Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co mi to provedl?

23. 12. 2015

(Aoi)

Z hlubokého bezesného spánku mě probudí nesnesitelná bolest po celém těle. Namáhavě otevřu oči, ale k mému údivu vidím pouze na levou stranu. Bezmyšlenkovitě si sáhnu na pravé oko, tím si způsobím neskutečnou bolest a taky oživím poslední okamžiky svého vědomí. Znovu mě pohltí naprosté zděšení ze skutečnosti, že mi Yami svým jazykem vyrval oko. Když ale žiju, tak to znamená, že se Kasai podařilo nás nějak z Ardenu dostat. Nechápu, proč mi udělal zrovna něco takového a co s okem provedl. Po řadě opatrných pohybů zjistím, že s vysokou pravděpodobností mám zlámaná žebra a noha je po kousnutí Trýznivky v jednom ohni. Po tomto zjištění si zničeně povzdechnu a začnu se utápět v oceánu nenávisti k Serienovi.

„Zdá se, že jsi konečně nabyl vědomí, Lyra už se začínala bát, že něco zvorala,“ utne mé nenávistné myšlenky Mamonův arogantní hlas a když se za ním ohlédnu, zjistím, že je s ním již zmiňovaná ženská a taky jedna z holek toho imbecila.

„Já v to doufala, ale ještě není všem dnům konec,“ prskne a s divokým pohledem a založenýma rukama na prsou se opře o zeď naproti posteli.

„Co tu chce?“ prskám i já, protože mi je proti srsti, aby se na mě dívala v takovém stavu. Je to nepřítel a před ním se nesmí ukazovat slabosti.

„Fóxa se uvolila být Lyrynou konzultantkou ohledné tvé léčby. Buď za to vděčný, nebýt jí tak jsi nejspíš na pokraji smrti,“ osvětlí mi její přítomnost a to mě ještě víc naštve.

„Děláš si ze mě blázny? Je to nepřítel a defakto to má být náš zajatec a ty jí necháš, aby rozhodovala o mém životě? Vždyť to byl právě její otec, který se zasloužil o moje zranění!“ křičím na něj a přitom svádím boj s neskutečnou bolestí, která mi tancuje po hrudníku. Vůbec Mamona nepoznávám. Přijde mi, jakoby se touhle válkou úplně změnil a dost tomu přidalo zajetí Serienových dcer. Jeho chování vůči nim je zvláštní a jemu nepřirozené.

„Laskavě se uklidni. Je pravda, že Fóxa je nepřítel, ale moc dobře si je vědoma tvé dohody se Shiroyou, proto tě nemůže zabít. Nehledě na to, že na tebe ani jednou nesáhla. Co se Seriena týče, nechápu, jak tě jen mohlo napadnout jít proti němu prakticky sám. Nevím, jestli ho tak podceňuješ nebo sebe přeceňuješ, ale pokračuj v tom a budeš litovat,“ sjede mě rozhořčeně a v jeho očích přitom spatřím pohrdání mou osobou. Nemůžu říct, jestli mě to víc zabolelo nebo naštvalo. Myslel jsem si, že je můj přítel. Sice dost náladový, arogantní a sarkastický, ale přeci přítel. Teď to vypadá, že mě po svém boku pouze toleruje. Hlavně tu je něco zásadního, co mi stále uniká. Je pravda, že ho už pěknou řádku dnů sleduji, jenže když jsem mimo jeho dům tak to jde dost těžko.

„To ty přeceňuješ jeho. Už mohl být mrtvý, kdyby se tam neukázal Yami a vše mi opět nezkazil. Měl jsem ho přesně tam, kde jsem chtěl a navíc měl v zajetí toho nejmenšího spratka. Stačilo tak málo a mohl jsem mít svou válku vyhranou,“ zavrčím, když ve mně zvítězí vztek. Při zmínce o té malé holce se oběma objeví v očích překvapení a u Fóxy je míšené se zděšením.

„Arami? Co jsi jí udělal ty hajzle? Jsi to nejohavnější stvoření co znám, když dokážeš vztáhnout ruku na dítě. Přísahám ti, pokud jsi jí ublížil, vlastníma rukama ti vyrvu vnitřnosti z těla!“ začne na mě řvát jako smyslů zbavená a pod návalem zlosti neudrží své maskovací kouzlo a odhalí své prozatímní prokletí.  Navíc se její žíly začnou vlnit a mě je z toho na zvracení. A nejen to, je zřejmé, že se jedná o velmi nebezpečnou věc, která v tuhle chvíli má v hledáčku právě mou osobu.

„Fóxo dýchej a přestaň manipulovat s prokletím, jinak si ještě ublížíš. Už jsem si zjistil co se dělo a tvé sestře nic není,“ snaží se jí dostat pod kontrolu, což se mu po chvilce podaří. Já mimo to přemýšlím, odkud má informace. Kasai se mu o tom jistě zmínila jen zběžně a zrovna o takovém detailu by i ve svém zájmu pomlčela.

„To, že jí nic není, vůbec nic nemění na faktu, že si z ní udělal štít, aby mohl otce dostat na kolena! Sám moc dobře víš, jak mocná krev teče v žilách rodiny Kuromi a já si toho jsem velmi dobře vědoma. Nejen, že dokážu prokletí snést ve svém těle bez nějakých obtíží a vedlejších účinků, ale bez mrknutí oka jej můžu přenést na jiného hostitele a to ve zmutované formě, která ho v nesnesitelných mukách bez výjimky zabije. A jen tak mimochodem, tohle není jediný typ prokletí, který existuje a mnohé z nich nelze v těle zjistit. Věřte mi, že stačí opravdu málo, abych je použila proti vám a ani tvé schopnosti tě před nimi neochrání!“ obuje se i do Mamona a pak rázným krokem odejde z pokoje. Chvíli oba zůstaneme mlčky, ale pak mi něco na jejím výlevu začne být divné.

„Co myslela tou krví rodiny Kuromi? A co ty s tím máš společného?“ dopátrám se oné nejasné a velmi podezřelé části. Dost mě udiví, když na mé otázky zareaguje ucuknutím a velmi zvláštním pohledem. To ještě víc nakypří mou zvědavost a taky nedůvěru. Jistě to má i spojitost s tím jeho podivným chováním a taky podivnému postoji ohledně Seriena.

„O nic nejde. Byla rozzuřená do běla, což se vůbec nedivím a tak plácala pitomosti. Nechme toho a radši mi řekni, jak ti je?“ zazdí to okamžitě a ještě nahodí jiné téma, abych se už nemohl dál vyptávat. Musím za každou cenu zjistit, o co jde. Mám takový pocit, že mi to pomůže dostat na kolena i jeho. To je taky můj další cíl, hned po usmrcení Seriena.

„Jak mi asi může být? Léčili jste mi to vůbec? Bolí to jako čert a sotva se můžu hnout,“ zavrčím rozmrzele a předešlé téma nedokážu dostat z hlavy. Mamon to na mě vidí, ale ignoruje to.

„Bohužel nemám k dispozici takového lékaře, který by tě mohl zcela uzdravit. Znám jich sice dost, ale nejsou zrovna spolehliví, co se mlčenlivosti týče. Fóxa je nejschopnější lékař v mém povědomí, jenže ta je z mnoha důvodů naprosto vyloučena. Byla ochotna pouze asistovat Lyře, aby tě dokázala přimět k vědomí a pomalu dostat do přijatelného stavu,“ vysvětlí mi, proč je moje léčba tak pomalá a já si povzdechnu. V tomhle má bohužel pravdu. Ti, co ovládají léčení na opravdu vysoké úrovni, většinou bývají také zvědaví a hlavně ukecaní. Naše akce by vyšly najevo a nejen to. V nejhorším případě se tyto informace dostanou ke Kamimu a to by obzvlášť mě nepomohlo. Potřebuju mít jeho důvěru a dostávat tak drahocenné informace.

„Fajn, to beru. Kdy tedy budu v pořádku? A vůbec, kde mám pravé oko? To už nešlo nějak spravit?“ vychrlím na ně další otázky a opět se střetnu s velmi podivným pohledem.

„Tvá léčba patrně potrvá nejméně dva týdny, ale úplně v pořádku už nebudeš. Trýznivka tě zranila až příliš a Lyra není schopna úplného uzdravení, takže budeš pravděpodobně trochu kulhat a s okem se rozluč. Kasai ho zpět nepřinesla, takže navrácení nemohlo proběhnout,“ odpoví mi, ale o tom oku celkem slušně mlží, takže jistě ví víc, než prozrazuje.

„Nepřinesla ho? Tak kde tedy je? Co s ním Yami provedl?“ nenechá mě to chladným a dožaduji se jasné odpovědi.

„Věř mi, že bude lepší, když to nebudeš vědět,“ zní jeho odpověď a znovu mě rozzuří.

„Okamžitě mi vyklop, co ten parchant udělal s mým okem!“ zařvu na něj. Nic to s ním neudělá, ale Lyru slušně vyděsím. Je velmi plachá a hlavně se k smrti bojí Mamona. Sice jí nikdy nic neudělal, ale ví, co dokáže a tak z něj má strach. Teď když tu tak na něj řvu, jistě se obává jeho výbuchu vzteku.

„Snědl ho,“ vyslechnu si jeho stručnou odpověď. V tom okamžiku ztratím veškerou barvu z obličeje a přijde mi, že se na chvíli zastavil čas. Snědl? To snad nemůže být pravda. Moje oko je teď v útrobách Yamiho těla? Při té neuvěřitelné představě se mi vmžiku zvedne žaludek a jen díky Mamonově pohotovosti si nepozvracím postel, nýbrž vše hodím do podané mísy.

„Proč to proboha udělal?“ dostanu ze sebe, když se trochu vzpamatuju a vypláchnu si pusu.

„Tím si nejsem moc jistý, ale v každém případě k tomu měl nějaký pádný důvod. Být tebou jsem ve střehu,“ poznamená a s doporučením abych odpočíval, i s lyrou odejde. Odpočívat. To se mu lehko řekne potom, co mi řekl. K mé úlevě mě spánek přepadne nečekaně rychle, ale v říši snů se klidu nedočkám. Asi po třech hodinách neklidného spánku se s hrůzou zbudím z té nejděsivější noční můry, kterou jsem doposud měl.

(Fóxa)

Po večeři jdu s Mamonem do jeho ložnice, abychom pokračovali v analýze jeho prokletí. Nejsem po setkání s Aoiem zrovna dvakrát dobře naladěna a tak celou dobu mlčím. Jen co vejdeme, zamkne za námi a začne se svlékat do spodního prádla. Trpělivě čekám, než se připraví a mezitím zruším své maskovací kouzlo. Je dost vyčerpávající ho udržovat celý den a zrovna před ním nemá cenu prokletí skrývat.

„Jsem připraven,“ upozorní mě. Byla jsem myšlenkami trochu jinde, takže se na něj nechápavě otočím.

„Cože?“ dostanu ze sebe úplně dezorientovaná. Na to zareaguje pozdviženým obočím a lehkým úsměvem, který mě dostane. Je tak neuvěřitelně přitažlivý, až z toho mrazí.

„Říkám, že můžeme začít s prohlídkou,“ připomene mi. Dojde mi, že na něj hladově civím a jako na povel zčervenám. Cítím, jak mi hoří tváře, a doufám, že šero které tu panuje, mi poskytne dostatečnou ochranu před jeho zrakem. Rychle se snažím dostat do klidu a raději začnu s prohlídkou.

„Dneska budu potřebovat vzorek krve. Něco mi tu nesedí a tak chci zjistit, jaký druh prokletí vlastně máš,“ seznámím ho s dnešním programem. Poslušně mi to odkývne, ale vzápětí začne ostražitě sledovat injekční stříkačku, kterou vezmu do ruky. Teď je otázkou proč jí tak sleduje. Buď nemá rád vpichy, nebo se obává, že tím na něj zaútočím. Ta druhá možnost by i po dnešku byla celkem reálná, ale nezdá se mi, že bych tím mohla vážně zranit právě jeho. Věřím, že Aoie bych dokázala i rozkuchat kdyby na to přišlo.

„Rád ulevím tvým dohadům a informuju tě, že jehly nemám zrovna v lásce, proto ta ostražitost,“ promluví právě ve chvíli, kdy mu jehla propíchne kůži a dostane se do žíly, aby ho mohla okrást o trochu té krve.

„Vy muži, jste všichni stejní. Tátu jsem musela pomalu přivazovat, když došlo na injekci,“ ulevím si s úsměvem a vybaví se mi vzpomínka z doby, kdy jsem se léčení učila. Tenkrát měl táta silnou angínu, která ho doslova položila a já mu namíchala lék. Obsahoval všechny potřebné protilátky a vitamíny pro posílení imunity, ale musel se aplikovat přímo do žíly. Doslova jsem se s ním rvala a musela mít na pomoc i mamku.

„Něco musíme mít společného, když částečně sdílíme společnou krev. To mě přivádí k tématu rodiny Kuromi. Byl bych ti vděčný, kdyby nikdo kromě nás o našem příbuzenském vztahu nevěděl. Jisté osoby by to mohly použít v můj neprospěch a rapidně mi snížit morálku. Nerad si vynucuji věrnost násilím,“ vrátí se k mému bouřlivému výstupu a požádá mě o mlčení. Chvilku mi trvá, než pochopím, proč vytahuje zrovna rodinné vztahy, když mi dojde, že jsem něco podobného naznačila. Je pravda, že má slova dokáží u více všímavých bytostí vyvolat jisté nechtěné otázky.

„Těmi osobami máš jistě na mysli Aoie s Kasai. Jak tenké spojenectví mezi sebou máte. Neopatrně se otočíš zády a už stojí fronta na to, aby ti do nich vrazili kudlu. Veliká nevýhoda v boji proti naší rodině, která je spojena silnými vazbami,“ nechápavě kroutím hlavou. Už mám odebrané tři ampule krve a tak jehlu vytáhnu. To by na identifikaci mělo bohatě stačit, a kdyby náhodou ne, vždy si můžu říct o další. Mamon úlevně vydechne a na moje slova reaguje pochmurným úsměvem.

„Líp bych to nedokázal říct. A s těmi dvěma máš naprostou pravdu. Celý problém v našem spojenectví tví ve stejném cíli nikoliv přátelství či snaze si vzájemně pomáhat. Mě jde o Akumu, který tolik ublížil mé matce. Aoi je posedlý pomstou Serienovi, který mu podle jeho slov ukradl Naramiena a Kasai válčí se svými sestrami a jedna z nich je se Serienem sloučená. U nás platí přísloví „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ proto je naše přátelství tak falešné a vrtkavé,“ souhlasí se mnou a ještě mi ten jejich podivný vztah objasní. Spojenci, kteří se navzájem nesnášejí. Tohle asi nikdy nepochopím.

„Pořád říkáš, že Akuma ublížil jen tvé matce, ale co ty? Kvůli němu jsi nikdy nepoznal lásku otce, to přeci bolí ještě víc než raněná partnerská láska,“ konečně ze sebe dostanu otázku, která mě už dlouho svrbí na jazyku. Mamon se na mě překvapeně podívá a doslova teď na mě valí oči. Za tu dobu co tu jsem, je to snad úplně poprvé, co se takhle tváří.

„To vyznělo, jako kdybys o mě měla starost, ale buď v klidu. Tahle láska mi zrovna dvakrát nechyběla. Nebyl jsem typ kluka, který vzhlíží k mužskému vzoru, spíš jsem byl samorost a to z vlastní vůle. Ale stejně ho nechápu. V součtu má tři syny, ale ani k jednomu se nikdy veřejně nepřiznal. Mě zavrhl hned po narození a důvod mi je dodnes záhadou. Neříkej mi přeci, že rodiče dokáže v něčem zklamat novorozeně. Když se pak dal dohromady s Gabrielem a ve své ženské podobě přivedl na svět dvojčata, myslel jsem, že je bude dávat světu na obdiv. Jenže se tak nestalo. Nejen, že se nikdy neoznačil za jejich matku, ještě získali jeho abnormalitu a netrvalo dlouho a vznikl mezi bratry věkový rozdíl. Už od jejich narození jsem je sledoval, neboť jsem stále očekával nějaké veřejné přiznání a měl tak možnost vidět, jak se obzvlášť Serien extrémně rychle vyvíjí. Časem jsem zjistil, že to ovlivňuje mnohem širší okruh vašich známých, než jsem si myslel. Rodina je zasažena jak tělesně tak psychicky a vaši přátelé jen psychicky. Jen pokud máš silné psychické uvědomění, dokážeš pohlédnout pravdě do očí. Nikdy nezapomenu na první přímé setkání se Serienem. Bylo to rok po jeho narození, ale on byl již na úrovni dvaadvacetiletého muže. Chtěl jsem si otestovat jeho sílu a zjistit tak, kolik toho podědil po Akumě. Rázem jsem pochopil, že z něj bude velmi mocný bojovník a abych ho trochu podkopal, vmetl jsem mu do tváře naše pokrevní pouto. Jaké nemilé překvapení na mě čekalo, když ho překvapil jen fakt, že i já jsem jeho synem. O svém původu věděl a taky si uvědomoval svůj skutečný věk. Tehdy jsem se ho zeptal, zda Akumu též nenávidí, přeci jen ho připravil o mateřskou lásku. Odporoval mi s tím, že ho bere jako vládce pekel, nikoliv jako matku a dokud s ním bude jeho otec šťastný, bude spokojený. Dodnes jsem tuhle jeho logiku nepochopil,“ vysvětlí mi jeho vztah k Akumě a pak téma rozšíří i o otce. Je až neuvěřitelné jak ochotně se mi svěřuje s tak intimními věcmi, ale nic neříkám a každé slovo hltám, abych nic nepřeslechla. Jenže nevím co mu na to říct a proto se raději vrátím ke své činnosti. Postupně si na připraveném stolečku vytvořím tři pečetě, které symbolizují tři nejčastěji používané typy prokletí.

„Teď uvidíme, co vlastně v sobě máš. Tvá krev bude reagovat pouze s pečetí, která je stejného typu jako tvé prokletí,“ vysvětlím mu, co vlastně s jeho krví budu provádět a následně ukápnu trochu ze zkumavky na první pečeť. Nic, absolutně žádná reakce. To samé zopakuji i s dalšími, ale výsledek je stále stejný. Trochu mě to vyvede z míry, ale snažím se to nedat na sobě znát. Nechám použité pečetě zmizet a vytvořím si další. Tentokrát jich mám rovnou deset a tím budu končit v oblasti prokletí sice vážných, ale ne zhoubných. Postupně odlévám krev ze zkumavky a asi v polovině musím sáhnout po druhé. Nic, nic a zase nic. Skončím s poslední a to už mi je vážně zle. Co to sakra má? Nezbývá mi nic jiného, než vyvolat pečetě těch nejhorších, co já osobně znám. Nechci, aby měl jakoukoli z nich, ale pokud to tak bude, jsem bezradná. Nebudu absolutně vědět, s čím mám tu čest. Opatrně pokračuji v práci a až teď si všimnu, jak mě Mamon s hrůzou pozoruje. Pravděpodobně mu došlo, o co tu kráčí a děsí se chvíle, kdy jedna z pečetí zareaguje. To se stane u té předposlední a já při vědomí, o které prokletí se jedná, úplně zblednu a mám dost nakročeno k omdlívání.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

market,22. 1. 2016 9:08

Super díl. Skvěle napsané, moc se těším na pokračování.

Hltám každé slovo

Yui-chan,24. 12. 2015 16:01

Zlato ty jsi skvělá! :-D úplně jsi mi udělala den. Vánoční tématika to sice nebyla ale ráda jsem na chvilku unikla tomu shonu. Ta půlka s Aoiem se mi sice nelíbila a nemůže udělat nic, abych ho měla ráda. Je to zákeřná sketa. S Mamonem už je to horší. Toho jsem si celkem oblíbila a mám taky obavy co to vlastně má. Lituji Fóxu, zamilovala se a ty mu uděláš nějakou nevyléčitelnou kletbu. I ty jedna. Sice se mi nelíbí, že chce ublížit Akumě, protože to ublíží mnohem více lidí (znáš své řetězové reakce), ale tak maličko ho chápu. Moc se těším na další díl, který doufám nebude za moc dlouho :-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA