Kowai Yume

(Shiroya)

„Co tu děláš?“ vyhrknu, když do kuchyně vejde Naramien. Na tváři má smutný výraz a beze slova se zhroutí na židli u kuchyňského stolu. Nasupeně k němu přejdu a s rukama v bok čekám, až mi vysvětlí svou přítomnost. Neříkal jsem mu snad, aby tam zůstal a postaral se o Seriena?

„Teď bude nejlepší, když se nebude stýkat ani s jedním z nás,“ řekne nakonec a já se na něj znovu nechápavě podívám, nevím co tím myslí. Nejhorší na tom je, že jemu číst myšlenky neumím, nevím proč, ale prostě do jeho hlavy nevidím. Když Naramienovi konečně dojde, že mu nerozumím, povzdechne si a zhluboka se nadechne.

„Má zmatek ve svých citech. Snaží se mě přesvědčit, že k tobě nic necítí,“ začne a já sebou trhnu.

„Je to pravda, nic ke mně necítí,“ pronesu hořce, otočím se a vydám se ke dveřím kuchyně.

„Ne, pravdou je že nás miluje oba. Jeho láska ke mně je stejně velká jako k tobě, jen se mi to bojí přiznat. Myslí si, že bych ho pak začal nenávidět,“ zastaví mě, když začne pokračovat ve vysvětlování. Chvíli jen tak stojím nehnutě na místě, pak když se vzpamatuju, zavrtím hlavou v nesouhlas a konečně opustím místnost. Prolítnu chodbami paláce jako vichřice a zavřu se v pokoji. Opřu se o zavřené dveře a snažím se popadnout dech. Miluje oba, nemožné. Svezu se po dveřích na zem a schovám si obličej do kolen. Sakra proč jsem se musel narodit a prožívat největší bolesti života? Proč nejsem já ten koho Serien potkal jako prvního?

„Shiroya, otevři,“ ozve se za dveřmi Nikolajův naštvaný hlas. Jo to tak, já mu otevřu a on do mě bude hučet.

„Ne, jdi pryč. Chci být sám,“ zavrčím a dál si ho nevšímám.

„Tak takhle ty řešíš problémy? Utíkáš před nimi?“ ozve se znovu. Nevšímám si ho, zvednu se a zapluju do koupelny, kde si napustím vanu. Ta mi snad na chvíli uleví. Rozpustím si vlasy, lehce si je rozčešu a pak se svléknu. Podívám se do zrcadla, povzdechnu si a vlezu do vany. Užívám si horkou vodu a ticho kolem mě a po čase se mi podaří zapomenout na všechny problémy i trápení.

******

(Naramien)

„Jak malej,“ zavrčí Nikolaj, když se vrátí ještě naštvaněší, než když odcházel. Vezme do ruky sekáček na maso a rázně začne sekat hlávku salátu. Řeknu vám, nechtěl bych být na jejím místě. Nikolaj je hodný člověk, ale když ho někdo tak tvrdohlavý jako Shiroya naštve, je schopen všechno kolem sebe rozmlátit.

„Proč se té lásce najednou brání?“ optám se a Nikolaj přestane sekat salát. To bude ani zlé, jinak by nepřestával a odpověděl mi při práci.

„Myslí si, že on nemá právo na lásku, tudíž ho nikdo nemůže milovat,“ odpoví po několika minutách naprostého ticha a já doufám, že jsem špatně slyšel. Chytím se za hlavu a nejradši bych ho šle zabít.

„On není normální,“ zkonstatuji nakonec a z lednice si vytáhnu jogurt.

„Jestli máš hlad tak si řekni, něco ti udělám,“ řekne s pohledem na jogurtu.

„Ne díky. Mám chuť ne hlad, takže si vezmu jen něco malého,“ odmítnu ho a pustím se do jogurtu. Nikolaj se usměje a dál se věnuje krájení a cekání všemožné zeleniny. Když má hotovou zeleninu, uvaří těstoviny a ty pak smíchá se zeleninou. Mě poprosí, jestli bych to neodnesl Shiroye a rovnou si s ním nepromluvil. Vezmu si od něj misku se salátem a vydám se chodbami do jeho pokoje. Zaklepu, ale bohužel se mi odpovědi nedostane. Zkusím to ještě jednou, a když zase neodpoví, vezmu za kliku a k mému překvapení se dveře otevřou. Nahlédnu dovnitř a rozhlédnu se po pokoji. Zjistím, že tam není, ale zaslechnu šplouchnutí vody v koupelně. Odložím misku na konferenční stolek a zaklepu na dveře koupelny. Z ní se taktéž nikdo neozve a tak vejdu. Shiroya leží ve vaně a když k němu přejdu blíž, zjistím, že usnul. Také si všimnu zaschlých cestiček na tvářích a z toho usoudím, že znovu brečel.

„Shiroya, vzbuď se. Tady nemůžeš spát,“ začnu ho jemně budit. Shiroya ospale otevře oči a pak se zmateně podívá na mě.

„Pojď ven, přinesl jsem ti jídlo,“ vyháním ho z vany s úsměvem.

„Nemám hlad,“ odporuje, ale z vany vyleze, a když se osuší, oblékne se.

„Musíš jíst,“ řeknu naštvaně a v pokoji mu do rukou vrazím misku se salátem. Chvíli misku jen rentgenuje, ale nakonec se do ní pustí. Když sní všechen salát, usměju se, ale vzápětí zvážním a sednu si k němu na postel.

„Shiroya,proč nechceš věřit tomu, že tě Serien miluje?“ optám se a Shiroya se na mě zamračí. Jasně na něm vidím, jak o tom nechce mluvit.

„Nemám právo být milován,“ řekne tiše. Naštvu se, strčím do něj, tak aby si lehl, a já si na něj obkročmo sednu. Shiroya se na mě zděšeně dívá a mlčí jako zařezaný. Nakloním se nad něj a pak se mu jemně přisaju na rty. Shiroya se mi chvíli brání a snaží se mě od sebe odstrčit, ale pak se mi poddá a do polibku se přidá. Když mi dojde dech, odtrhnu se od něj a sleduju, jak bude reagovat.

„Proč jsi to udělal?“ optá se mě naštvaně.

„Protože se mám rád a ty jsi já,“ osvětlím mu s úsměvem. Shiroya a mě civí jako na blázna a pak zčervená a uhne pohledem. Znovu se nad něj nakloním, ale tentokrát polibky zasypu jeho krk. Shiroya okamžitě začne vzdychat a prohýbat se jako prut. Není divu, je to jedna z našich slabin. Sedím mu přímo na rozkroku, takže jasně cítím jak je vzrušený. Ale pak se stane něco, co jsem nečekal, Shiroya se mi vzepře a skončí to tak že jsem teď já pod ním.

„Čeho tím chceš dosáhnout?“ zavrčí mi temně do obličeje. Chytím ho za vlasy a přitáhnu si jeho obličej blíž k sobě.

„Chci ti tím dát najevo, že každý má právo na lásku. Pokud jí můžu mít já, tak ty taky, protože jsme stejní,“ odpovím mu a znovu si ukradnu ty rty, které jsou stejné jako ty moje. Shiroya se tentokrát okamžitě připojí a mezi polibky se zbavíme veškerého oblečení. Pak se ode mě odlepí a dlaněmi začne zkoumat mé tělo, které je díky jeho dotykům v jednom ohni.

„Jsme stejní,“ pronese tiše. Ano, naše těla, city i duše jsou stejní. Jen barva vlasů a oči nás od sebe odlišuje. Když se dostatečně vynadívá, sjede dlaněmi do mého klína a začne si hrát s našimi penisy. Mezitím si ústy hraje s mými bradavkami.

„Mučíš mě,“ zavrčím roztouženě.

„Neměl sis začínat,“ vrátí mi to, ale to už mě začne připravovat. Když jsem dostatečně připravený, opatrně do mě vnikne, a když je ve mně celý, přestane se hýbat a dá mi čas, abych si na něj zvykl. Po chvíli se zkusmo pohnu a našimi těly projede neuvěřitelná slast. To už se Shiroya zapojí do pohybu a postupně přidává na tempu, které zapříčiní naše společné vyvrcholení.

„Je to zvláštní, milovat se sám se sebou,“ řekne Shiroya s úsměvem a daruje mi polibek.

„Tak co. Změníš teď na lásku názor?“ optám se vážně, když se od sebe odtrhneme.

„Budu o tom přemýšlet,“ řekne po chvíli ticha. No není to, to jsem chtěl, ale tato odpověď mě potěšila. Věřím, že nakonec změní názor a já, Shiroya i Serien budeme spolu všichni šťastní.