Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bude to někdy zase jako dřív?

17. 2. 2011

(Shiroya)

Hraju si s ním jako kočka s myší a náramně se u toho bavím. Démon se mě snaží všemožně zranit a stále mu nedošlo, že když nemám tělo, nemůže mě zranit a už vůbec ne zabít. Bohužel pro něj on tělo má, takže už má několik řezných ran, ale stále se mu daří skrývat si tvář.

„Nemůžeš mě zranit, nemám tělo už to pochop,“ směju se mu do xichtu a v tu chvíli se jeho drak odrazí od země a zaútočí na Seriena, který nás pozoruje.

„Ty sice ne, ale on ano,“ ušklíbne se a dá drakovi povel zabít. Okamžitě zavolám na Naramiena, aby Démona zaměstnal, a na poslední chvíli skočím drakovi do cesty. Ten se mě pokusí smést z cesty, ale jediné čeho dosáhne je to, že se zčásti rozplynu. To mi ale nezabrání útok mu oplatit a tak na něj pošlu aurovou tlakovou vlnu, která ho odhodí několik metrů.

„Jsi v pořádku?“ optá se mě vyděšeně Serien. Ani se na něj nepodívám, a když se mě chce dotknout, rozplynu se a znovu objevím za Démonem.

„Už jsi tu chybu udělal podruhé, nezahrávej si semnou,“ zašeptám mu rozzuřeně do ucha. Démon se ihned po mě ožene, a když se dostane do bezpečné vzdálenosti, rozesměje se. Ale ne radostně nebo pobaveně spíš naštvaně a zlomyslně.

„To jsem si mohl myslet. Chováte k němu stejné city, k muži kvůli kterému se už nikdy nebudete moci vrátit do nebe,“ prohlásí kysele a mi ztuhneme. Zdá se mi to nebo on toho o nás ví víc, než si myslíme? Než stačíme zareagovat, nasedne na svého již vzpamatovaného draka a zmizí. Zlostí zkřivím tvář, protože se mi stále nepodařilo odhalit jeho tvář a to mě nesmírně štve. Plný zlosti si ani neuvědomím, že se okolo mě vytváří oblak mé aury. Když se mi tohle stane je aura k vidění úplně všech, takže jí vidí i Serien s Layem.

„Shiroya,“ křikne na mě Nikolaj a já si to konečně uvědomím a začnu se uklidňovat a to zapříčiní, že se aura zase stáhne do mě. Děkovně se na něj podívám a následně otevřu pentagram.

„Vracíš se? Proč tu nezůstaneš?“ optá se mě smutně Naramien. Přejdu k němu a pohladím ho po tváři tak, že mu vlasy strčím za ucho.

„Je to tak lepší, pro všechny. Dobře se o něj starej, možná se jednoho dne vrátím,“ usměju se smutně a čelem se dotknu toho jeho a díky tomu si hledíme přímo do očí. Naramien jen přikývne a já se vrátím k pentagramu, kde už na mě čeká Nikolaj a oba bazilišci.

„V pořádku?“ šeptne Nikolaj. Přikývnu a už se chystám vkročit do pentagramu.

„Proč to děláš? Byla snad tvá slova lživá?“ křikne na ně naštvaně Serien. V ten moment se okolím rozlehne tísnivé ticho a já na sobě cítím pohled všech přítomných. Nešťastně skloním hlavu a bez odpovědi vstoupím do pentagramu s Nikolajem v patách. Hned jak projdeme tak ho zavřu a sesunu se na kolena. Zvířata v mém okolí se ke mně přiblíží a snaží se mě utěšit. Přijde ke mně i světle hnědé koťátko a začne mi olizovat ruku. Pousměju se a vezmu si jí do náruče. Mazlím se s ní a během toho se odeberu do paláce. Tam zamířím do kuchyně, kde jí do misky naliji mléko, do kterého se koťátko s chutí pustí. Nikolaj se pustí do přípravy jídla pro mě a já, abych se zabavil tak mu pomáhám, ale i rozčiluju s tím, že mu ujídám kousky masa nebo zeleniny. Dobrá výpomoc ne? Moc dobře vím, jak ho takové chování štve a také proto mu to dělám, abych sám zapomněl na svůj smutek.

********

(Naramien)

 

V moment kdy Serien Shiroyu svou otázkou obviní ze lži, silně mě bodne u srdce, ale ten pocit není můj, ale právě Shiroyi. Podívám se po něm a ve tváři mu spatřím zmučený výraz a já konečně pochopím, proč naší lásku zachraňoval. Je to i jeho láska, máme stejné city. Jen nevím, proč se teď té lásce vyhýbá. Pak se podívám na Seriena, který pro změnu pění zlostí. Lay se ho snaží uklidnit, ale moc mu to nejde.

„Dej mu čas,“ řeknu, když se k němu přiblížím. Serien se na mě naštvaně podívá a rozzuří se ještě víc.

„A na co asi? Na to až zase bude mít chuť si semnou hrát?“ zařve na mě a já mu už po druhý v životě vrazím facku. Serien se chytne za tvář a se zděšením v očích mě pozoruje.

„Jsi stejný kretén jako já,“ štěknu mu do obličeje, roztáhnu křídla a odletím daleko od něj. Odletím do skal, které tvoří hranice téhle země, a tam se posadím na nejvyšší vrchol. Kochám se nádhernou nepoškozenou krajinou kolem mě a snažím se nemyslet na problémy, co se utvořili v poslední době. Po nějaké době strávené v tichosti, zaslechnu šum křídel a chvíli na to vedle mě přistane Serien.

„Prosím odpusť mi,“ prosí mě zničeně a přitom si prosebně klekne.

„Za co chceš mé odpuštění?“ optám se nezaujatě dívajíc se do dálky.

„Za to že jsem podlehl Shiroye a spal s ním,“ řekne a ve mně zatrne. Podívám se na něj doufajíc, že tohle nemyslel vážně. Ano, nemám mu za zlé, že s ním spal, protože už vím, že já a Shiroya jsme jedna bytost a tím, že to udělal, mi dokázal, že mě opravdu miluje, nás miluje. Bohužel v jeho obličeji uvidím, že to vážně myslí a já si povzdechnu.

„Nic jsi nepochopil,“ pronesu tiše. Serien se na mě nechápavě podívá a čeká, jestli mu to tedy vysvětlím.

„Naramien je Shiroya a Shiroya je Naramien, vzpomínáš si na tuto větu, kterou ti řekl Shiroya při vašem prvním setkání?“ optám se. Jo chci, aby na to přišel sám, jen ho k tomu navedu.

„Jo vzpomínám, ale nechápu, kam tím směřuješ?“ odpoví mi nechápavě. Bože je vážně tak blbý nebo to jen dělá?

„Tak jinak. Miluješ Shiroyu?“ položím mu další otázku, která ho absolutně vykolejí. Začne se neklidně vrtět a horlivě přemýšlet.

„Ne, miluji jen tebe,“ vyhrkne nakonec v domnění, že tím vše zpraví. Mlčky přejdu k němu a podívám se mu zpříma do očí.

„Jestliže nemiluješ Shiroyu, nemiluješ ani mě. To říká ta věta,“ řeknu tiše a než stačí jakkoliv zareagovat, otevřu pentagram a vejdu do temnoty.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak najprv...

Haku,13. 3. 2011 17:48

....sa vyparí Shiroya...po blbej odpovedi od Seriena aj Naramien...a ja ja tu pením od zlosti.Bože to je pako,ako to mohol povedať...miluje ich oboch...ááááááá

:-)

Lachim,24. 2. 2011 10:55

Nádherný díl i když ten konec mohl být lepší.

*fňuk*

Soubi,18. 2. 2011 14:45

Teda Kuroki, ty ses pustila do pořádnýho dojáku... Chtěla bych vidět člověka, který by u tohohle dílu nebulel jako želva, ptž jinak se to fakt nedá...Že ti neni blbý ty tři takhle krutě trápit, to musíš napravit a všechno mezi nima urovnat, už si to přeci jen zaslouží, nemyslíš? Jo a mimochodem, proč ještě nevim identitu Démona světla? Tak doufám, že to v příštím díle napravíš!!
Honem pokráčko, protože tenhle tvůj ''konec nekonec'' já prostě neberu....

Bože

Yui-chan,18. 2. 2011 11:54

Tak tenhle díl jsem četla se slzami v očích. Jednak mě dojalo věnování hned na začátku a pak jsem brečela vzteky...protože, když už to vypadá, že se to bude pomalu uklidňovat, tak to zase takhle rozházíš!! Nemůžeš nechat Seriena bez Shiroyi a Naramiena!!! To prostě nejde! A taky mě přestaň napínat s tím, kdo je ten démon světla! V příštích dílech, chci usmíření, odkrytí a štastný konec!!!!! Jinak krásná kapča, plná lásky a něhy...dobře, brečí i z toho, jak je to hezký!