Jdi na obsah Jdi na menu
 


Peklo

27. 3. 2012

Ve chvíli kdy se ocitnu v pekle, jdou na mě mdloby. Asi jsem zabloudil do jiného světa, ale jisté věci mě přesvědčí, že bohužel jsem se dostal právě tam, kam jsem se dostat měl. Upřímně větší chaos jsem snad ještě neviděl. Jen pro představu peklo vypadá jako obrovská vesnice, které dominuje můj zámek. Domky jsou rovnoměrně rozmístěny, a čím jsou blíže k zámku, tím jsou honosnější. V těch nejluxusnějších domcích bydlí plnohodnotní démoni, kteří se už jako démoni narodili anebo ti, co s démony žijí. V těch obyčejnějších domcích dál od zámku bydlí takzvaní čerti. To jsou ti, kdo se do pekla dostali až po smrti a vyznačují se malými výrůstky na hlavě a ocasem velmi podobným tomu kočičímu. Zděšeně se dívám na naprosto zdemolovanou vesnici a nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Všude se válí hromady odpadků, část vesnice je zuhelnatělá a vzduch je prosycený alkoholem. Nasupeně vejdu do svého zámku a hned se málem přizabiju o jednoho kompletně zlitého démona.

„Ronove!“ zařvu přes celý zámek, až se lehce otřese v základech a hned se přede mnou objeví jmenovaný démon. Ronove je snad jediný zodpovědný démon v pekle a hlavně je to můj zástupce, když tu nejsem.

„Vítej zpět Akuma,“ pokloní se mi s neutrálním výrazem v obličeji.

„To je jediné co mi řekneš? Co má sakra tohle znamenat?“ vyjedu na něj a ukážu na ožralu, o kterého jsem se přerazil.

„Obávám se, že k tomu není co dodat, takhle to tu funguje od té doby, co žiješ s Gabrielem,“ osvětlí a ve mně to začíná vřít. Přivolám si svou zbraň, kterou je černý trojzubec a ten zabodnu do podlahy. Toto gesto mě přenese do hlavního sálu, kterému dominuje trůn a také přivolá tři démony a čerty, kteří mají na starost dohled nad ostatními obyvateli pekla.

„To je překvapení, měl jsem vzato, že si na nás zapomněl,“ popíchne mě jeden z démonů, Buer. Bylo mi hned jasné, že se ujme slova právě on.

„Nech si ty blbý keci a radši mi vysvětli, co se tu stalo,“ zavrčím a čekám, jak mi tohle vysvětlí.

„Nic se tu nestalo, jen v jednom z domku nižší třídy vybouchl plyn a oheň zničil několik domů okolo,“ odpoví nezaujatě a to mě namíchne.

„Nic se nestalo? Ty mi tu klidně řekneš, že se nic nestalo? A co ten bordel všude kolem a hlavně mi vysvětli jak je možné že jsou všichni naprosto namol?“ vyjedu na něj a vzduch v sále zhoustne. Ronove, který stojí po mém boku, Buerovi naznačí, ať mě nedráždí, ale i přesto se obávám, že jeho žádosti nevyhoví. Buer mě upřímně nenávidí a to hlavně kvůli Gabrielovi, protože právě Buer byl jeden z možných kandidátů, ale já si vybral anděla. Porážku s andělem nikdy nepřenesl přes srdce a tak dělá vše proto, aby mě namíchnul.

„Jen se baví a k tomu alkohol patří,“ pokrčí samolibě rameny.

„A kde jste ten alkohol splašili?“ položím další otázku a jen doufám, že to není to, co si právě myslím.

„Hádej. Na Zemi přece,“ vydechne ve smyslu, že mi to také mohlo dojít. A bohužel došlo, jen jsem tomu nechtěl věřit.

„To si děláš srandu ne? Moc dobře víš, že na Zemi je vstup zakázán. Okamžitě stáhněte z vesnice všechen alkohol,“ vyštěknu a v té chvíli se už neovládnu a k mé nelibosti mi vyraší bičovitý ocas zakončený hrotem a blanitá křídla. Tyto takzvané doplňky k smrti nesnáším, protože jsem podle slov ostatních ještě roztomilejší než normálně. Ten nechtěný účinek se dostaví okamžitě a démoni spolu s čerty v sobě začnou dusit smích.

„Ty toho naděláš. Nikdo nebyl prozrazen. Nechápu proč tě to tak žere? Pokud sis sem přišel vylévat vztek kvůli tvému selhání co se Shiroyi týče tak se můžeš klidně vrátit tam, odkud jsi přišel. A teď mě omluv, ale mám dost práce s opravou zničených domů a se sběrem alkoholu,“ prskne a mávnutím ruky zmizí a s ním i ostatní. Zmetek. Chová se, jakoby mu to tu patřilo. Když si pomyslím, že všichni vděčí za svou existenci mě a chovají se ke mně tak neuctivě, je mi do breku. Ale kvůli nim neuroním ani slzičku. Takový luxus si nezaslouží. Jen doufám, že můj rozkaz splní. Potřebuju aby všichni vystřízlivěli abych je pak mohl zapřáhnout a uklidit ten bordel. Takové věci rozhodně nebudu tolerovat.

„Jak dlouho se plánuješ zdržet?“ optá se Ronove potom, co se dostatečně uklidním a schovám ocas a křídla.

„Ještě nevím, teď máme s Gabrielem nějaké problémy. Požádal mě, abych mu dal čas o samotě, a tak mu ho dopřeji,“ odpovím a trochu si pravdu upravím. Přeci mu nebudu říkat, že si na ty prožité roky nepamatuje a plně mě ignoruje. Ronove překvapeně nadzvedne obočí, ve smyslu, že tohle nečekal, ale naštěstí nic neřekne. Nedivím se, že ho to překvapilo, protože se taková situace ještě nikdy nestala. Já a Gabriel jsme se nikdy nehádali, ale co začali potíže kolem Shiroyi tak se narušil i náš vztah.

„Je možné, že jsem se Shiroyou udělal chybu?“ šeptnu do ticha sálu a Ronove se na mě zaskočeně podívá.

„Nevím, jestli jsi udělal chybu nebo ne, ale k tvému činu tě dohnal hlavně strach z jeho moci. To zda to byla chyba, ví jen tvé svědomí,“ pronese a pak mě nechá o samotě. Svědomí, tíží mě a hodně, proto se obávám, že to opravdu chyba byla, ale v tuto chvíli s tím už nic nenadělám.

************

Když se probudím, do pokoje už proniká jasné sluneční světlo, a proto se okamžitě podívám na hodiny. Nad časem se zhrozím a vystřelím z postele a zamířím si to do kuchyně.

„Proč jste mě sakra nevzbudili?“ vyštěknu na přítomný. Azraela jsem dost vylekal a tak se zakucká kávou a nemůže popadnout dech. Yami se ani nehne a dál si čte v novinách a Nikolaj připravuje jídlo pro mě.

„Já se o to snažil asi kolem osmé, ale ty jsi jen něco zamumlal, otočil se ke mně zády a spal dál,“ pronese Yami a konečně se na mě podívá. Za to může ten lektvar, co mi namíchal Nikolaj. Nikdy jsem neměl tak tvrdý spánek jako po tom lektvaru. Nechám to být, stejně mi nikdo ten ztracený čas nevrátí a popravdě se cítím mnohem líp než včera. Nejspíš bude mít spánek přeci jenom něco do sebe. Sednu si vedle Yamiho a Nikolaj přede mě postaví talíř s pozdní snídaní. Ještě mě informuje o posunutí oběda o 3 hodiny, kvůli pozdější snídani a pak už mě nechá se v klidu najíst.

„Až se najíš, chci ti představit náš nový přírůstek. Myslím, že tě bude zajímat,“ pronese Nikolaj, když uklízí pracovní desku. Přikývnu na srozuměnou a docela se na toho nováčka těším. Musí být něčím opravdu zajímavý, když mě na něj Nikolaj láká. Jakmile jsem hotov s doplněním stravy, která byla jen tak mimochodem naprosto vynikající, přesunu se do místnosti v zadní části domu, která slouží pro konzultace s novými členy temnoty. Od doby co jsem upadl do hlubokého spánku v následku ztráty těla, rozhoduje o přijetí mrtvého do temnoty Nikolaj. Tato povinnost mu zůstala doteď, já jen po zkušební době rozhoduji, zda zde zůstane nebo ho přeřadím jinam. Pokud je mrtvým člověk nebo jemu podobný, musí absolvovat sezení se mnou a říct mi svůj příběh. Uvelebím se do svého křesla za stolem z masivního dřeva a vzápětí se ozve zaklepání. Pozvu je dál a na mě se upřou temně modré oči celkem pohledného démona. Rukou mu pokynu aby usedl do křesla přede mnou a Nikolaj se postaví po mé pravici.

„Těší mě, že vás poznávám Shiroya sama. Jmenuji se Todoki Raven,“ představí se a i přesto, že sedí, se uctivě pokloní. S úsměvem kývnu a Nikolaj mi podá složku s jeho popisem života. V rychlosti si to pročtu a nejvíc mě zaujmou události posledních let jeho života.

„Zdá se, že jsi byl na straně Shinigami,“ pronesu nezaujatě a čekám, jak na to zareaguje.

„Ano byl, ale ne dobrovolně. V sázce byl život mé ženy a syna, ale i potom, co jsem jim přísahal věrnost, zabili je. Poté co jsem přísahal, jsem nemohl jinak než hrát podle jejich pravidel,“ osvětlí své důvody, proč se přidal k těm zrůdám.

„Při rozhodování o jeho umístění si ho žádali právě Shinigami proto jsem ho přetáhl sem,“ obeznámí mě o průběhu jednání Nikolaj. To je celkem logické. Podle toho co jsem se dočetl, se setkal s Anori a Trenem a vyklopil jim některé podrobnosti. Je mi jasné, že by u zatracených zažil nesnesitelná muka.

„Také ses setkal s Anori,“ zavedu téma i na ní.

„Ano. Slečna Anori usilovně bojovala o můj život, bohužel Bratrstvo opět zasáhlo a v hlasování o mém osudu převážně hlasovali pro smrt,“ osvětlí mi poslední chvíle jeho života. Zase Bratrstvo. Už od samého začátku jsem ten blbý nápad s Bratrstvem Dantemu rozmlouval, ale copak on si někdy nechal říct? Ne. A taky to podle toho dopadlo. Z Ravena pak vypadne ještě několik zajímavých informací, které m ale moc nepotěší. Prozradí mi totiž plány zatracených a podle toho to vypadá, že jim už nejde jen o věci týkající se Danteho světa, ale i o zabrání světa nyní pokrytého ledem. Oni si prostě nedají pokoj ani po té katastrofě co se stala již před mnoha lety.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

O.O

Soubi,22. 8. 2012 13:12

Chudák Akuma, nejsem si jistá, jestli si zasloužil takovéhle přivítání u sebe doma :D Úplně vidím, jak si těma svýma vidličkama odhrabuje cestu tím bordelem XD... tak snad si to tam dá zase do pořádku, ale hlavně musí napravit vztah s Gabrielem... musí to nějak vyřešit! A jsem moc ráda, že Shiroya s Nikolajem zachránili Ravena od těch odporných Shinigami! Tak bude mít klid alespoň po smrti... ale ti hnusáci si zjevně nechtějí dát pokoj... takže vlády nad další zemí by se jim zachtělo?? To by chtělo na ně udělat rázný zátah! Ať si moc nevyskakují!!

Upadá do komatu

Manfix,6. 4. 2012 15:49

Co to tam zase vyvádíš??? Jakoby nestačili ty problémy ve vztazích, ty ještě přiliješ olej do ohně těmi Shinigami. Jen doufám, že to Shiroya brzy vyřeší v klidu bez zbytečných bitev. Ale ta situace v pekle mě dostala na kolena, bál jsem se že umřu na záchvat smíchu. Akumě ten bordel upřímně nezávidím. No nic nechám to na tobě jak to bude dál a moc se těším na pokračování :-) XD

...

kana,28. 3. 2012 15:49

to vypadá víc než zajímavě, pokráčo prosííííím

Pokráčko!

Yui-chan,27. 3. 2012 21:26

Fajn, původně jsem si myslela, že mě nemůže na poslední části nic překvapit, protože jen zrekapituluješ to, co jsem já sama vymyslela. OMYL! Ty mrchy Shinigamský, jak já je nemám ráda, co jsem to zase stvořila :D. Tak oni ne jenom jeden svět, oni i dokonce ten tvůj? Je na čase, aby Shiroya vymyslel, jak dát do pořádku věc Naramien-Serien a pak překonat svůj vnitřní odpor k Akumě a začít proti těm mrchám trochu spolupracovat, stačí že mám katastrofu ve svém světě. A ten ocásek, kawaii, úplně to vidím, čertíček maličkej ^-^, doufám, že to někdo zvětšnil na mobilu a všichni to uvidí...jinak v pekle přeci nemůže být pořádek, tam musí být pořádný brajgl, jinak by to nebylo peklo ;). Moc se těším na pokračování a doufám, že se nepokusíš všechno jen ještě víc zkomplikovat ;)