Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nečekaný spor

8. 7. 2015

(Yami)

Procházím se po zahradě, která hraje všemi možnými barvami a aktuálně zuřící bouřka jí přidává na magičnosti. Je něco málo po páté hodině ranní a všichni obyvatelé tohoto rozlehlého sídla jsou ponořeni do svých snů. Dokonce i Shiroya už dokáže usnout, za což jsem nesmírně rád. Jsem si více než jistý, že brzy by se jeho probdělé noci začaly projevovat a jen by to přidalo na obavách, kterých je tu už tak požehnaně.

„Arami bude zuřit, až ti přijde na to, že se necháváš máčet ledovým deštěm a ještě k tomu do půli těla nahý,“ ozve se za mnou se smíchem Azrael, který však dělá úplně to samé. Nemůže tu být dlouho, protože když jsem naposledy kontroloval dům, ještě spal ale i přesto je mokrý až na kost. Vlasy má na rozdíl ode mě rozpuštěné a lepí se mu na obličej a holé ruce. Já si je stáhl do vysokého culíku a ten se mi teď lepí na holá záda a zakrývá obnovenou přísahu.

„Když jí to někdo nevykecá, tak bude klid. Taky tu starostlivost nemusela podědit. Nesnáším, když se mi triko lepí na tělo, takhle mi je to příjemnější,“ pronesu nazpět a pomalým krokem se rozejdu hlouběji do zahrady.

„Koukám, že chodit obutý taky není v kurzu,“ ušklíbne se a poukáže na fakt, že jsem bosky. Jemu taky nic neunikne.

„Cítím se tak víc spojený se zdejší přírodou. Občas si říkám jakou má Serien s Clarisou kliku, že s ní dokážou komunikovat. A proč ty vlastně nespíš?“ napadne mě se zeptat a znovu se k němu otočím čelem.

„Pořádně nespím už od toho únosu. Kiriaki mi to s těmi řečmi taky moc neulehčil, no a teď když spolu nemluvíme je to peklo. Závidím Shiroye s jakým klidem to bere,“ vydechne zničeně a pohledem zavadí o okno jejich ložnice.

„Není se čemu divit. Dům je nasáklý špatnou atmosférou, která se občas musí projevit. Co se Shiroyi týče, mýlíš se. V zájmu ostatních se tak tváří, ale opak je pravdou. Ví jak je tahle situace neúnosná a snaží se vymyslet jak z toho ven. V hlavě má tolik myšlenek, že se mu nedaří usnout a většinu nocí ani oko nezamhouří. Jenže si nemůže dovolit své starosti projevit. Nechci ani pomyslet, co by nastalo, kdyby ostatní věděli, že je v koncích stejně jako oni. To jak se projevuje, hodně ovlivňuje chod tohoto domu a nechce to narušit tím, že projeví slabost a hlavně bezmocnost,“ vysvětlím mu Shiroyi aktuální pozici a setkám se se zaraženým pohledem jako bych ho opařil.

„Beru zpět, rozhodně mu nezávidím. Musím říct, že přetvařovat se umí mistrovsky a vážně to na ostatní působí. Jenže takhle to taky nejde dělat pořád, i přesto jak se snaží, začínáme postupně ztrácet nervy. Kiriaki je jen začátek,“ strachuje se a právem. Netuším, co chce Shiroya podniknout, ale taky si myslím, že bychom se měli hnout z místa. Serien trpí na noční můry a věřím, že stačí už jen málo, aby se sesypal jako domeček z karet.

„Mám v plánu si o tom s ním dneska promluvit, tak se snad k něčemu dobereme,“ to vezme na vědomí a s tím, že mu je už dost zima se vrátí do domu. Jestli tohle od marodí, ještě ho nakopu. Já se taky odeberu k sobě a dám si vlažnou sprchu. Sice se mi nemůže stát, že bych nastydl ale i tak to není příjemné, když ledové tělo polijete horkou vodou. Umyju si vlasy a tak ze sebe smyju všechny stopy po dešťové vodě. Jeden by neřekl, jak je déšť ve vlasech a kůži cítit. Když jsem s očistou spokojený, osuším se a navleču na sebe čisté a hlavně suché věci. Zrovna si suším vlasy ručníkem, když se ozve zaklepání a do pokoje vejde rozespalá Arami.

„Dobré ráno,“ zakňourá a šourá se ke mně.

„Dobré, copak? Nevyspalá?“ obdařím ji úsměvem, a když se dosune až ke mně, vytáhnu si jí na klín a dostanu pusu na tvář. Je vážně roztomilá, když je taková celá otlačená.

„Měla jsem ošklivý sen. Chtěla jsem jít za tebou, ale ty jsi tu nebyl. Bála jsem se, že se mi o tom zase bude zdát, tak už jsem neusnula,“ vzlykne a oči sotva drží otevřené.

„Moc se omlouvám, že jsem tu pro tebe nebyl. Byl jsem v zahradě, ale slibuju, že si tě příště líp ohlídám a hned se vrátím. Víš co? Dáš si snídani a pak si tady u mě lehneš a prospíš se,“ navrhnu jí a přitom se kajícně omlouvám. Úplně jsem jí zapomněl hlídat a to jsem jí přitom slíbil, že kdykoliv se bude bát, může přijít ke mně a já jí utěším. Připadám si jako bych selhal a z části zradil její důvěru a i tu Serienovu. Přeci jen mi jí přenechal na starosti.

„Ty jsi byl venku v tom lijáku? Co když z toho omarodíš?“ vylítne jako čert z krabičky a úplně zapomene na to být ospalá. Sakra, neměl jsem se zmiňovat, kde jsem byl nebo alespoň si vymyslet něco jiného.

„Neboj žabičko, trocha deště mě neskolí,“ snažím se z toho vybruslit, ale akorát přiliju olej do ohně.

„Zase to zkoušíš? Copak si nevzpomínáš, co jsem ti řekla? Tvá existence je dost možná nesmrtelná a nedokáže cítit to samé co my, ale to neznamená, že to samé platí i pro tohle tělo. Je to smrtelná schránka a garantuji ti, jestli ztratíš svou hmotnou podobu, nikdy ti to neodpustím,“ sejme mě jako malého fracka, na to ze mě sleze a naštvaně odejde. Zaraženě civím na zavřené dveře a smažím se vzpamatovat. Ani mě tak nezarazila její reakce jako způsob vyjadřování, který použila. Jako kdyby za ní mluvil někdo jiný. Někdo koho znám, ale za boha si nedokážu vzpomenout, o koho jde. Navíc jsem jasně cítil, jak vzduch v místnosti ztěžknul a nepříjemně se vířil. Pro teď to nechám být a radši vyrazím do jídelny, abych ještě nedostal vynadáno za pozdní příchod. Jdu samozřejmě poslední, ale přesto v čas. Se všemi se pozdravím, ale Arami mě kompletně ignoruje. Jen si povzdechnu a posadím se vedle Shiroyi sedícího v čele stolu a Arami po mé levici. Nikomu napětí mezi námi neunikne a hází po nás nechápavé a hlavně zvědavé pohledy.

„Arami, stalo se něco?“ zeptá se jako první Serien, který sedí naproti.

„Co by se jako mělo stát?“ zasyčí podrážděně a já opět ucítím nepříjemnou svíravost vzduchu. Rychlým pohledem se ujistím, že se jedná o útok jen na mou osobu. Jsem si jistý, že to provádí Arami, ale zaráží mě ta přesnost, s jakou tuhle schopnost používá. Teď jde o to, zda to dělá vědomě.

„Podle toho jak se tváří, hádám, že ti na to přišla,“ připojí se Azrael, ale ten svá slova míří na mě.

„Hádáš správně, nechtě jsem jí to řekl. Nedá se nic dělat, musím počkat, až mi promine,“ vydechnu zničeně, ale ona to asi vezme jako výsměch a ještě o něco utáhne sevření. Zatím to na sobě nedávám znát, ale už mě to vážně začíná znervózňovat a hlavně dráždit.

„O co jde?“ zeptá se Shiroya. To mě udiví, protože se nestává často, aby se do podobných debat zapojovat, tedy pokud se nejedná přímo o něj.

„Byl jsem celou noc venku a teď k ránu se spustil slušný liják. Arami nemá ráda když se nedbale vystavuju situacím, které by mi za normálních okolností mohly ublížit. Kvůli smrtelnosti schránky se bojí, že ztratím hmotnou formu,“ vysvětlím jim důvod její nevraživosti. K mé smůle to řeknu stylem jako že se vlastně nic nestalo a jí tím rozzuřím. Jenže na mě nevyjede, jak by tomu bylo v běžném případě. Využije té nečekaně otravné schopnosti a ve vteřině jsem jako v ohebném svěráku. Hýbat se můžu normálně, ale je to jako kdyby mi tělo obepínal neviditelný povlak, který své sevření utahuje na maximum. Nepochybuju, že kdyby se jí zachtělo, bez mrknutí oka mi zlomí ruku nebo dokonce vaz. Navíc cítím jak vzduch, který dýchám je těžký a hodně nepříjemný. Člověka by to už dávno položilo do bezvědomí. Už začínám pěnit, protože to slušně přehání a pravděpodobně zapomněla, co jsem zač. Chci jí dát pohledem najevo, aby přestala, ale místo toho stihnu spatřit něco, co mě vytočí.

„Arami, okamžitě přestaň!“ zařvu a přitom silně praštím do stolu. Všichni úlekem nadskočí, ale nejvíc vyděsím samotnou aktérku, která se doteď soustředila na mé mučení. Ano, když jsem se na ní podíval, měla pohled zaražený do stolu a ruce drtila v pěst, aby udržela sevření. Zděšením ruce uvolní, proto se konečně můžu nadechnout čistého vzduchu a taky si všimnu dost hnusného zranění. Tím jak jsem prudce praštil do stolu, její svěrák mi od ramene až k zápěstí roztrhnul ruku. Je na to nechutný pohled. Rána je celá rozšklebená a nechává černou krev téct proudem. V místnosti teď vládne hrobové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Nikdo nechápe, co se teď odehrálo, a sledují mou zraněnou ruku zmatenými pohledy.

„Kruci, co se stalo?“ protne ticho jako první Azrael. Mlčky si zkrystalizuju krev a po Arami šlehnu rozzuřeným pohledem.

„To bylo poprvé a taky naposled, co ses na mě pokusila vztáhnout ruku. To že tě mám rád a jsi dítě, ještě neznamená, že ti něco takového budu tolerovat. Vyčítáš mi, že jednám neuváženě, ale teď jsi to byla ty, kdo mi ublížil. Zkus se nad sebou zamyslet,“ pronesu tichým bezcitným hlasem. Nikdy jsem s ní nechtěl tímhle tónem mluvit, ale dnes mi nedala na vybranou. Probudila ve mně krutou a nemilosrdnou krev a to jsem doufal, že v jejím případě se to nikdy nestane.

„Vrátím se do temnoty, abych si tohle vyléčil a taky zklidnil nervy,“ obrátím se na Shiroyu. Ten nic nenamítá a jen mě upozorní, že kdyby bylo potřeba, zavolá mě. Souhlasím a ještě v jídelně otevřu pentagram a přemístím se do temnoty.

*****

(Serien)

„Já vůbec nechápu co se tu stalo,“ rozhodí rukama Nari a snaží se pohledem něco dostat buď ze samotné Arami nebo ze Shiroyi, který jistě ví o co tu jde.

„Arami, být na tvém místě tak se ani nepokouším být na něj za tohle naštvaná. Na to má právo pouze on a teď tě nechci nijak strašit, ale to, že na tebe vyjel jen slovně je zázrak, který se příště nemusí opakovat,“ začne na ní Shiroya mluvit, ale nezdá se, že by to mělo nějaký účinek. Navíc to nikomu z nás pořád nevysvětluje, co způsobilo Yamimu tu tržnou ránu.

„To se pleteš, já mám to právo, nic jsem mu neudělala. A jaký zázrak se jako měl stát, že na mě začal přede všemi ječet?“ osopí se i na něj. Já snad špatně slyším. Takový způsob vyjadřování k Shiroye nevěstí nic dobrého.

„Laskavě si uvědom, jak se Shiroyou mluvíš,“ pokusím se jí dát najevo, aby přestala, ale jen se dočkám naštvaného pohledu a následné ignorace.

„Jen jí nech, když si myslí, že nic neprovedla, dobrá. Řeknu ti k tomu už jen poslední. Mučení je proti mým zásadám a pro mě je tím nejodpornějším způsobem útoku a to tvé obzvlášť. Pro Yamiho jsi velmi důležitá a to tě činí jedinečnou, protože pokud by se ho pokusil zranit kdokoliv jiný, bez váhání zabije. Slovy se v nejmenším neobtěžovat nebude,“ informuje jí obdobným tónem, co předtím použil i Yami a to konečně zabere. Arami úplně zbledne a třeští oči zděšením. Opět se rozhostí ticho a nakonec se Arami z ničeho nic sebere a uteče z místnosti.

„Chtělo by to trochu vysvětlení,“ dožaduje se Nari a popravdě není sám.

„Myslím si, že bude lepší to nechat být a ať si to vyřeší mezi sebou. Nemá cenu vás do toho zapojovat,“ odpoví a tím nám dá jasně najevo, že kapitola je uzavřena a my se podle toho máme zařídit. Narimu se tenhle přístup nezamlouvá, ale než se stihne nadechnout k protestu, zarazím ho. Nemá cenu se tu dohadovat, když Shiroyi postoj značí, že je rozhodnutý to tak nechat. Ale stejně by mě zajímalo co do Arami vjelo. Přišlo mi jako kdyby to ani nebyla ona. Taky mě už nějaký čas trápí její schopnost vlády nad větrem. Posledně, když trénovala s Yamim, v jednu chvíli jsem si myslel, že koukám na Bohyni větru Kaze. To ale není možné. Kaze jsem už roky neviděl a kdyby s Arami uzavřela smlouvu, věděl bych to. Tsuchi se taky o ničem takovém nezmínila. Nakonec nad tím přestanu přemýšlet a dojím snídani. Po jídle se všichni jako obvykle rozprchnout po domě a já se usadím do altánu v zahradě. Za chvíli mi má dorazit domluvená návštěva, tak se nepouštím do zbytečností.

„Koho jsi to vlastně pozval?“ vyzvídá Nari, když si sedá vedle mě.

„Pár přátel z nedalekého města. Mám s nimi něco dohodnuté. Chystám si pro vás překvapení, takže žádné vyzvídání a šmírování, jasné?“ upozorňuju ho se smíchem, neboť se mu nejprve rozzáří oči a následně nafukuje tváře. Opravdu jako malý. Netrvá dlouho a vyruší nás Ram s tím, že dorazili. S polibkem mu splasknu nafouklé tváře a ještě ho pro jistotu upozorním, aby se o nic nepokoušel.

„Vítejte, jsem rád, že jste mi nedali košem,“ uvítám je, hned jak vstoupím do haly. Díky tomu se ke mně obrátí pohledy mých čtyř nejlepších přátel. Známe se už odnepaměti a dá se říct, že o sobě navzájem víme všechno. Tedy o mě se to říct nedá, neboť mám jedno velmi velké tajemství, o kterém neví. Tím je můj skutečný původ. Však on se nikdo dobrovolně nechlubí tím, že jeho matka je vlastně chlap a ještě ke všemu vládce pekel a k tomu má zapřeného nevlastního bratra, pro kterého je ona matka otcem. Rodinná pouta k popukání a to do toho netahám můj příbuzenský vztah s Naramienem.

„To buď, za to jak jsi nás v posledních měsících zanedbával. Ale vážně, kdo by si pomyslel, že ty a Shiroya-sama. Tenhle dům snad přitahuje všechny významné bytosti našeho světa. A když už mluvím o domě, vy jste nějak rekonstruovali?“ ujme se slova Haru. Je z nás největší držka a s jeho zlatými rozlítanými vlasy, cihlovým pohledem a vypracovanou postavou nejúspěšnějším lovcem žen.

„Blbe, vždyť ho měli po tom útoku na cucky. Skoro týden se v novinách nepsalo o ničem jiném. Měl by sis je taky čas od času přečíst. A vůbec, víte, kdo to měl na svědomí? V novinách nic nebylo,“ zpeskuje ho Izaya a pak se obrátí na mě. Tenhle na krátko střižený brunet je z naší party nejchytřejší a taky je na to patřičně hrdý. Velmi rád vymýšlí strategie na dobití různých pevností. Nevím k čemu mu to je, ale pokud ho to baví.

„Rodinné problémy, dá se říct. Asi bych ty noviny měl taky začít číst, netušil jsem, že se o tom všeobecně ví. Ale to je teď jedno, dáte si něco, než se pustíme do práce?“ zamluvím to a už je vedu do kuchyně.

„Dáme si kafe. Byli jsme přes noc u Haru a jistě si dobře vzpomínáš, jak nechutný kafe dělá,“ odpoví za všechny Touji, kterému se celou dobu kolem pravé ruky omotává náš poslední člen Sakumi. Mohlo by se zdát, že se jedná o pár, ale zdání klame. Jsou švagři, ale věřím, že Sakumi si v duchu představuje úplně jiný druh vztahu. Holt má stejný vkus jako sestra. Haru se samozřejmě ohradí, že jemu chutnalo, ale i přesto si rád dá to ode mě. Mezitím co se vaří voda, probíráme, co se událo nového. Já to dost filtruju, protože některé věci je lepší nechat v tajnosti. Dozvím se, že jediný kdo je oficiálně nezadaný je už pouze Sakumi. Nijak ho to netrápí, protože pokud může být v Toujiho blízkosti je šťastný. Vlastně když nad tím přemýšlím, tak do nedávna byl jediný homosexuál v partě. My ostatní měli slabost pro ženy, ale mě to od chvíle, kdy mi do života vstoupil Nari, přešlo. Zrovna zalévám poslední hrnek, když se domem prožene proud Shiroyi moci. Mě to nijak nezarazí, stává se to už pravidlem, ale kluci úplně zkamení.

„Seriene neviděl jsi Nikolaje? Bolí mě nechutně hlava a začíná mi to brnkat na nervy,“ objeví se za kulkami Shiroya a když zaregistruje mojí návštěvu, pokynutím hlavy se s nimi pozdraví. Tak proto upouští páru. Už jsem si stihl všimnout, že mu to pomáhá při obdobných obtížích.

„Neviděl, možná šel za Yamim, ale zkus zajít za Mirou, má mít u sebe léky od Fóxy, mohly by ti taky pomoc. Jo a mohl bys zařídit zábavu pro Nariho?“ nasměruju ho a ještě poprosím o laskavost. Všimnu si, že kluci naší debatu bedlivě pozorují a možná se mi to jen zdá, ale Sakumi si ho dost okatě prohlíží.

„Zajdu za ní a o Naramiena se neboj. Je s Kirou na louce, takže nebude otravovat, ale stejně máš v plánu postavit bariéru a jestli jí vytvoří Izaya, tak se není čeho bát. Jo a Ram ti vzkazuje, že pokoje jsou připravené,“ ujistí mě, že mému plánu nic nestojí v cestě a pak mi dojde, co řekl. Zná Izayu a rozhodně ne ode mě. Takže se museli seznámit jinak. Ale jak? A jak to, že o tom nevím? Shiroya o mě díky čtení myšlenek ví naprosto všechno, tak proč se nezmínil, že Izayu taky zná? Při těchto otázkách cítím, jak mi tuhnou svaly, a krev bublá nečekanou žárlivostí.

„Udivuje mě, že si na mě stále pamatujete, už je to dávno, co jsme se osobně setkali,“ zareaguje a za úsměv, který nasadí, mám sto chutí ho vykastrovat.

„Jak bych mohl zapomenout. Díky tvé spolupráci mám přehled o pohybu Shinigami. Jsem rád, že mám po celém Ardenu hlídače, jste pro mě nesmírně důležití a konkrétně tví rodiče jsou na tebe náležitě hrdí. No už vás nechám, jdu najít pro velký úspěch Miru,“ oplatí mu úsměv a já získám vysvětlení ohledně jejich známosti. Jen mi to stále nevysvětluje fakt, že se mi o tom ani jeden nezmínil. Sice jsem se s Izayou dlouho neviděl ale to neznamená, že jsme nebyli v kontaktu. To, že jsou jeho rodiče oba v temnotě, vím od samého začátku tak alespoň tohle není pro mě novinkou.

„Vůbec nemáš důvod mě vraždit pohled. Ujišťuju tě, že můj vztah se Shiroyou je čistě pracovní a spíš jsem v kontaktu s Ravenem, který ode mě přebírá informace. Tak co dáme se do práce nebo usneme na vavřínech?“ upozorní mě na mou zjevnou žárlivost a pak konverzaci zavede na téma, proč tu jsou. Rozhodnu se to nechat plavat a možná až někdy bude příležitost, zeptám se přímo Shiroyi. Teď hlavně musíme zrealizovat můj plán. Potom co vyprázdníme své šálky, zavedu je do pokojů, aby si mohli odložit, a následně skončíme na volném prostranství v zahradě. Vždycky tu bylo prázdno a nikdy jsem nevymyslel pořádný projekt, který to tu mohl zaplnit. Avšak teď ho mám a to díky návštěvě Země. V hotelu, ve kterém jsme se ubytovali, měli prospekty s prázdninovými destinacemi a musím říct, že lidé si umí obstarat zábavu. Nejvíc mě tam nadchly jejich bazény. Neříkám, že my bazény nevedeme, ale lidé je vypracovali do dokonalosti. Proto jsem načerpal inspiraci a ve volných chvílích navrhoval projekt. Občas to bylo obtížné, hlavně když se kolem mě motal Nari. Je neskutečně zvědavý. Před pár dny jsem ho dokončil a tak jsem požádal partu, aby mi to pomohli zrealizovat. Dokonale se mi hodí i jejich schopnosti. Haru slušně ovládá vodní element, Izaya je přímo mistr v obraně a orientaci v plánech. Touji se specializuje na materializaci, stačí mu držet kousek železa a představit si věc kterou potřebuje a je z onoho materiálu. Nebylo to snadné, ale podařilo se mi sehnat všechny materiály potřebné pro stavbu bazénu. A Sakumi ovládá vnitřní žár. V boji toho hodně využívá a nechává své tělo rozpálit na neuvěřitelnou teplotu. Jeden by si ho mohl splést se sklářskou pecí. Dostat se do dosahu takového těla je pak o život. Avšak mě teď poslouží jako ohřev vody, aby se vůbec dalo koupat. Než jim začnu vysvětlovat podrobnosti plánu, poprosím Izayu, aby vytvořil bariéru. Tak nás nemůže nikdo sledovat a ani poslouchat. K mé radosti se jim plán neskutečně zalíbil a už si rezervují první zkušební koupání. Práci si rozvrhneme do dvou dní s tím, že dnes uděláme základy a zítra hlavní konstrukci. Ono se řekne, že s pomocí magie to musí být hračka, ale i tak děláme celé dopoledne a jsme tak v půlce. Zrovna přemýšlím, kolik asi je hodin, když se bariéra slabě zachvěje. Obrátím se na Izayu a ten ukáže na Shiroyu stojícího venku.

„Děje se něco?“ zeptám se, když projdu stěnou.

„Za dvacet minut je oběd, tak by nebylo od věci, kdybyste se šli opláchnout a najedli s námi,“ navrhne. Jsem stejného názoru a tak vyženu kluky do domu, aby se trochu zkulturnili. Do jídelny dorazíme s předstihem a tak můžu kluky seznámit s obyvateli, které neznají.

„Zdá se, že Arami stále trucuje. Dojdu pro ni, celé dopoledne nic nejedla,“ zvedne se od stolu Mira a vydá se do jejího pokoje. Trvá dobrých deset minut, než se vrátí, sama a s hrůzou v očích.

„Nemůžu jí nikde najít a na volání nereaguje,“ vyhrkne panicky. Málem přestanu dýchat, hodím pohled na Shiroyu a odpovědí mi je zahájení pátrací akce. Během chvilky obrátíme dům vzhůru nohama a mě na mysl padne ta nejhorší možnost. Je tam někde venku úplně sama a co hůř, naši nepřátelé ji znají.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No tohle

Yui-chan,10. 7. 2015 7:34

A já myslela ,že tohle napínání jsme si už jednou vysvětlily :D nedělat takhle blbé konce, když mám pak čekat hodně dlouho na pokračování! :D Ta Arami se mi vůbec nelíbí, ale neřekla bych, že je to úplně její vina. Slyím v tom Aoie nebo Leiko? Nebo ještě někoho dalšího? Doufám, že se Arami nic nestane, jinak si mě nepřej! Řeknu to Anori a ta s tebou zatočí :D Jsem opravdu zvědavá, jak to bude pokračovat. A neodpustím si ještě jednu poznámku :). Na začátku téhle povídky byl Naramien sice citlivý, ale normální kluk. Teď je z něj spíš rozmazlený 10-ti letý fracek, co nedělá nic jiného než nafukuje tváře nebo někomu skáče radostí kolem krku :D Trocha vážnosti a mužnosti by mu občas neuškodila :D. Jinak Kiriaki ať mě taky neštve. Azrael sice není moje nejoblíbenější postava, ale trápit ho taky nemusí! :). Tak doufám, že pokráčko bude co nevidět (že na dovolenou pojedu už s tím, že budu vědět něco víc! :P ) a moc se na něj těším!

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA