Kowai Yume

 (Serien)

 „Jsi dost neodbytný,“ zachrčí rozladěně Kiku, když se opět vyhnu přímému útoku a společně s Tsuchi na něj zaútočíme. Na jeho slova nijak nereaguju a snažím se najít jeho slabinu. Boj nám trochu ztěžují hromady sněhu, které padají z oblohy a okolí zahalují do bílé peřiny. Navíc vůbec netuším, kam se zašil Yami a to by se mi tu celkem hodil. Hned jak boj začal, zmizel jak pára nad hrncem a ani podle aury ho nedokážu vycítit. Nebo na to spíš nemám čas.

„Copak? Hledáš svého parťáka? Klidně to vzdej, nepomůže ti na to ho znám až moc dobře,“ ušklíbne se posměšně a je na něm vidět sebejistota, se kterou na nás útočí.

„Věř, že jeho pomoc nepotřebuju. Ty už si nepamatuješ, jak jsi dopadl posledně?“ oplatím mu to stejnou mincí a poukážu na fakt, že tehdy ho od smrti zachránil Mamon. Kiku jen zlostně zaprská a jeho útoky rázem zbrutální a hlavně přidají na intenzitě. Zdá se, že připomenutí jeho porážky ho dost rozčiluje. Naštěstí ani zloba či nenávist mu nepomůže k výhře. Jsme všichni zraněni přibližně stejně. Většinou to jsou jen šrámy, ale Tsuchi v jedné nepozorné chvilce utržila hlubokou ránu na jednom ze šlahounů. Trvá několik hodin, než začne vyčerpáním polevovat jak v útocích, tak ve své obraně a právě toho Tsuchi využije a omotá své šlahouny kolem jeho těla a tím mu znemožní jakýkoliv pohyb.

„Vidím, že jste si poradili a ty si říkal, že se mu nemůžeš postavit,“ ozve se Yamiho unavený hlas po mě pravici. Hned tam stočím svůj pohled ale to co spatřím se mi ani trochu nezamlouvá. I na dálku je vidět jeho vyčerpání a bolest vepsaná ve tváři, kterou již nedokáže skrýt, ukazuje, jak moc trpí. Když ke mně přijde blíž, všimnu si černého řetězu omotaného kolem jeho pasu.

„Co to je?“ optám se nechápavě a postřehnu Tsuchi znepokojený výraz, když řetěz spatří. Yami se nadechne k odpovědi, když v tom ve své blízkosti ucítíme příval ohromné a velmi známé síly a když vzhlédneme nad sebe, spatříme našeho nejobávanějšího protivníka.

„Zdá se, že už nebude dlouho trvat a znovu pohlédnu do očí Shiroye,“ pronese s úsměvem.

„Mamone!“ zavrčím na něj s jasnou nenávistí v hlase i v pohledu.

„Už je to doba co jsme se viděli, že bratříčku,“ osloví mě naším příbuzenským vztahem a můj pohled potemní.

„Pokud jsi čekal nějakou dramatickou scénu, která by tě dozajista pobavila tak ses trochu přepočítal. Váš příbuzenský vztah pro mě není žádnou novinkou,“ řekne znuděně Yami. Ani mě to nijak nepřekvapí. Už nějakou dobu jsem tušil, že to ví. Proto také zpozorněl, když se mě tehdy Nari zeptal na matku. Čekal, co za výmluvu si vymyslím, protože věděl, že za svou matku neoznačím Akumu.

„Věřím, že tu dramatickou scénu můžeme zažít. Jestlipak Serien ví proč si Shiroya myslí, že nemá právo být milován?“ protáhne svůj úsměv do zákeřného úšklebku.

„Co je mi známo tak je tím důvodem jeho ohromná a nebezpečná moc se kterou zničil Arden a ublížil Naramienovi. Je přesvědčen, že nemá právo být milován, protože nemá právo žít,“ vyložím mu verzi, kterou jsem slyšel já a mě už teď je jasné, že zatím bude ještě něco, jinak by se nenamáhal s otevíráním takového tématu.

„Tak tohle ti řekl? Zdá se, že se s tím ani po tolika letech stále nevyrovnal,“ baví se naší konverzací a Yami po mém boku pění vzteky.

„Právě, že vyrovnal a proto o tom nemluví. Je to pro něj uzavřená kapitola, kterou nemá cenu vytahovat napovrch. A ty nemáš žádné právo mluvit o cizích tajemstvích, zvláště ne o tomhle,“ vyštěkne, oči mu ještě více potemní a tím jak začne uvolňovat svou energii, se mu na těle objeví další řetěz, který se obtočí kolem jeho levé paže.

„Ale no tak. Nerozčiluj se tak Yami, škodí to tvému zdraví. A co se toho týče, nemyslíš, že on by o ní vědět měl?“ popíchne ho a já se v tom úplně ztratím. Bohužel jsem očividně zase jediný, protože Tsuchi vypadá, jako že tomu rozhovoru rozumí.

„Kdybych si to myslel, tak už bych mu to řekl. Jenže já nevidím žádný důvod, proč by měl vědět o někom, kdo málem zničil temnotu,“ vykřikne a já už toho mám plný zuby.

„O kom to tu vy dva sakra mluvíte?“ vyštěknu pro změnu já a Yamiho tím dost zaskočím.

„O Shiroyově manželce, přece,“ odpoví Mamon dřív než se Yami stačí vzpamatovat.

„Manželce?“ vydechnu a cítím, jak mé tělo kompletně ztuhlo. Shiroya že je ženatý? Jak je to možné? Proč o tak důležité věci nevím?

„Je to dávno uzavřená kapitola. Nic co by tě mělo znepokojovat,“ dolehnou ke mě Yamiho tlumená slova.

„Jak moc dlouho?“ položím další otázku se staženým hrdlem.

„Něco málo přes 3 miliardy let,“ pronese Yami odmítavým hlasem a nepřestává Mamona probodávat pohledem.

„Co je s ní teď?“ vyptávám se dál.

„Je mrtvá,“ odpoví mi spíš už šeptem.

„Co se jí stalo?“ nepřestávám a obávám se odpovědí.

„Shiroya jí tehdy dal zabít,“ vyřkne odpověď tentokrát Mamon a já zblednu. Yami naopak zbrutální a jediné, co mu brání Mamona na místě zabít, je jeho nízká energie, kterou nyní oplývá.

„No jak vidím tak už mě tu není potřeba. Kiku odcházíme,“ pronese, bez mrknutí oka vážně poraní Tsuchi, která pod tou bolestí povolí sevření a Kiku se bez potíží osvobodí a ve vteřině jsou vtahu. Tsuchi se stáhne do země, aby si mohla vyléčit zranění a tak zůstanu s Yamim o samotě.

„Proč…“ začnu po chvilce ticha, ale Yami mě přeruší.

„Já nejsem ten, kdo ti o tom má říct. Teď to nechme být a až se Shiroya vrátí, jsem si jistý, že ti svůj příběh povypráví. Už nemá cenu to skrývat, když to Mamon vytáhl,“ vydechne zdeptaně a pak se rozhodneme, že se vrátíme ke Clarise, která jistě trne strachy. Vzhledem k Yamiho vyčerpání jdeme pomalu šnečím tempem a jakmile se dostaneme do podzemních skladů, skočí mi Clarisa do náruče.

„Už jsem si myslela, že se vám něco stalo. Yami co to je za řetězy?“ vydechne a pak se zděsí, když na něj pohlédne.

„Spirituální řetězy. Už je to doba co jsem je naposledy viděl,“ ozve se náhle Daisuke.

(Yami)

„Jo, naposledy když zaútočil Akuma,“ řeknu a musím se rychle posadit na bednu stojící poblíž, jinak bych se skácel na zem.

„Co je to zač?“ optá se Serien. Je na něm vidět, že by ze mě nejraději vymlátil odpovědi na jiné téma. Jen doufám, že si počká, až mu to vysvětlí Shiroya a snad to pochopí. Byl bych nerad, kdyby jejich vztah nakonec ztroskotal na tomhle.

„Je to obnova přísahy věrnosti. To že jsem až doteď měl přísahu jen v podobě znaku, znamená, že Shiroya nemá svou sílu plně pod svou vládou. Teď když se objevují řetězy, je Shiroya jen krůček od osvobození se z krystalu a má přísaha nabere správnou a konečnou podobu,“ vysvětlím nynější situaci a Serienovi se v očích objeví úleva. Ani se mu nedivím. Musí mít velkou radost, když ví, že brzy budou oba jeho milovaní u něj.

„Měli bychom se vrátit. Nejspíš už nás hledají, navíc tady už je to vyřízené,“ zamyslí se Serien a já souhlasně přikývnu. Kiku se sem už nevrátí. Bude se muset vyléčit ze svých zranění a Mamon nikdy neútočí na stejné místo dvakrát. Daisuke nám za všechny přeživší poděkuje za odstranění nepřítele a společně opustíme sklady. Pak se rozloučíme a vydáme se na cestu domů. V půli cesty se mi zatočí hlava a padnu vyčerpaně na kolena. To pochopitelně vyvolá paniku a potom po co se uklidní, mě z obou stran podepřou a vypomůžou mi s chůzí. K domu se dostaneme za třikrát tak dlouhou dobu než předtím do Sironu a hned u vchodu se srazíme s Azraelem.

„Kde jste sakra byli? Už jsme po vás chtěli vyhlásit pátrání,“ vyjede, jakmile nás zmerčí.

„To je teď jedno, radši sežeň Nikolaje, Yami je na tom zle,“ ohradí se Serien, když už sotva držím vědomí. Azraelovi stačí jediný pohled na mě a rychle zmizí v domě. Serien s Clarisou mě dotáhnou do obýváku, který je vchodu nejblíže a tam mě opatrně posadí do křesla. V mžiku se u mě objeví Nikolaj a ostatní obyvatelé, kteří těkají pohledy ze mě na Seriena, který je také zraněný ale jen povrchově. Je to opravdu dobrý bojovník a s Tsuchi je výborně sladěný.

„No tě bůh. Nejlepší bude, když ti dám něco na spaní, abys to nejhorší zaspal, jinak budeš trpět,“ vydechne, když mi sundá tričko a zhodnotí situaci. Zmůžu se jen na chabé přikývnutí a hned na to se propadnu do tmy.

(Azrael)

„Sakra, doufal jsem, že to ještě stihne do pokoje. Jak ho tam teď dostanu,“ povzdechne si Nikolaj bezmocně.

„Já ho tam odnesu, není tak těžký, jak vypadá,“ ozvu se.

„To zní jako bys ho už někdy nesl,“ rýpne si Kiriaki. Zdá se mi to nebo jsem zaslechl žárlivost?

„Přesně tak. Bylo to v temnotě, když se zhroutil po vyléčení Naramienových zranění,“ přitakám a chopím se své práce. Trochu si ho v náruči upravím, aby se mi lépe nesl a pak vyrazím k jeho pokoji. Tam ho položím na postel a Kiriaki, který mi po cestě asistoval, ho přikryje. Chvilku na to se objeví Nikolaj a požádá mě, abych se pokusil Yamiho alespoň na vteřinku vzbudit. To se mi po několika marných pokusech podaří a Yami na mě hodí bolestí zakalený pohled. Nikolaj nezahálí a v rychlosti mu vnutí nějaké pití, které mu má ztlumit bolest a hlavně ho uvrhnout do klidného spánku.

„Díky za pomoc, sám bych to těžko zvládnul,“ poděkuje mi Nikolaj a pak se omluví s tím, že se musí jít podívat za Shiroyou. S Kiriakim se vrátíme do obýváku, kde si Serien nechává léčit svá zranění. Máme štěstí, že je Fóxa ve svém léčení tak dobrá, bude se jistě ještě hodit.

„Řekneš nám už konečně, kde jste byli? A co jsi dělal, že jsi samý škrábanec?“ uhodí na něj mamka netrpělivě.

„Ten parchant Mamon se rozhodl, že mi bude drásat nervy a poslal jednu ze svých potvor na Siron,“ vydechne a promne si kořen nosu.

„Cože? Není to ta vesnice, kam chodíš ty, Clariso?“ vyhrkne zděšeně mamka a obrátí se na Clarisu. Ta jen smutně přikývne a pak nám Serien popíše podle mě až moc stručně co se tam dělo. Něco se mi na tom jeho vyprávění nezdá a mám silný pocit, že některé skutečnosti zatajuje. To se mi také potvrdí hned, jak odmítne, aby si to mamka prohlédla svou schopností. Však já zjistím, o co tu kráčí, to si může být jistý.