Jdi na obsah Jdi na menu
 


Watashi wa subete o shitte hoshii

13. 7. 2010

Když se začne stmívat, přijde si pro nás nasupená Leila, se slovy, že už máme jídlo skoro studené tak ať hneme zadky a jsme hned v jídelně. Ikki se nechtě neudrží a začne se jejímu výrazu smát. Leila se po něm natáhne, ale to už jí Ikki jako jaguár uskakuje a zdrhá do domu.

„Zmetek, ať si mě příště nepřeje,“ zavrčí a vydá se za ním do domu.

„Ale no tak. Přece bys té malé potvůrce neublížila,“ dívám se na ní s andělským úsměvem a tím jí rozesměju.

„Vždyť mě znáš. Nikdy jsem se na vás nedokázala dlouho zlobit,“ odvětí a zapadne do kuchyně. Má pravdu, nikdy se na nás nedokázala zlobit. Pamatuji si, že když jsme byli s Reiem malí byli jsme v sobě skoro každý den. Většinou to odnesla nějaká váza nebo socha, ale nám se nikdy nic nestalo. Když Leila viděla tu zkázu, vždy nás chytla za kožichy a zavřela v pokojích. Ale po půl hodině se zase vrátila a pustila nás. Občas si říkám, proč se nás vůbec namáhala zavírat, když nás v zápětí pustila, ale radši jsem se jí na to nikdy nezeptal. Leily jsme se nikdy nebáli, ale zato Kary, její mladší sestry jsme se báli jako čert kříže. Kara nám nikdy fyzicky neublížila, ale ty její vražedný pohledy stály za to. S těmito myšlenkami dorazím do jídelny, kde mě už čeká Ikki a posadím se na své místo.

„Z toho věčného přemýšlení ti jednou praskne mozek. Měl bys to omezit,“ řekne jakoby vážně a já se na něj nechápavě podívám, protože mi jeho slova trochu nedochází. Ikkimu se rozšíří rty v úsměvu a pak vyprskne smíchy.

„Čemu se směješ?“ vyhrknu trochu naštvaně.

„Teď by ses měl vidět. Vypadáš jako by ti uletěly včely,“ řekne ve chvíli kdy je schopen mluvit.

„Počkej, tohle ti jednou vrátím,“ zavrčím a pustím se do jídla. Při jídle se zadívám na druhý konec stolu, kde sedával Rei a zamyslím se, kde by mohl být. Do reality mě dostane silné zavrčení vedle mě. Otočím se za vrčením a setkám se tak s naštvaným pohledem mého miláčka.

„Štveš mě,“ zavrčí silně podrážděně.

„Promiň, jen pořád musím myslet na svého bratrance,“ povzdechnu si a hodím po něm štěněčí očka.

„Já tě chápu, ale nebaví mě se dívat na ten tvůj zamyšlenej obličej,“ opáčí smutně Ikki.

„Jo já ti to zapomněla říct. Volala mi Kara, že je u ní,“ vyhrkne Leila, když si na to vzpomene.

„Cože? Proč jsi mi to neřekla dřív?“ vyštěknu nechápavě jejím směrem.

„Zapomněla jsem, promiň,“ omluví se a vrací se do kuchyně.

„V pohodě, ty promiň, že jsem tak vyjel,“ omluvím se jí nazpět. Leila jen kývne a odejde.

„Máš snědeno?“ strhne na sebe mou pozornost Ikki. Hodím rychlí pohled na jeho talíř, který zněje prázdnotou a kývnu v souhlas. Ikki se zvedne od stolu, popadne oba naše tácy a odnese je do kuchyně na umytí. Poté se vrátí ke mně a táhne mě do pokoje, kde mě svalí na postel a lehne si na mě.

„Trápí mě jedna otázka,“ řekne zamyšleně a já začínám tušit, že o mazlení zde nepůjde.

„Jaká?“ optám se jednoduše.

„Ty jsi mě viděl poprvé v tu noc, co jsi mě unesl?“ vychrlí ze sebe.

„Ne, když jsem tě unesl, tak už jsem tě dávno miloval,“ odpovím mu a Ikki se zasekne. Vypadá to, že čekal tu druhou odpověď.

„A kde jsi mě viděl poprvé?“ optá se zmateně.

„V jednom malém městečku asi 5 minut odtud,“ vysvětlím.

„Aha, ale jak ses do mě mohl zamilovat, když o mně nic nevíš?“ vyptává se dál.

„No já doufám, že mi jednou o sobě všechno řekneš,“ řeknu klidně.

„Nejdřív ty a pak já,“ řekne rozhodně.

„Dobře. Co chceš vědět?“ začnu. Ikki se na chvíli zamyslí a trochu se zavrtí na mém klínu. Ten zmetek snad mě nechce týrat?

„Hm, kolik ti je?“ vysloví svou první otázku.

„Kolik bys řekl?“ zkouším ho. Znovu se zamyslí a pak se usměje.

„40,“ řekne a o mě se pokouší smrt.

„Cože? To snad nemyslíš vážně?“ vyhrknu zděšeně.

„Tak 50?“ přidá dalších deset. Bože že já ho nechal hádat.

„To vypadám tak staře?“ nahodím smutný i uražený obličej zároveň.

„No tak dobře, hádám tak kolem 30, maximálně,“ usměje se a čeká na mou reakci.

„Skoro, 27,“ prozradím mu svůj věk a on se opět zamyslí.

„10 let rozdíl je dost,“ řekne stále zamyšleně.

„Ani ne,“ prohodím tiše.

„No dobře tak dál. Řekni mi něco o své rodině,“ řekne. To jsem přesně tušil. Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu, abych mohl začít. Ikki mě trochu nechápavě pozoruje, ale čeká, až začnu mluvit.

„Své rodiče si moc nepamatuju, protože je zabili, když mi bylo 5 let. Nejhorší na tom je že jsem viděl, jak mi je zabíjejí. Byl jsem schovaný pod postelí, takže o mně nevěděli. Vzpomínám si, že jsem s jejich těly strávil asi 2 dny, než k nám přišla Leila a nahlásila to na policii. Vím, že Leila byla mámina nejlepší kamarádka a tak si mě vzala do péče. Rodiče byly jedni z nejbohatších lidí v zemi, takže mě mohla Leila dobře zaopatřit. Navíc rodiče sepsali závěť, kde všechen majetek odkazují mě a Leile. Ze začátku tu byl problém, protože si mě chtěla vzít do péče mámina sestra, ale než se začalo něco dít, tak jí i jejího manžela našli lovci a zabili je stejně jako mé rodiče. Bratránkovi byli tři roky a ten den naštěstí nebyl v blízkosti rodičů. Nakonec si Leila vzala do opatrovnictví i to škvrně a začali nový život tady na panství.,“ dostanu ze sebe odpověď a musím říct, že se mi tak nějak ulevilo, když o tom s někým mluvím. S někým koho miluju.

„To je mi líto. Našim rodinám není hold přáno,“ povzdechne si smutně.

„Co tím myslíš?“ optám se nechápavě.

„S mojí rodinou to je podobně. Lovci mi a mému mladšímu bráškovi zabili rodiče, když mi bylo 7 a Momovi 4. Když zemřeli, začal jsem se o Momo starat sám, ale asi před 2 lety ho někdo unesl. V té době už jsem dávno byl schopný nemilosrdně zabíjet a tak jsem ho začal hledat a každého, kdo mi dal spatnou odpověď jsem zabil. Bohužel bezvýsledně a Momo jsem zatím stále nenašel,“ se slzami v očích si na mě lehne a nechá se ode mě utěšovat.

„Určitě ho najdeš, věř mi,“ chlácholím ho a daří se mi.

„Věřím ti,“ usměje se a trochu se zavrtí.

„Ty rád provokuješ, viď?“ obviňuju ho.

„Hm možná,“ zamyslí se a znovu se zavrtí ale už silněji. Vrhnu se mu na rty a začnu ho hladově líbat. Ikki mi s radostí polibky oplácí, hladí mě na prsou a smyslně se mi vrtí na klíně. Po několika minutách mazlení a vzájemného svlíkání jsme oba nazí a Ikki na mě nasedává. Když jsem v něm celý začnu jemně přirážet a Ikki se mi přisaje na bradavku a svými dlouhými vlasy mě šimrá snad po celém těle a tím mě ještě víc vzrušuje. Po několika prudkých přírazech oba vyvrcholíme a Ikki se svalí vedle mě.

„Miluju tě,“ zašeptám mu do ucha a přitáhnu si ho do náruče. Bohužel se mi odpovědi nedostane, jako vždy.

„Ikki, chtěl by sis mě vzít?“ optám se po chvíli hrobového ticha, kdy už mám dost odvahy to vyslovit. Ticho.

„Ikki?“ podívám se mu do tváře a k mé smůle zjistím, že už dávno spí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak to...

Haku,1. 8. 2010 8:07

....este bude veselo,ked sa *stretnu*

:-)

Lachim,21. 7. 2010 11:52

Nádhera. Jsem zvědavý, co se stane, až Ikky uvidí Ricka. Nádhera.

Zajímavé

Yui-chan,15. 7. 2010 12:37

tak tohle byl opravdu povedený dílek, takhle trápit postavy dokážeš opravdu jen ty (samozřejmě myslím ten konec).Byla jsem do toho tak začtená, že mi málem utekla voda na těstoviny (a to ber jako poklonu, protože jídlo já pečlivě hlídám XD). Akorát te´d přemýšlím, jestli dodržím slb a vydám až ty vydáš Atakai nebo to za odměnu vydat už teď...no uvidím :-P. Jo a mimochodem, nenapsala jsi, co tenhle díl znamená =)

^^

Soubi,14. 7. 2010 20:38

A prej díl o ničem :D .....už se moc těším na pokráčko a především na to, kdy se tam objeví Momo =0)

=0)

Teressa,14. 7. 2010 8:07

uzasny diel=) tak preto sa vsetci ikkiho tak boja...uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)