Kowai Yume

 Celý den se mi Gabriel vyhýbá jako čert kříži. Když mi ráno zabránil se ho dotknout, dokonale mě to vykolejilo, ale teď už vím, o co tu kráčí. Yami, ta malá bestie plně oddaná Shiroye. Vsadím život na to, že oni jsou příčinou Gabrielova chování. Co si sakra myslí, že dělaj? Sebrat mi mou lásku je neodpustitelné, hlavně potom co jsem ho tak těžce odloudil od Hanako. Ani si nedovedete představit, kolik ponížení mě to stálo. Půl roku jsem musel být ve své ženské podobě, než mi podlehl. Naštěstí dostat se do jiného stavu už byla hračka a mé těhotenství trvalo jen pět měsíců. Tehdy jsem byl vděčný za to, že nejsem člověk. Devět měsíců bych to nevydržel. Hlavně ty ranní nevolnosti mě přímo ubíjely. Během té doby se z Gabriela stal plnohodnotný démon. Musel projít menšími testy a hlavně se čekalo, jak zareaguje na změnu krve, přece mu nemůže v žilách dál kolovat andělská krev. Jenže se občas stane, že to organismus nezvládne a zemře. To se Gabrielovi naštěstí nestalo a my se rozhodli pro společný život. Ono by to šlo všechno i snadněji, ale mezi démony jsem prostě nenašel toho ideálního muže vhodného k tomu, abych s ním měl dítě. Pak jsem ovšem spatřil Gabriela, který spolu s Michaelem doprovázel mého bratra při návštěvě pekla. Věřte mi, že větší hádku než tenkrát jsem ještě nezažil, ale já více než na hádku jsem se soustředil na bratrova strážce. Byl dokonalý, dokonalé tělo, rysy v obličeji, povaha i inteligence. Jediným problémem byl jeho původ a to, že byl zamilovaný do ženy z jeho řad, která čekala jeho dítě. Ale k mé radosti se mi mé plány podařili a po narození našich synů jsme se rozhodli pro společný život. Ale teď to vypadá, že si na to vůbec nevzpomíná, myslí si, že narozením našich dětí to mezi námi skončilo. Když tak nad tím přemýšlím, mohl bych ho zmanipulovat. Proti tomu Shiroya nemůže bojovat. Moc dobře vím, že v tomhle jsem mnohem lepší než on.

„Ztráta času, to nezabere,“ ozve se za mnou zvonivý hlas. Leknutím se prudce otočím a spatřím Yamiho stojícího u křesla ve kterém sedí Shiroya. Divím se, že vytáhl paty z temnoty.

„Co tu chcete?“ vyštěknu. Shiroya si jen odfrkne a Yami se zákeřně zašklebí.

„Yami pohni, ať můžeme vypadnout,“ zavrčí Shiroya podrážděně. Yami se ušklíbne a ve vteřině stojí za mnou a něco mi píchne do krku.

„Au co to sakra děláš?“ vyjedu na něj a oženu se po něm. Mému útoku se lehce vyhne a stoupne si vedle Shiroyi. Sáhnu si na krk a pocítím jistou úlevu. Zajímalo by mě, co mi udělali.

„Yami měl naprosto debilní nápad, že se ti napojíme na mysl. Horší myšlenkové pochody jsem ještě nezažil, málem se mi rozskočila hlava,“vydechne vyčerpaně. Když si ho lépe prohlédnu, usoudím, že vůbec nevypadá dobře. Tvář bílou jako sníh, rty vybledlé a popraskané, vlasy zplihlé a neupravené a oči vyhaslé, bez života. Je jasné, že tento stav zapříčinila aféra s Narim a Serienem. A to mě nesmírně těší.  Nic vás nepotěší víc, než když vidíte, jak váš nepřítel trpí.

„Proč mi manipulace nepomůže?“ optám se a zavedu řeč na předešlé téma.

„Upravil jsem Gabrielovi vzpomínky, to ti možná došlo. Jistě ti je známo, že nemůžeš ovládnout mysl, která už druhým ovládána je,“ pronese Yami a než stihnu říct popel, jsou pryč. Tak to je úžasný Gabriel je teď přesvědčený, že náš vztah nepokračoval a já s tím nemůžu nic dělat. Nikdy jsem se neměl do toho plést. Ale já ne, když se jedná o Shiroyu vždy jednám bezhlavě a pak toho lituju. Jsem prostě nenapravitelný. Při večeři je opět naprosté ticho, ale tentokrát je to ticho narušeno.

„Akuma, chci, abys opustil tento dům,“ pronese s ledovým klidem Gabriel a to vyvolá rozruch. Neschopen jakkoli reagovat na něj hledím a jeho žádost se mi přehrává v hlavě jako zaseklá gramofonová deska.

„Gabrieli, co to do tebe vjelo? Akuma tu bydlí už několik let, nemůžeš ho jen tak vyhodit,“ ozve se rozčíleně Mira. Je to zvláštní, že se mě zastávají, vzhledem k tomu co všechno jsem způsobil.

„Mira, nech ho, splním jeho přání,“ zarazím ji, když se donutím racionálně myslet. Je mi jasné, že nemá cenu mu něco vysvětlovat a nutit ho přijmout skutečnosti, které jsou pro něj absurdní. Proti téhle formě kouzla nemám žádnou šanci. Rychle opustím jídelnu a jdu do pokoje sbalit si věci. Musím odsud pryč, nedokážu se dál dívat na jeho tvář. Užírá mě pohled na to, jak pokukuje po Hanako a mě ignoruje.

„Ty víš, o co tu jde, že jo?“ ozve se ode dveří Hanako.

„Yami,“ pronesu, aniž bych přerušil svou práci. Hanako si jen povzdechne a odejde. Vím, že jí to došlo i z toho jediného slova. Jakmile mám sbaleno, otevřu bránu do pekla a vstoupím do svého pravého domova.

*******

„Tohle je blázinec, vůbec nic nefunguje tak jak by mělo,“ vydechne Kiriaki, když se zavřeme v pokoji. Jo už mi to taky leze na nervy. Nejdřív problémy s Narim pak se Serienem. Kvůli tomu se Shiroya sesype, vytvoří další svou osobnost a ta ponoří naší zemi do ledu. A teď ještě Gabriel. Hned jsem poznal, že v tom má prsty Yami. Akuma si tento typ trestu zaslouží, ale má to háček. Drásá to nervy i ostatním. Hlavně jsem si všimnul, jak Gabriel pokukuje po mamce a to se mi hodně nelíbí. Nejradši bych se dozvěděl i podrobnosti o tom co se stalo Narimu a Serienovi, ale slíbil jsem mamce, že do toho nebudu strkat nos. No ale popravdě, kdy já jsem svou mamku poslechl? Vždy jsem udělal to, co mi zakázala, byl jsem hold zmetek, ale bavilo mě to. Musím se co nejdřív dostat do temnoty a promluvit si se Shiroyou, nemám rád, když nemám ve věcech jasno. S tímto rozhodnutím obejmu Kiriakiho kolem pasu a přisaju se mu na krk.

„Ty přísavko jedna, vyděsils mě,“ zavrní a přetočí se mi v náruči, aby byl ke mně čelem. Hladově přitiskne své rty na mé a začneme se vzájemně okusovat. Povalím ho na postel a náruživým mazlením se společně ponoříme do víru vášně. Ani nepostřehnu, kdy mě zbaví oblečení. Neřeším to a rychle se postarám o to, abych nebyl nahý sám. Netrpělivě zasypávám jeho tělo letmými, ale dravými polibky. Kiriaki se pod mými doteky prohýbá jako kočka a tichými slůvky se dožaduje uspokojení. Ještě se na chvilku zastavím u jeho penisu, se kterým si začnu hrát a přitom ho připravím na svou přítomnost. V momentě kdy už ani já nejsem schopen déle čekat, z něj vytáhnu prsty, které nahradím svým penisem. Když jsem v něm celý, přestanu se pohybovat a mezitím co si na mě zvyká, snažím se přitáhnout si jeho pozornost tím, že mu hladově kradu polibky. Kiriaki mi dá jedním pohybem znamení a začnu se pomalu pohybovat. Za doprovodu našeho slastného vzdychání přidávám postupně na tempu a těsně před vyvrcholením vezmu jeho penis do ruky a třu ho v rytmu přírazů. Pak už netrvá dlouho a s vyvrcholením si sáhneme skoro až do samotných výšin. Vyčerpaně z něj vyjdu a svalím se vedle něj.

„To bylo úžasný miláčku. Co bys řekl pořádné koupeli a pak jít spinkat?“ zavrní mi do ucha a já souhlasně kývnu. Zaběhnu do koupelny, abych napustil vanu, a pak se vrátím pro mé zlatíčko, které vezmu do náruče a zanesu ho tam. Pohodlně se usadíme ve vaně a Kiriaki mě začne hladit po nohách. K jeho smůle jsem v těch místech velmi citliví, a proto si ho vezmu ještě jednou. Nebrání se mi, spíš se o tohle právě snažil, ale když skončíme je tak unavený, že sotva drží oči otevřené. Oba nás omyju a přesunu se s ním do postele, kde oba spokojeně usneme. Ráno se vzbudíme akorát na snídani, která opět proběhne za hrobového ticha. Je strašný poslouchat to řinčení příborů a žádnou konverzaci. Rozhlédnu se po všech přítomných a povzdechnu si. Gabriel stále pokukuje po mamce, která ho s klidem anglického krále ignoruje. Nejspíš jí ještě plně nedošlo, co ty pohledy mají znamenat. Oproti tomu Serien s Naramienem se vzájemně krmí a občas si vymění polibek. Jsem moc rád, že u toho nemusí být Shiroya, zničilo by ho to úplně. Nelíbí se mi to, Shiroya se stal mým dobrým přítelem a proto nechci, aby trpěl. Serienovi děti se v jídle převážně jen rýpou a Mira vypadá, že bude co chvíli zvracet. V poslední době nevypadá dobře a podle Layovi ostražitosti se nemýlím, když tvrdím, že s ní něco je. Jsme vážně šáhlá rodina a to nejsme všichni. Patří do ní Shiroya i Yami a i když to nerad přiznávám, tak i Akuma.

„Na tohle se nedá dívat. Jdu zjistit co se děje,“ šeptnu Kiriakimu do ucha a vydám se hledat Lenu. Ta jediná mě může propašovat do temnoty. Najdu ji v jednom z prázdných pokojů. Ani se tomu nepodivím, vím totiž, že od Seriena zdrhla, ve chvíli kdy se z něj stal tenhle blázen. Hned jak mě uvidí, dojde jí co potřebuji a okamžitě otevře pentagram, na kterém je pečeť. Ve vteřině z pentagramu vynoří Yami, tvůrce té pečetě, jak mi došlo podle černého kouřového obalu kolem pečetě.

„Co chceš, víš, že vchod je uzavřen,“ pronese chladně a probodne mě jeho chladnýma černýma očima.

„Musím nutně mluvit se Shiroyou,“ přednesu svůj důvod.

„To nepůjde Azraeli. Shiroya má teď moc práce,“ přimhouří oči a čeká, že to vzdám, ale to se šeredně plete.

„Chci znát důvody toho zmatku tady a chci to slyšet od něj,“ nedám se.

„Proč to tak nutně potřebuješ vědět? K ničemu ti to nebude,“ pro změnu pozvedne překvapeně obočí.

„Protože jen když budu znát pravdu, budu mu schopen pomoct. Nebudu se jen nečinně dívat na to, jak se má rodina rozpadá,“ zavrčím už značně podrážděně.

„Proč mu tak moc chce pomoct?“ optá se nechápavě.

„Protože i vy dva jste moje rodina,“ opáčím beze známky zaváhání. Yami na mě zůstane hledět jako kráva na nově natřená vrata. Pak se ale usměje a přistoupí ke mně blíž.

„Říkáš to upřímně, a proto ti věřím, následuj mě,“ řekne a do ruky mi vtiskne něco jako povolenku, která se mi vpije do kůže.

„Co to bylo?“ dožaduji se vysvětlení, když procházíme pentagramem.

„Tohle ti umožní průchod i přes mou pečeť, je to něco jako čip, který máš pod kůží,“ vysvětlí a dovede mě do Shiroyova pokoje. Společně vejdeme, ale Shiroya nás nepostřehne, protože je ponořený do jedné z velkých knih, kterých je v pokoji požehnaně.

„Vedu ti návštěvu,“ upozorní na nás Yami a Shiroya konečně vzhlédne od knihy.

„Azraeli co tu děláš?“ vydechne udiveně a těká očima ze mě na Yamiho. Vypadá příšerně, je vidět, že pořádně nespí a nejí. O údržbě zevnějšku radši ani nemluvím.

„Myslím, že důvod mé přítomnosti je celkem jasný, máš mi toho totiž hodně co povídat,“ pronesu ledově a zkřížím paže na hrudi.