Kowai Yume

 (Shiroya)

„Co kdybychom to skončili? Už mě to tu nebaví,“ promluvím na Naramiena, který sleduje boj pro případ, že by někdo z našich potřeboval pomoc a zároveň u sebe hlídá Arami s Kirou. Ty do boje i přes jejich protesty nepustím, jsou to stále děti a opravdu nechci, aby v tak raném věku zabíjeli.

„Dobrý nápad, tohle je nekonečné,“ přitaká a zabije jednoho opovážlivce, který na nás zaútočil. Já pohledem střelím po Mamonovi a bez rozmýšlení otevřu pentagram. Z něj se vynoří Raven s novou bojovou sílou. Ihned se pustí do boje a tím naše síly velmi vzrostou. I já se přestanu flákat. Přivolám si svou kostěnou kosu a zaútočím na Mamona. Ten na nic nečeká a tasí svůj meč, aby můj útok mohl zablokovat.

„Konečně jsi přešel do útoku, už bylo na čase,“ pronese jen tak mezi bojem. Nic mu na to neřeknu a dál zasazuji jednu ránu za druhou. Mezitím se ho snažím dostat všemožnými kouzly, ale ty ihned prokoukne a vytvoří si patřičnou ochranu. Vím, že ho má kouzla nemůžou porazit, ale dost ho to zaměstnává a nestíhá tak nápor mé kosy.

„Skvělý jako vždy,“ polichotí mi.

„Díky ty taky. Kam si ukryl Clarisu s Fóxou?“ vrátím mu to a snažím se z něj dostat rozumy.

„Na bezpečné místo. Už dlouho mi vrtá hlavou, jak ses socializoval. Neříkej mi, že ses změnil, to v tvém případě je zhola nemožné,“ řekne narážejíc na Serienovu rodinu, se kterou udržuji tak přátelské vztahy.

„Neboj, já se nikdy nezměním, ale prostě se to stalo a trochu jsem si upravil priority. Nic víc,“ klábosíme spolu jako by se nic nedělo a přitom se snažíme vzájemně odstranit. Během boje si stačím všimnout, že ostatní toho do svých bojů moc nedávají a spíše sledují nás a to jak naši tak nepřátelé. No jo je to dobrá podívaná. Mamon je jeden z mála tvorů, kteří mi jsou rovnými soupeři. Ta jeho schopnost zanalyzovat každé kouzlo včetně těch nejsložitějších je opravdu hrozivá, ale to se dalo čekat vzhledem k jeho původu. Otec pán pekel a matka démonka se vzácnými schopnostmi, které předala svému synovi. S jistotou vím, že toho Mamon umí ještě víc, ale zatím nebyl nucen to použít, takže mi jsou jeho schopnosti neznámé. Jediný kdo se o náš boj nezajímají, jsou Noir s Novou, kteří už Kiku zahnali krásně do kouta a už chybí jen málo k jejich výhře a Yami, který to už viděl mnohokrát. Až s podivem si užívá bojování s Aoiem, který se stíhá jen bránit. Už musí být, když zaútočí. Bohužel se moc zaberu do zkoumání okolo a ztratím tak přehled o Mamonovým počínání, takže mě dost překvapí, když v srdci ucítím svou vlastní dýku. Sakra a já doufal, že se to po druhé nestane. Tušil jsem, že něco není v pořádku, když se strážce tak dlouho neukázala, ale že ani smrt nic neřekla. Jenže tentokrát je to jiné, když mě tou dýkou zasáhne někdo jiný, nevztahují se na to podmínky. Netrvá dlouho a mé nečinnosti s i všimnou i ostatní a navíc ztuhne i Yami s Mie, kterým se v oblasti srdce objeví krvavá skvrna. Nacházíme se několik metrů nad zemí, takže jakmile mě Mamon pustí, mířím si to přímo k zemi a ti dva se mnou.

*******

(Mamon)

Sleduju, jak ti tři padají k zemi, ale všichni dosáhnou svých zachránců. Yamiho chytí Azrael, který byl celou dobu po jeho boku. Naramien padne do náruče Gabrielovi a o Shiroyu se postará zděšený Serien. Ano zděšený, ale rozzuřený zároveň. Jenže něco je špatně. I přesto, že mají být mrtví, Naramien nezmizel, což by jako Shiroyi kopie měl a ani Yami neztratil svou hmotnou podobu. Navíc je okolní vzduch hustě nasáklý jejich mocí.

„Vysvětli to. Takhle to přece být nemělo,“ vyštěknu na ženu, kterou mi přitáhne Kasai. Je to strážce a je plně propojená s dýkou.

„Nemělo, nevím, co se stalo. Něco je jinak, ale přísahám, že netuším co. Jsem z toho zděšena víc než ty,“ zavrčí ve své obraně a já nemůžu jinak než jí věřit. Vím, že si nedovolí lhát mi.

„Sakra to bolí! Můžeš mi vysvětlit cos dělal?“ vyhrkne najednou Yami v Azraelově náruči a snaží se popadnout ztracený dech.

„Dej mi svátek! Jen využil mé nepozornosti, tak se hned nečerti,“ ohradí se Shiroya a hrabe se na nohy. My ostatní na to jen nechápavě zíráme a to včetně jejich zachránců. Nejlepší na tom je jak Shiroye trčí ta dýka z hrudníku, fakt úžasný pohled.

„Můžete toho nechat? Jste jako malí děti a navíc jim hrajete slušný divadlo,“ vloží se do toho i Naramien a to už mi hlava nebere. Vždyť mají být mrtví tak, proč tu vyřvávají na celé kolo?

„No promiň? Uvědomuješ si kolik mi je? A navíc to Yami si začal tak peskuj jeho,“ pokračuje dál Shiroya.

„Tak dost! Může mi tu někdo vysvětlit co se tu děje?“ vyštěknu nasraně ze zmařené práce. A to jsem si myslel, že to bude můj trumf. Po tomhle mém výstupu se na mě všichni tři podívají a Shiroya si začne páčit dýku z těla.

„Víš, ono jde o to, že jsem tohle tak trochu čekal. Věděl jsem, že když se mnou počítáš, jako s protivníkem budeš na mě chtít mít páku, třeba jako je tohle. Proto když jsem si u smrti vyzvedával Mie, promluvil jsem si s ní o této možné komplikaci a při té příležitosti jsme naší smlouvu zničili. Stejně už dávno byla k ničemu,“ vysvětlí mi to a dýku se mu podaří uvolnit.

„Zajímavé, takže pokud to tak je, jí už k ničemu nepotřebuju,“ chytnu strážce pod krkem a chystám se jí zabít. Ale v tom mě Shiroya nečekaně předběhne a dobře mířeným hodem do ní zabodne dýku. Co se stane pak, mi opět rozum nepobírá. Abych to popsal přesně, dýka strážce doslova vcucne do sebe a pak se samovolně vrátí k Shiroye.

„Já už tu ničemu nerozumím,“ vydechne plačky Kasai.

„Nejsi sama, jak se můžeš přesvědčit. Tohle mělo být zase co?“ zeptám se zdeptaně. Takhle jsem si tu válku vážně nepředstavoval.

„Jednoduše řečeno jsem jí poslat zpět tam kam patří. Ke smrti,“ odpoví Shiroya a pohledem zkontroluje ženu v kleci. Jen tak se tam taky podívám. Stále žije, ale má hodně na mále.

„Fajn pro dnešek to stačilo. Stáhneme se, věřím, že máte ještě dost práce,“ rozhodnu a mý věrní se na mě nechápavě podívají.

„To snad nemyslíš vážně?“ vykřikne na mě Aoi.

„Smrtelně a ty jdi první,“ zavrčím přísně a rovnou pohledem usadím Kasai, která se též chystala k protestu.

„Jsem rád, že to nijak nelámeš přes koleno. Ale slib mi něco,“ zastaví mě Shiroya, těsně před odchodem. Aoi a ostatní už jsou dávno pryč. Jen otočím hlavu a tím ho vyzvu k pokračování.

„Slib mi, že Clarisa s Fóxou se jednou vrátí zpět domů živé,“ řekne a dost to všechny zaskočí. Asi jim přijde divné žádat nepřítele o tento typ slibu, ale já to chápu.

„Slibuji, že se vrátí živé. Co bych z jejich smrti měl,“ slíbím mu. Shiroya moc dobře ví, že sliby já plním a i to, že dělám vše jen pro svůj prospěch. Po stvrzení slibu se obrátím zpět k průchodu a už bez ohlédnutí zmizím.

*******

(Serien)

„Co to mělo znamenat? Měli jsme z něj vymlátit, kde je drží!“ vyjedu na Shiroyu hned jak Mamon zmizí.

„Uklidni se, vím, co dělám. Znám ho dobře proto vím, že by nám to stejně neřekl, takhle aspoň víme, že je nezabije,“ usadí mě a pohledem mi naznačí, abych mu důvěřoval. Nakonec se tak rozhodnu a jen si rezignovaně povzdechnu.

„Nikolaji, musíme se hned postarat o Miru. Yami odstraň tu klec,“ začne s rozkazy, jakmile si z temnoty zavolá Nikolaje. Ten se pustí do okamžité prohlídky a pak zavelí pro okamžitý porod. Naštěstí jsou v temnotě i obyčejní lidé a ještě k tomu lékaři, takže je o Miru dobře postaráno. Lay je úplně strachy bez sebe a ani já na tom nejsem jinak.

„Matka je mimo ohrožení života ale bohužel jedno dítě nepřežilo. Myslím, že právě to malé zachránilo svou matku i sestřičku před Mamonem,“ zkonstatuje Nikolaj potom, co jsou hotoví. Lay se po jeho slovech zhroutí, ale naštěstí je schopen se postarat o jeho malou dcerušku. Když se všichni dostatečně vzpamatují Shiroya nás přesune do temnoty, protože je dům úplně v troskách a služebné nám přidělí pokoje.

„Máte už vybrané jméno?“ optá se Shiroya jemně. Nikolaj spolu s lékaři přenesou Miru do pokoje a pak se postarají o řádné pochování mrtvého.

„Nanami,“ šeptne se slzami v očích a přitiskne si malou Nanami k sobě.

„Krásné jméno. Věřím, že z ní jednou vyroste krásná a silná žena,“ pronese Shiroya a tím jí tak trochu požehná k životu. Lay mu za jeho slova poděkuje a pak se přemístí k Miře.

„Je to hrozné. Kdybych na ní dal větší pozor, nemuselo se to stát,“ povzdechnu si.

„Není to tvá vina. Když se to tak vezme, ještě to dopadlo dobře. Věděl jsem, že tihle miminka budou silná, ale nikdy by mě nenapadlo, že se jedno obětuje pro životy ostatních. Kdyby se tak nestalo, byli by mrtví všichni tři,“ vydechne Shiroya se zamyšleným pohledem a pak se ztratí v hlubinách paláce.