřejší nebo že by snad.

„Správně. Znásilnil jsem ho,“ odpoví na můj pohled částečného pochopení.

„Proč?“ vydechnu a snažím se to vstřebat.

„Protože má jedinečnou schopnost Shiroyu připravovat o nervy a přivádět ho do stavu nepříčetnosti. Jistě ti už došlo, že to já jsem jeho nepříčetnost. Nebo jsem jí spíš byl do doby, než jsme se oddělili. To jsem pak ovládal tělo já a trestal ho za jeho činy. Strašně jsem vás dva nenáviděl za utrpení, které musel kvůli vám zažívat, ale ty jsi pak dokázal, že si přeješ, aby byl šťastný a tak má nenávist k tobě vyhasla. Jenže to samé o Naramienovi říct nemůžu. Mám totiž pocit, že chce Shiroyu připravit o rozum a zbavit se ho,“ odpoví mi již s chladným výrazem i tónem hlasu. Chvíli na něj jen nechápavě civím, ale pak mi dojde význam jeho poslední věty.

„To není možné. Nari by mu nikdy nic takového neudělal. Miluje ho stejně jako já,“ vyhrknu a snažím se ho přesvědčit o opaku.

„Já taky neříkám, že to dělá vědomě. Myslím si, že někde hluboko v podvědomí je přesvědčený, že když ses první setkal s ním tak na tebe má právo jen on a nechce se o tebe s nikým dělit,“ doplní svá předešlá slova a já nad tím začnu uvažovat a nechtě dojdu k názoru, že má možná pravdu.

„Obávám se, že jistá pravděpodobnost by tu být mohla,“ povzdechnu si a unaveně si prohrábnu vlasy, které si chci nechat ostříhat.

„Hm, nezdáš se, že bys ke mně cítil zášť,“ pronese zamyšleně a lehce znuděně.

„Pravda měl bych jí cítit, ale necítím. Možná je to tím, že si jen bránil svého pána. Sice tento způsob trestu neschvaluju, ale nemám ti to za zlé,“ opáčím a mě samotnému to přijde divné. Nakonec to nechám být a poděkuju mu za odpověď a popřeju mu dobrou noc. Ještě než odejdu se mi Yami vysměje a označí mě za blázna, když mu za něco takového děkuju. Na to už jen pokrčím rameny a opustím jeho pokoj. Možná jsem blázen, ale rozhodně jsem rád, že alespoň někdo přede mnou všechno netají. S touto myšlenkou vejdu do mého pokoje a tam se na mě stočí pohled předmětu naší debaty.

„Kam ses vypařil?“ optá se, když si u zrcadla rozčesává vlasy.

„Potuloval se po zahradě,“ zalžu. Nebudu mu přece říkat, že jsem byl u Yamiho a mluvil o něm.

„Myslel jsem si to. Všiml jsem si, že tam chodíš celkem často,“ spolkne mi to a s omluvou, že je unavený zaleze do postele a během vteřiny je tuhý. Tiše k němu přejdu a opatrně mu shrnu vlasy ze zátylku, abych viděl na znak. Od té doby co o něm vím tak ho kontroluju každičký den a přitom pomyslně stříhám metr do dne, kdy se tu objeví Shiroya a znak smaže úplně. Nari má naštěstí tvrdé spaní a tak se nemusím bát, že by mi na to přišel. Rozhodně nevím, jak bych mu to vysvětloval. V posledních dnech se znak nijak nezměnil a teď vypadá jako velmi staré a neopravované tetování. Ovšem na ten Yamiho znak nemá. Ten už drží jen silou vůle. S povzdechem se od něj vzdálím a rozhodnu se pro sprchu. Vysvleču se a zalezu si pod sprchu. Nějakou chvíli jen tak stojím a nechávám se smáčet proudem vody a až když mě to začne nudit, tak se umyju. Umyju si i vlasy, protože dnes bylo vedro a chvílemi jsem se dost potil. Jakmile dokončím svou očistu, vylezu ze sprchy a pořádně se osuším. Suchým ručníkem si vysuším vlasy, které následně rozčešu, abych je neměl zacuchané. Obleču si volné kalhoty a vrátím se do pokoje. Spát se mi vůbec nechce a tak se posadím do křesla a snažím se na nic nemyslet. To se mi ale nedaří a stále mi v hlavě vyvstává otázka, zda je opravdu možné, že Nari vše podvědomě sabotuje, aby mě měl jen pro sebe. Jsem tím natolik zaobíraný, že si ani nevšimnu Leny, která se objeví v pokoji a teď na mě upřeně zírá. Nejspíš jí po čase dojde, že si jí jen tak nevšimnu a upozorní na sebe hlasitým mňouknutím. To mě vytrhne z přemýšlení a konečně jí věnuju pohled.

„Už ses konečně vrátila? Víš, že já už jsem nějakou dobu v pořádku? To nebylo od tebe hezké, takhle mě tu nechat,“ promluvím na ní ublíženě. Lena mi vyskočí na klín a na usmířenou mi olízne tvář a stulí se do klubíčka. Prsty zabořím do její hebké srsti a jemně jí začnu hladit. Místy jí podrbu a na to mi odpoví spokojeným vrněním. Tohle mi vydrží pár hodin a nakonec se rozhodnu, že si doopravdy zajdu do zahrady, kde mi je nejlíp. Lena se ke mně připojí a v tichosti cupitá vedle mě. Ještě se stihnu podívat na hodiny, které ukazují něco málo po půl druhé ráno. Další probdělá noc.