Jdi na obsah Jdi na menu
 


I nepřátelé si můžou pomáhat

3. 2. 2015

(Mamon)

Clarisina tvář mi okamžitě dá odpověď a musím uznat, že má ten anděl opravdu kliku. Miluje ho krásná a inteligentní žena, i když dost temperamentní, což může být pro muže někdy i smrtelné. S takovou ženou občas není snadné vyjít. Jen chvíli vydrží ticho přerušované pouze zvuky přírody. Narušitelem není nikdo jiný než Gil, kterého jsem už nějakou chvíli očekával.

„Mamone, můžeš mi tohle vysvětlit? Nejdřív nám přikážeš je hlídat a pak si je jen tak přivedeš do domu? Vrať mi Clarisu zpátky!“ vyštěkne na mě při první příležitosti a jeho oči žhnou zlobou. To ty mé po jeho výlevu taky, ale on to ve svém záchvatu nepostřehnul.

„Co to sakra kecáš? Já nejsem žádný tvůj majetek!“ osopí se na něj hned Clarisa. Vůbec jí to nemám za zlé, protože má pravdu. Není něco, co by mohl někdo vlastnit.

„S tebou teď nemluvím, jestli sis nevšimla, tak drž tu svojí držtičku zavřenou,“ seřve jí a když mu na to chce odpovědět, rukou jí zadržím a sám se postavím tak abychom si byli čelem.

„Zklidni se Gile a laskavě si uvědom, jak to se mnou mluvíš. Nejsem povinný ti hlásit každý svůj krok, a pokud se rozhodnu, že něco bude jinak tak to tak bude. Je ti to jasný?“ zeptám se ho tichým varovným hlasem.

„Já klidný jsem, jen si jdu pro to, co mi patří!“ štěkne a čapne Clarisu za ruku. V tu samou chvíli se země pod námi lehce otřese a vyraší z ní dvě sady šlahounů. Ty Gila chytí za ruku, kterou jí drží a pod krkem. Překvapeně sleduji scénu před sebou a musím uznat, že ta holka má úžasný reflexy. Jasně vidím, jak sevření kolem krku zesiluje. Je odhodlaná ho zabít a její strnulý pohled tomu nasvědčuje. Její zášť mě nepřekvapuje, její schopnost ovládat zemi už ano. Schopnost ovládání živlu Země je velmi vzácná a co vím tak ani není dědičná. Prostě se s tímto předpokladem musíte narodit. Avšak možnost dědičnosti tu v tomto případě je neboť Serien je v tomto oboru mistr. Co mistr, Tsuchi si ho vybrala za svého prostředníka, takže na světě není nikdo, kdo by ho v tomhle předčil. Kdyby se náhodou takový někdy našel, bohyně by se okamžitě spojila s ním. Clarisa se zdá být s přírodou velmi spojená, protože ji ovládá přirozeně. Jistě se jí také dostalo řádného výcviku.

„Pusť ho,“ rozkážu jí jemně, ale je mi to houby platné. Vůbec mě nevnímá a soustředí se na to, aby mu upírala víc a víc vzduchu. Ten sebou mrská jako šílený, ale i přesto že mu jde o život, její ruku nepouští. Je to idiot, bohužel pro mě důležitý. Nemůžu si dovolit ztrácet takhle své stoupence. Přistoupím k nim blíž a položím ruku na šlahouny u krku. Clarisa můj počin sleduje a když spatří, jak její zbraň odumírá, urychleně je pošle zpět do země.

„O co ses teď sakra snažil?“ zavrčí, ale odpověď nečeká. Tu totiž okamžitě pochopila.

„Ty jedna malá couro! Ty ses mě snažila zabít, asi je načase abych tě naučil jak se chovat,“ křikne přidušeně Gil, ale to už má trpělivost dosáhla své meze.

„Tak dost! Vyprošuji si tyhle nadávky, nehledě na to, že se jen bránila. Aby bylo jasno, obě odteď budou tady a to pod mým dohledem. Je to mé rozhodnutí a ty rozhodně nejsi v postavení, které by ti dávalo právo to zpochybňovat. Teď se vrať zpět k Agnusovi a vyčkejte na další rozkazy, jasný?“ vyjedu na něj ostře a má pravá strana tváře ukáže své tajemství. Pavučina černých žil pokrývající celou polovinu tváře a dál pokračující po krku dolů pod triko. Obvykle to skrývám pomocí magie ale větší rozrušení nebo jiné situace, při kterých magie kolísá, to ukáže světu a děsí. I Gilovi se při tom pohledu na tváři objeví strach a tak se radši otočí na patě a se slabými protesty zmizí.

„Jaká škoda, mohlo být na světě o jednoho imbecila míň. Jedinou útěchou mi je vědomí že ani ty nejsi neporazitelný,“ prohlásí po chvíli ticha Clarisa a mě svými slovy vyvede z míry.

„Jak to myslíš?“ zeptám se a s nechápavým pohledem jí sleduju, jak se pomalým krokem vydává po cestě hlouběji do zahrady. Na mou otázku odpoví pokrčením ramen, i když je nad slunce jasné, že na to má lepší a obsáhlejší vysvětlení. Nechám to pro teď být a zavolám si k sobě jednoho mladého démona.

„Lucasi, hlídej jí, ale tak ať o tobě neví. Pokud by se něco dělo, dej vědět,“ přikážu mu. Lukas jen přikývne a dá se do svého úkolu. Je to mistr ve sledování, takže je pro tohle nejideálnější. Já se vydám zpět do domu za matkou. Ta poslušně odpovídá na všechny kladené otázky. Dost nad tím žasnu a hlavně Liam je z toho na švestku.

„Jak to jde?“ zeptám se ho, když si stoupnu po jeho boku. Stojíme kus od postele, abychom je nerušili.

„Jsem určitě ve snu. Vaše matka tu dívku poslouchá na slovo. Nemá žádné námitky ani protesty, tak jak tomu bývá,“ poví mi ohromeně. Nerad to přiznávám, ale vypadá roztomile, když je takhle rozhozený. Jsem sice zásadně na ženy, ale i přesto dokážu ocenit krásu muže. Ono to ani v některých případech nejde neobdivovat. Příkladem za všechny je Shiroya. Když jsem ho poprvé spatřil na svých osmnáctých narozeninách, vyrazil mi dech. Samozřejmě jsem to na sobě nedal znát a tvářil se, jakoby mi byl lhostejný. Pravdou však bylo, že jsem nebyl jediný, koho svým vzhledem uchvátil. Obzvlášť dlouhé husté vlasy rudé barvy přitahovaly nejvíce pozornosti. Když byl v pohybu, vlnily se za ním jako vodopád krve a to uchvátí jakéhokoliv démona.

„Ano zdá se to být jako zázrak. Fóxa je vážně šikovná, ale obávám se, že to není ten pravý důvod proč, je matka tak poslušná. Chová se tak protože díky ní žije v představě, že je poslal Akuma,“ povzdechnu si nad tou ironií. Stěží by jí k sobě pustila, kdyby nepoužila tak pohotově jeho jméno. Musím uznat, že mě tyhle dívky překvapují a nepochybuji o tom, že v tom budou pokračovat. Je čas večeře, když ke mně přijde Fóxa s tím, že si udělala matčin chorobopis a ráno mi bude s jistotou schopna říct, zda je její nemoc léčitelná, ale prý se to zdá být velmi nadějné. S tímhle kouskem naděje jí poděkuji a dám sehnat Clarisu abych jim ukázal pokoje a nejdůležitější části domu. Nehodlám je držet v klecích, ale opatřím jejich pokoje bariérou a ke dveřím postavím démony. Vybral jsem jim pokoje vedle sebe se spojovacími dveřmi. To ocení a zběžně si své nové pokoje prohlédnou. Pak je trochu provedu domem a nakonec spočineme v jídelně, kde se i najíme. Po jídle je nechám být, ale upozorním je, že každá bude mít svůj doprovod. Nijak nenamítají, pravděpodobně ani nečekaly, že by se mohly po domě procházet bez dozoru. Clarisu nechám hlídat Lucasem a Fóxu dám na starost Xavierovi. Ti dva jsou bratranci a oba mají ty nejlepší předpoklady pro hlídání osob. Mají neuvěřitelně bystré smysly, proto není možné, že by je nedokázali uhlídat. Týden uplyne jako voda a zatím v domě panuje klid. Fóxa se pustila do intenzivní léčby, neboť z jejího průzkumu vyvodila, že může matku úplně vyléčit. Navíc nepoužívá léky v tabletách, přidává je do jídla nebo čajů. S tím je matka více než spokojená a proti jejich užívání nemá žádné protesty. Navíc se ukázalo, že má stejné zájmy jako Clarisa, tudíž aranžování květin a dokážou se tím zabavit na celé hodiny. Nikdy bych nečekal, že budu Serienovi vděčný. To co dokázaly jeho dcery, se už roky nikomu nepodařilo. Ani mě a to učinit matku šťastnou a plnou života. Léky, které jí Fóxa naordinovala, očividně plní svou funkci a to s takovou rychlostí, že se matka dokáže zvednout z postele. Není si sice na nohou jistá, ale i tak je to obrovský pokrok. Clarisa jí naplňuje denní program a kouzlí na její tváři jeden úsměv za druhým. Jediné co to všechno kazí je fakt, že je tu držím proti jejich vůli. Navíc jsem stále na pozoru a přijde mi divné, že Leiko ještě nic nezkusila. Vím, že něco chystá, je jí to vidět na očích. Jenže nemám tušení, co a kdy to hodlá uskutečnit.

„Zlatíčko moje, ty dívky jsou učiněný poklad. Už dlouho jsem se necítila tak dobře jako teď,“ pochvaluje si, když se za ní večer stavím.

„To jsem rád. Doufám, že se brzy úplně uzdravíš a budeš se opět moci stýkat se svými přáteli,“ řeknu a překvapivě se setkám s kyselým obličejem.

„Myslíš ty pokrytce, kteří mě nebyli ani jednou navštívit? Těm už nikdy ani ruku nepodám. Teď mám Clarisu s Fóxou a to mi ke štěstí stačí,“ prohlásí a já ztratím barvu v obličeji. Tak tohle jsem nečekal. Zdá se, že k nim přilnula víc než bych si kdy pomyslel.

„Ale matko, ony tu nezůstanou napořád. Jakmile se uzdravíš, vrátí se domů na Arden,“ ohradím se.

„Určitě se tu rozhodnou zůstat. Co jim tady taky chybí?“ opáčí nabroušeně a začne se tu vytvářet velký problém.

„Jsou tam doma a mají tam rodinu a přátele. Nikdy v pekle nežily,“ snažím se jí domluvit, ale není mi to nic platné.

„Určitě se rády osamostatní a tady si můžou najít manžela a založit si vlastní rodinu,“ nedá se a do mě se dá vztek.

„Sakra pochop už že je jen na nich kde budou žít, nehledě na to, že Fóxe j teprve sedmnáct a Clarisa má na Ardenu lásku. Jsou tu už skoro dva měsíce a nepochybuju, že stříhají pomyslný metr,“ vyjedu na ní a pak se s ní raději v rychlosti rozloučím a jdu k sobě. Bohužel tam mi není dopřáno ani půl hodiny klidu, když mi do pokoje bez klepání vtrhne Clarisa s Lucasem v patách.

„Mamone, potřebuju plavky!“ předhodí mi svou žádost dřív, než jí stihnu obvinit z nevhodného chování a navíc se vůbec nezaobírá faktem, že před ní stojím pouze v boxerkách.

„Plavky? Na co proboha?“ zeptám se a sám se podivím na absurditou té otázky. Na co asi tak může chtít plavky.

„Zjistila jsem, že tu máš bazén a já si chci jít zaplavat,“ odpoví mi. No jo já na to úplně zapomněl.

„Asi tě musím zklamat, ale dámské plavky opravdu nevedu, mám raději pánské,“ poukážu na své pohlaví a upozorním ji, že nejsem transvestita.

„Tak a je rozhodnuto. Zaplavu si nahá, stejně mě plavky při plavání nesmírně serou,“ rozhodí rukama a už si to míří z pokoje. Já na ní jen nevěřícně civím, ale Lucas reaguje pohotově.

„Ale slečno, to nemůžete myslet vážně! Jako váš dozor a muž nemůžu dovolit, abyste přede mnou byla úplně nahá,“ brání její cudnost a mě cuknou koutka. Tak tohle se povedlo a to se celou dobou jevil jako velmi vyrovnaný muž a teď tu plaší jako zběsilý a navíc jí vyká.

„Bože Mamone, vysvětli mu, že nejsem tvůj ctěný host, ale nepřátelské rukojmí, to vykání mi leze na mozek. A co že budu nahá? To jsi nikdy neviděl nahou ženskou?“ promluví na mě a pak se znovu obrátí na bezradného démona. Clarisa vůbec nečeká na odpověď a namíří si to pravděpodobně k bazénu.

„Pane,“ otočí se na mě démon s jasnou prosbou o pomoc.

„Když jí to nevadí, tak jí nech. Můžeš se přeci otočit,“ podpořím ho s jistou dávkou škodolibosti. Mé pobavení mu neunikne a se ztrápeným obličejem se vydá za Clarisou. Pro jistotu, že už mě nikdo nebude rušit, za ním zamknu a zalezu si do koupelny a po chvíli se naložím do napuštěné vany. Snažím se relaxovat, ale na mysl mi stále vyskakuje matka. Jen doufám, že se je nepokusí přemlouvat. Nemám jistotu, že jí neprozradí jejich pravý důvod, proč tu jsou. To by nebylo dobré, neboť matka o ničem neví a nemyslím si, že by se jí líbil fakt, že usiluju o Akumy život. Radši o tom přestanu přemýšlet a zaměřím se na plánování dalšího setkání. Nemůžu si dovolit více otálet.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Smrt Gila!

Yui-chan,3. 2. 2015 22:04

Gil je nechutný úchylák a je dobře, že mu Clarisa ukázala, že není z cukru. Ona to tedy ukázala všem, včetně Mamona, ale to je jen dobře. Akorát toho démona, co jí hlídal, jsem trochu litovala, ale nemá stát na Mamonově straně, když to je ta strana zla :D. Foxa je šikovná, asi ji vezmu k Anori do učení :D a jsem zvědavá, jak proběhne to pozdější setkání nemocné se svým vyvoleným :). Doufám, že Leiko holkám nijak neublíží (apeluji na Mamonův zdravý rozum) a že se brzy dočkám pokračování. Jo, a Shiroyu stejně nedostane! Takže to klidně může odkládat :D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA