Kowai Yume

 Je to několik málo hodin, co jsem si zašel hluboko do pouště a tam sebou seknul do písku. Počasí zde se přizpůsobuje mé momentální náladě a proto je nebe zatažené a silný vítr víří písek kolem mě. Takto se mění jen v hluboké poušti, u domu tomu tak není vzhledem k obyvatelům žijícím poblíž. Nevím, jak by se jim zamlouvali tyto výkyvy počasí.

„Můj pane, proč tak moc lpíte na dobro tvorů v temnotě?“ ozve se nade mnou můj nový společník.

„Temnota je jako má rodina. Stvořil jsem ji pro tvory, kteří nespáchali těžké zločiny ale ani nejsou úplně nevinní. Vezmi si například Eleonu s Dylanem, ti vždy jednali v dobré víře, ale přesto se obětem nevyhnuli. Ti si nezaslouží skončit v pekle nebo dokonce u zatracených,“ vysvětlím mu svou teorii fungování temnoty a znovu si svého společníka prohlédnu. Na první pohled připomíná obrovského draka, ale při delším pozorování se najdou odlišnosti, které hraničí s normálností. Přední končetiny jsou rozdvojené tudíž má celkem čest končetin o třech prstech, na kterých má ostré, dlouhé drápy. Úzké černé oči kontrastují s velkou tlamou plnou nabroušených tesáků. Jeho krk pokrývají ostny tvořící jakýsi obojek. Ze zad mu raší troje blanitá křídla a tělo zakončuje lizardí ocas spolu s devíti bičovitými ocasy zakončenými hroty. Celé tělo pokrývají černé šupiny a tělu tak dodávají na nebezpečnosti. A že on je nebezpečný, je to taky monstrum, které až doteď žilo v mém nitru a které zařídilo zkázu v Serienově světě.

„Jsi tak naivní. Pro nás něco jako rodina neexistuje. Naší jedinou společností mají být němí mrtví,“ pronese a uvelebí se do písku vedle mě.

„Proto jsi násilím donutil Nikolaje opustit temnotu?“ upřesňuji si své domněnky a podívám se mu do očí.

„Ano, snažil se mezi nás plést, odtrhnout nás od sebe a to nedovolím. Vždy ti budu, můj pane věrný a umožním ti používat mých služeb,“ vyřkne svou přísahu s pohledem pevným bez jediné známky lži. Je mi z jeho pohledu i slov jasné, že tím poskytováním služeb nemyslel jen moc, která tvoří jeho osobnost. Abych byl přesnější Yami, tak jsem ho pojmenoval, má ještě jednu podobu. Podobu skoro identickou s tou mojí, ale přesto s něčím navíc, co prozrazuje to čím je. No a i on se k mé smůle zamiloval sám do sebe, tudíž mě.

„Ale já Nikolaje potřebuju, proto se vydáš za ním, omluvíš se mu a pak ho přivedeš zpět. A žádné protesty, ty sám moc dobře víš jak je pro mě důležitý,“ přikážu mu a zpražím ho pohledem, když se začne nadechovat k protestu. Yami neochotně přikývne a vzápětí zmizí. Já zavřu oči a začnu se utápět ve vlastních myšlenkách.

*******

S Azraelovou pomocí se svalím do křesla a zhluboka se nadechnu, abych do plic dostal co nejvíc vzduchu. Fóxa si ke mně přičapne a pomáhá mi s nadechováním.

„Jak ti je?“ optá se, když mě nechá, abych se nadechl sám.

„Už líp, děkuju,“ vydechnu a srovnám dech.

„Co se stalo?“ dožaduje se vysvětlení Hanako.

„Kdo to byl?“ optám se a všichni vrhnou pohled na Akumu. Že jsem se vůbec ptal. Vždy je za tím Akuma.

„Jestli ses až doteď bál Shiroyi, tak nevím, co budeš dělat teď,“ pronesu k němu chladně.

„Co tím myslíš?“ zeptá se se strachem v hlase.

„Jak jistě už víte, Shiroyova černá moc má vlastní uvažování, ale nyní má i vlastní tělo. Stále je přimknut k Shiroye, ale teď už může jednat podle svého uvážení. Já se snažil Shiroye rozmluvit ten praštěný nápad s darováním moci tělo a právě již ztělesněná moc mě vyhnala z temnoty. Pentagram má zapečetěný průchod proto mě to vyčerpalo,“ osvětlím jim nynější situaci a pak jim to monstrum, které přijalo jméno Yami popíšu. Sdělím jim i to že má i druhou lidštější podobu, ale tu jsem zatím nespatřil. Když dokončím své vypravování, kousek od nás se otevře pentagram a z něj vyjde další kopie Shiroyi s několika doplňky navíc. Oči úplně černé beze stop bělma, černé jsou i vlasy. Ze zad mu raší jeden pár blanitých křídel, prsty na rukou jsou zakončeny dlouhými a na pohled ostrými drápy a i lizardí ocas mu zůstal.

„Yami, co tu děláš?“ vyjedu na něj zlostně. Nechci, aby chodil do tohoto světa bez doprovodu Shiroyi.

„Nebuď hned tak neježenej. Přišel jsem se ti omluvit,“ odpoví na mou otázku a úplně mě tím zaskočí.

„Cože?“ vydechnu nechápavě. Yami si povzdechne a chvilku přemýšlí jak mi to říct.

„Omlouvám se za to, jak jsem tě vyhnal. Netušil jsem, jak moc důležitý pro mého pána jsi. Vrať se prosím se mnou do temnoty. Nutně potřebuje své léky a já nevím, kde jsou,“ požádá mě o prominutí a s prosbou se pokloní.

„Jaké léky?“ vstoupí do naší konverzace Hanako.

„Shiroya už mnoho let bere léky na své deprese. Já sám je vyrábím a naštěstí mu pomáhají. Kdyby je nebral, už by neexistoval žádný z těchto světů,“ vysvětlím nejasnosti a pak přijmu jeho omluvu. Rozloučím se, Yami hodí zákeřný úšklebek na úplně ztuhlého a bílého Akumu a společně se vydáme za Shiroyou. V temnotě se Yami promění do své zrůdné podoby a vyhledá Shiroyu.

„Máš ten lék u sebe?“ optá se s ustaraným výrazem.

„Jo mám proč?“ přikývnu.

„Je hluboko v poušti a má silnou depresi,“ obeznámí mě s jeho stavem a pak mi poručí, abych mu vylezl na záda. Udělám, oč mě žádá a jakmile se pořádně zachytím, jsme ve vzduchu a letíme na místo, kde by měl být. Když jsme na místě, seskočím z jeho zad a přikleknu k Shiroye abych mu vnutil lék. Naštěstí si ho bez větších protestů vezme a poprosím Yami aby nás vzal k domu. Yami přikývne, uvězní nás ve svých pařátech a zanese nás až k domu. Dotáhnu Shiroyu do jeho pokoje kde mu nařídím, aby se osprchoval, protože je celý od písku a když tak udělá, hodím ho do postele, aby si odpočinul. Netrvá dlouho a usne. Ony jsou ty léky hodně silné, takže se tomu ani nedivím.

*********

„Sakra, úplně z něj mám husí kůži,“ vydechne Azrael, když Nikolaj i s Yami zmizí. Podívám se na Akumu, který ztuhle s bílou tváří pozoruje místo kde ještě před chvílí stáli. Ten Yamiho zákeřný úšklebek ho vyděsil a to hodně.

„Nevím jak vy, ale já z toho nemám dobrý pocit,“ pronese Hanako a taky se podívá na Akumu. Všem je jasné, že Yami na něj má něco nachystané, ale teď je otázkou co a kdy to hodlá uskutečnit.

„Teď mě tak napadá, všimli jste si, že jak Naramien tak Yami jsou psychicky stabilní?“ utne tíživé ticho Kira. Nechápavě se na něj podíváme, protože vůbec nikdo netuší, kam tím míří.

„Jo všimli a co s tím?“ optám se jako první.

„Tři osobnosti, to máš na mysli?“ připojí se Kami a Kira přikývne. No teď to nechápu vůbec.

„Shiroya jakého známe je jen jedna z jeho osobností. Naramien je morální, snaží se být nekonfliktní a záleží mu na všech kolem sebe. Oproti tomu Yami je zákeřný, nelítostný a na ostatních mu vůbec nezáleží. A nakonec samotný Shiroya. Nekomunikativní, prakticky vše dusí v sobě a to mu vytváří deprese, kterými tak často trpí. Když je poskládáte dohromady, máte velmi nebezpečnou osobnost. Zamlklý, inteligentní a mocný. Takový nejspíš byl do té doby než mu Akuma sebral tělo s mocí,“ pronese svou teorii a já nestačím valit oči. Sakra kde se to v něm bere? Vždyť je mu teprve 12 a to už je schopen takových dedukcí?

„Jsi velmi chytrý Kira a musím přiznat, že nad touto teorií jsem taky přemýšlel. A jak jsi správně řekl, Shiroya opravdu byl zamlklý, velmi inteligentní a hlavně mocný. Ze všech stvořitelů on byl tím nejsilnějším, ale nikdy svou moc nepoužil proti někomu z nás. To jen můj bratříček byl paranoidní a myslel si, že se ho Shiroya snaží zničit,“ pokývá hlavou Kami a při poslední větě se významně podívá na Akumu. Ten ho jen zpraží pohledem, a nekomentuje to. On sám ví, že byl v tomto ohledu paranoidní, ale teď už svůj čin nezmění. Podívám se na hodiny a zjistím, že už je večer. Neuvěřitelné, ještě před chvílí bylo ráno. A nikdo z nás celou dobu nic nejedl.

„Už toho nechme a pojďte se najíst. Dáš si s námi Kami?“ pozvu i jeho a jedné služebné nařídím, aby připravili večeři.

„Rád, popravdě mám hlad jako býk,“ přijme pozvání a společně se vydáme do jídelny. Tam se vytvoří už příjemná konverzace a připojí se k nám zbytek rodiny včetně Seriena s Naramienem. Těch dvou si nevšímáme a oni si nevšímají nás. Od Hanako vím, že Nari je manipulován smrtí a Akuma si přisadil a zmanipuloval Seriena. Ten aby se taky hned nepřidal, když se jedná o boj proti Shiroye. Po necelé půl hodině nám služebné donesou jídlo a konečně se pořádně najíme. Po jídle se s námi Kami rozloučí a já s Akumou se zavřeme v pokoji. Společně se vykoupeme a pak se v objetí zachumláme do peřin. Ještě chvíli se vzájemně mazlíme a pak se ponoříme do říše snů. Tím započne Yamiho trest, ale o tom ani jeden z nás nemá tušení.