Kowai Yume

 Pohledem rentgenuju Yamiho jak odříkává verše, které mě utvrzují v tom, že bych se měl co nejrychleji pakovat. Je mi už od začátku jasné, že ten kdo zůstane, nepřežije. Po dokončení zaklínadla se kolem něj utvoří černá probíjející koule, která co nevidět započne svůj útok. Když se koule o několik centimetrů smrští, otevřu si průchod do světla a vyčkávám. Ve chvíli kdy se z koule stane tlaková vlna, skočím do průchodu, ale i tak nejsem ušetřen pocítění její moci. Do svého pokoje z průchodu doslova vypadnu a nevěřícně hledím na sežehnutou levou paži. Upřímně mám místo kůže popel a pod ním vidím uškvařené maso a kus kosti. Rychle si ruku umrtvím, než odezní šok a já začnu cítit bolest. Tak to mě tahle sranda přišla pěkně draho. Přišel jsem o spoustu služebníků, ruka je víc než v nechutném stavu a navíc mám takové zlé tušení, že tohle se jen tak nezahojí.

„Netušil jsem, že procvičuješ skoky z průchodu,“ ozve se z křesla u okna kamenný bezbarvý a mě dost známý hlas.

„Nech si ty kecy Mamone. Co tu vůbec děláš?“ štěknu po něm. Nesnáším, když se tu jen tak z nenadání objeví.

„Ale doslechl jsem se, že tě Shinigami požádali o službičku a ty ses vydal do temnoty. Zajímalo mě, v jakém stavu se vrátíš,“ pronese lhostejně. Jo jasně ty, že by ses staral o můj zdravotní stav.

„Můžeš mi vysvětlit, proč svou přítomností zamořuješ vzduch tady a ne v pekle?“ zavrčím a dál si prohlížím zraněnou ruku.

„Pche. Tam mě teď neuvidí. Otec se z mě neznámého důvodu vrátil do pekla a já fakt nemám náladu se tam s ním potkávat,“ odfrkne si a znuděně si podepře hlavu.

„Prosím tě. Ten tě ignoruje už od tvého narození a dost pochybuju, že byste na sebe narazili,“ vrátím mu to.

„To sice jo, ale mě stačí už jen to vědomí, že tam je abych se tam nezdržoval. Ale je to divné. Vrátil se totiž sám a jediný kdo by mohl vědět proč a řekl mi to je Buer a toho nemůžu najít,“povzdechne si a pak se pohledem zaměří na mé zranění. Trochu se zamračí, zvedne se z křesla a přejde ke mně. Čapne mě za zraněnou ruku a já v duchu děkuji bohu, že jsem si ji umrtvil. On si totiž na ohleduplnost moc nepotrpí. Jeho oči naberou oranžovožlutou barvu a já už vím, že tím dokáže rozpoznat podstatu kouzla, které způsobilo toto zranění. Prý tuto vlastnost zdědil po matce. Chvíli jen zranění rentgenuje a pak si povzdechne. Odtáhne se ode mě a barva jeho očí se vrátí na původní smaragdově zelenou.

„Myslím, že jsi právě přišel o ruku a za žádnou cenu se to nesnaž vyléčit, jen to tím zhoršíš,“ vynese rozsudek nad mou rukou a já se na něj zděšeně podívám.

„To snad ne? Přece musí existovat způsob jak to vyléčit,“ vyhrknu a zničeně pozoruju mou ruku.

„Je jen jeden způsob jak kouzlo zvrátit. Shiroya je mistrem těchto typů kouzel a on jediný ti může ruku zachránit. Ale pochybuju, že by se nad tebou slitoval a kouzlo vzal zpět,“ pronese klidně a sedne si zpět do křesla, ve kterém doteď seděl.

„Shiroya by to možná udělal ale Yami těžko. Sakra,“ povzdechnu si.

„Yami? On existuje ještě někdo, kdo ovládá tyto techniky?“ podiví se Mamon a mě až teď dojde, že jemu jsem se o Yamiho existenci ještě nezmiňoval.

„Shiroya svou černou moc osamostatnil a dal jí vlastní tělo a pojmenoval Yami. Dost výstižné, nemyslíš? Shiroya je nyní v neschopnosti a Yami chrání temnotu všemi možnými prostředky, jak ostatně vidíš,“ osvětlím mu pár informací, které mu unikly. Mamon si vše v hlavě uspořádá a pak pronese něco ve smyslu, že tím pádem se můžu se svou levou rukou rozloučit. Nato mu už nic neodpovím a rozhodnu se dát si sprchu a trochu si ránu očistit. Dělá se mi špatně, když smívám zuhelnatělou kůži, která se pak ztrácí v odpadu. Trvá snad celou věčnost, než jsem hotov, pak se osuším, což není žádná sranda s jednou rukou. Obléknu si čisté oblečení a musím hrábnout po tričku s dlouhým rukávem, aby nikdo o mém zranění nevěděl. Bude docela makačka to přede všemi skrýt. Až po nějaké době si uvědomím, že Mamon zmizel, když jsem byl ve sprše. Ještě že tak, nesnáším, když má rejpavou a tu právě dnes má.

„Aoi, shání se po tobě Kami-sama,“ oznámí mi anděl, který po vyzvání vešel do pokoje. Jen kývnu na srozuměnou a vydám se za tím starochem. Ten opět vysedává v hlavním sále a netrpělivě poklepává nohou. Mlčky před něj předstoupím a jako správný poddaný pokleknu.

„Aoi, nevíš náhodou něco o nedávném únosu Naramiena?“ optá a sjede mě podezíravým pohledem. To jsem mohl čekat, že se na to začne vyptávat. Od toho únosu byl někde zašitej a mě bylo jasné, že až se naskytne příležitost tak ze mě bude tahat rozumy. Jemu taky aby něco uniklo.

„Vím jen, že ho unesla parta démonů, kteří slouží Shinigami, ale pokud mi je známo tak ho Yami zachránil a je v pořádku,“ odtuším nevzrušeně. Ale pravdou je, že to já jim to poradil. Bylo jasné, že mezi zachránci bude ten Raven, který se hodně angažuje. Bohužel, kdo mohl počítat s Yamim, že?

„Opravdu víš jen to?“ pokračuje ve výslechu a jeho pohled mi jasně naznačuje, že kdyby mohl tak mi nevěří ani nos mezi očima.

„Ano jen to. Nejsem zasvěcen do záležitostí Shinigami,“ kývnu a musím si tleskat zato, jak dobrý lhář jsem.

„Dobře, budu ti věřit. Můžeš jít,“ povzdechne si Kami a propustí mě. Já se vrátím do pokoje a naštvaně bouchnu zdravou rukou do zdi. Sakra, budu muset být opatrnější v tom, co dělám, jinak mu brzo dojde, že nejednám podle jeho pravidel a příkazů. A co hůř, nadále útočím na Anděla temnoty i přes to, že mi to Kami před nedávnem výslovně zakázal.

********

Už je to čtvrtý den co byl Nari vyléčen a upadl do hlubokého spánku. Každou další minutou se děsím víc a víc že se snad nikdy neprobudí a to mi bylo řečeno, že se mezi druhým a třetím dnem vzbudí a ono stále nic. Před dvěma dny nás Azrael informoval, že Yami už je při vědomí a tak jsem jako na trní. Probděl jsem u jeho postele už tři noci a to se na mě začíná projevovat a ostatním členům rodiny se to pochopitelně nelíbí. Jediné co mi dokazuje, že stále žije je jeho občasné přetočení se do jiné polohy, ale oči stále neotevřel. Z mého přemýšlení mě vytrhne jemné zaklepání na dveře, ve kterých se po vyzvání objeví Xari.

„Nesu ti snídani a silné kafe,“ osvětlí svou návštěvu, a když mi předá svůj náklad, posadí se vedle mě. Je mi jasné, že si tu počká tak dlouho, dokud se nenajím. Dělají to tak vždycky, protože když mě nechali bez dozoru tak jsem se jídla ani nedotkl. Jsem jim za to vděčný, protože když nejím tak mi rychleji ubývají síly a to si v téhle situaci nemůžu dovolit. V klidu se najím, a když jsem hotov, odložím talíř a pustím se do kafe, které jak po prvním doušku zjistím je opravdu silné.

„Nějaké zprávy z temnoty?“ optám se s pohledem upřeným na Nariho. Tak rád bych slyšel, že se Shiroya dostal z krystalu. Bohužel mám takové tušení, že to ještě nějakou dobu neuslyším.

„Zatím nic, ale zvířata začala být nějaká neklidná, všechna se shromáždila na dvoře a je na nich vidět ostražitost,“ odpoví mi Xari a jeho odpověď mě zaskočí. Když jsou zvířata neklidná, znamená to, že se v temnotě musí něco dít. Radši na to nemyslím a snažím se nedomýšlet si nějaké závěry, které by mě mohly akorát tak zneklidnit. Xari si ode mě převezme talíř a s omluvou, že mi později donese oběd, opustí pokoj. Neuběhne ani dvacet minut po jeho odchodu a Nari se začne neklidně vrtět a co chvíli se převalovat ze strany na stranu. Nejspíš má noční můru anebo je schopen reagovat na dění v temnotě a pociťuje stejné napětí jako zvířata. To už mi vcelku nažene strach a mé přání vědět co se děje se stále zesiluje. Neklid Nariho postihuje více jak hodinu. Nakonec se napne a pak se stane něco, co jsem vůbec nečekal.

********

„Yami!“ vyhrknu a prudce se posadím na posteli. Chvíli absolutně netuším, kde to jsem, ale pak bezpečně poznám prvky mého pokoje a také zaznamenám pohyb vedle sebe. Okamžitě se tam podívám a střetnu se se Serienovým vyjukaným pohledem.

„Kde je?“ optám se a snažím se zklidnit svůj dech.

„Kdo? Yami?“ optá se stále trochu vyjukaně.

„Jo ten. Kde je, ať mu můžu namlátit,“ přitakám.

„Ten je pokud já vím v temnotě. Proč mu chceš namlátit?“ odpoví mi.

„Protože žije. Má u mě dost dlouhý seznam, za který ho při nejmenším zmrzačím,“ řeknu i přesto, že tomu nemůže rozumět, protože mu bylo vše zatajeno.

„No sice tomu moc nerozumím, ale určitě budeš mít příležitost si to s ním vyřídit. Teď k přítomnosti. Jak ti je?“ optá se starostlivě a přesedne si ze židle na postel.

„Je mi fajn. Jak dlouho jsem spal?“ položím mu další otázku a snažím se rozpomenout, co se stalo. Pamatuji si, že mě unesli a mučili. To mě zachránil Yami, který ze mě teď musí mít srandu, protože jsem se choval, jako děcko které za trest zavřeli do sklepa, ze kterého má panickou hrůzu a pak už nic nevím. Ale podle všeho jsem byl chvíli v temnotě, protože jinak by se mi ta zranění tak rychle nezahojila.

„Dnes to je čtvrtý den. Už jsem se začínal bát, že se mi neprobudíš,“ vydechne unaveně a já si až teď všimnu černých kruhů pod očima. Stoprocentně celou dobu nespal.

„Už je dobře. A ty se pořádně vyspi, někdo by se tě mohl leknout,“ šeptu, když se k němu přisunu a pevně ho obejmu kolem krku. Serien se u mě stočí do klubíčka a hlavu si mi položí na klín. Pak už ho beze slov výskám ve vlasech a to i potom co usne.