Jdi na obsah Jdi na menu
 


Démon světla

10. 1. 2011

(Shiroya)

 

„Naramien?“ vyhrkne Kami a já zachytím ztuhlost démona temnoty, což vůbec nechápu.

„Ano a jen pro informaci, Michael byl jen Azraelův otec. Mým otcem je Gabriel,“ prohlásím a tím si vysloužím další nechápavý pohledy.

„To není možné. Hanako by nikdy Michaela nepodvedla,“ vyhrkne Kami.

„Udělala jsem to, protože jsem Gabriela milovala mnohem víc než Michaela,“ ozve se z davu matka a předstoupí před Kamiho, který doslova ztratí řeč. Civí na ní jako na zjevení do té doby než do tohoto rozhovoru vstoupí démon světla.

„Vidím, že jsi neztrácel čas a vytáhl svou matku z temnoty, které vládneš,“ řekne klidně, je vidět že má přehled což se mě ani Naramienovi nelíbí. Kami se na něj nechápavě podívá a radši nechá vše na něm. Chvíli ho pozoruji a snažím se přijít na to, kde jsem ten jeho hlas už slyšel.

„Kdo jsi?“ optám se nakonec přísně.

„To přece víš, démon světla,“ odpoví mi výsměšně, protože moc dobře ví, že tohle jsem slyšet nechtěl.

„Tvé jméno, to chci slyšet,“ zavrčím už podrážděně a převezmu vládu nad tělem úplně. Kami sebou trochu cukne, když spatří jak se i mé druhé oko zbarvuje do ruda.

„Shiroya, nerozčiluj se,“ zašeptá mi do ucha Serien, který mě chytne kolem pasu hned, jak zjistí že Naramien nevnímá. Jasně na sobě cítím démonův zaražený pohled a absolutně nechápu proč tak ztuhl.

„Shiroya? To nechápu, máš se jmenovat Naramien,“ vydechne zmateně démon a tím strhne na sebe všechnu mou pozornost.

„Ano ale tak se jmenuje jen anděl v tomto těle. Já, démon se jmenuju Shiroya a ty mi odpověz na otázku,“ udeřím na něj.

„Možná jindy, zatím mi říkej démone, Shiroya,“ ušklíbne se a přemístí se na svého draka. Když je v bezpečné vzdálenosti otevře portál světla a z něj vyleze několik dalších draků, kteří se ihned vrhnou na mé šelmy. Tím šelmy zaměstná a dá rozkaz vojákům, aby na nás zaútočili. Neváhám ani vteřinu a rychle otevřu portál temnoty a vyšlu na vojáky kentaury. Já sám vytasím kosu a na vojáky zaútočím. Během celého boje na sobě cítím démonův pohled a to mě otravuje, a proto když se mi naskytne příležitost, zaútočím přímo na něj. Ten útok nečeká, takže ho shodím z draka, kterého obklíčím kentaury. Démon vytasí svůj meč a útok mi oplatí. Mine mě jen tak, tak takže si dávám větší pozor a snažím se ho zranit. Démon mi celkem hbitě uhýbá, ale párkrát se mi ho zranit podaří stejně jako jemu mě. Jsou to všechno povrchová zranění. Po čase zpozoruji, že vojáci ubývají a slábnou. Takže mě vůbec nepřekvapí, že na démona zaútočí Serien. Jejich meče o sebe třískají neskutečně rychle a na Serienovi vidím zlobu, kterou má na démona kvůli zraněním, které mi démon způsobil. Ta nenávist je i opačná, ale nevím proč, protože démonovi do hlavy nevidím. Zděšeně vykřiknu, když ho démonův meč vážně zraní na ruce a pak na démona zběsile zaútočím. Křiknu na Akumu, který je teď volný aby se na Seriena podíval a vzal ho z bitevního pole. Akuma mě naštěstí okamžitě poslechne a vede Seriena do domu. Zuřivě zasazuji jednu ránu za druhou a démon mi jen tak, tak uhýbat takže nemá žádnou šanci ránu mi oplatit.

„Udělal jsi velkou chybu, když jsi ho zranil,“ zavrčím temně a celkem dobře mířenou ranou ho seknu do tváře, bohužel se mi nepodaří mu odkrýt tvář, ale z trhliny v kápi mu vypadne několik pramínků medových vlasů s červeným melírem a zachytím sečnou ránu na tváři. Usměju se a útočím dál. Nakonec se démon stáhne, vyskočí drakovi na záda a s upozorněním na další brzké setkání odletí. Kami s vojáky, kteří přežili, se stáhnou také a my si konečně můžeme vydechnout. Já rychle vpadnu do domu a hledám Seriena. Najdu ho v jeho pokoji, kde je u něj Akuma a Fóxa, která mu léčí řeznou ránu.

„Je to vážné?“ optám se starostlivě.

„Ne, není to tolik hluboké. Chvíli ho sice bude ta ruka bolet, ale bude v pořádku,“ uklidní mě Fóxa, a když skončí s léčbou, nechají nás o samotě.

„Ty se nenecháš ošetřit?“ stará se Serien když spatří několik modřin a škrábanců.

„Ne, není to nic, co by se muselo hned léčit. Do týdne tam nic nebude,“ usměju se na něj a jemně ho lípnu na rty. Vidím na něm, že je unavený, tak ho přikryju a lehnu si k němu. Po chvíli mi spokojeně usne v náručí a já ho začnu lehce hladit po vlasech. Když už se začne stmívat, přijde pro nás Ziki, abychom šli na večeři. Podívám se na Seriena a rozhodnu se ho nebudit a jdu sám. Když nám donesou jídlo, Gabriel se optá na Seriena.

„Spí. Ta léčba ho vyčerpala tak ho nechci budit,“ odpovím a s popřáním dobré chuti se pustím do jídla. Gabriel kývne v souhlas a také se pustí do jídla. Po večeři se ještě podívám na Seriena a když se ujistím, že tvrdě spí, políbím ho na čelo a zarazím se. Čelo má totiž úplně vařící a orosený. Rychle vběhnu Fóxe do pokoje a vysvětluji jí, co se stalo.

„Tak mu dej studené obklady a tady ten prášek,“ strčí mi prášek proti horečce do ruky a vyžene mě. Serienovi dám studené obklady a i když ho budit nechci, musím, abych mu vnutil ten prášek.

„Musíš ho spolknout, aby se ti ulevilo,“ nutím ho, aby ten prášek spolknul. Chvíli sice odporuje, ale nakonec si ho vezme. Pak si znovu lehne a usne. Nechám Naramiena aby vnímal a při pohledu na Serienův horečkou zmučený obličej se zděsí a dožaduje se vysvětlení.

„Démon ho zranil, když nás bránil. Když ho Fóxa vyléčila, dostal vysokou horečku,“ vysvětlím mu hned, jak se trochu uklidní a je schopen mě poslouchat.

„Dostane se z toho?“ zajímá se hned.

„Jo, dal jsem mu studené obklady a prášek proti horečce, který mi dala Fóxa,“ uklidňuju ho i když sám klidný nejsem. Po chvíli hrobového ticha nás vyruší slabé zaklepání na dveře a na pozvání vejde do pokoje Akuma.

„Jak mu je?“ optá se starostlivě a až pak si všimne, že vnímáme oba.

„Horečka už ustupuje. Do rána by měl být v pohodě,“ informuju ho, když sáhnu Serienovi na čelo.

„Máte nějaké tušení, kdo by mohl být ten démon světla?“ optá se.

„Ne, ale ten jeho hlas mi někoho připomíná, ale za boha si nemůžu vzpomenout koho,“ zavrčím se sevřenými pěstmi.

„Jo taky si myslím, že je to někdo známí, protože zná Naramiena i všechny okolo,“zamračí se Akuma.

„On mě zná?“ vyhrkne Naramien.

„Jednou jsem Shiroyu oslovil a on se zarazil nad tím, že se má jmenovat Naramien,“ ozve se z postele slabě.

„Seriene, spi. Jsi unavený a ještě máš trochu horečku,“ napomenu ho jemně.

„Zůstanete tu se mnou? Oba?“ promluví na nás, tedy hlavně na Naramiena u mě je to samozřejmost.

„Zůstaneme,“ ozveme se dvojhlasně a Serien úlevně vydechne a zavře oči. Akuma se s námi rozloučí a my sledujeme Seriena, který po chvíli začne pravidelně oddechovat ve znamení, že spí. Ujistím se, že mu horečka klesla a díky větší vládě nad tělem se zvednu a přejdu k oknu a zjistím, že venku prší a postupně se to mění v bouřku.

„Zlé časy se vrací,“ pronesu do ticha doteď přerušovaného jen Serienovým dýcháním.

„Démon světla,“ odpoví mi na to Naramien. Kývnu a podívám se na obraz našeho společného těla v okně, pokropeným již velikými kapkami. Potom si sednu na jeho rám a pozoruji kapky, jak tlučou do okenních tabulek. Asi kolem třetí mě přemůže vyčerpání z boje, a i když ve velice nepohodlné pozici a místě usnu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ha!

Haku,24. 1. 2011 18:19

Sa tešim ako malá,proste krása.

.-)

Lachim,13. 1. 2011 12:59

krásný díl.

Hmmm... :D

Soubi,12. 1. 2011 21:07

Tak jsem si trochu potrénovala paměť, ptž je to už nějakej ten pátek od posledního dílu, ale po chvilce jsem se chytila. Tohle je asi jedna z tvých nejzamotanějších kapitol, to musím uznat, ale líbila se mi. Kdo je ten démon světla? Zase nás takhle napínat......tak honem přidej pokráčko, dokud mám děj zase v paměti XD

Zajímavé

Yui-chan,10. 1. 2011 21:42

Tak se nám to začíná čím dál tím víc zamotávat...kdo je ten démon světla? A co Naramien? Že by konečně přišel k rozumu?? Nenapínej nás a brzy zase vydej, jinak to budu muset číst znovu, abych si to všechno osvěžila ;)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA