Kowai Yume

Sleduju, jak se Dante nakloní k Akumě a něco mu šeptá, tak aby to neslyšel nikdo jiný než on. Je mi jasné, že mluví o pomstě. Nejspíš ho upozorňuje, že mi v tom nebude bránit. Akuma úplně zbledne a Gabriel se o něj hned začne starat. Naši hosti se rozloučí a vydají se na cestu zpět domů.

„Shiroya, ty máš vlastní tělo,“ vydechne užasle Kira, který si toho všimne jako první.

„Dobrý postřeh. Za to vděčím Anori,“ usměju se a vzápětí mi do náruče skočí Arami.

„Jsem první, kdo objal Shiroyu, jupí,“ vykřikne nadšeně a vyvolá tím vlnu smíchu. Ta holčina je dílo. Jak jí tak držím, mám možnost zjistit, jaká moc v ní dřímá. Má moc ovládání větru a to na dost vysoké nato kolik jí teprve je. Arami mi vlepí dětskou pusu na tvář a prohlásí, že si mě chce vzít.

„Jak jsi to udělal? Není možné, abys to tělo našel,“ naruší tento krásný a uvolňující okamžik Akuma.

„Taky nenašel, ale Anori ano a to ona dokázala zvrátit kouzlo, které skrývalo mé tělo,“ osvětlím mu to s úšklebkem na tváři.

„Proč se ta husa plete do věcí, do kterých jí nic není?“ vyštěkne a ve mně to začne vařit. A ani ostatním se to označení nelíbí a po Akumě hodí vražedné pohledy.

„Kdo ti dal právo jí urážet? Měl bys o ní mluvit s úctou, jistě se ti doneslo, že je velmi důležitá pro chod Danteho světa. A jen pro informaci Anori měla u mě uschovanou značnou část moci, kterou nutně potřebovala, ale bohužel se spojila s mým tělem. Takže jí do toho bylo hodně!“ zařvu rozzuřeně a pocítím, jak začínám ztrácet kontrolu nad znovu získanou mocí. Ještě jsem jí pořádně nezkrotil a ten idiot mě strašně štve, a když jsem rozzuřený, nedokážu jí udržet na uzdě. Proto radši postavím Arami na zem a naznačím jí, aby šla ke své mamce.

„Mě je jedno jestli je pro Danteho důležitá. Ani jeden z nich se nemá co srát do věcí mezi námi,“ pokračuje s urážkami.

„To už trochu přeháníš, nemyslíš Akuma?“ vyjede na něj už i Hanako, která se jindy do našich hádek nemíchá.

„Nezapomínej, že stojíš na půdě, kterou Dante stvořil. Pokud chceš mého přítele urážet, můžeš si to dělat v pekle, ale tady o něm neřekneš křivého slova!“ upozorním ho na to, aby konečně držel hubu, a z chodidel se mi začne uvolňovat černá aura a podlaha pode mnou zuhelnatí. Mám dva typy aury. Červenou a černou. Červenou používám k boji s protivníky a k vytváření kouzel. Černá je mnohem nebezpečnější. To díky ní jsem dokázal tento svět už jednou zničit a právě ta mi byla odebrána spolu s tělem.

„Přítele. Nikdy jsem nepochopil, jak s tebou může vycházet. Je blázen, že se přátelí s takovým namyšleným spratkem, jako jsi ty,“ pronese znechuceně. To už se neudržím a v mžiku jsem u něj a přirážím ho na zeď, která je hned na to pokryta vrstvou černé aury, která místy jiskří. Vzhledem k tomu, že to prakticky nedělám z vlastní vůle, myslím to uvolňování černé aury, pomalu mě to pohlcuje a já se děsím okamžiku, kdy mě to plně pohltí.

„Ale, ale copak to děláš? Chceš snad, aby to dopadlo stejně jako tenkrát?“ vysměje se mi Akuma a tím mi to jen zhorší. Začnu mít výčitky svědomí jako už mnohokrát a částečně se tomu poddám.

„Ty moc dobře víš, co se tam tehdy stalo. Nebyla moje vina, že mi ruply nervy. Nebýt toho, že se ti shinigami chtěli tady usadit, nemuselo to tu být zničené. A pokud si dobře pamatuju, za tuhle situace vděčíme jedině tobě. Kdybys mi tehdy nevzal tělo, nikdy bych na tento svět už nevkročil,“ zavrčím mu do obličeje.

„Shiroya, prosím uklidni se. Nesmíš se tomu poddat. Nenech se jím vyprovokovat a bojuj s tím zlem v sobě,“ zaslechnu Naramienův vyděšený hlas a vzápětí na svém rameni ucítím něčí ruku. Ohlédnu se a spatřím Seriena, který se na mě konejšivě usmívá. Ten úsměv mi připomene, že dělám hloupost a vší silou potlačím to nebezpečí, které se ze mě valilo. Jakmile získám vládu zpět, odstoupím od Akumy a musím se o Seriena opřít, protože se mi šíleně motá hlava.

„Tss. Škoda, mohl jsi jim konečně ukázat, co jsi vlastně zač,“ odfrkne si Akuma a nasupeně se vydá ven z místnosti.

„Nejsem o nic horší než ty,“ vrátím mu to, ještě než opustí místnost.

„Omlouvám se,“ šeptnu s pohledem upřeným na zničenou podlahu.

„Tím se netrap. Dej mi minutu a je vše spraveno,“ ozve se Clarisa a během chvilky je pokoj zase jako nový. Ta moc je velmi užitečná, kdykoliv se objeví nějaké poškození lze se ho díky této moci okamžitě zbavit. Právě proto tento dům vypadá stále jako nový.

„Pojď, sedni se. Přinesu ti sklenici vody. Jsi bledý jako stěna,“ pronese Hanako a dovede mě ke křeslu. Hned na to odběhne do kuchyně a přinese mi sklenici vody. Malými doušky do sebe naliji celou sklenici a trochu se mi uleví. Je to zvláštní, mám takový pocit, jakoby Hanako byla i má matka. Je velmi starostlivá, obětavá a její rady jsou vždy správné a pomůžou v každé situaci.

„Shiroya, naučil bys mě vytvořit štít?“ optá se mě Kira s prosbou v očích. Ta prosba zní velmi naléhavě a já v tom vycítím další nebezpečné umění, které se ten klučina naučil.

„Klidně, dej mi tak půl hodinky na zotavení a můžeme začít,“ přikývnu a Kira mi radostně skočí kolem krku. V této příjemné společnosti se mi udělá dobře, a jak jsem slíbil, vydám se s Kirou na dvůr.

„Fajn a teď mi řekni, proč chceš umět používat zrovna štít. Jistě za tím něco je,“ podívám se na něj podezřívavě.

„Dělám bomby a chci se proti nim chránit,“ vypadne z něj po chvíli ticha a snaží se v mých očích vyčíst, co si o tom myslím.

„Jaký druh?“ vyzvídám klidně dál, aniž bych se pozastavil nad tím, že desetiletý kluk dělá bomby. Jsem docela rád, že jsem se ho nezeptal už předtím. Serien by jistě vyšiloval. Vím, jak se rozčiloval, když mu Nari řekl, že bude Kiru učit používat auru k boji. Já tu situaci opravdu nechci zažít.

„Docela jednoduchý. Prostě narvu nadměrné množství aury do nějaké věci například do plyšáka. Pak už jen stačí aktivovat stlačenou auru, ta se začne roztahovat a kvůli nedostatku prostoru se z plyšáka stane bomba,“ prozradí mi postup a já se musím usmát.

„Máš velký potenciál stát se velmi dobrým uživatelem aury. Děláš mi radost,“ polichotím mu a Kirovi se rozzáří oči. Je velmi chytrý, popravdě jsem asi jediný koho něco takového taky napadlo. Ostatní jednají zbrkle a útočí nekrytě. Ale tímto způsobem protivníky překvapíme a tudíž máme velkou pravděpodobnost, že uspějeme. Navíc u této metody útoku ani nemusíme být přítomni, stačí jen bombu dobře umístit a z povzdálí vyčkat až tam bude co nejvíc nepřátel a odpálit to. Nebudou žádní svědci a na nás tak ani nepadne žádné podezření.

„Tak fajn. Začneme s tvorbou šítů malých věcí. Vytvořit si štít nebo bariéru kolem těla je nejsložitější typ tohoto umění a nelze ho zvládnout, aniž bys neuměl vytvořit štíty kolem jiných věcí,“ začnu s teorií. Pak mu ukážu jednoduché pravidlo pro vytvoření štítu a nařídím mu, aby vytvořil štít kolem malého kamene. Zpočátku mu nejde využít to pravidlo k tomu, aby pochopil princip štítu. Pochopitelně bych mu ten princip mohl ukázat, ale já vím, že na to dokáže přijít sám. Trvá mu to přibližně půl hodiny a pak mi s jásotem ukáže svou práci. Štít si pořádně prohlédnu a musím uznat, že je opravdu talentovaný. Je to jeho první pokus a štít už je dokonale zacelený bez děr nebo slabších míst, které by mohly ohrozit účinnost štítu.

„Jak dlouho mi bude trvat, než štít prolomím, co myslíš?“ zkouším ho. Zajímá mě, jestli dokáže odhadnout sílu štítu.

„Vzhledem k tvé síle to bude stejné jako by tam ten štít ani nebyl. Možná proti ségrám by to mělo nějaký účinek,“ odpoví po chvilce zamyšlení. Já zavolám Fóxu, která se ochotně stane naším pomocníkem.

„Tak co mám udělat?“ optá se natěšeně.

„Vezmi ten kámen do ruky,“ vyřknu své přání a Fóxa to udělá. Jak jsem si myslel, štít je opravdu dostatečně silný na to aby se ubránil Fóxe.

„Au. Co to je? Neříkejte mi, že to je štít?“ vyhrkne nechápavě, když od kamene dostane elektrickou ránu.

„Máš dobrý odhad Kira,“ uznám, kámen bez problému seberu a Fóxa na mě užasle kouká.

„Jak jsi to udělal?“ optá se nechápavě.

„Myslíš si snad, že štít desetiletého kluka je pro mě překážka?“ ušklíbnu se. Kira po mě hodí zlým pohledem, ale nekomentuje to. Pak začneme se většími předměty. Už se začne stmívat, když se Kiře podaří vytvořit štít kolem 7 stromů včetně okolní zeminy. Podle mých odhadů bude tak do tří dnů schopen dojít ke svému cíly a to vytvořit štít kolem živé bytosti.

„Tady končíme. Už nemáš moc energie a já už taky musím jít,“ ukončím trénink a vydám se do domu, abych se rozloučil.

„Já myslela, že tu zůstaneš, teď když se to mezi vámi srovnalo?“ ozve se Fóxa když vejdeme do domu. Na to jí neodpovím a zamířím k ostatním do obývacího pokoje.

„Kde jste byli celý den?“ zeptá se Mira s úsměvem. Je na nich vidět, že se celý den příjemně bavili. I Naramien vypadá uvolněně a šťastně.

„Chtěl jsem pokročit v Kirově tréninku. Už jsme skončili, protože už musím jít,“ odpovím a podle jejich výrazu mi je jasné, že to nebude zrovna lehký odejít.

„Odejít kam?“ začne první Serien. Nálada v místnosti zhoustne a všichni očekávají mou odpověď.

„Do temnoty,“ odvětím.

„Já myslel, že tu zůstáváme,“ připojí se Naramien. Oni mi to prostě neulehčí tak jak bych si přál.

„Ty ano, ale já se vracím,“ odpovím a hned na to otevřu pentagram. Už chci vstoupit do pentagramu, když mě Naramien chytne za loket a s naštvaným výrazem mě odtáhne do pokoje pro hosty. Dveře za sebou okamžitě zavře, aby nás nikdo při hádce, která určitě nastane, nerušil.