Kowai Yume

(Shiroya)

Okamžitě zpozorním a prudce se zvednu. Ten pohyb dá Narimu znamení, že se něco děje a hodí pohled k cestě a to už se tam podívají i ostatní a pochopí, že se rozloučíme. Serien se k nám rozeběhne a to už rychle otevírám pentagram.

„Počkejte, proč přede mnou utíkáte?“ vydechne nešťastně, když k nám doběhne. Nari se k němu otočí a smutně se mu podívá do očí a já zůstanu stát k němu zády.

„Nemůžeme tu zůstat. Dokud nebudeš mít ve svých citech jasno, nebylo by dobré, abychom se stýkali,“ odpoví.

„A co ty? Co ty mi na to řekneš?“ obuje se do mě. Bohužel v tomhle nejsem tak silný jako Nari, takže se mu nemůžu jak podívat do očí tak mluvit s ním. Nakonec to vyřeším jen zakroucením hlavy ve znamení, že souhlasím s Narim.

„To už ti nestojím ani za pohled nebo slovo?“ zaječí vystresovaně. Úplně ztuhnu a vyšlu k Narimu nouzovou zprávu. Ten si mě rychle prohlédne a zjistí, že jsem bledý jako stěna.

„Shiroya ty se ztrácíš,“ vyjekne Naramien, když se mi podívá na nohy. Podívám se na své nohy, které se postupně ztrácejí a já najednou pocítím slabost a sesunu se Naramienovi do náruče. Naštěstí on mě může zachytit, ne jako ostatní, kterým propluju skrze jejich těla.

„Co se děje?“ přiběhne k nám Serien s strachem v očích.

„Je mi zle. Musíme do temnoty, hned,“ přikážu už skoro v bezvědomí.

„Půjdu s vámi,“ začne ještě smlouvat Serien.

„Jednou by se snad nic nestalo,“ snaží se mě obměkčit Naramien.

„Ne, nejde to. Promiň“ protestuji už šeptem a omdlím.

*********

(Serien)

Dívám se jak si Naramien povzdechne a vezme Shiroyu do náruče, se kterým pak vstoupí do temnoty. Nechápu, co se mu stalo, ale to že semnou nemluví ani se na mě nepodívá, musí mít důvod, jenže nevím jaký.

„Zdá se mi to, nebo jsi ve skalách nic nevymyslel?“ optá se mě Azrael.

„Musím s nimi mluvit, hlavně se Shiroyou,“ řeknu místo odpovědi a vydám se do svého pokoje.

„Ujasni si, co k nim cítíš a pak ti dovolí s nimi mluvit,“ zavolá ještě na mě, než vejdu do domu. To se lehce řekne, ale hůř provádí. Miluji je oba, to vím jistě, ale nevím jak se zbavit toho pocitu zrady a navíc ten sen, co se mi nedávno zdál, mě nenechá v klidu spát. Stále přemýšlím, co to mělo znamenat. Navíc mě to nutí čím dál tím víc přemýšlet o tom, jestli v té věci ohledně toho těla nemá prsty i Akuma-sama. Ještě teď si jasně vybavuji hádku, kterou spolu krátce vedli při jejich posledním setkání. Shiroya s Akuma-sama očividně válčí, to je jasné už všem, ale důvod jejich vzájemné nenávisti je nám zatím neznámí. Mohl bych se ho na to zeptat, ale jistě mi to neřekne a ke všemu se jistě urazí. Nechápu, proč se mi ten sen zdál, vždyť já ani v temnotě nikdy nebyl. Nevyznám se tam, a určitě bych tu místnost se zrcadlem nenašel, a i kdyby jo, silně pochybuji o tom, že bych byl schopen to tělo vysvobodit. Byla tam spousta zámků, navíc nebyli stejní a já nemám klíč ani k jednomu. S těmito myšlenkami dojdu až do pokoje, kde mě přivítá Lena. Upřímně jsem za ní rád, mohu se jí se vším svěřit. Sice mi nikdy neodpoví na mé otázky, ale vyslechne si mě a poté se ke mně vždy začne lísat, jakoby se mě snažila utěšit. Přejdu ke křeslu, ze kterého si Lena udělala pelíšek, a pohladím ji po její jemné srsti. Lena na můj dotyk zareaguje předením a tak si k ní přikleknu a dál jí hladím a drbu za ušima a pod bradičkou. Po chvilce se přetočí na záda a tím mi dá najevo, že chce drbat na bříšku, což jí hned splním. Je až nemožné jak rychle mi přirostla k srdci. Na tváři se mi rozlije úsměv, když se mi natáhne k ruce a začne mi ji olizovat mezitím, co jí stále drbu na bříšku.

„Jsem ráda, že alespoň ona ti dokáže na tváři vykouzlit úsměv,“ ozve se za mnou Hanačin jemný a melodický hlas. Otočím se na ní a tak udělá i Lena, která hned jak jí spatří, seskočí z křesla a přejde k jejím nohám, o které se začne třít.

„No jo já tě taky ráda vidím, Leno,“ rozesměje se a vezme si jí na ruku.

„Vy se znáte?“ optám se trochu nechápavě.

„Ano Lena hlídala mé tělo celou dobu, co bylo v temnotě,“ odpoví mi s úsměvem. No tím se to vysvětluje. Vypadá to, že má úlohu hlídače, nejdřív hlídala Hanako a teď mě.

„Myslím si správně, když řeknu, že nejsem sám kdo má hlídáček?“ napadne mě a Hanako se znovu usměje v souhlas. Hned na to se jí na rameni objeví pestrobarevný papoušek, který má na pohled viditelně zlomená obě křídla.

„Je nádherný,“ vydechnu, přejdu k nim a opatrně k němu natáhnu ruku, a když se ujistím, že mi nic neudělá, pohladím si ho. Hanako mi ještě prozradí, že se jmenuje Nero.

„Jaká zvířata mají ostatní?“ zajímám se.

„Azrael s Kiriakim mají ještěrku Yudu. Mira s Layem štěně Rika. Xari s Kayem hada Azika. Clarisa si vyžádala fretku Siru. Ziki má sklípkana Tomo, Fóxa opici Haku, Kira vránu Eru a malá Arami žábu Gitu. Abych pravdu řekla, tví děti mají rádi opravdu zajímavá zvířata,“ uchechtne se, pak se semnou a Lenou rozloučí a opustí pokoj. No teď už vím, proč venku poslední dobou vidím létat vránu a občas slýchávám štěkot. Nakonec se rozhodnu už nad tím nepřemýšlet a otevřu si jednu knihu, kterou mám už dlouho rozečtenou.

*******

(Naramien)

Jakmile se ocitneme v temnotě, Shiroya se vrátí do původní podoby a dokonce má i lepší barvu v obličeji.

„Co se stalo?“ optám se ho u něj v pokoji, když nabude vědomí.

„Reakce na úzkost. Serienova slova mě ubíjely. Nedokážu s ním mluvit ani se mu podívat do očí. Ve chvíli, kdy na mě začal naléhat, abych mu odpověděl, přepadla mě úzkost a ta způsobila, že jsem se začal ztrácet a šel jsem do mdlob,“ vysvětlí mi to šeptem, protože se zatím na víc nevzmůže. Do pokoje vejde Nikolaj se sklenicí vody a studeným obkladem. Donutí Shiroyu aby vypil celou sklenici, a pak mu na čelo přiloží obklad.

„Odpočiň si a ani nezkoušej se dnes z té postele zvednout,“ přikáže mu tónem, kterému se neodporuje a pak i semnou opustí pokoj. Rozhodnu se mu pomoct v kuchyni a Nikolaj mou pomoc velmi uvítá. V kuchyni mi svěří škrábání uvařených brambor a já se do toho hned pustím. Nikolaj se pro změnu pustí do klepání řízků. Když je asi v polovině své práce, přestane tlouct do plátku masa před sebou a povzdechne si.

„Stalo se něco?“ optám se nechápavě. Nebývá zvykem, aby si Nikolaj povzdechl.

„Už abyste vy tři byli spolu. Shiroye tohle vůbec neprospívá, nevím jistě, jestli je labilní nebo citliví, ale v obou případech ho to ničí,“ vydechne a znovu se pustí do klepání řízků.

„Něco podobného už se stalo, že jo? Když mé tělo upadlo do kómatu a my se ocitli tady. Shiroya na tom tehdy nebyl dobře a pohádali jsme se,“ vzpomenu si na tu událost. Nikolaj jen přikývne a dál se věnuje práci. Hned jak mám hotovo, pověří mě tvorbou kaše z oněch brambor. Vezmu si potřebný nástroj a ručně začnu brambory mačkat. Postupně tam přidám trochu másla a mléko a během chvilky se mi podaří vytvořit kaši. Nikolaj ji ochutná a pochvalně pokývá hlavou. Mezitím co já jsem tu válčil s kaší, Nikolaj obalil a usmažil řízky, takže můžeme podávat na talíř.

„Víš co, dojdi pro Shiroyu ať se nají tady. Myslím, že menší procházka mu neublíží,“ řekne, když nandává kaši. Přikývnu a vydám se do Shiroyova pokoje. Zaklepu a na výzvu vejdu do pokoje. Shiroya sedí na posteli a v ruce žmoulá obklad, který už jistě zteplal. Vysvětlím mu důvod, proč jsem u něj, přikývne a pak mu pomůžu vstát a dojít až do kuchyně. Tam ho posadím ke stolu a Nikolaj před něj postaví plný talíř. Mě taky jeden podá a sám si se svou porcí sedne naproti mě. Popřejeme si dobrou chuť a pustíme se do jídla. Shiroya do sebe kupodivu dostane všechno a Nikolaj ho pochválí.

„Nejsem malý dítě, abys mě chválil za snědený oběd,“ zavrčí podrážděně a Nikolaj pozvedne jedno obočí.

„Vážně? Že se tak občas chováš,“ setře ho a odnese talíře do dřezu, kde je následně umyje. Shiroya si jen odfrkne a pomalu se vydá do svého pokoje. Ve vteřině jsem u něj a pro jistotu ho jistím, aby sebou někde nešvihl. Už jsme skoro u dveří do jeho pokoje, když špatně došlápne a kdybych ho nezachytil, už by se válel na zemi. Rozhodnu se ho proto vzít do náruče a u dveří mi pomůže otevřít, abych se dostal do pokoje, kde ho položím na postel.

„Díky, jsi má záchrana,“ šeptne a pak se chytí za hlavu.

„Bolí?“ optám se s pohledem na ruce, kterou si drží hlavu. Přikývne a já zaběhnu k sobě pro prášek proti bolesti. Ještě zaběhnu pro sklenici vody a pak mu prášek vnutím s tím, že se mu uleví. Sice chvíli protestuje, protože prášky nenávidí, ale pak si ho pod mým dozorem vezme a rychle ho zapije, aby mu v ústech zůstalo co nejméně té pachuti z prášku. Pak mu ještě donesu nový obklad a upravím mu polštář pod hlavou.

„Nari, zůstaneš tu semnou? Nechci teď být sám,“ poprosí mě.

„To je jasný, jen si pro něco dojdu k sobě a hned jsem zpátky,“ ujistím ho a vydám se k sobě, kde si vezmu blok a obyčejnou tužku a vrátím se. Shiroya po bloku hodí nechápavým pohledem a tak mu vysvětlím, že si budu kreslit. Kývne, že rozumí a unaveně zavře oči. Musím v bloku trochu zalistovat, abych našel čistou stránku a jakmile jí najdu, začnu přemýšlet nad tím, co budu kreslit. Nakonec si zavolám jednoho kentaura a poprosím ho asistenci. Kentaur souhlasí a nastaví se mi, tak jak si to představuji. Do půl hodinky mám hotový náčrt i s důležitými detaily a proto kentaurovi poděkuji za službičku a propustím ho. Pak už se zabývám jen dokončováním, upravováním některých linek a stínováním. Sám jsem radši pro černobílé obrázky. Připadají mi reálnější a přitom v sobě mají nádech tajemna. Jsem tak zabraný do kreslení, že si ani nevšimnu, že si Shiroya můj výtvor prohlíží.

„Jsi vážně dobrý,“ ozve se a já sebou polekaně cuknu. Podívám se na něj a usměju se, když vidím, že mu je mnohem líp.

„Díky, ale nic zázračného to není,“ poděkuji, i když já sám si myslím, že je to jen další z mých průměrných děl. Shiroya něco nesouhlasně zamumlá a sebere mi blok se všemi mými výtvory, které si začne prohlížet. Nechám ho, aby si to prohlídnul, ale pak si vzpomenu, že jsem jednou tajně kreslil jeho.

„Hm, nevzpomínám si, že bych ti někdy stál modelem,“ popíchne mě s úsměvem a natočí na mě jeho portrét. K mé smůle to nemůžu uhrát jako, že jsem kreslil sám sebe, protože zrovna u tohoto díla jsem barvy použil, tudíž má ten portrét rudé vlasy a oči. Radši se rozhodnu ten portrét nekomentovat a uhnu před jeho zkoumavým pohledem. Vzápětí se k němu znovu otočím, protože zaslechnu zalapání po dechu. Podívám se na výtvor, který ho tak rozhodil a zakleju. Zapomněl jsem totiž i na to, že jsem jednou kreslil spícího Seriena, který vypadá přímo božsky, když spí. Shiroya si jako v transu prohlíží všechny detaily a konečky prstů jemně přejede po jeho uvolněné tváři.

„Je dokonalý, dokázal jsi vykreslit všechny detaily jeho obličeje,“ pronese smutně a blok si položí na nohy.

„Díval ses mu do hlavy, když tam přišel?“ optám se zvědavě.

„Ne nedokázal jsem to, na to mi bylo až moc úzko,“ pronese a začne si prohlížet zbylé výtvory.