Kowai Yume

 Probudím se s bolestí hlavy a hned jak se trochu vzpamatuju, začnou mi docházet jisté nesrovnalosti. Za prvé, tohle rozhodně není můj pokoj. Za druhé jsem nahý a za třetí svázaný. Mou nahotu naštěstí zakrývá slabá pokrývka, která mi ale sahá jen k pasu. Pokusím se vymanit se z pout, ale po několika marných pokusech uznám, že to jen pouhou silou nezvládnu. Napadne mě použít magii a dost mě vyděsí, když zjistím, že ji nedokážu ovládat. Jak je to možné? Pokusím se napojit na tok moci v mém těle a to se pak zděsím ještě víc. Zjistím totiž, že je zablokovaná silnou pečetí, takže se nyní mé síly vyrovnají těm lidským. Pečetě, jedna z mých slabých stránek. Okamžitě mi v hlavě začnou šrotovat kolečka a snažím se přijít na to, co se mi stalo. Poslední co si pamatuju je, že jsem šel po večeři do pokoje, a když jsem chtěl vejít, ucítil jsem silnou bolest v zátylku a pak už nic. To snad není možné, já už ani ve svém světě nemůžu polevit na ostražitosti. Trochu se po pokoji rozhlédnu a pak narazím na okno, kterému jsem dost blízko, abych dostatečně viděl ven. To jsem si myslel, jsem stále v pekle, ale kdo mi to mohl udělat? No když se tak zamyslím, tak několik adeptů by tu bylo. Poslední dobou jsem si udělal dost nepřátel, ale nikdo mě nenapadá, kdo by udělal něco takového.

„Tak už ses probral, začínal jsem se bát, že jsem tě praštil moc,“ vytrhne mě z přemýšlení posměšný hlas, který patří k těm, které jsem si tolik přál neslyšet. Otočím se za hlasem a mé tušení se potvrdí. Mezi dveřmi stojí Buer a s úšklebkem mě pozoruje.

„Okamžitě mě pusť a vrať mi moc,“ vyštěknu na něj a tím jak vzteky prudce trhnu hlavou, se ozve příšerná bolest v zátylku a já nechtěně syknu. Tím mu na tváři vyloudím ještě zákeřnější úsměv a pobudím ho tak, že se začne přibližovat. Okamžitě sebou začnu škubat ve snaze se z jeho pout vyprostit, i když už dávno vím, že se mi to nepovede.

„Ale no tak, snad bys přede mnou neutíkal,“ pronese slizce a sedne si ke mně na postel.

„Co to má sakra znamenat Buere?“ prsknu na něj.

„Co myslíš, zlatíčko?“ odpoví otázkou a nad jeho oslovením se mi zvedne žaludek.

„Pusť mě, ať ti můžu zakroutit krkem,“ zavrčím jedovatě.

„Co tě napadá. To víš, že tě nepustím, teď když tě tu tak mám v celé tvé kráse,“ ušklíbne se a stáhne ze mě i ten jediný kus látky, který mě chránil před jeho zrakem. Buer při pohledu na mé obnažené tělo toužebně přivře oči a přímo mě tím pohledem pojídá. To mi do obličeje nahrne krev a snažím se co nejvíc zakrýt.

„Ne ne, to bychom si nerozuměli,“ zakroutí nesouhlasně hlavou, přemístí se nade mě a silou se mi vecpe mezi nohy. Okamžitě se mě začne zmocňovat panika a modlím se, aby mě někdo přišel zachránit.

„Sáhni na mě a přísahám ti, že špatně dopadneš,“ snažím se ho odradit od jeho zřejmých úmyslů.

„Jo vážně? Nechceš mi snad tvrdit, že mě přijde Gabriel zabít, až se to dozví. Mám pro tebe novinku. Já už vím, že tě ignoruje, proto ses vrátil. Až bude příležitost, měl bych poděkovat Shiroye za tento skvělý nápad,“ usměje se vítězně, když spatří můj bolestný pohled. Tohle byla podpásovka a pěkně hnusná. Ale bohužel pravdivá. Vlastně jediný Gabriel by mě v tuhle chvíli mohl zachránit, ale ten nepřijde, takže mi už nezbyl nikdo.

„Zapomínáš na to, že ještě můžeš dostat ode mě, Buere,“ protne mou chvilku beznaděje další mě známí hlas.

„Snad si nemyslíš, že se tě bojím, Ronove,“ odfrkne si posměšně a ani se na něj nepodívá. Já na něj nevidím, protože Buer má dost tlusté sklo. Bohužel se Ronoveho opravdu bát nemusí. Buer má oproti němu značnou silovou převahu.

„Jeho možná ne ale mě by ses bát měl,“ ozve se další hlas, při němž úplně ztuhnu. Buer nově příchozího očividně nezná a proto se ode mě odtáhne a podívá se ke dveřím. Nyní mám i já možnost hledět do tváře mého epicentra strachu.

„Co ty jsi zač?“ zavrčí a prohlíží si ho pátravým pohledem. Je vidět, že mu připomíná Shiroyu, ale uvědomuje si, že ten to není.

„V tuhle chvíli tvá noční můra,“ ušklíbne se Yami a jak mě tak Buerovi znatelně naskočí husí kůže. Co ten tu sakra dělá? Najednou si vybavím, že jsem tu nahý a má červeň nabere ještě sytější odstín. Buerovi je jeho povýšený tón nelíbí a proto po něm hodí smrtící kouzlo v podobě koule. Kohokoliv jiného by to zabilo, ale Yami to s klidem chytí do ruky a začne si to prohlížet. Nakonec kouli vezme do obou rukou a roztrhne ji vpůli. Nechápavě na něj všichni hledíme, neschopni pochopit jak to, že ji může klidně držet.

„Celkem slušná práce,“ prohodí jakoby nic a pak obsah v jeho rukou zničí. „Ale bohužel pro tebe to na mě nestačí,“ řekne ještě a pak bez mrknutí oka Buera odhodí ke zdi takovou silou, až popraská celá zeď a Buer skončí v bezvědomí. Yami k němu líně dojde a zkontroluje, zda žije. Oznámí nám, že ano a ať si to s ním vyřídíme, jak chceme. Pak se otočí ke mně a znuděně mě pozoruje. Jeho pohled mě znervózňuje a nervozita stoupne výš ve chvíli, kdy se rozejde ke mně a sedne si na postel. Jedním mávnutím ruky mě zbaví pout a pak mi přiloží ruku na břicho. To ve mně vyvolá vlnu strachu a rychle se odtáhnu z jeho dosahu.

„Bože jste všichni stejní. Já vám chci pomoc a vy v tom hned hledáte něco jiného,“ protočí očima a povzdechne si.

„Snad si nemyslíš, že ti tohle zrovna budu věřit?“ vyštěknu naštvaně a zabalím se do pokrývky, abych tu neseděl úplně nahý. Yami si znovu povzdechne, otočí se ke mně zády a sundá si košili. Vykulím oči na Shiroyi znak opředený přísahou na jeho zádech a v rychlosti si přísahu přečtu.

„Díky té přísaze tě zabít nemůžu, i když bych tak moc chtěl. Dokud mi Shiroya nedá svolení tak jsi v bezpečí. A teď mě nech, abych ti odstranil pečeť zamykající tvou moc,“ pronese chladně a znovu se mi podívá do očí. Nevím jistě, zda mu můžu věřit, ale nakonec ho nechám a doufám, že mě Ronove když tak zachrání. Ztuhle si znovu lehnu a Yami mi už podruhé položí dlaň na břicho. Cítím se teď dost trapně, ale Yami si mě nevšímá a soustředí se jen na pečeť uvnitř mě. Popravdě se ani moc soustředit nemusel a než stačím mrknout, pocítím, jak se mi tělem znovu prohání síla.

„Díky, ale proč jsi přišel?“ nedá mi to, abych se nezeptal.

„Vzhledem k tomu, že ti byl odebrán přístup k moci, zmizela Serienovi značka, kterou jsi mu implantoval. Všem to přišlo divné, a proto jsem přišel, abych zjistil, co se stalo. Chci tě hned upozornit, abys značku neobnovoval. Serien a i ostatní by ti už podruhé neodpustili. Jo, a abych nezapomněl, i přes to že jsi nebyl schopen manipulovat s mocí, tebou vytvořené umělé slunce nezmizelo, takže jsou všichni v pořádku,“ odpoví a má se k odchodu.

„A co Gabriel?“ vyhrknu rychle, aniž bych si uvědomil, že je tu s námi Ronove, který si myslí, že jsme se jen pohádali.

„Tomu jsi v tuto chvíli naprosto ukradený, ale nemusíš mít strach. Jakmile se Shiroye podaří sejmout z Naramiena kletbu, vrátím Gabrielovi jeho pravé vzpomínky,“ ukončí náš rozhovor, poděkuje Ronovemu za spolupráci a nakonec zmizí. To mě z části potěší, ale to jeho neupřesnění času mě už tolik nepotěšilo. Je taky dost možné, že to bude trvat měsíce nebo dokonce roky, než se Shiroye podaří kletbu prolomit. Jak nad tím uvažuju, ani si nevšimnu, že si vedle mě sedne Ronove a sleduje mě neutrálním pohledem.

„Jak ti je?“ optá se a tím na sebe strhne mou pozornost.

„Dobře, naštěstí nic nestihl udělat,“ odpovím mu s lehkým úsměvem.

„To je dobře. Tady máš oblečení,“ podá mi je a pak se zvedne a postaví se ke mně zády.  V rychlosti se obléknu a pak zavolám stráže aby Buera odvedli do cely a tam ho pořádně zabezpečili. Ti mě okamžitě poslechnou a já se za Ronoveho pomoci odeberu do své ložnice.

„Jak dlouho jsem tam byl zavřený? Mám úplně zdřevěnělý nohy,“ optám se mezitím, co si ztěžuju.

„Něco málo přes dva dny. Buer měl celý pokoj zapečetěný a já nejsem dost silný na to, abych ji prolomil. Pak se tu objevil Yami a sháněl se po tobě. Vysvětlil jsem mu situaci a pro něj už Buerova pečeť byla hračka,“ obeznámí mě s několika fakty. Dva dny, to mě musel hodně praštit. Nechápu, proč to udělal. Vím, že na mě měl spadeno, ale nikdy bych si nepomyslel, že zajde až tak daleko. S touto myšlenkou se dostaneme do mé ložnice a já se pak vydám do koupelny. Nutně potřebuju vanu. Ronove pochopí můj záměr, zatlačí mě do blízkého křesla s tím, že mi vanu napustí a zmizí v koupelně. Poslušně na něj počkám, a když se vrátí, pomůže mi tam a jeho pomoci se mi dostane i při zdolávání vysoké hrany vany. S úlevou se ve vaně uvelebím a pak mu poděkuju za pomoc. Ronove jen přikývne, ale na tváři se mu usadí znepokojený výraz. Když mi to začne být nepříjemný, vyzvu ho, aby se zeptal na to, co ho trápí.

„Proč si mi neřekl, že to nebyla jen obyčejná hádka?“ optá se a mě tím dost zaskočí. Až teď si uvědomím, že mu to došlo z Yamiho odpovědi.

„Není to zrovna věc, na kterou bych byl pyšný a rád se s tím svěřoval,“ odpovím sklesle. Ronove kývne, že mě chápe a pak mi pomůže umýt záda. Jakmile jsem hotov pomůže mi ven z vany. V rychlosti se osuším a obléknu si župan. Vrátíme se do pokoje a já si zalezu do postele s tím, že jsem unavený. Sice nechápu jak je to možné, když jsem spal dva dny, ale jakmile se dotknu polštáře, jsem tuhý.