Kowai Yume

 „Tak teď jste mě pobavili. Vy si vážně myslíte, že vás budu poslouchat? Pokud ano tak jste na omylu. Jediné co vám můžu splnit je to, že se vrátím do temnoty, odkud jsem jen tak mimochodem přišel. O tuto zem vážně zájem nemám a proto se tu ani nezdržuji. A navíc, nebýt Akumy nikdy bych se tu už neukázal tak to jemu si ztěžujte. Takže já se teď v klidu vrátím domů a vy zklidníte hormony nebo si mě nepřejte,“ prohlásím, když se dostatečně vysměju a podívám se jejich vůdci zpříma do očí.

„Tak to ne. Nechceme riskovat, že se jednou rozhodneš tuto zemi znovu zlikvidovat,“ protestuje, ale přesto v jeho očích zahlédnu strach. Nechápu je, mají ze mě očividný strach, ale přesto se se mnou chtějí přít.

„Tohle nemá cenu. My se nikdy nedohodneme,“ povzdechnu si a otočím se k odchodu. Tady jenom ztrácím čas.

„Kam jdeš? Ještě jsme nedomluvili,“ vykřikne vůdce a hned na to se před ním objeví bazilišek. Měšťané vykřiknou strachy a všichni sborově couvnou.

„Vážně? Já myslím, že naše debata právě skončila. Až si uvědomíte, kdo já jsem a začnete se podle toho chovat, budu ochoten se s vámi dál bavit,“ pronesu přísným hlasem, roztáhnu křídla a vydám se na cestu zpět do Gabrielova domu. Bazilišek se sám vrátí do temnoty a můj doprovod mě následuje.

„Tak co vyřešili jste to?“ optá se nás Mira hned, jakmile přistaneme.

„Ne, nebyla s nimi rozumná řeč a chtěli po něm absurdní věc,“ zakroutí hlavou Gabriel. Mira si jen povzdechne a pozve mě na šálek čaje. Jdeme právě chodbou vedoucí do obýváku, když přímo před sebou spatřím svou noční můru. Úplně ztuhnu a tím přilákám pozornost Hanako a ostatních a sleduju scénu před sebou. Kus od nás stojí Naramien opřený o zeď a cestu mu zabraňují Serienovi paže a hlavně rty, které ho s náruživostí líbají. Pohled na ně mě dokonale zlomí a já svěsím hlavu tak aby mi výhled zatarasil závoj vlasů.

„Shiroya?“ osloví mě Azrael a přiláká pozornost těch dvou. Ti se na mě dívají s opovržením stejně jako v mých snech.

„Tak takhle to doopravdy je. Měl jsem vědět, že to, cos mi říkal, byly kecy. Jsem vážně idiot,“ šeptnu a na tváři se mi vytvoří zlomený úšklebek.

„Snad sis nemyslel, že by mohl někdo milovat někoho, jako jsi ty,“ ozve se za nimi a podle hlasu poznám Akumu. Samozřejmě tohle si přece nemůže nechat ujít.

„Akuma nemel nesmysli! A co vy dva? Můžete mi sakra vysvětlit, co to má znamenat?“ vykřikne Hanako a dožaduje se vysvětlení. Ani ona nemůže věřit vlastním očím.

„Coby? Prostě chceme žít tak jako dřív,“ pronese chladně Naramien a spolu se Serienem odejdou. Já si ale ještě stihnu všimnout, že i Serien je označený. Kříž v plamenech, znak patřící Akumě. To ve mně vzbudí obrovskou vlnu vzteku a černá moc vezme částečnou vládu nad mým tělem.

„Chápu. Rozhodl ses tedy mému pánovi zničit život, a proto ti já na oplátku zničím ten tvůj,“ vydechne se zákeřným úsměvem má zlá polovička a zpříma se mu podívá do očí. Upřímně se zděsí, protože mé oči jsou jasně červené a zdobí je černé tečky.

„A co uděláš? Zničíš tento svět spolu se všemi jeho obyvateli?“ zeptá se posměšně.

„Ne něco lepšího. Právě teď se po celé zemi rozlézá led, který zmrazí absolutně vše, s čím přijde do kontaktu, navíc jak sis mohl všimnout, slunce nesvítí a ani nebude. Je z něj totiž ledová koule. To je trest pro obyvatele za jejich drzost, ale ty svůj trest brzy poznáš,“ vysměju se mu, ale spíše než já mluví má černá moc, která se díky nestabilitě dokázala částečně ztělesnit a má vlastní uvažování. Zem pode mnou je opět zuhelnatělá a černé plameny jí dále ničí. Nechám vládu tomu monstru a myšlenkami vyhledám v domě Kiru. Tomu zadám velmi důležitý úkol a to vytvořit štít kolem všech, které má rád. Oni si trest nezaslouží, nemají totiž s tím nic společného. Je sice mou přítomností zaskočen, ale přísahá, že úkol splní. Pak převezmu vládu a můj úšklebek pohasne. Než se kdokoliv stačí vzpamatovat, otevřu pentagram a zmizím v temnotě. Až tam na mě dolehne všechna tíha, která se drala napovrch a já upadnu do hluboké deprese. Deprese je tak silná, že zablokuje východy z temnoty, respektive pentagramy jsou zablokované. Přesně jako tenkrát.

*********

Zaraženě se dívám na místo, kde ještě před chvílí stál Shiroya a v hlavě mi naskakují tisíce možných trestů, které si na mě mohl připravit. Rychle se vzpamatuju a přejdu k nejbližšímu oknu, abych se podíval na jeho dílo. To co spatřím, mě upřímně zděsí. Všude je jen led, ze kterého se navíc kouří, Slunce je zahaleno v nepropustné slupce z černého ledu. To je nejvyšší stupeň ledu, který existuje. To je ale zjevné, když nedovolí slunci vydat ani světlo ani teplo. A aby toho nebylo málo, ještě se z nebe snášení sněhové vložky o velikosti pomeranče.

„Tak teď se předvedl ve své nejlepší kráse,“ pronesu s úšklebkem a dělám, jako že mě to vůbec neděsí. Ale opak je pravdou, děsí. Stejně jako vše co Shiroya kdy udělal ve své zlosti.

„Čí si myslíš, že je to vina?“ zavrčí Hanako. Ta mi taky nemůže dát chvíli pokoj a to byla známá svou neutralitou. Zdá se, že si Shiroyu oblíbila, což mi vůbec nedělá radost.

„Já nic neudělal, jen jsem zajistil aby Serien s Narim žili šťastně, tak jako dřív,“ odpovím a znovu se podívám z okna. To mnou projede nepříjemné mrazení a kousek ode mě se objeví Kami. No ten mi tu ještě chyběl.

„Můžete mi vysvětlit, co je to tu za bordel? Během minuty se mi do nebe naskládala snad polovina andělů odtud. A co má sakra znamenat ta katastrofa venku?“ vyštěkne vystresovaný ze své situace a dožaduje se vysvětlení.

„Shiroya,“ vydechne Hanako a Kami se na ní nechápavě podívá a jakmile si vše ujasní, pohled zabodne do mě.

„Tys ho zase provokoval. Co proti němu máš?“ rozzuří se, až mu v obličeji naběhnou žíly.

„Možná to samé co proti tobě. Nesnáším vás to je vše,“ odfrknu si.

„Ne tohle to není. Ty z něj máš strach. Celou dobu žiješ v představě, že tě Shiroya jednou připraví o tvé impérium. Proto se ho snažíš všemožně vyřadit ze hry,“ pronese chladně Kami a mě naskočí tik v oku. Nesnáším, když dělá, že všechno ví a má o všech přehled.

„Tak to je výborný. Doufám, že s tím peklem venku něco uděláš,“ začne na mě útočit i Gabriel, který je bledý vzteky.

„Na to zapomeňte. Já za něj bordel uklízet nebudu,“ zavrčím. To tak. Ještě namáhat se kvůli němu budu.

„Uvědom si, že to ty neseš zodpovědnost za tuto situaci a ne Shiroya, tak se starej. Jo a mimochodem, jak to, že máme všichni kromě Akumy štíty?“ řekne Kami a já si až teď všimnu slabě viditelného štítu všech přítomných. Není divu, že jsem ho nezaregistroval. Musíte o něm vědět, abyste ho spatřili, i když jen mlhavě.

„Já nevím ani jsem si nevšimla. Asi nám je udělal Shiroya,“ odpoví Hanako.

„Shiroya to nebyl. Necítím z nich ani závan jeho moci. Tak kdo to mohl být?“ zeptá se bezradně a ani já na tom nejsem jinak. Pokud vím tak nikdo z nich tuto moc neovládá.

„Já je vytvořil. Shiroya mi to dal jako rozkaz,“ ozve se za Hanako Kira. Počkat Kira? Kde se to naučil?

„Pravda, to tě učil Shiroya, když tu byl posledně. Netušila jsem, že jsi s tím tak daleko,“ vyhrkne Fóxa, kterou k nám přilákal hluk, a připojila se do týmu proti mně.

„Tebe učil Shiroya? Nezvyklé. Nikdy nebyl ten typ, co by prahnul po žácích. Stejně jako Dante,“ promne si Kami bradu.

„To je ale teď vedlejší. Hned musíme něco podniknout s tím ledem,“ vstoupí do toho Gabriel a významně se na mě podívá. Je mi jasné že si s ním nemám radši zahrávat.

„Proti Shiroye nemám šanci, ale můžu vytvořit něco jako náhradní slunce. To ale vydává jen teplo, respektive dodává tepelnou energii přímo do těl, které s ním přijdou do kontaktu, takže nikdo neumrzne. Se světlem už to bude horší,“ pronesu poraženě a uznám, že to musím nějak napravit, aspoň trochu.

„To bude stačit, já můžu pomoci se světlem. Božské světlo neuhasne ani proti tomuto ledu, rozmístím ho do všech pouličních lamp a do všech domů,“ poskytne svou pomoc i Kami a jak řekne tak se i stane. Z nebližších městeček, k nám dolehne tlumené světlo a i zde v domě se rozhoří všechny svíce věčným plamenem. Já si v dlani vytvořím malou žhnoucí kouli a tu oknem pustím do výšin, kde jí roztáhnu do rozměrů podobných Slunci. Koule se usadí poblíž Slunce a okamžitě začne vydávat teplo. Na to se přede mnou objeví pentagram a z něj vystoupí Nikolaj. Je na něm vidět vyčerpání a já si všimnu pečetě, která dřív na pentagramu nebyla, ale přesto už jsem jí viděl.

„Jsem tak rád, že jste v pořádku,“ pronese a kdyby ho Azrael nepodepřel, válel by se vyčerpáním na zemi.

„Nikolaji, co se ti stalo?“ optá se ho Hanako a všichni se odebereme do obýváku. Tohle nevypadá dobře.