Kowai Yume

„Miláčku seš jak tělo bez duše, nikoho nevnímáš, nejíš, jen celý dny stojíš u toho zatracenýho okna a bojíš se dne, kdy se tu zjeví tvůj bratr a to se mi nelíbí,“ řekne nazlobeně Serien, ale já ho zase nevnímám, jen se nehnutě dívám z okna. Když zjistí, že ho opět nevnímám, smutně si oddychne, a nechá mě být. Mrzí mě, že je smutný, ale jakoby mi ten pohled do dálky zakazoval se pohnout, něco sníst nebo alespoň vnímat ostatní. Je to mučící pocit, ale nedokážu s ním nic dělat. Najednou se mi udělá špatně a ve chvíli kdy do pokoje vejde Serien se skácím k zemi.

„Nari, proboha co ti je?“ vykřikne a přiběhne ke mně.

„Je tady,“ konečně po dlouhé době promluvím. Jen co to dořeknu, vtrhne do pokoje Xari.

„Naramiene tvůj brácha čeká v hale a chce s tebou mluvit,“ řekne udýchaně. Vstanu a beze slov se vydám do haly.

„Jdu sám,“ zastavím Seriena těsně před vchodem do haly. Nic na to neřekne, jen se opře o zeď a dá mi tím najevo, že bude poblíž, když se něco stane.

„Co tě sem přivádí, Azraeli?“ optám se ledově bratra otočeného ke mně zády.

„To moc dobře víš co. Spíš kdo,“ zavrčí bratr.

„Mám přece ještě jeden den, tak co šílíš?“ štěknu.

„Jo šílím, protože se ještě nikdy nestalo, aby sis dával tolik na čas. V čem je tenhle tak výjimečný, že to tak protahuješ?“ optá se naštvaně.

„Co je ti do toho? Tohle je moje práce, tak mě ji nech dělat,“ křiknu.

„Ty ho máš rád. Proto to protahuješ, že jo?“ optá se zuřivě.

„I kdyby tak co?“ zavrčím.

„Uvědomuješ si, že pokud úkol nesplníš, čeká tě trest?“ řekne beznadějně.

„Uvědomuju a jsem připraven tomu trestu čelit, ať už bude jakýkoli,“ řeknu tvrdě.

„Jestli ho nesplníš ty tak to udělám já,“ štěkne a já ztuhnu a v tom okamžiku zapomenu před ním skrývat svou auru a tím pádem i lano, které mě a Seriena spojuje.

„Bože tak odtud vítr vane. Ty ses do něj zamiloval,“ povzdechne si Azrael.

„Ano zamiloval, úkol nesplním, to ti slibuju a tobě nedovolím, abys to vykonal za mě,“ obeznámím ho se situací.

„Spal si s ním?“ optá se strachem z odpovědi v očích.

„Ano a co,“ zavrčím.

„Otec tě zabije, až se to dozví, s tím doufám počítáš?“ řekne podrážděně.

„Jemu do toho, s kým spím, taky nic není, stejně jako tobě,“ štěknu, tahle konverzace nedopadne dobře.

„Možná jsi už zapomněl na naše zákony, jinak by ti už došlo, že díky tomu tvému démonovy jsi teď zrádce, který už nesmí do nebe, padlý anděl,“ křikne zlomeně, že právě přišel o bratra.

„Zákony znám líp než kdokoli jinej, ale kvůli nějakému zákonu nezatratím svou lásku, nejsem ty,“ řeknu a už teď toho lituju.

„Tohle si nemusel,“ řekne zlomeně.

„P. Promiň, ujelo mi to,“ obhajuju se ale marně.

„Máš den, pak ten úkol splním já,“ řekne a chystá se k odchodu, jenže udělá jen dva kroky a ztuhne. Podívám se ke dveřím, které Azrael přímo hypnotizuje, a ztuhnu také. Našeho ztuhnutí si všimne i Serien a v obavě, že se něco stalo, se rozeběhne ke mně.

„Nari, stalo se něco?“ optá se a já jen ukážu směrem ke dveřím. Podívá se tam a hodí po mě a bratrovi nechápaví pohled.

„Vy znáte mého bráchu Kiriakiho?“ optá se.

„Bráchu?“ vyhrknu společně s Azraelem.

„Jo Kiriaki je můj mladší brácha, bydlí tu s námi,“ obeznámí nás.

„Seriene co tu dělají andělé?“ štěkne Kiriaki.

„Máme spolu nějakou práci,“ odpoví nezaujatě. Kiriaki na to nic neřekne a s ledovou tváří projde kolem Azraela a zastaví se až u nás.

„Mýlil jsem se v tobě,“ řekne klidně.

„Co tím myslíš?“ optám se, ale tuším, že jde o to jak mě Serien drží kolem pasu.

„Nejsi jako on, ty dáváš přednost své touze před zákonem, neubliž mu jako kdysi tvůj bratr mě, padlý anděly,“ řekne a tu přezdívku vysloví jako poklonu, ne jako urážku.

„Toho bych pak litoval celý život,“ odpovím mu a v jeho očích uvidím víru v má slova. Kikaiki kývne, že mi věří a odejde z haly.

„Doufám, že lituješ toho dne, kdy ses rozhodl respektovat zákon a tím si nechal naději na krásný život po boku své lásky, utéct.“ štěknu na bratra.

„Vždy budu věrný svému lidu, nikdy nezahodím své pravé já kvůli démonovi. 14. 2. v 00:00 bude Serien v očistci, když ne, tak mě tu čekejte znova a odvedu ho já, už nejsi můj bratr, tak mě nebude ani trochu bolet, když ti vezmu to nejcennější, co máš. Bez lásky se dá žít a to i ve tvém případě,“ řekne ledově a chystá se k odchodu.

„Nikdy se ti nepodaří mi vzít lásku. Jestli to zkusíš, bez milosti tě zabiju. Řekl jsi to sám, už nejsme bratři,“ štěknu těsně před tím, než bratr projde vchodovými dveřmi. Pak už uslyším jen prudké mávnutí křídel.

„Vážně bys ho byl schopný zabít?“ optá se za mnou Serien.

„Pokud budu nucen, tak ano,“ řeknu tvrdě a vydám se do kuchyně, protože mám strašný hlad. V kuchyni se srazím se Ziki.

„Jsem ráda, že už zase vnímáš. Jak to dopadlo s tvým bratrem?“ optá se.

„Ani se neptej, je tu něco pořádného k snědku?“ řeknu s pohledem v lednici.

„Co by sis dal?“ vyptává se.

„Docela bych si dal čínu,“ odpovím jí nezaujatě.

„Tady to je,“ řekne a strčí mi do rukou talíř plný číny.

„Páni kde jsi to tak rychle vzala?“ vyvalím na ní oči.

„Ziki má čarodějné schopnosti, dokáže vyčarovat cokoli, na co si vzpomeneš, teda až na city,“ posmutní. Otočím se za hlasem a spatřím Kiriakiho jak se jen v kalhotách opírá o futra.

„Pořád to bolí?“ optám se s pohledem upřeným na jeho hrudník.

„Pořád,“ odpoví krátce a sáhne si na jméno vypálené v místech kde má srdce.

„Strejdo co to …“ vyhrkne Ziki.

„Když se démon zamiluje, ale jeho láska není opětována, vypálí se mu jméno dotyčné osoby na hrudník, v místech, kde je srdce. Dokud ho bude milovat, bude to jméno šíleně pálit,“ vysvětlím za Kiriakiho.

„Ale tohle je jméno tvého bratra, ne?“ optá se mě.

„Ano, zamiloval jsem se do Azraela, Naramienova bratra,“ přizná Kiriaki.