Kowai Yume

 Nasupeně sedím na jednom ze střešních výběžků a snažím se uklidnit. Silnými nádechy vdechuji chladný vzduch, který nás doprovází už několik dní a to začíná léto.

„Proč já blbec, dal do toho biče Shiroyovu moc?“ optám se sám sebe a schovám si obličej do dlaní.

„Neviň se z toho. Nemohl jsi vědět, že se Naramien tou mocí nechá ovládnout a tím ho probudí,“ ozve se za mnou Gabriel a vzápětí mě pevně obejmou jeho silné paže. Hlasitě si povzdechnu a uvolněně se o něj opřu. Ano Gabriel má pravdu, neměl bych se z toho vinit, ale stále si nemůžu odepřít skutečnost, že to já k tomu poskytl příležitost. Kdybych zvolil jiný druh moci, kterou mám, tak se nemuselo nic stát. Bohužel ta Shiroyova je ze všech nejsilnější a proti Michaelovi byla ideální.

„Je chladno, není ti zima?“ optá se mě tiše Gabriel, aby nerušil tichou atmosféru, která tu panuje.

„Ne, je mi dobře,“ usměju se nad jeho starostlivostí. Byl takový vždycky a možná proto jsem se do něj zamiloval. Pro jeho starostlivost a laskavost jsem ho zbožňoval. Upřu svůj pohled do dáli, kde před pár hodinami zapadlo slunce a přemýšlím, kdo by mi se Shiroyou mohl pomoc. Bráchu můžu vyřadit ihned, ten by pro mě nehnul ani prstem. Pak je tu ještě Dante, ale o něm také silně pochybuji. Ten má taky svých starostí dost, vzhledem k nepokojům, které u nich panují, a navíc už našel vyvolenou, kterou tak moc potřebuje. Obávám se, že mi nikdo nepomůže, sakra. No abych to vše vysvětlil. Při zrodu všeho živého i neživého stáli čtyři muži. Můj bratr Kami, který stvořil nebe a světlo, já oproti němu stvořil peklo. Dante stvořil tři samostatné dimenze, Zemi, kterou obývají obyčejní lidé a pak ještě dvě dimenze, které obývají andělé a démoni, kteří nechtějí žít v nebi nebo pekle. Dante jednu z těchto dimenzí sám obývá. V ní se zrodili Shikumy, míšenci. No a nakonec Shiroya. Ten si stvořil temnotu. Samostatný, uzavřený svět. Je tu ale ještě jeden svět, svět zatracených. Do tohoto světa se dostávají bytosti, které za svého života páchali neuvěřitelné zlo. Také proto získají ohavnou podobu a svou všeobecně nazývaní Shinigami. Právě Shinigami v současné době napadají dimenzi, ve které obývá Dante a vytváří tam spory a boje.

„Nad čím dumáš?“ optá se mě Gabriel a tím mě vytrhne z přemýšlení.

„Nad tím, že není nikdo, kdo by mi mohl pomoc,“ znovu si povzdechnu a nechtě se oklepu zimou. Gabriel si toho pochopitelně všimne, vezme mě do náruče a beze slova mě odnese do pokoje, kde mě hodí na postel a zabalí do peřiny. Podívám se mu do tváře, a abych řekl pravdu, neznat ho myslel bych si, že mě chce zabít.

„Zlobíš se?“ optám se, se strachem v hlase.

„Jo zlobím. Nechápu, co si svým přístupem snažíš dokázat. Vysvětli mi proč, když je ti zima, to jednoduše neřekneš?“ vrčí na mě rozzuřeně a přitom se nade mnou tyčí jako bůh pomsty.

„Nevím, prostě nemám potřebu to říkat,“ vydechnu a sklopím pohled. Gabriel se hluboce nadechne a já čekám nějakou přednášku, ale nakonec se z toho vyklube rezignované povzdechnutí.

„Co mám s tebou dělat, jsi beznadějný,“ vydechne a svalí se na postel vedle mě.

„Já vím a proto mě tak miluješ,“ usměju se a lípnu ho na ústa. Polibek mi rád vrátí a pak zmizí v koupelně, odkud se za okamžik začne ozývat zvuk tekoucí vody. Gabriel se hned vrátí a začne ze mě sundávat veškeré oblečení, a když jsem nahý, svlékne i sebe. Vezme mě do náruče a pak si i semnou sedne do vany a vypne vodu. Pohodlně se o něj opřu a užívám si jak jeho těsnou blízkost tak teplo, které mi dodává voda.

„Co bys řekl na výlet po okolí,“ přeruší ticho a navrhne mi výlet.

„To by bylo skvělé. Nikdy jsme spolu nikde nebyli,“ vypísknu nadšeně.

„Dobře tak se zítra po snídani sbalíme a na celý den vypadneme,“ prohlásí a pak nás začne umývat. Jakmile jsme vykoupaní, osušíme se a v objetí si zalezeme pod peřinu a usneme.

Druhý den ráno se snad poprvé v životě dostavíme na snídani mezi prvními, ale zjistíme, že jako jediný se nedostavil Serien.

„Kde je Serien?“ předběhne mě stejnou otázkou Gabriel.

„Kolem páté jsem s ním mluvil a říkal mi, že si zaletí do skal u hranic,“ odpoví mu Azrael nezaujatě a dál se věnuje snídani.

„Co tam chce dělat?“ optám se, se zájmem.

„Přemýšlet,“ odpoví mi stručně a přitom mi nevěnuje jediný pohled. Vypadá to, že mě nemá moc v lásce a také mi to dává najevo. Hned po snídani se rozloučíme s ostatními a vydáme se na celodenní výlet po okolí této nádherné zemi.

*************

Probudím se s pocitem, že se někomu o mně zdálo. Nějakou tu chvíli jen tak ležím v posteli a tupě zírám do stropu. Pak se donutím podívat se na hodiny a zjistím, že jsem snídani prošvihl. Líně se zvednu z postele a došourám se do koupelny, kde spáchám ranní hygienu. Hodím na sebe nějaké oblečení a vydám se do kuchyně pro něco k snědku. Když procházím kolem obýváku, zaslechnu Naramiena s Azraelem jak se o něčem baví a tak se vydám za nimi.

„No konečně se naše šípková Růženka probudila, už jsem si začínal myslet, že tě budu muset budit polibkem,“ pronese Naramien s úsměvem když mě spatří ve dveřích.

„Strašně vtipný. Co tě k nám přivádí?“ obrátím se na Azraela.

„Přišel jsem vás pozvat k nám, ostatním se po vás stýská,“ prozradí mi důvod své návštěvy.

„Ne díky. Nemám zájem o další hádku,“ zavrčím při vzpomínce na Akumu a navíc bych setkání se Serienem asi nepřežil.

„Nejsou doma, to bych tu jinak nebyl,“ zašklebí se na mě.

„A kde jsou?“ optá se Naramien.

„Akuma s Gabrielem šli na nějakej celodenní výlet a Serien je už od brzkého rána ve skalách a přemýšlí,“ odpoví mu a hodí po mě významným pohledem. Nakonec si rezignovaně povzdechnu a přistoupím na jeho pozvání. Znovu se vrátím do pokoje, kde na sebe hodím vhodnější oblečení a pak se dostavím do obýváku, kde otevřu pentagram a pojdeme jím. Na místě už nás čeká Kiriaki se kterým se přivítáme a pak se vydáme do zahrady, kde je zbytek rodiny. Dnes je výjimečně teplo takže máme možnost pobít venku.

„Podívejte se, koho vám vedeme,“ strhne na nás pozornost všech přítomných a dost mě překvapí, když se všem na tvářích objeví nadšené úsměvy.

„Mohlo mě napadnout, že když tu nejsou tak se ukážete,“ pronese Hanako a oba najednou nás obejme.

„Přeci se kvůli nim nepřestaneme vídat, ne?“ pronese Naramien a já pozvednu jedno obočí. Ten má co říkat, stejně je to jeho vina.

„Shiroya chytej,“ ozve se za mnou a ve vteřině v ruce držím aurovou kouli. Velkou asi jako dlaň a navíc má v sobě kouzlo s černou magií. Velmi vražedná kombinace. Jakmile by ta koule zasáhla protivníka do hrudi nebo do zad, aura by přenesla kouzlo do těla a to by se aktivovalo a protivníka zabilo zevnitř.

„Učíš ho velmi nebezpečné věci Hanako,“ podívám se na ní a pak na Kiru, kterému ona koule patří.

„Donutil mě k tomu,“ pokrčí rameny a povzdechne si. Jen se jejímu výrazu ušklíbnu, a aniž bych hnul brvou, kouli zničím.

„Páni. Jak jsi to udělal?“ užasne Kira a snaží se ze mě dostat návod.

„Až ti bude alespoň z poloviny to co mě, přijdeš na to sám,“ odpovím nakonec a jen tak, tak se držím, abych se nerozesmál. Zato Naramien se vedle mě složí smíchy okamžitě.

„A kolik ti je?“ optá se s jiskřičkami v očích.

„Jsem starší než sám život, několik miliard let už vlastně ani nevím kolik přesně to je,“ odpovím mu mezitím, co v sobě dusím smích.

„Jsi zlý,“ nafoukne se Kira a bouchne mě do břicha. Ten jeho výraz mě dostane úplně a já se v křeči ze smíchu skácím na kolena. Notnou chvíli mi trvá, než se vzpamatuju a pak se s Naramienem posadíme na houpací lavici. Jakmile se pohodlně usadíme, objeví se u nás jeden ze služebných Ram i se dvěma šálky kafe.

„Děkuju, přesně to jsem potřeboval,“ rozplývám se nad lahodnou kávou, kterou umí snad jen Ram. Upíjím ze svého kafe a přitom na sobě cítím Naramienův zaražený pohled.

„Copak, něco se ti na mě nelíbí,“ ozvu se, když už mi to je nepříjemné.

„Přemýšlím. Jak je možné, že jsme úplně stejní, když ty jsi o tolik starší?“ optá se mě na otázku, kterou už jsem nějaký čas čekal. Pochopitelně se nyní na mě zaměří pozornost všech a nastane ticho.

„Od doby co nemám možnost disponovat se svým tělem, se zrodila má přesná kopie. Jenže ti co věděli o spojitosti se mnou, tu kopii zabili, abych nemohl získat zpět svou moc. Měl jsem už miliony kopií, jenže ti byly zabity. Ty jsi zatím poslední,“ vysvětlím tak, aby to pochopil a Naramien přikývne, že mi rozumí.

„Jak to teď vůbec máte se Serienem?“ zeptá se Lay.

„Moc se toho ještě nezměnilo. Serien má ve svých citech hotový chaos, myslí si, že když myslí na jednoho z nás, zrazuje toho druhého. Ale Naramien už pochopil, že nikdy nebude moci na Seriena pohlížet jako na bratra. Teď už čekáme jen na jeho rozhodnutí,“ pronesu a Naramien mě bouchne do ramene.

„Co je?“ oženu se po něm ostře.

„Ty jsi dobrej. Takhle to vyznělo, že jen mi dva to komplikujeme, ale nezapomeň, že i ty na tom máš podíl,“ zavrčí a já se na něj naštvaně podívám.

„To sem teď netahej,“ zasyčím.

„Ne, žádný takový. Nari vyklop to,“ ozve se Kiriaki a ve mě hrkne.

„Byl a možná ještě trochu je přesvědčený, že nemá právo být milován,“ práskne mě zrádce. Odfrknu si a uraženě si založím ruce na prsou.

„Bože, vy jste mi ale trojka,“ vydechne Azrael ve chvíli, kdy spatřím na cestě k nám Seriena jak na nás nevěřícně hledí.